To je těžký. Věda je jedna mafie, ve specializovaných oborech se lidé dobře znají, jeden peče s tímhle a s druhým nepeče. Některé instituce si vzájemně konkurují. Ať už jde o posudky prací, nebo žádostí o granty, nestranného posuzování lze těžko docílit. Autor pošle návrhy koho oslovit s posudkem, zpravidla jde o jeho dlouholeté známé, byť z druhého konce světa. Ti mu obratem přepošlou formulář aby si posudek vyplnil sám a pošlou svým jménem... Příště tuhle službičku udělá on jim, nebo protlačí jejich článek na konferenci, atd. Systém je nastaven tak, že kdo má nejvíc dobrých známých, sežene peníze a dobře opublikuje výsledky.

Rekordmanem je ale podvod s "globálním oteplováním" . Sice se autori okrajově a bez většího zájmu médiíí  "omluvili" , ze se sekli o desetinné číslo, ale peníze byly vydělány, vyplaceny - zapomeňte. A kolik je podvodníků mezi vědci ? Stejně, jako v jiných oblastech. Jen se tam točí trochu jiné peníze na všelijakých grantech apod. a každý si chce trošku líznout.... příkladem jsou třeba meteorologové. Jejich "předpovědi" jsou na stejné úrovní, jako před lety, kdy se odhadovalo počasí podle žáby ve sklenici a jiných zaručených metod. Ale dnes se tam točí trochu více peněz, zejména ze státního....

(v Číně je běžné vybrat si druhé, anglické jméno).

tak stalo se to v cine nebo na Tchaj-wanu?

"tožiž" je asi překlep...

60 článků za 5 let, tak to byl opravdu hamižný..

Článek je o vědeckých časopisech, ale ve druhém odstavci i o vědeckých magazinech. Asi pro matení čtenářů.

Neměl byste vůbec navštěvovat technet, aby se vám nezavařil mozek. Magazín=časopis. Kapišto?

Spoluautor. Inu, apoluautor, který práci protlačí do prestižního časopisu, musel být velmi oblíbený. Tak nějak mi to připomíná situaci v Českém Rozhlase v osmdesátých letech. Autor napsal scénář na rozhlasovou hru. Načež měl dvě možnosti. Dát šéfredaktorovi a doufat, že si to vůbec přečte, v nejlepším případě šance na honorář za pár měsíců.. Nebo najít "správného" spoluautora, který si sice vzal půl honoráře aniž napsal jedinou větu, ale hra byla přijata a prachy zítra v pokladně.

Tohle funguje nejenom na časopisy (jména dělají hodně) , ale i na grantové agentury, alespoň na český GAČR. Vím minimálně o jednom případu, kdy u grantové aplikace stačilo vyměnit jméno hlavního řešitele (jeden rok neprošlo, druhý rok podáno to samé s jiným řešitelem a zafinancováno). Plácnete tam nějakého starého profesora, který na tom ve výsledku neudělá vůbec nic a hned máte mnohem větší šanci, že bude projekt financován.

Nojo no. Publish or perish. Ono člověku třeba nic jinýho nezbývá, když na něj instituce tlačí, aby publikoval...teď nemá co, nedaří se. Když bude publikovat málo, tak ho vyrazí.... Čím větší se vyvíjí tlak na vědce, tím víc přibývá podvodů. To není jako zametat chodník, pracovat můžete od rána do večera a ve výsledku nemusíte mít vůbec nic....

Ale tak je to prece ve vetsine lidskych cinnosti zalozenych na intelektualnim prinosu. Muzete byt neskutecne pracovity programator, umelec, vynalezce - anebo i zde diskutovany vedec, ale pokud vam ta prace holt nejde (a ve vede to znamena pokud dostatecne nepublikujete), tak se s vami zamestnavatel proste rozloucit musi.

Ja mel stesti, ze jsem v USA dostal definitivu hned na prvni univerzite, kam jsem nastoupil. Ale takovych pripadu je u nas mene nez 50%. A ti neuspesni se proste musi posunout o stupinek niz, a pokusit se o definitivu na mene vehlasne skole. Mne to prijde jako naprosto ferovy a prirozeny pristup.