Pochází z Ruska, svůj život ale žije na území České republiky. Ve svém rodném listě má zapsán rok narození 1992. Staví lanovky, GSM věže, přibližuje dřevní hmotu v nepřístupném terénu či pomáhá hasit rozsáhlé požáry.
Spatřit ji můžete na letišti v Mělníku. Zaujme netradiční modrou barvou a velkým bílým nápisem svého vlastníka - Aerocentrum. Pokud tuto helikoptéru uvidíte ve vzduchu, většinou nepoletí sama. Pod sebou zcela jistě něco ponese, slouží totiž jako létající jeřáb.
Helikoptéru jsme měli možnost poznat během stavby základnové stanice operátora Vodafone ve Zbožicích na havlíčkobrodsku. - čtěte Sedmitunový létající kolos postavil Vodafonu novou GSM věž
Její celé jméno je Mi-8T. "T" v označení znamená "transportnyj", tedy užitkovou verzi helikoptéry. V tomto uspořádání příliš komfortu posádce nenabízí, k dispozici je kromě třech míst v pilotní kabině dalších 24 na sklopných lavicích v nákladovém prostoru.
Ten je kromě konstrukce podvěsu helikoptéry zcela prázdný. Vejde se do něj i osobní auto, vojenský gazík nebo třeba i takový off-road Opel Campo. Není ani divu, vždyť tahle helikoptéra má nákladový prostor s rozměry 5,3 metru na délku, 2,3 m na šířku a 1,8 m na výšku.
Mi-8T (transportnyj) - základní takticko-technické informace | |
Motor | 2 × TV2-117-A, 1120 kW |
Průměr nosného rotoru | 21,29 m |
Průměr vyrovnávacího rotoru | 2,7 m |
Délka s otáčejícími se rotory | 25,24 m |
Délka trupu | 18,22 m |
Výška | 5,65 m |
Prázdná hmotnost | 7 260 kg |
Maximální hmotnost | 12 000 kg |
Maximální náklad (v nákladovém prostoru) | 4 000 kg |
Maximální náklad (v podvěsu) | 3 000 kg |
Maximální rychlost | 250 km/h |
Cestovní rychlost | 225 km/h |
Dostup | 4 500-5000 m |
Stoupavost u země | 4,9 m/s |
Základní dolet | 500 km |
Max. přeletová vzdálenost | 950-1 050 km |
Průměrná spotřeba (kerosinu) | 700 l/h |
Její celkové rozměry jsou ale mnohem větší; délka trupu je 18,2 metru, s připočtením otáčejících se rotorů pak celých 25,2 metru. Na šířku zabere 2,5 metru a vstupní vrata hangáru musí být minimálně 5,7 m vysoká.
Když před ní stanete, napadne vás oblíbená přezdívka "Létající pevnost". Co na tom, že si ji vypůjčila spíše od svého většího - a bojovnějšího - sourozence Mi-24.
Do výšky až pěti kilometrů zvednou "em í osmičku" dva turbohřídelové motory TV2-117. Každý z nich má výkon 1 482 koňských sil. Hlavní rotor s průměrem 21,3 metru používá pět listů, ten ocasní o průměru 2,7 m listy tři.
Než vrtulník vzlétne, roztáčí rotory i déle než pět minut. Po celou dobu vám společnost dělá nezaměnitelná vůně spáleného kerosinu a postupem času i typicky pisklavý zvuk otáčejících se rotorů. Po vzletu není radno stát venku příliš blízko, vzdušné víry byste nemuseli ustát.
Ve městě se s Mi-8 operuje jen v nutných případech, a to s co nejdelším úvazem. Má totiž takovou sílu, že by bez větších potíží rozfoukala všechny střechy v okolí.
Vyprávět by dle pilota mohli číšníci z jedné brněnské restaurace, kteří po přeletu museli znovu aranžovat celou venkovní zahrádku. Bohužel, nikdo jim už neřekl, že vrtulník stejnou trasu poletí ještě dvakrát...
Prázdný stroj váží něco málo přes sedm tun, maximální vzletová hmotnost je dvanáct tun. V nákladovém prostoru tedy přenese až čtyři tuny nákladu, na podvěsu se můžou houpat až tři tuny. V kritických situacích lze náklad uvolnit díky hydraulice na podvěsovém háku.
Helikoptéra Mi-8 - přehled verzí (zdroj: wikipedia.cz) |
|
Je-li helikoptéra příliš těžká, lze ji odlehčit demontáží tzv. krovek - dveří nákladového prostoru.
Za hodinu letu spotřebuje tahle Mi-8T asi 700 litrů leteckého petroleje, tzv. kerosinu. Při manévrech během jednotlivých operací ale spotřeba roste. I proto má Aerocentrum nasmlouvánu ke každé akci pojízdnou cisternu, jejím výhradním dodavatelem je mělnická společnost Air fuels service, s. r. o.
Maximální rychlost helikoptéry je 250 km/h, letová se pohybuje okolo 225 km/h. Její dolet se liší dle vytížení motorů (hmotnosti nákladu) a pohybuje se mezi 350 až 460 kilometry. Při použití přídavných nádrží dokáže uletět až tisíc kilometrů bez jediného dotankování.
Posádka helikoptéry čítá minimálně tři pasažéry - pilota, kopilota a leteckého inženýra. Uvnitř kokpitu na ně kromě navigátoru Garmin nečeká žádná moderna. Veškerou práci zde odbývají mechanické spínače, přepínače, měřiče a jiná "udělátka". Jejich detailní popis by vydal minimálně na jeden samostatný článek.
Mi-8T Aerocentrum při výsadku paintballistů |
Dle slov 1. kapitána Petra Černého jde v současné chvíli o jedinou civilní helikoptéru Mi-8T v Česku. V leteckém rejstříku Úřadu pro civilní letectví najdeme další tři stroje. Jejich rejstříkové značky jsou YXB, YXC a AXZ. Aerocentrum létá s rejstříkovou značkou XYC.
Přestože je této helikoptéře teprve patnáct let, už prodělala jednu generální opravu. Ta má jak dobový, tak i hodinový resurs. Právě ten rozhodl; po patnácti stech hodinách letu se mění nejdůležitější agregáty, jako jsou motory, hlavní reduktor či listy nosného rotoru.
Tato Mi-8 přitom patří mezi ty nejmladší. Historie modelu totiž sahá až do roku 1967, kdy výrobce MIL Moscow ukázal první finální stroj na letecké show v Paříži. To ještě nevěděl, jak zářná budoucnost tento model čeká.
V té době měla helikoptéra za sebou už několik let vývoje. Vzešla z původního prototypu označeného V-8, který se od ní technicky značně lišil; měl pouze jeden motor typu Al-24V a čtyřlistý nosný rotor. V dalších letech se Mi-8 představila v rozmanitých verzcích, od čistě bojové pro armádu po luxusní osobní verzi k rychlému přesunu významných světových delegací.
Svou oblibu si získala téměř okamžitě. Již rok po svém představení se objevila v sovětské armádě, časem se rozšířila do celého světa včetně tehdejšího Československa. V roce 1969 kompletně nahradila ve výrobním programu starší helikoptéru Mi-4. Ta světlo světa spatřila v roce 1952.
Jen v kazaňské továrně bylo vyrobeno na 4 500 kusů této helikoptéry, v roce 1970 na její výrobu přešla i továrna v Ulan-Ude, ze které vzešlo dalších více než 3 700 kusů.
V jistých modifikacích a pod novým označením Mi-17 se tato helikoptéra vyrábí dodnes. Některé typy dokonce využívají pomocné hnací motory české výroby. Celkem opustilo továrny MIL na 12 tisíc kusů tohoto stroje, čímž se stal také druhou světově nejvyráběnější helikoptérou.
Dodnes tento střední víceúčelový dvoumotorový vrtulník s kódovým označením NATO HIP slouží v armádách 49 zemí světa.
Ve své historii prodělal Mi-8 mnoho modifikací, od vnitřního uspořádaní po nahrazení hnacích motorů výkonnějšími jednotkami. Pro detailní historii helikoptéry doporučujeme pročíst oficiální stránky MIL Moscow.
Cena nové helikoptéry se pohybuje okolo 60 milionů korun dle typu a provedení, použité stroje (například z armády) lze obstarat za třetinové ceny.