DNA jako důkaz

DNA jako důkaz | foto: U.S. DoE Human Genome Project

Vědci varují: stopy DNA používané k usvědčení zločinců nejsou neomylné

  • 21
Důkaz v podobě DNA se stal revolucí v kriminalistice. Pomohl usvědčit tisíce vrahů a osvobodit stovky nevinných. Avšak odborníci varují: Tento důkaz může být mylný a hranice mezi svobodou a vězením může být velice tenká.

Diváci moderních detektivních seriálů již důvěrně znají důkazy v podobě DNA. A stejně jako mnozí soudci a policisté je považují za nezvratné. Jak by také mohly zklamat, když přece neexistují dva lidé na světě se stejnou DNA (vyjma jednovaječných dvojčat)?

V americkém Vermontu se konala konference, věnovaná slabinám genetických analýz v kriminalistice. Experti varovali: genetické stopy nemusí být stoprocentním důkazem, chyby jsou možné a snahy o falšování DNA důkazů se množí. A tak by k tomu měli lidé vyšetřující či soudící zločin vždycky přistupovat.

Jak se může DNA mýlit? Nebo kdo se tady vlastně mýlí?

Znásilňoval, či neznásilňoval?

V americké Georgii dlouho řádili a znásilňovali členové jednoho gangu. Nakonec byli zločinci zadrženi. Vzorek DNA odebraný z těla jedné oběti usvědčil jistého muže jménem Kerry Robinson. Nyní sedí ve vězení, ale časopis New Scientist učinil pokus.

Se vzorkem z místa činu a s Robinsonovým genetickým profilem oslovili sedmnáct zkušených odborníků, kteří pracují v různých akreditovaných laboratořích po celých USA. Bez doplňujících informací, jež mohly ovlivnit jejich úsudek, je požádali, aby určili, zda může být Robinson coby viník potvrzen, nebo vyloučen. (Původně u soudu dva analytici na základě analýzy DNA učinili závěr, že Robinsona coby viníka nemohou vyloučit. S příslibem snížení trestu jeho účast na zločinu potvrdil i spolupachatel, což na odsouzení násilníka stačilo.)

Všech 17 oslovených odborníků prozkoumalo vzorek, který obsahoval genetický profil znásilněné oběti a dvou pachatelů.

Pokud by byly výsledky analýzy DNA zcela objektivní, měli se odborníci jednoznačně shodnout. Avšak ve skutečnosti pouze jeden souhlasil s původním výrokem, že Robinsona jako viníka nelze vyloučit. Čtyři další uvedli, že důkaz byl neprůkazný. Dvanáct uvedlo, že může být jako viník vyloučen! "Je načase, abychom takto začali důkazy DNA vnímat," zdůrazňuje Itiel Dryor z University College London, "Výsledky genetické analýzy prostě mohou ovlivnit různé podmínky, subjektivní pohled, chyby i podvod."

Ano, případy snah o podvržení DNA na místě činu, tedy pohození nedopalku cigarety nebo vlasů, už nejsou vůbec ojedinělé.

Jak se čte DNA a kde se chybuje

Dědičná informace člověka je uložena v DNA jako zápis tvořený čtyřmi základními písmeny. Tato písmena v různém pořadí tvoří více než tři miliardy párů. DNA je obsažena v jádře každé buňky, proto genetikům stačí jediný vlas, kapka krve, sliny či spermatu, aby byli schopni vytvořit genetický profil jedince.

Před deseti lety jsme analyzovali jen krevní stopy, sperma, sliny.

Dnes? Někdo se něčeho dotkl, udělá se stěr a z něho se pak snažíme získat genetický profil. Kvalitního biologického materiálu je tu však málo.

Postup je to náročný, ale dnes již rutinní: Genetici analyzovaný vzorek vyčistí, oddělí "čistou" DNA, tu nechají pomnožit, aby byla viditelná. Při určování genetického profilu jednotlivce stanoveného za účelem identifikace využívají toho, že určité úseky DNA se v krátkém motivu několikrát po sobě opakují. Těmto úsekům se říká repetetivní sekvence. Do současnosti jich bylo v lidském genomu popsáno více než osm tisíc.

Lidé se vzájemně v počtu opakování tohoto motivu liší, a právě díky tomu lze jednoznačně určit majitele konkrétní DNA. Proto soudy posuzují identifikaci s její pomocí jako přímý důkaz.

Avšak i tak jednoznačný důkaz může zklamat a odborníci mohou dojít k různým výsledkům.

Když je buněk víc

Genetický profil může mít přece jen různou vypovídací hodnotu; ta závisí na počtu míst v DNA, které odborník porovnává, a též na variabilitě oněch míst. Čím více míst a čím variabilnějších, tím jedinečnější profil genetici získají a tím menší je pravděpodobnost, že nějaká jiná osoba bude mít přesně stejné uspořádání.

Kolik úseků to musí být, aby genetici měli stoprocentní jistotu? V Kriminalistickém ústavu Praha zkoumají šestnáct úseků, v Anglii považují za dostatečných deset, v USA třináct a v Německu stačí sedm oblastí. Čím méně úseků se zkoumá, tím větší možnost chyby.

Dalším potenciálním zdrojem chyb je paradoxně vývoj vědy: vědcům dnes stačí k vytvoření genetického profilu jedna jediná buňka, laboratoře dostávají čím dál náročnější úkoly.

70 %

Až sedmdesát procent vzorků z místa činu je nepoužitelných

"Před deseti lety jsme analyzovali pouze krevní stopy, nedopalky, sliny a jiné tělní tekutiny, to byla spousta jednoznačného biologického materiálu. Nyní, když je možné pracovat s mnohem menšími vzorky, se tedy dělají převážně analýzy kontaktních stop. Někdo se něčeho dotkl, udělá se stěr a z něho se pak snažíme zhotovit analýzu. Tam je kvalitního biologického materiálu málo," vysvětluje Roman Hradil, zástupce vedoucího odboru kriminalistických identifikací v Kriminalistickém ústavu Praha. "Dotekové vzorky jsou noční můrou laboratoří," přiznává Hradil. Asi 60 až 70 procent vzorků je totiž nepoužitelných pro interpretaci výsledku. Pokud vůbec DNA ve vzorku je, pak se stejně někdy nepodaří stanovit profil DNA. "V mnoha případech prostě musíme genetickou analýzu vzdát."

Ještě horší situace nastává, odeberou-li policisté na místě činu vzorek smíchaný z více DNA, například po znásilnění. "Musí tam být genetický profil oběti a zbytek by pak měl náležet násilníkovi, potažmo pachateli," vysvětluje Hradil. Ale to je ještě ta nejjednodušší modelová situace. Horší je, když je ve směsi tři, pět či více vzorků DNA.

"U nás jednoznačně hodnotíme směs pouze dvou lidí, a to nejlépe tehdy, pokud přítomnost druhého člověka lze prokázat i jinak. V Anglii si vytvořili a akreditovali software, schopný ze směsi vypočítat až čtyři osoby a konkrétně je určit. Z mého pohledu je to někdy věštění z křišťálové koule, tam se mohou snadno splést," říká genetik.

O kreditky už se bojíme. DNA si však nehlídáme.

Chcete vědět, odkud pocházíte? Není problém. Takzvaná zábavní genetika prožívá boom. S částkou rozhodně nižší než za adrenalinový výlet balonem nebo užívací letecký víkend v Paříži se můžete podívat do velkých dálek, a to i do minulosti. Koho by aspoň trochu nevzrušovalo, jestli je po předcích Kelt, Žid, Hun či Viking?

Je to tak jednoduché - pošlu někam svou DNA a oni mi řeknou, kdo jsem.

Druhým důvodem, proč je stále více lidí ochotno svěřit informace o svých genech cizím lidem, je obava o zdraví.

I firem, které nabízejí "zdravotnickou“ genetickou analýzu, z níž poznáme, zda nám hrozí Alzheimerova nemoc, rakovina či cukrovka, přibývá. Zatím toho víme o většině komplikovaných a složitých chorob a jejich genetické podmíněnosti příliš málo, abychom mohli brát tuto analýzu jinak než rovněž jako "zábavnou", ale proč ne?

Třetím, již rozhodně ne kratochvilným důvodem, proč lidé ochotně stírají buňky ze svých úst a komusi odevzdávají svou DNA, je potřeba či touha zjistit, zda je mé dítě skutečně mé, nebo kukaččí. Tato obava se pochopitelně týká otců, nikoli matek, v každém případě jejich zvědavosti či podezřívavosti vycházejí vstříc četné společnosti tuzemské i zahraniční.

Existují firmy akreditované, licencované, tedy do jisté míry věrohodné, u nichž má člověk snad jistotu, že jeho DNA neprodají dál a že ji někdo nezneužije. Většinou se poznají podle toho, že se slušně zeptají, zda smějí získané údaje použít pro další výzkumy a rozšíření své databáze.

Nad čím kroutí hlavou ti, kteří do toho vidí, je, s jakou lehkostí vkládají někteří lidé DNA do obálky a posílají neznámé firmě přes oceán, aby jim za týden "kvalifikovaně“ rozvrátila život, když prozradí, že nejsou otcem svého dítěte.

Důvěryhodnost a věrohodnost takových výsledků je jedna věc, druhá je možnost jejich zneužití, i když možná zatím ještě nevíme, jak by to konkrétně mohlo vypadat. Jisté je, že zatím se chováme tváří v tvář novému byznysu a pirátství s tajnými informacemi jako ovce. Odborníci nabádají k opatrnosti. Možná by měly školy zavést do osnov kromě finanční gramotnosti, jejíž potřebu již zaznamenaly, také gramotnost genetickou.

Není to jediný důkaz

Třetím, a možná největším problémem je interpretace výsledků genetické analýzy. "To, že jsem zajistil stopu na místě činu a DNA odpovídá osobě, jejíž identitu znám podle občanky nebo jsem ji zadržel, pořád ještě neznamená, že ta osoba spáchala trestný čin," zdůrazňuje genetik Hradil.

To už však není práce genetiků, dokázat, že biologický materiál z místa činu souvisí se zločinem. Že patří skutečně viníkovi. Že ho tam nikdo nepohodil, nepodstrčil.

A právě zde mohou chyby nejčastěji vzniknout, upozorňují i zahraniční odborníci. Policie a soudy výsledek z genetické laboratoře přeceňují a špatně si jej vykládají. Někdy je přání otcem myšlenky. Vražda, obrovský tlak veřejnosti na dopadení pachatele...

"Opravdu máme problém vysvětlit složitost situace soudům či státnímu zastupitelství, o čem náš výsledek vypovídá. Že ten a ten biologický materiál pochází od této osoby. Nic víc, nic míň. Jakmile to někdo začne chápat tak, že genetik našel shodu, a tak je tu viník, je to cesta do pekel, tady se opravdu může stát tragická chyba," dodává Hradil.

Stejný názor v New Scientist vyjadřuje i John Butler, ředitel Amerického národního ústavu pro standardizaci a technologie. Vědecká skupina pro analýzy DNA již vydala nová doporučení pro forenzní (soudní) interpretaci DNA: zahrnuje přísná kritéria při posuzování profilů DNA, určuje, jaké minimální množství DNA musí mít genetici k dispozici ke stanovení genetického profilu.

Laboratoře budou muset dokumentovat své postupy a hypotézy při určování profilu DNA ze smíšeného vzorku. A také učinit kroky, jak se vyhnout tomu, aby své výsledky třeba nechtěně zkreslovaly. Ne všichni genetici mají stejnou úroveň vyhodnocování. Dnes jsou součástí evropské legislativy pravidla pro výměnu profilů DNA, proto musí být jednotná i pravidla pro jejich určování. ČR musí k této výměně informací přistoupit letos.

Je třeba zabránit i úmyslným podvodům. Už se stal případ, kdy odborník výsledky analýzy zfalšoval. "To je hrubá chyba člověka, tu systém nesmí dopustit," říká Hradil.

Technika nás předběhla

O výkladu výsledků genetické analýzy se vede celosvětová diskuse. Technologie totiž výrazně předběhla chápání lidí. "Možná už jsme se dostali do slepé uličky, už není kam dál jít. Dnes jsme schopni udělat analýzu ze vzorku s koncentrací jedné buňky v jednom mikrolitru. Tady už je velmi snadná kontaminace a také mylná interpretace. A tedy riziko, že určím nepravého člověka," dodává Hradil.

"DNA rozhodně zůstává mocnou zbraní proti zločinu,“ připomíná Bruce Budowle, bývalý ředitel genetické laboratoře FBI. Sám se ptá a odpovídá: "Jsou tu případy chyb? Určitě. Je jich většina? Naprosto ne, je to opravdu minimum."

"Případů, kdy genetický důkaz člověka naopak osvobodil, je podstatně víc," souhlasí Hradil.

Analýzu DNA rozhodně není namístě zatracovat. Jen, při vědomí možných chyb, je třeba celý systém vylepšovat, shodují se vědci.

Chyba je horší než nezdar, říká expert Kriminalistického ústavu

Rozhovor s Romanem Hradilem, který již třináct let zkoumá genetické stopy vrahů, zlodějů a násilníků

Ani pro genetika Romana Hradila není novinkou, že důkaz v podobě DNA se může mýlit. A rozhodně by neradil, aby se rozhodovalo o vině či nevině jen na základě jediné genetické stopy. "Analýza DNA je prostě jen metoda, která mechanicky porovnává dva různě biologické materiály. To umíme dokonale. Pokud je však stopa smíšená, genetik může jen statisticky vyhodnotit, s jakou pravděpodobností tam DNA té či oné osoby je, či není. V obou případech je na vyšetřovatelích, aby sháněli další důkazy,“ říká Roman Hradil, který se zabývá forenzní (soudní) genetikou.

* Máte jistotu, že se nespletete?

V rámci policie probíhají různá školení, semináře. Než někdo dostane oprávnění podepisovat znalecký posudek, trvá to nejméně dva roky. Adepti procházejí různými kurzy a nadále mezi sebou komunikují. Myslím, že v rámci možností, které máme, děláme maximum. Také je velmi důležité, aby existovala nějaká standardizace. Naše laboratoř se každý rok účastní dvou mezinárodních srovnávacích testů GEDNAP a teď ještě Československá společnost forenzních genetiků pořádá srovnávací testy. My sami pak připravujeme testy pro regionální laboratoře. V posledních letech dosahujeme v těchto testech absolutně bezchybných výsledků, což naše pracoviště řadí mezi skutečnou elitu ve forenzních analýzách DNA.

* Kde se dá snadno udělat chyba?

Nejzrádnější jsou smíšené vzorky. Pokud máme stěr ze šuplíku v domě nebo na volantu, už je pravděpodobné, že půjde o směsný vzorek dvou či více osob. Zde je pak důležité určit konkrétní osobu, která není majitelem domu ani nejezdila dříve s tím vozem. Ale pokud mi někde udělají stěr z tlačítka veřejného telefonního či hracího automatu nebo z bankovní přepážky, tak tuším, že výsledek analýzy bude nejspíš k ničemu. Rozhodně netvrdím, že z každého vzorku mi vyjde výsledek, to bych byl sám proti sobě. Razím myšlenku, raději než udělat chybu, najít jiný důkaz. Protože chyba je horší než nezdar.

* Překvapilo mě, že se DNA zkoumá nejen při nejzávažnějších zločinech, ale i při krádežích.

Jestliže má policie k dispozici nějaký způsob získávání informace, aby dopadla konkrétního pachatele, snaží se jej využít. Je pravda, že mám jen omezený počet expertů, a místní oddělení nás tak zahltila drobnou majetkovou činností, že lhůty k dodání výsledků jsou mnohaměsíční až roční. To je problém. Některé analýzy nám připadají zbytečné, ale já nejsem od toho, abych posuzoval, zda to má smysl, to je na vyšetřovateli. Ten by měl být nezávislý, ale musí zvažovat i ekonomickou stránku. Expertiza je totiž velmi drahá. Na druhou stranu, vražda je samozřejmě tragédie pro veškeré příbuzenstvo, ale co trápí všechny občany, jsou právě ty vyloupené sklepy, byty, ukradená auta, takže by se k potlačení této kriminality měly použít všechny dostupné prostředky.

* Kolik expertiz ročně uděláte?

Stát není ekonomicky tak silný, aby zaměstnal a vyškolil další desítky genetiků a vydával stovky milionů, abychom stihli všechny požadavky v reálném čase. Loni naše genetická laboratoř zpracovala asi 22 tisíc vzorků. Ale co si budeme povídat, když jste u vloupačky a já udělám vyšetřovateli analýzu za rok, tak je už bohužel případ odložený.

* Jaký nejkurióznější případ chybné interpretace pamatujete?

V Německu měli případ fantoma. Jeden profil DNA se jim vyskytoval u různých zločinů, drobných krádeží, znásilnění, vražd, dokonce i u zabití policisty. Tři roky pátrali, hledali přes Interpol, načež se přišlo na to, že ten profil pochází od jedné staré dámy, která si přivydělávala tím, že pro firmu balila stěrové tampony a vždycky na podzim, když měla rýmu, tak na ně kýchala. Podobné nebezpečí omylu tady reálně existuje.