Multimediální všeuměl s otevřeným zdrojovým kódem začal psát svoji historii už ve druhé polovině devadesátých letech minulého století. Tehdy studenti francouzské technické školy École Centrale Paris lobovali za upgrade IT sítě kampusu. Na budoucnost médií v té době ještě nemysleli.
Stárnoucí síťová architektura univerzity studentům žijícím na akademické půdě mnohé nepřinášela – zejména byla příliš pomalá. Nedovolovala jim komfortně brouzdat na webu, stahovat soubory ani se věnovat oblíbené kratochvíli – hrát v kooperativním modu Duke Nukem 3D.
Úkolem byla redistribuce mediálního proudu
Univerzita však nebyla schopna síť aktualizovat. V zoufalé potřebě využít dotace externího sponzora došlo k uzavření dohody s velkým francouzským broadcasterem, který chtěl použít areál kampusu jako testovací místo pro ranou zkoušku realizace TV vysílání založeného na IP protokolu. Myšlenka byla dobrá: namísto toho, aby každá kolej musela být vybavena vlastní satelitní anténou a set-top boxem, by studenti našli způsob využití v IT infrastruktuře kampusu.
Cílem projektu bylo ukázat, že lze znovu odeslat satelitní příjem a dekódovat jej na běžných počítačích, což by stálo mnohem méně finančních prostředků. Za tímto účelem studenti v roce 1996 vyvinuli videoserver a linuxovou aplikaci pro přehrávání (v té době zvanou VideoLAN Client).
Projekt se předával ze studenta na studenta, jak postupně promovali, nakonec se rozhodlo o tom, že se otevře celému světu. A tak vznikl přehrávač VLC. Nikdo v té době netušil, že server, který uměl redistribuovat datový tok v síti kampusu, se stane tak populárním přehrávačem pro různé platformy. K uvolnění zdrojového kódu došlo 1. února 2001.
Několik týdnů po vydání programu VLC jako open-source portoval jeden vývojář v Nizozemsku přehrávač na MacOS. A to způsobilo první skutečně velký nárůst jeho využívání. Další, tentokrát britský vývojář ho přenesl do světa Windows, kde se také stal překvapivým hitem. Jeden z důvodů neočekávaného úspěchu VLC spočíval v jeho linuxových kořenech.
Kvůli problémům s různými formáty a kodeky bylo v té době pro přehrávání multimédií nutností do operačního systému instalovat různé filtry a kodeky. To pro Windows nebylo vůbec šetrné a způsobovalo celou řadu problémů. Vyřešit se to podařilo bravurně právě VLC. V základu obsahuje nejen přehrávač, ale přibaleny jsou nejrozšířenější filtry pro přehrávání celé řady video- a audioformátů. Tento geniální tah ho učinil jednou provždy slavným.
Velmi mu prospělo i dědictví z IP televizního projektu. Díky tomu se stal katalyzátorem pro streamování moderních médií (dodnes je ve VLC zabudována možnost streamování a můžete ji využívat kdykoli i vy, a tak sami vysílat po síti). V roce 2003 začal jeden z členů týmu VideoLAN pracovat na kodéru pro videokodek H.264 za účelem jeho optimalizace. Kodér x264 byl extrémně efektivní a umožňoval přenášet video se zlomkem šířky pásma oproti tradičnímu datovému toku MPEG2. A protože x264 byl otevřeným zdrojem, rychle si ho osvojil rozvíjející se online video průmysl, přičemž ho používaly takové značky jako Facebook, YouTube či Netflix. S největší pravděpodobností se stal nejpoužívanějším kodérem na světě.
Ještě v roce 2007 přitom na VLC pracovali pouze tři vývojáři. Jeden z nich, Jean-Baptiste Kempf, je součástí vývojového týmu VLC už šestnáct let. V roce 2009 to byl on, kdo projekt oficiálně odpojil od francouzské univerzity a založil neziskovou organizaci VideoLAN, kterou stále vede, a kdo je jakýmsi pomyslným motorem VLC. I přestože byl program v roce 2009 stažen už stomilionkrát, pravděpodobně by nebyl, kdyby Kempf nenašel způsob, jak ho monetizovat.
Nápadů, jak přinést peníze, bylo několik. Kempf založil společnost Videolabs, která je úzce spjata s VLC, ale není její součástí. Zaměstnává přitom řadu klíčových vývojářů VLC a nabízí poradenské a vývojové služby společnostem jako Samsung, Cisco, Microsoft a celé řadě dalších výrobců, kteří se u svých set-top boxů často spoléhají na implementaci od VLC. Toto rozhodnutí pomohlo udržet klíčové vývojáře. Ti jsou do značné míry vytíženi změnami v případě implementací, a tak se na vývoj nedostává tolik času, kolik by si zasloužil. To však neznamená, že by byl VLC v klidovém stavu, jen v něm z tohoto důvodu v posledních letech probíhaly pouze evoluční krůčky (poslední velká aktualizace se odehrála koncem roku 2018).
Současnost a budoucnost
Dvacet let po svém prvním vydání je aplikace stejně populární jako kdykoli předtím a její počet stažení se pohybuje mezi 800 000 a 1 000 000 denně. Kromě desktopových verzí existují mimo jiné i verze pro iOS, Android, Apple TV, Android TV a Chrome OS. V následujících měsících VideoLAN chystá velkou aktualizaci na VLC 4.0, která se bude skládat z vylepšeného uživatelské rozhraní. Aplikace tak bude modernější a bude odpovídat dnešním trendům – nic bližšího však zatím není známo.
Tým také přemýšlí o způsobech, jak integrovat více online obsahu přímo do aplikace (například bezplatné streamování obsahu doplněné o reklamy), což by nakonec mohlo vést k novým příležitostem v oblasti příjmů. Pracuje se také na něčem, co se interně nazývá projektem Moviepedia.
Podle všeho by mělo jít o jakousi konkurenci pro katalog IMDb, doplněnou o správu prostřednictvím komunity ve stylu Wikipedie. Vývojáři VLC se přitom také nadále podílejí na vývoji videokodeků nové generace, jako jsou AV1 a AV2, a intenzivně se pracuje i na zvýšení zabezpečení programu. Hackeři si uvědomují, že VLC je dnes jedním z mála programů, které se pravidelně nacházejí v PC, a proto by skrz něj mohli na uživatele zaútočit.
Do dnešních dnů byl program jen z oficiálního webu stažen víc než 3,5miliardkrát a postupně se na něm podílelo víc než tisíc dobrovolníků z celého světa. Stále je přitom hojně využíván k odbavování streamů některými největšími světovými streamovacími službami. Navzdory tomu všemu VLC do značné míry zůstal tím, čím byl. Pro vývojáře je to srdcová záležitost. Odmítli řadu nabídek na jeho odkup v hodnotě desítek milionů dolar. Příběh VLC je o lidech, kteří se s vášní věnují projektům, bojují proti nespočetným legálním hrozbám a mají šílené plány.
