Navzdory pokračující a v globálním měřítku stále sílící pandemii způsobené virem SARS-CoV-2 jsme se zřejmě ocitli v okurkové sezoně. Jinak si asi těžko vysvětlit, že velká část českých médií v úterý 16. června věnovala prostor zprávě, podle které „je v naší galaxii 36 mimozemských civilizací“.
Skutečnost za zábavným titulkem je samozřejmě prozaičtější. Zpráva je založena na studii v seriózním vědeckém časopise, která se relativně jednoduchým a laikovi srozumitelným způsobem snaží zhruba stanovit meze pro výskyt vyspělých civilizací v Mléčné dráze. Protože jde o odhad založený na jednom jediném případu civilizace, který známe, jde z velké části o myšlenkové cvičení, které s realitou velmi pravděpodobně nemá nic společného.
Autoři práce, Tom Westby a Christopher Conselice z britské univerzity v Nottinghamu, využili známou Drakeovu rovnici (Wikipedie). To je v podstatě jednoduchý vztah sedmi parametrů, jehož výsledkem má být počet civilizací nejméně na úrovni naší, které v tuto chvíli existují v Mléčné dráze a se kterými se tedy teoreticky lze spojit.
U většiny těchto parametrů (kolik hvězd má vhodné planety pro vznik života, kolik civilizací dospěje až do stádia kosmických letů, jak dlouho jim to průměrně trvá a jak dlouho průměrně existuje) nevíme, jaké hodnoty na jejich místo dosadit. A tak se dosud odhady ohledně počtu inteligentních civilizací pohybovaly v obrovském rozptylu od nuly až do řádu miliard.
Westby a Conselice se pokusili parametry co nejvíce upřesnit na základě moderních astronomických znalostí a také svých někdy dosti diskutabilních předpokladů. Výchozím bodem jejich matematického a myšlenkového cvičení je předpoklad, že vývoj života na vhodných planetách probíhá v podstatě stejně jako na Zemi. Tedy, že vytvoření inteligentní civilizace trvá zhruba pět miliard let a v mladších soustavách tedy život vzniknout nemůže.
Nikdo nemůže říci, že se autoři mýlí, protože o výskytu života na mladší planetě nevíme. Ale snad je jasné, že jde o spekulaci, na jejímž konci nemůže být tvrzení „v naší galaxii je 36 civilizací“ (dodejme, že z vědeckého hlediska legitimní spekulaci, nehodláme nikomu zakazovat myšlenkové experimenty).
Jak to probíhalo. Autoři velmi zjednodušeně řečeno odhadli na základě dnešních znalostí množství hvězd, které jsou dostatečně husté a dostatečně stabilní, aby mohly hostit planetární systémy. Dalším krokem je určit počet kamenných planet uvnitř obyvatelných zón těchto hvězd na základě poznatků o distribuci exoplanet. Za vhodné pak označily pouze hvězdy s vyšším obsahem kovů - to proto, aby i kolem nich obíhající kamenné planety byly dostatečně bohaté na kovy. A hypotetičtí mimozemšťané tak z čeho vyrobit (nejen) komunikační zařízení.
Vědci se neřídili pouze příkladem Země. Poněkud kontroverzně zařadili mezi „hvězdy vhodné pro vznik života“ i červené trpaslíky třídy M. Jde o poměrně chladné hvězdy, „obyvatelná zóna“ kolem nich tedy leží podstatně blíže hvězdy než u Slunce (které je hvězdou podstatně jasnější třídy G). Jde o hvězdy velmi „dlouhověké“, ale zároveň řada z nich produkuje silné „erupce“, které mohou zasahovat i planety ve vhodné vzdálenosti pro vznik života.
Dodnes nevíme, jak to tedy vlastně s jejich obyvatelností je. Ale protože tvoří více než polovinu všech známých hvězd a jde tedy o zdaleka nejběžnější hvězdy ve vesmíru, jejich zahrnutí do skupiny „vhodné pro život“ má na výsledek zásadní vliv.
Plus minus pár set
Aby autoři měli do rovnice co dosadit, podobných „odhadů“ museli udělat spoustu. A tak se možná divíte, jak autoři mohli dospět na základě takového výpočtu k „přesnému“ výsledku 36 civilizací. Odpověď je, že nemohli; jejich výsledek má samozřejmě ohromný rozptyl, protože nejistoty v jednotlivých parametrech se mezi sebou násobí.
Správně bychom říci, že jich vyšlo „něco mezi 4 až 211“. Nic přesnější se říci nedá, 36 je prostě „střed“ (z hlediska statistického, ne aritmetického, samozřejmě), ale rozhodně to není „výsledek“.
Lidská záliba v „exaktních číslech“ a odpor k nejednoznačnosti v tomto případě závěry studie notně zkreslil, podobně jako v nedávném, ovšem podstatně důležitějším případu zdánlivého zásadního rozporu mezi výsledky „jihočeského“ a celostátní sledování rozšíření viru SARS-CoV-2.
Můžeme si výsledek velmi jednoduše shrnout tak, že naše velmi omezené dosavadní znalosti nenasvědčují tomu, že by v galaxii nemohly být i další civilizace. I když v tuto chvíli prostě nedokážeme říci, kde jsou a kolik jich jen může být. Ale upřímně řečeno bychom si všichni (snad s výjimkou astronomů) měli spíše než mimozemšťany zabývat tím, že ani takhle jednoduchou zprávu si mezi sebou nedokážeme přesně, jasně a srozumitelně předat.
