„Díky vývoji rychle se otáčejících pozemních dalekohledů, jako je teleskop REM Evropské jižní observatoře v La Silla, můžeme nyní tyto vesmírné katastrofy velmi podrobně studovat hned od samého začátku,“ prohlásil Emilio Molinari, vedoucí týmu, který měření provedl.
Záblesky dlouhé až několik minut
Gama záblesky (Gamma-ray bursts, GRBs) označujeme vesmírné jevy, při kterých vzniká intenzivní vysokoenergetické gama záření. Trvají od zlomků sekund až po několik minut. Ve velice krátkém čase se při nich uvolňuje nesmírné množství energie. Jde o nejenergetičtější události od Velkého třesku, které mohou dokonce na okamžik soupeřit v jasnosti s celým vesmírem.
Teleskop REM
Rozlišujeme záblesky krátké a dlouhé. Nedávné práce prokázaly, že dlouhé záblesky souvisejí se závěrečnými výbuchy masivních hvězd (tzv. hypernovy), zatímco ke krátkým zábleskům dochází s největší pravděpodobností při ničivých srážkách neutronových hvězd či černých děr.
Gama záblesky na vlastní oči nespatříme, zachytit je mohou pouze umělé satelity. Ale pomocí soustavy pozemních robotických teleskopů můžeme pozorovat jejich několik týdnů trvající pohasínání, které se projevuje ve viditelném a infračerveném spektru záření.
I záblesky mají jména
18. dubna a 7. června 2006 zachytila družice Swift ve vzdálenosti 9,3 a 11,5 miliard světelných let dva gama záblesky označované jako GRB 060418 a GRB 060607 A.
Informace o jejich pozici byly během několika vteřin přeneseny na Zem, kde poté teleskop REM (Rapid Eye Mount) zahájil jejich systematický průzkum. Astronomy především zajímal časový průběh těchto událostí.
Malý průměr (0,6 metru) dalekohledu REM je kompenzován jeho velkou rychlostí otáčení, což mu dovoluje rychle reagovat na nové požadavky, v našem případě začal REM pracovat už 39, resp. 41 sekund po nahlášení objevu.
99.9997 % rychlosti světla
Z naměřené světelné křivky vědci vypočítali rychlost, s jakou je materiál vyvrhován do okolí.
Již dlouho měli tušení, že při tak obrovských energiích se hmota musí pohybovat rychlostí srovnatelnou s rychlostí světla, avšak až teď se jim naskytla příležitost teoretické předpoklady experimentálně ověřit. Vypočtěná rychlost jejich domněnky potvrdila, u obou záblesků činila 99.9997 % rychlosti světla, mezní rychlosti, kterou současná fyzika připouští!
Pro porovnání tak vysokých rychlostí používají vědci tzv. Lorentzův faktor (tento poměr se často objevuje v matematických rovnicích teorie relativity). U objektů pohybujících se rychlostí mnohem menší než rychlost světla bývá Lorentzův faktor kolem 1, zatímco u dvou zkoumaných záblesků se vyšplhal až na 400.
„Hmota se tak pohybuje rychlostí, která se od rychlosti světla liší jen o tři miliontiny,“ říká Stefano Covino, spoluautor studie. „Zatímco jednotlivé částice ve vesmíru mohou být urychleny na ještě vyšší rychlosti, a tedy dosáhnout ještě většího Lorentzova faktoru, musíme si uvědomit, že v obou našich případech této neuvěřitelné rychlosti dosáhla hmota ekvivalentní hmotě asi 200 Zeměkoulí.“
Užitečné odkazy: www.eso.org. www.newscientist.com
