Nestává se často, aby nově objevený druh na své místo v učebnicích biologie vtančil. Krab Kiwa puravida to dokázal. Do povědomí vědeckého světa ho přivedl článek s dlouhým titulkem začínajícím "Tančící krab v hlubokých vodách". (Zbytek titulku radši nepřekládáme, protože se v něm objevuje ještě slovo yetti, a my nechceme být obviněni z bulvarizace otázky podmořských krabů.)
I přes roztančený titulek to však je seriózní článek ve vědeckém časopise PLoS ONE (zdarma dostupný zde).
Vědci objevili zatím neznámého tvora v blízkosti průsaků metanu a sulfanu (sirovodíku) několik desítek kilometrů od pobřeží Kostariky. Zhruba deseticentimetrový korýš byl nápadný, protože mával chlupatými klepety u jednoho z průsaků přímo v záběru kamery robotické ponorky. (Mimochodem, jde o studené průsaky, ne hydrotermální prameny obvyklé z vulkanických oblastí mořského dna třeba v Atlantickém hřbetu). Obsluha plavidla po spatření korýše neváhala a nabrala ho robotickým ramenem.
Detail hřebínku, kterým si krab vyčesává bakterie z těla. Mezi zuby je dokonce ještě patrný zbytek bakteriálního vlákna (označený šipkou).
Na hladině pak vědci objevili na hustých chloupcích krabových klepet bohatou zahrádku z bakterií, které se živí anorganickými sloučeninami z průsaků (jde tzv. chemoautotrofní bakterie). V laboratoři pak pozorovali, jak se jimi krab živí, jak můžete vidět i na přiloženém videu. Korýš si bakterie vyčesává speciálně upraveným ústním ústrojím, které má podobu hřebínku.
Pro výživnou roli bakterií svědčí i chemické důkazy. V tělních tkáních krabů se objevují mastné kyseliny a izotopy typické pro organismy, které nežijí z potravy vzniklé díky fotosyntéze (tak se odhalí i tvorové, kteří jen sežerou někoho, kdo fotosyntézu udělá za ně, například lidé). V okolí přitom byl i dostatek živin vzniklých fotosyntézou, krabi však podle všeho dávají přednost vlastním výpěstkům.
Co se týče podivného tance, krabi ve vodě mávají klepety zřejmě proto, aby mikroorganismy na jejich těle měly dostatečný přísun chemické potravy, včetně kyslíku.
Vědci pozorovali pěstitelskou strategii u korýšů poprvé, ale možná je rozšířenější, než si mysleli. V blízkosti teplých podmořských pramenů žijí i další tvorové, kteří mají na těle podobné kolonie bakterií. Je možné, že i oni si vylepšují jídelníček bakteriemi z vlastního těla.
Chlupaté bohyně na konci světa
Pozorování mohlo vysvětlit i otázky kolem vůbec prvního objeveného chlupatého kraba. Tím byl v roce 2005 popsaný druh Kiwa hirsuta vyzvednutý z hloubek přes 2 000 metrů nedaleko Velikonočního ostrova. Je zhruba o polovinu větší než nově objevený druh a jeho klepeta jsou pokryta ještě hustší a bohatější hřívou, jejíž účel zůstává neznámý. Že by to byly bakteriální visuté zahrady Semiradiny?
První známý druh z čeledi "chlupatých krabů", Kiwa hirsuta, objevený v roce 2005
Ať je to jakkoliv, oba krabi jsou zatím jedinými zástupci nové čeledi korýšů nazvané Kiwaidea. Výraz není odvozený od novozélandského nelétavého ptáka, ale údajně od polynéské bohyně mořských škeblí a lastur. Druhové jméno služebně staršího druhu latinsky znamená "chlupatá" (protože rodové jméno je ženského rodu). Nově objevený K. puravida má jméno odvozené od španělského výrazu "pura vida" (doslova čistý život). V Kostarice se používá v různých významech od "ahoj" po "mám se skvěle".
Pro zástupce čeledi Kiaidae to není špatné jméno. Objeveným korýšům se daří na místech, která jsme ještě dlouho považovali za nehostinná pro složitější organismy, a našli si v nich nové a nečekané způsoby přežití. Spolu s dalšími nedávno popsanými obyvateli mořských i zemských hlubin jsou dobrým připomenutím toho, jak je život odolný a vynalézavý. I toho, že máme stále co objevovat.
Krabi i další dobrá věda zadarmo pro každéhoPopis tančícího chlupatého kraba vyšel v on-line časopise, jehož plný název je Public Library of Science ONE (zde je domovská stránka, název je doslova "Veřejná vědecká knihovna JEDNA"), zkracovaný na PLoS ONE. PLoS (domovská stránka) vydává celou rodinu vědeckých časopisů, většinou jednooborových (biologie, tropické choroby atp.), které mají velmi slušnou úroveň i citovanost. Největší "zvláštností" je ovšem, že jsou úplně zadarmo. Je to jeden z nejznámějších případů tzv. "otevřeného přístupu" (Open-access čili OP) ve vědě. Podle filozofie OP by měla být drtivá většina vědeckých výsledků přístupná všem. Nejen kvůli tomu, že velká část vědy se dělá za veřejné peníze, široce dostupné publikace přispívají podle zastánců sympatické myšlenky především k urychlení všeobecného pokroku. Hnutí za "open access" v posledních letech sílilo a od roku 2000 podobných časopisů rychle přibývá. Přesto titul s předplatným tvoří stále přes čtyři pětiny všech vědeckých "žurnálů". Samozřejmě, jenom z dobrého předsevzetí se časopis neuživí, a provoz PLoS a jiných "otevřených" časopisů musí někdo zaplatit. Předplatitelé to nejsou, a tak zbývají buď sponzoři (včetně států), kteří se ale do podpory moc nehrnou, a pak samotní autoři. Protože vědci publikovat většinou nejen chtějí, ale i musí, aby dokázali, že něco dělají, padá finanční břemeno na ně. Za každou publikaci v PLoS ONE zaplatí autoři 1 350 dolarů (tj. zhruba něco před 20 tisíc korun za kus, i když vědci z některých institucí podporujících časopis mají slevu). Zatím PLoS tento přístup vychází. A zdaleka nejlépe ze všech jeho titulů je na tom právě PLoS ONE, který je také hlavním finančním tahounem podniku. V minulém roce vydal 6 749 vědeckých prací a byl největším vědeckým časopisem na světě. Jde o víceoborový časopis, ve kterém vychází slušné až velmi dobré vědecké práce, ale který také rád přijme mediálně chytlavou publikaci typu tančících krabů. |
