V září 1968 oblétává Zond 5 – automatická verze Sojuzu – Měsíc a vrací se na Zemi. V polovině listopadu Zond 6 tuto cestu opakuje, navíc s pokusnými zvířaty na palubě. Pro Američany je to nepříjemné připomenutí, že i sovětská konkurence finišuje.
Mezitím, 11. října, startuje Apollo 7, tvořené velitelským a služebním modulem, tedy bez lunárního modulu, na svou první pilotovanou cestu okolo Země. Jedenáct dnů prověřují kosmonauti Walter Marty Schirra, Ronnie Walter Cunningham a Don Fulton Eisele všechny systémy.
„Letíme nádherně, je to sen,“ sděluje Schirra houstonskému řídicímu středisku. Pobyt jim ztěžují různé drobnosti, zvláště pak nízká teplota, takže se nachladili a trpí rýmou, což je ve stavu beztíže krajně nepříjemné. Láteří na kvalitu jídla, které mají s sebou. Sedmý den vysazuje na devět minut spojení s velitelstvím. Nakonec se Schirra hádá se Slaytonem. Rozhodl se totiž, že si během návratu nenasadí přílby, protože by jim vzhledem k rýmě mohl náhlý přetlak poškodit ušní bubínky. Velitel oddílu to však považuje za nebezpečné – kdyby vznikla havarijní situace, mohly by být pro kosmonauty následky letu bez přílby mnohem hrozivější než malér s bubínky.
Rok po návratu z vesmíru Schirra s kosmickými výpravami končí. Jako jediný se podílel na všech třech projektech – Mercury, Gemini a Apollo. Co by mohl chtít víc? Jistě, přistání na Měsíci. Jenže zájemců o tuto návštěvu je mnoho, on má za sebou už tři výpravy a teď, kdy neuposlechl rozkazu šéfkosmonauta, těžko může s další nominací počítat.
CIA upozornila kosmickou agenturu
Nebude výprava Apolla 8 na vysokou dráhu okolo Země jenom jakousi záplatou? – trápí v létě některé vedoucí pracovníky NASA. Další lunární modul se dosud vyrábí a bude hotový až začátkem příštího roku, takže žádné zkoušky se s ním dělat nemohou. Jenže na Měsíc se chystají Sověti, jak naznačují jejich různé akce a jak to potvrzují tajné služby, byť bez podrobností. Neměli bychom udělat nějakou protiakci? Třeba poslat expedici k obletu našeho nebeského souseda?
Start Apollo 8 21. prosince 1968 z mysu Canaveral
Na mezinárodní konferenci o vesmíru, která se koná v srpnu ve Vídni, se američtí představitelé dovídají „zaručenou zprávu“, že Sověti se koncem roku chystají k obletu Měsíce s lidmi. Okamžitě to předávají do Washingtonu. Totéž potvrzuje CIA.
Slayton vzápětí volá Bormana, který je na západním pobřeží: „Franku, okamžitě se vrať do Houstonu, musíme se na něčem domluvit.“ Marně chce kosmonaut, aby mu šéf aspoň něco naznačil. „Až přijedeš!“
V Johnsonově kosmickém středisku čeká Bormana velké překvapení. „CIA zjistila, že Rusové chtějí před Vánocemi obletět Měsíc,“ svěřuje mu šéfkosmonaut. „Musíme změnit plán! Místo abys kroužil s Apollem 8 okolo Země, vypravíš se k Měsíci. Zatím je to tajné. Jestliže dopadne Apollo 7 dobře, poletíte.“
Američané netuší, že ve skutečnosti Sověti nejsou na Měsíc připraveni.
Teprve 11. listopadu, víc než měsíc před startem, sděluje NASA veřejnosti, že úkol pro Apollo 8 se zásadně změnil. Aspoň tím Rusy trochu překvapíme! Armstrong po třiceti letech prohlásil, že ho to ohromilo: „Vždyť jsme měli se Saturnem 5 ještě tolik potíží!“
Zdravotní potíže
Uprostřed předvánočních nákupů, 21. prosince 1968, se vydává trojice kosmonautů k Měsíci. První pozemšťané – Frank Frederick Borman, James Arthur Lovell a William Alison Anders – se vymaňují z přitažlivosti Země. Dosahují druhé kosmické rychlosti, tedy 11,2 kilometru za sekundu čili 40 200 kilometrů za hodinu – tak rychle dosud žádný člověk neletěl. Po tomto maximu se musí pozvolna rychlost ztrácet. Za dva dny to bude jenom 32 000 kilometrů za hodinu a v pěti šestinách cesty k Měsíci už jenom 3 200 kilometrů za hodinu.
Posádka Apollo 8 čeká na v nafukovacím člunu na vyzvednutí záchranáři při cvičení v Mexickém zálivu.
Dobrou náladu udržuje na palubě Lovell. Mimochodem, jeho matka Blanka je českého původu. Její rodiče – Maškovi – pocházeli z Horní Lukavice u Přeštic, do USA se vystěhovali koncem 19. století. Svůj původ dobře zná, proto si s sebou do svého osobního zavazadla přibalil i československou vlajku.
Rodiny kosmonautů už nemusí jezdit do řídicího střediska, aby si vyposlechly rozhovory mezi Zemí a Apollem. NASA jim totiž přidělil malá zařízení, která tyto dialogy přenášejí k nim domů – tedy ty, které slyší novináři v tiskovém středisku. Ovšem tím, že nesedí na návštěvnické galerii velitelství, přicházejí manželky o podrobnosti, které se hned veřejnosti nesdělují.
Borman a Anders totiž trpí kinetózou, takže zvracejí, navíc mají průjem. O svých těžkostech se dohadují se šéflékařem Berrym na neveřejném kanálu, který jim naordinoval účinné pilulky. Teprve po přistání se mohou o této patálii rozepsat novináři. Naštěstí chřipka, jejíž epidemie právě letí světem, nikoho z posádky nepostihla.
Oblet po návratové dráze
Apollo 8 letí po takové dráze, že kdyby se manévrovací motor lodi nezapálil, automaticky se vrátí k Zemi. Přístroje ukazují, že všechno probíhá v pořádku. Jsou přes 320 000 kilometrů od domova. Potom mizí loď za Měsícem – v té době, kdy nemají kosmonauti spojení s Houstonem, má motor zapracovat, přičemž loď poletí pozpátku. Musí totiž rychlost zabrzdit. Trvá čtvrt hodiny, než se Apollo opět vynořuje. Sláva! Podařilo se! Stroj krouží okolo Měsíce po malé elipse a postupně se dostává na kruhovou dráhu ve výšce 112 až 113 kilometrů.
„Měsíc je většinou šedivý,“ ujímá se vysvětlování Lovell. „Bezbarvý. Vidíme dost podrobností.“ A ostatní ho doplňují. Vždyť lidé poprvé na vlastní oči spatřili odvrácenou tvář našeho souseda.
Po krátkém spánku se pouštějí do vědeckých experimentů. Především pořizují spoustu fotografií měsíčního povrchu, aby mohli vědci přesněji určit místa budoucích přistání.
Posádka Apollo 8 při tréninku v listopadu 1968. Zleva jsou William A. Anders, James A. Lovell Jr., a velitel Frank Borman.
Mezitím ráno na Štědrý den přiváží auto z obchodního domu do vilky Lovellových krabici s dárkem. Když ji Marilyn rozbalí, najde tam norkový kožich s kartičkou: „Šťastné Vánoce a hodně lásky od muže z Měsíce.“
Následuje televizní přenos z paluby kosmického plavidla v barvě. V Americe je Štědrý večer. Začíná Anders trochu chvějícím se hlasem: „Posádka Apolla 8 má pro všechny lidi poselství, které bychom vám chtěli tlumočit.“ A potom překvapeným posluchačům čte z bible: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi…“ Po něm pokračuje ve čtení z bible Lovell a nakonec Borman. Velitel končí přáním: „Posádka Apolla 8 se s vámi loučí, přeje vám dobrou noc, hodně štěstí, veselé Vánoce a ať vám všem Bůh na staré dobré Zemi žehná.“
Plat plukovníka letectvaBývalo zvykem, že po průkopnických výpravách do vesmíru objížděli kosmonauti/astronauti svět. Poprvé k nám přiletěl za lesku reflektorů americký kosmický hrdina – Frank Borman. V květnu 1969 se v Praze konala konference Výboru pro kosmický výzkum COSPAR a NASA toho využila, aby do země sovětského bloku vyslala svého reprezentanta. Na setkání s novináři jsem se Bormana zeptal: „Dostal jste nějakou prémii za oblet Měsíce?“ Věděl jsem, že sovětští kosmonauti si jdou po přistání do Kremlu pro titul hrdiny SSSR, k tomu 5 000 rublů, nové auto a luxusní byt v Moskvě. Americký astronaut byl stručný: „Mám plat plukovníka letectva. Žádné prémie neberu.“ To nás překvapilo. Takové rovnostářství! Bormanovi se u nás velice líbilo. Nejvíc si pochutnával na plzeňském Prazdroji. Když odlétal, přivezl jsme mu na ruzyňské letiště krabici se šesti lahvemi tohoto skvostu. |
„Byl to i pro mě velký zážitek, když jsem slyšel, jak ti tři tam nahoře u Měsíce čtou z bible,“ vzpomínal náměstek ředitele NASA Robert Seamans. „A myslím, že to mělo velký dopad i na celý svět. Mělo to i geopolitický význam. Vždyť první kosmonaut světa Jurij Gagarin mluvil o tom, že tam nahoře žádného Boha nenašel.“
Druhý den ráno, po dokončení desátého obletu, se kosmická loď vrací k Zemi.
Lidé poprvé prověřili trasu k Měsíci – tedy do vzdálenějšího kosmického prostoru. Rovněž technika, kterou k tomu použili, se plně osvědčila. Během šestidenního letu se na pěti milionech součástek objevilo pouhých pět drobounkých závad. Náhradníky téhle trojice byli Neil Armstrong, Edwin Aldrin a Fred Haise.
Vánoční Apollo přineslo do bouřlivého roku 1968 trochu pohody.
Text je upraveným výňatkem z knihy Kolumbové vesmíru - Souboj o Měsíc (2006).
