Skeptici si mohou myslet, že se podařilo odhalit jen vrchol ledovce, který pod hladinou skrývá miliony chytrých zařízení sledujících nedovoleně naše chování. Každopádně je to první velký případ, kdy bylo odhaleno sledování bez souhlasu uživatelů. O co vlastně v kauze Vizio šlo?
Zhruba od února 2014 začala firma prostřednictvím svého systému Smart Interactivity sbírat některá data prostřednictvím TV přijímačů, o čemž se ovšem uživatel nedozvěděl. Problém tedy nebyl v rozsahu sledování, ale právě v tom, že firma o shromažďování informací nedala vědět. A navíc ani nebyla možnost toto sledování vypnout.
Tajný program
Program Smart Interactivity přitom měl oficiálně nabízet návrhy na programy a nápovědu při výběru. Ale podle serveru Gizmodo se za ním skrýval systém ACR, který umožnil sledovat „televizní“ chování uživatele doslova minutu po minutě. Službu firma vzdáleně nainstalovala i na starší televizory, které ji původně neměly.
Samotné informace, které televize shromažďovaly a posílaly k analýze, přitom nebyly z dnešního pohledu nijak zvlášť problematické. U mnoha služeb a produktů souhlasíte při jejich používání s mnohem drastičtějším zásahem do soukromí. Schválně se zkuste podívat jen na některé smlouvy k softwaru, který pravidelně používáte.
Vizio sledovalo, na které programy se díváte, jakou máte IP adresu a třeba i to, jaké jsou kolem vás wi-fi sítě. Díky tomu bylo možné následně propojit data s jinými a vytvořit tak mnohem komplexnější obraz o uživateli. Což je výhodný artikl pro marketingovou komunikaci.
Vizio od března 2016 nabízelo získaná data dalším firmám, aniž by o tom samozřejmě uživatelé věděli.
Vše skončilo stížností u americké Federální obchodní komise, která se nakonec mimosoudně s firmou dohodla na kompenzaci ve výši 2,2 milionu dolarů (cca 56 milionu korun). Firma zároveň musí smazat získaná data a vylepšit svou politiku ochrany soukromí.
Nám pak nezbývá než se ptát, která další chytrá zařízení nás tajně sledují.