„Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém,“ všiml si ruský klasik Lev Nikolajevič Tolstoj. Ale jak zařídit, aby právě váš vztah patřil do kategorie těch šťastných? Aby nepohasl a vydržel?
Jak se rychle sblížit?Zkuste 36 otázek pro navození intimity |
Asi nikoho nepřekvapí, že odpověď na tuto otázku hledají i vědci. Před rokem jsme vám ukázali experiment, pomocí kterého vědci v laboratoři navozovali rychlý dojem intimity. Letos se u příležitosti zkomercionalizovaného „svátku lásky“ podíváme na několik studií, které hledají odpověď na to, co se děje od navázání vztahu dále. Vědci jsou ostatně také lidé, kteří hledají v životě štěstí.
1. Šťastné manželství znamená delší a zdravější život
Většina studií z oblasti psychologie trpí běžnými nedostatky, které vyplývají z nepředvídatelné podstaty nás lidí. Jsme zapomnětliví, přetvařujeme se nebo rovnou lžeme, reagujeme emocionálně a svá rozhodnutí dodatečně racionalizujeme apod.
Existují ale i studie, které se běžné praxi vymykají. Ne že by byly dokonalé, ale svou hloubkou a šíří patří mezi světové unikáty. Takovou je bezpochyby harvardská studie probíhající už od roku 1938. Již skoro osmdesát let studie monitoruje skupinu sedmi stovek mužů a jejich rodin, a to po stránkách zdravotních, finančních i psychologických.
„Podobné výzkumy jsou naprosto výjimečné. Skoro všechny projekty tohoto druhu se rozpadnou již během prvního desetiletí,“ připomíná Robert Waldinger, v pořadí čtvrtý vedoucí této studie. „Ale souhrou štěstí a vytrvalosti několika generací výzkumníků, tato studie přežila. Okolo 60 z původních 724 mužů je stále naživu, stále se účastní studie, většině z nich je přes devadesát let. A my nyní začínáme sledovat více než dva tisíce potomků těchto mužů,“ uvedl v roce 2015.
Současný (již čtvrtý) vedoucí harvardské studie mluví o některých závěrech:
(Verze s anglickými a českými titulky na TED.com)
Výsledkem studie, která je samozřejmě ovlivněna dobou svého vzniku a nelze ji považovat za všeobjímající, je řada publikací i obecných závěrů, které stojí za pozornost. „Nejjasnější zpráva, kterou jsme získali z této 75leté studie, je tato: kvalitní vztahy nás udržují šťastnější a zdravější. Tečka,“ podtrhuje důležitost takového zjištění Waldinger.
To, jak jsou lidé spokojeni ve svých partnerských vztazích, do značné míry určuje, jak budou zdraví o třicet let později. |
Konkrétně třeba šťastné manželství patřilo k nejlepším prediktorům toho, jaké bude mít daný člověk stáří: „Jakmile jsme ve sledování mužů dospěli až do jejich osmé dekády, chtěli jsme se podívat zpět na jejich produktivní věk a zjistit, zda bychom uměli předpovědět, kdo dospěje do šťastného zdravého osmdesátníka a kdo ne. A když jsme dali dohromady všechno, co jsme o nich věděli ve věku 50 let, nebyla to jejich úroveň cholesterolu, která předpovídala, jak zestárnou. Byla to míra, do jaké byli spokojení ve svých vztazích. Lidé, kteří byli nejspokojenější ve svých vztazích v 50 letech, byli ti nejzdravější ve věku 80 let.“
Pozitivní vliv nemají šťastné vztahy jen na vývoj fyzický: „Dobré vztahy ochraňují nejen naše tělo, ale chrání i náš mozek,“ říká Waldinger. Podle zjištění vycházejícího z dat jeho týmu si lidé ve šťastném a oddaném manželství déle udrží paměť. „A lidé ve vztazích, kde se jeden na druhého nemůže spolehnout, pociťují úpadek paměti dříve.“
Benefitů spojených se šťastným manželstvím je více, a týkají se lidí napříč společenskými vrstvami. Jaké jsou ale cesty vedoucí ke spokojenému, trvalému, romantickému partnerskému svazku?
2. Více sexu než šarvátek?
Hledáte jednoduchou rovnici, která by předpověděla, zda váš vztah vydrží, nebo zda se rozpadne? Asi nejjednodušší poučka zní následovně:
- (frekvence pohlavního styku) - (frekvence hádek)
- pokud je výsledek kladný, vztah vydrží
- pokud je výsledek záporný, vztah se rozpadne
S touto poučkou přišel zřejmě jako první americký student S. Alexander ve své diplomové práci z roku 1971. Na jeho nápad navázali další psychologové v letech 1974, 1976 nebo 1977, kteří poukázali na to, že tato jednoduchá formulka dokáže celkem přesně predikovat, nakolik budou partneři ve vztahu spokojeni.
Ale než začnete partnerovi mávat před očima čtyřicet let starými studiemi, zkuste se zamyslet nad možnými mechanismy této naznačované korelace. Přestože je tato rovnice dodnes populární, neříká nic o tom, zda je frekvence pohlavního styku příčinou, nebo naopak vedlejším efektem spokojeného vztahu, případně - jak tomu často bývá - kombinací obojího. Podle psychologa Daniela Kahnemana jde nicméně o pěknou ukázku toho, jak velmi jednoduchá rovnice může posloužit jako užitečné vodítko pro získání rychlé představy.
3. Pozitivní a negativní komunikační akty
Poněkud komplikovanější formulku nabízí v knize Sedm principů spokojeného manželství americký psycholog John Gottman. Tvrdí, že dokáže s více než 90% pravděpodobností předpovědět, zda vztah vydrží, nebo zda se rozpadne.
- spočítejte všechny pozitivní interakce s partnerem
- spočítejte všechny negativní interakce s parterem
- pokud je pozitivních pětkrát více, než negativních, vztah vydrží
Gottman založil svou „laboratoř lásky“ už v roce 1986. S kolegou Robertem Levensonem si na své pracoviště v University of Washington zvali novomanželské páry. Vyzpovídali je ohledně jejich vztahu a také jim naměřili tlak, tep a další ukazatele. Po šesti letech si vědci pozvali stejné páry znovu. Gottman je pracovně rozdělil na „mistry manželství“ a „manželské trosky“.
Všiml si, že zatímco některé páry („mistři“) jsou i po šesti letech vedle sebe uvolnění a přirození, jiné páry („trosky“) se v přítomnosti partnera přepínají do vypjatého fyzického stavu, ne nepodobného situaci, kdy sedí tváří v tvář líté šelmě.
Další zásady Johna Gottmana:
Gottman také studoval interakce manželských párů. Zjistil, že si partneři dávají během dne různé možnosti („nahrávky“) k upevnění vztahu. U těch úspěšných párů zaznamenal „využití každé příležitosti“ k tomu, aby dali partnerovi najevo svůj zájem a podporu.
4. Partneři se musí naučit spoluprožívat radost
V nouzi poznáš přítele, říká známé české přísloví. Každý ví, že partneři, kteří to spolu myslí vážně, musí být jeden druhému oporou v těžkých chvílích. Psycholožky z University of California ovšem zjistily, že nesmírně důležité je také společné prožívání pozitivních momentů.
Ve studii z roku 2006 (PDF) analyzovaly 79 párů. Napřed jim daly dotazníky a poté jejich interakce natáčely na video. Následně partneři hodnotili, jak se během těchto konverzací cítili.
„Budeš se mnou v mých dobrých chvílích?“
Srovnání reakcí partnera na pozitivní a negativní události
Výsledek ukázal na důležitost společného prožívání pozitivních událostí. Například pokud se partnerka zaradovala, že dostala v práci povýšení, po kterém dlouho toužila, mohl její partner zareagovat v zásadě čtyřmi způsoby.
| destruktivně | konstruktivně | |
|---|---|---|
| pasivně | „A neuvěříš, co se stalo dneska mně!“ | „To je super, zlato!“ |
| aktivně | „Tyjo, to zní dost náročně. Víš určitě, že na to máš? Možná ti to dali proto, že to nikdy jiný nechtěl.“ | „To je super. Tvrdě jsi na tom pracovala a vyplatilo se to. Určitě budeš skvělá. Čím začneš?“ |
Pro pomaleji chápavé podtrhněme, že pouze aktivně-konstruktivní reakce je taková, která vztah utužuje a posouvá dále. Výzkumnice dokonce ukázaly, že na základě podílu aktivně-konstruktivních odpovědí lze předpovědět, zda páru partnerství vydrží, nebo zda se rozejdou.
5. Nejlepší přátelé
Pokud chcete, aby vám manželství vydrželo, koho byste si měli vzít? Podle výzkumu Johna Helliwella z americké Národní kanceláře pro ekonomický výzkum (PDF) mají největší šanci takové páry, kde partneři jeden druhého označují za nejlepšího přítele. Respektive takové páry dosahovaly nejvyššího skóre na škále prožívaného štěstí.
Míra prožívaného štěstí v závislosti na typu vztahu
U žen byly rozdíly větší než u mužů, ale u obou pohlaví platilo, že nejšťastnější jsou lidé žijící v manželském svazku s člověkem, kterého zároveň označují za svého nejlepšího přítele. V závěsu jsou nesezdané páry, které rovněž mohou prohlásit, že jejich partner je zároveň jejich nejbližším přítelem. Následují manželské páry, které neuvedly, že jejich manžel(ka) je jejich nejlepším přítelem, a v průměru úplně nejhůře jsou na tom nezadaní (ovšem rozdíly jsou v rámci jednoho bodu z deseti).
Manželství se na prožívaném štěstí podepisuje různě v závislosti na věku daného člověka. Obecně má křivka prožívaného štěstí tvar písmene U, tedy nejméně šťastni jsme mezi 45. a 60. rokem. U lidí nežijících v manželství je ovšem v těchto letech propad hlubší. Data u věku nad 75 let pak nejsou příliš vypovídající.
Míra prožívaného štěstí v závislosti na věku
Ale i tato studie má pihy na kráse. Nedokážeme si z ní nejspíš jednoznačně odvodit, co bychom měli udělat pro to, aby právě náš průchod onou křivkou života odpovídal maximálnímu prožívanému štěstí. Máme si vzít svoji nejlepší přítelkyni/svého nejlepšího přítele? Nebo se náš partner tímto nejlepším přítelem má stát během našeho partnerského soužití?
6. Jak zůstat „intenzivně zamilovaný“?
Říká se, že ta prvotní bezhlavá zamilovanost časem odezní. Tým amerických psychologů ze Stony Brook Univerzity se pokusil zjistit, zda to tak skutečně je. A pokud ne, co mají společného páry, které si zamilovanost uchovaly i po deseti letech vztahu.
V jejich náhodně vybraném vzorku desetiletých manželství si „velmi intenzivní zamilovanost“ podle vlastních slov uchovalo 40 % partnerů, v dalším vzorku pak 29 % partnerů. Dodejme, že číslo je celkem vysoké i proto, že vědci vybírali pouze z manželských párů, které spolu zůstaly, nikoli například z párů rozvedených.
S čím souvisela zamilovanost párů i po desetiletí manželství?
Korelace „intenzivní zamilovanost manželů“ po deseti letech manželství
V tabulce nás nečeká žádné velké překvapení: pozitivní vnímání partnera, neustálé myšlenky na partnera, stále nové a neotřelé aktivity, sexuální styk, vášeň, sdílené aktivity, to všechno zvyšovalo šanci, že půjde o pár, který je i po letech „celý žhavý“. Jenže jak toho docílit, to z tabulky opět nevyčteme. Jde o korelaci, nikoli kauzalitu.
Hledání jednoduchého a univerzální klíče k něčemu tak komplexnímu, jako je manželství, je nejspíše marné. Jistě, obecně lze říci, že páry, které spolu umí komunikovat, odpouštět si a důvěřují si, mají spokojenější manželství. Ale to je jako říci, že zdraví lidé potřebují lékaře méně než nemocní. Neřekne nám to mnoho o tom, jak konkrétně dosáhnout kýženého výsledku v našem individuálním případě. Ostatně třeba tato kvalitativní studie názorně ukazuje, že „pro každý pár jsou faktory, které přispěly k trvalému a šťastnému manželství, mnohočetné a unikátní“.
Doufáme, že jste nečekali, že vám tady dáme recept na šťastný vztah na celý život. To by ostatně byla trochu nuda, ne? Můžete ale začít s objevováním vlastních receptů. Třeba z toho v osmdesáti sepíšete vlastní kuchařku. Jestli se vědci zabývající se studiem šťastných manželství na něčem shodují, tak na tom, že stojí za to se o takový vztah snažit.
