Moderní západní armády jsou na tom stejně jako dnešní západní civilisté. Bez benzínu nedají ani ránu. Palivo potřebují letadla, tanky či auta. Překvapivě hladové spotřebitele představují i vojáci, jejich elektronika a nároky na svícení, topení a podobně.
Tuhle energii armáda musí kupovat za neuvěřitelnou cenu. Podle údajů amerických úřadů vyjde výroba energie na jednoho vojáka v Afghánistánu na neuvěřitelných sto tisíc dolarů ročně. K této částce lze ještě přičíst ztráty na životech. Palivové konvoje jsou vděčné cíle. Podle šéfa amerického námořnictva Raye Mabuse je na každé dva tucty konvojů s palivem zabit nebo zraněn jeden muž pod jeho velením.
Americké námořnictvo z těchto a dalších (i politických) důvodů přikročilo k rozsáhlým zkouškám alternativních zdrojů energie. Slunce už se osvědčilo, brzy do války zamíří ve velkém hybridní motory. Jenom ty by mohly údajně snížit počty konvojů s palivem na polovinu.
Mariňáci se opalují
Třetí prapor pátého pluku námořní pěchoty přijel v loňském roce do Afghánistánu se zvláštním úkolem: vojáci byli zaškoleni v používání Slunce v moderní válce. Vezli s sebou několik typů zařízení na využívání světla k výrobě energie. Od solárních "plachet" pro každého vojáka, které slouží třeba k nabití vysílačky až po velkou sestavu panelů s baterií, které dodají dost energie malé základně, a to včetně elektřiny pro počítače nebo systémy na úpravu vody.
Když se oddíl po půl roce vrátil, velení jejich působení vyhodnotilo jako velmi slušný úspěch. (Tisková zpráva námořnictva je k dispozici zde.) Sluneční energie výrazně omezila spotřebu energie během hlídek a pro potřeby předsunutých stanovišť. Dvě z nich fungovala neustále na sluneční energie, u třetí spotřeba klesla na desetinu. Námořnictvo denně ušetřilo odhadem 700 až 800 litrů paliva. V Afghánistánu stojí doprava jednoho litru přímo k bojovým jednotkám podle podmínek někde mezi sto až dvěma sty korunami za litr.
Sluneční panely navíc ušetří vojákům během dlouhých pěších hlídek cenné kilogramy zátěže, pochvaluje si námořnictvo. A tak se program náhrady dosavadních zdrojů energie za alternativní dočkal pokračování. Letos se na zkoušku chystá zařízení, které by prý samo dokázalo snížit spotřebu nafty u bojových jednotek na polovinu. Do Afghánistánu se chystají hybridní motory.
Ani elektron nazmar!
Nebudou ovšem sloužit přímo v boji, ale na vojenských základnách. Jde o první dva kusy experimentálních generátorů na výrobu elektřiny. Mají doplnit a nahradit osvědčené, ale příliš žíznivé dieselové generátory, jejichž výkon se nesnadno reguluje.
"Může se snadno stát, že generátor o výkonu deset kilowattů běží jen proto, aby pokryl spotřebu zhruba 1,5 kilowattu. Propálíte tedy 8,5 kilowattu, které už nemůžete využít později," prohlásil pro novináře Doug Moorehead, šéf společnosti Earl Energy.
Čísla, která prezentoval, nejsou náhodně vybraná. Na afgánském bojišti se přes 80 procent energie vyrábí zbytečně, tvrdí studie samotného námořnictva. Společnost Earl Energy nabídla námořnictvu na pohled jednoduché řešení: velké baterie.
Jádrem zařízení je běžný dieselový generátor o výkonu 18 kilowattů. K němu jsou připojeny baterie o kapacitě 40 kilowatthodin, což vychází zhruba na dvě a půl hodiny maximálního výkonu. Sestavu ještě doplňují dva sluneční panely, které dokáží vyrábět maximálně zhruba deset kilowattů elektrické energie.
V případě nízké spotřeby může řídící jednotka zastavit dieselagregát a čerpat energii jen z baterií. Pokud by se takový systém využíval důsledně u všech jednotek, mohl by znamenat snížení spotřeby paliva u bojových jednotek o polovinu, tvrdí Earl Energy. Nasvědčují tomu výsledky zkoušek prototypů během loňského roku.
Systém potřeboval na zajištění elektřiny pro cvičnou základnu o 60 procent méně paliva než dieselový agregát bez baterií a solárního panelu. (Podrobně si výsledky můžete prohlédnout na této stránce.) Od července do jara příštího roku se uvidí, zda se úspěch bude opakovat i v bojových podmínkách.
Zajímavé bude především sledovat, jak se baterie systému vyrovnají s drsnými podmínkami. Prach může škodit elektronice, která je klíčová pro jejich optimální nabíjení a zajištění životnosti. Změny teplot zase nesvědčí samotným bateriím. Earl Energy tvrdí, že baterie vydrží bez větších ztrát kapacity snad až čtyři tisíce cyklů. Požadavkům armády by tak baterie měly vyhovovat 18 až 24 měsíců.
Za hubičku to není…
Systém rozhodně není laciný. Podle Earl Eenergy je cena za celou sestavu (včetně baterií a solárního panelu) "přes sto tisíc dolarů," citoval jejího šéfa server Technology review. Cena za běžný dieselový agregát pro armádní použití je několikanásobně nižší. Velkou položku představují i baterie, které mají stát 30 až 60 tisíci dolarů, spíše ale ve vyšší části tohoto rozmezí. (Earl Energy udává cenu mezi 750 a 1 500 dolary za kilowatthodinu, ale běžné baterie tohoto typu nebývají o mnoho levnější než 1 000 dolarů za kWh.)
Vojáci jsou asi jedni z mála, komu se takový systém může v současnosti vyplatit. Earl Energy tvrdí, že systém si na sebe může vydělat za půl roku až rok podle místa (a tedy nákladů na dopravu paliva). Námořnictvo na jeho počty evidentně slyší. Faktem je, že vzhledem k současné výši vojenských účtu za elektřinu jsou ozbrojené složky jedním z mála uživatelů, kterému mohou "zelené energie" už dnes skutečně ušetřit.
