- Velký test disků, část 0: Peklo recenzenta
- Velký test disků, část 1: Disky se představují
- Velký test disků, část 2: Teoretické testy
- Velký test disků, část 3: Syntetické testy
- Velký test disků, část 4: Reálné testy a hodnocení
Úvod
V minulých dnech naše redakce provedla srovnávací test pěti rychlých, 7200 otáčkových pevných disků. S jejich recenzemi a s výsledky všech testů vás postupně začneme seznamovat v průběhu tohoto týdne, takže se již nyní můžete těšit. Ale než k tomu přikročíme, podíváme se na to, jak celý test probíhal. Testování se totiž úplně lehce může stát noční můrou recenzenta - neb nic není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá.
Ke škodě všech recenzentů a nejenom jich, žijeme v době, kdy se benchmarkování, neboli měření výkonu jednotlivých komponent, stává pomalu noční můrou. Na úvod se z dovolením trochu zasním, zapátrám v paměti a vzpomenu na prehistorické a dávno minulé doby počítačového starověku - kdy počítače okupoval operační systém MS-DOS. Tehdy byl internet v plenkách, gigahertzové procesory byly pouhou smyšlenkou a hrstka šťastných zírala na úžasné 14ti palcové barevné monitory. Musím se slzou v oku přiznat, že to tehdy snad bylo mnohem snazší. O čem mluvím? O benchmarkování.
Jako příklad mi dnes poslouží pevné disky, ale přiznám se, že je to tak se vším. S grafickými kartami, s procesory, s motherboardy... Vše je mnohem, mnohem náročnější. A stejně tak, jako je oproti minulým dobám mnohem těžší benchmarkování a testování vůbec, je tak daleko těžší zjistit, které komponenty jsou rychlejší, které výkonější a které se k čemu hodí nejlépe. To může způsobit nepříjemnosti jak výrobcům, tak hlavně zákazníkům, kteří většinou bezhlavě všemu důvěřují (a jsou dokonce schopni na lecjaké neověřené informaci trvat a šířit jí naprosto přesvědčivě dál). Ve finále je za amatéra (lamera) recenzent a časopis, nebo web, na kterém byly ony údaje zveřejněny. V tom úplně nejhorším a nejčastějším případě si nikdo ničeho nevšimne.
Proč ta silná slova? Asi by bylo vhodné, abych začal pěkně od začátku a popořádku.
Vraťmě se tedy na chvíli opět do minulosti. Tehdy byl například při testování pevného disku postup jasný. Vzali jste pevný disk, připojili ho na kšandu (datový kabel), připojili ještě zdroj proudu, spustili počítač, nadetekovali, nebo nastavili parametry v BIOSu a jelo se. Pak už stačilo jen nainstalovat operační systém, defragmentovat případný obsah disku, spustit testovací, nebo benchmarkovací utilitu a bylo to. Prakticky se nemohlo stát, že byste se spletli, nebo že by byl výsledek nějak přehnaně zkreslený - zkrátka pohodička.
Ale ty doby jsou dávno pryč. Dnes je modní operační systém Windows a jeho verze XP má být tím nejlepším, co kdy Microsoft splodil. A stejně tak, jako jsou populární Windows, jsou populární i specifické benchmarkovací utility, které určují, jak je který komponent výkonný.
Z programů na testování grafických karet je to například známý MadOnion 3DMark 2001, pro testování pevných disků pak v poslední době low level benchmark HDTach, nyní ve verzi 2.61.
Postup recenzenta je tedy předem dán - (a byl tedy dán i v mém případě). Zapojil jsem vždy jeden z pěti pevných disků, nainstaloval testovací Windows XP Professssional, ubezpečil se, že už při startu zabírají svých obvyklých 110 - 140 MB operační paměti (tímto zdravím borce s 128 MB SDRAM a již zmíněnými XP v počítači) a jal se trápit disk HD Tachem.
Zrada č.1: Všechno špatně
Po pár hodinách usilovného testování a pečlivého zaznamenávání výsledků mě napadlo, že bych také mohl pro zpestření otestovat nějaký jiný disk, staršího data výroby, nebo jiné kapacity - abych měl představu o tom, o kolik jsou dněšní disky rychlejší a lepší.
I nelenil jsem a otestoval i 5400 otáčkový pevný disk Quantum Fireball o kapacitě 20 GB (navzdory hrubým verbálním protestům po prohýřené noci na lůžko upoutaného majitele).
Disk k mému zděšení dosáhl v benchmarku HD Tach 2.61 naprosto výborných výsledků! Dokonce překonal i tři 7200 otáčkové soupeře..
Pokud se ptáte, jak mohl 5400 otáčkový disk, překonat v testu tři disky 7200 otáčkové, nebo jak se jim mohl vůbec vyrovnat, pak se ptáte jistě oprávněně. Dobrá otázka - samotného mě to zajímalo.
Odpověď, "že je to prostě dobrý disk" asi nebude příliš uspokojivá. Problém tedy bude někde jinde - no faktem je, že předchozí usilovná recenzentova práce byla naprosto k ničemu.
Zrada č.2: Opět všechno špatně
První co v takové chvíli recenzenta napadne je to, že testovací program, v daném případě HD Tach 2.61 neměří správně. Že se třeba nová verze programu nepovedla a "že jde pořád a jenom o syntetický test". Dobrá tedy, zelenou dostane předchozí verze HD Tache, verze 2.52..
Po opětovné kontrole snad všeho, co se v počítači dá zkontrolovat a re-instalaci snad všeho, co se dá re-instalovat, jsem přistoupil k testování.
Marně. Kromě toho, že stará verze HD Tache několikrát příjemně zakousla počítač, jsem k jiným výsledkům nedospěl. Quantum Fireball byl stále na úrovni, nebo lepší než jeho 7200 otáčkoví kolegové.
Zrada č.3: Pro změnu všechno špatně
Po zralé úvaze jsem prohlásil HD Tach 2.61 a 2.52 za "nedůvěryhodný" a trávil dalších pár hodin zkoušením všeho možného. Kupodivu a pro změnu to nepomohlo. I další programy stavěly disk Quantum Fireball na úroveň 7200 otáčkových. Výsledky byly tak přesvědčivé, že jsem jim málem začínal věřit.
Zrada č.4: (Však vy víte, takže se nemusím opakovat)
V momentě, kdy už jsem měl v úmyslu na počítači vyzkoušet něco málo triků z poslední lekce Karate, napadla mě spásná myšlenka.
Co se takhle podívat na ovladače? Bingo, trefa do černého. Za celým problémem nestál nikdo jiný, než ovladače - tedy ovladače a Windows XP, abych byl přesný.
Je známo, že v moderních dobách potřebuje každý komponent v počítači ten správný ovladač. Bez něj nemůže správně fungovat a zejména ne pod operačním systémem Windows. Letmou kontrolou jsem uzřel něco jako toto:
Šok. Disky, ačkoliv se vše tvářilo v naprostém pořádku, neběžely v příslušném Ultra DMA/100 módu, ale v Ultra DMA/33. Díky tomu se nedostaly za hranici výkonu právě onoho zmíněného disku Quantum Fireball.
Zrada č.5: Problém odhalen, ale co s ním?
To, že disk běží v jiném režimu než má běžet, má i další, pochopitelně velmi negativní dopady. Tím nejhorším je kromě dramaticky snížené přenosové rychlosti také zvýšené zatížení procesoru, neboť disk mnohem častěji žádá procesor o přerušení (IRQ).
Nejlépe patrné je to právě v programu HD Tach, v položce "CPU Utilization". Vinou nesprávného ovladače je zde na našem příkladu zatížení na extrémních 95.1%.
Je dobré vědět, že kdykoliv je zatížení větší než malé, jedná se o nějakou chybu ovladačů. Bohužel, rozdíl mezi UDMA/66 módem a UDMA/100 módem v zatížení procesoru je minimální a bez náležitých zkušeností nelze rozeznat - ani mě to ihned jak se říká "netrklo" - a nepoznal jsem, v čem tkví problém. Přitom na objektivnost jakéhokoliv srovnávacího testu má tato věc naprosto zásadní vliv.
Ale co s tím? Co s tímto problémem? Zkoušet několik verzí ovladačů, pak je prověřit a porovnat s výsledky všech disků a porovnat s ostatními ovladači jsem předem zavrhl. Přeci jenom se mám alepsoň trochu rád a další týden na testování k dispozici nebyl. Proto přišla na řadu záložní varianta a tak jsem to řešil po svém.
V testu jsem zaměnil operační systém Windows XP za starý dobrý Windows 98SE a to přesto, že k dnešnímu dni je už vše opraveno a všechny testované disky běhají pod Windows XP pěkně svižně, s novými ovladači a naprosto bez problémů.
Snad se tedy příliš zlobit nebudete..
Dodatek:
Testy probíhaly na několika sestavách. Výše zmíněné problémy se týkaly počítače osazeného motherboardem Abit TH7-II s čipsetem Intel 850 a s původním BIOSem. Verze ovladače Intel ATA storage driver "Ver 6.20.2018" je dle mého zjištění naprosto bezproblémová a korektní instalace se pozná například dle toho, že záložka "Upřesnit nastavení" ve Windows XP není přístupná.
(Pokud vám nějaká informace v článku chybí, nebo máte nějaký zajímavý postřeh či informaci, neváhejte a napište.)
