Váháte mezi více stranami? Hlas můžete legálně „rozdělit“ díky náhodě

  15:15aktualizováno  20. října 12:59
Pokud se nemůžete rozhodnout, které straně dát hlas, máme pro vás dobrou zprávu. Český volební systém neumožňuje vhodit hlas pro více stran. Ale jednoduchá metoda zaručí, že svůj hlas můžete „rozdělit“. Stačí věřit jen matematice a sami sobě.

Obyčejná hrací kostka může pomoci rozhodnout se a přitom „rozdělit“ hlas mezi více stran | foto: montáž: Pavel Kasík, Technet.czProfimedia.cz

„Nemůžu se rozhodnout, koho volit,“ říká ohromné množství lidí na sociálních sítích i na obědové pauze. „Váhám mezi stranami X, Y a vlastně i Z. Nejradši bych je podpořil všechny tři, ale to nejde.“

Do obálky dá volič JEDEN lístek, jinak je hlas neplatný

Český volební systém je upraven v zákoně o volbách do Parlamentu ČR, ve kterém se jasně říká, že za plentou “vloží volič do úřední obálky jeden hlasovací lístek“. Jiný počet lístků znamená, že je hlas neplatný.

Na internetu se i letos objevily různé hoaxy a lživé zprávy, které tvrdí, že lidé mohou do obálky dát více hlasů. To je nesmysl. Zákon jasně říká: „Hlas voliče je neplatný, je-li v úřední obálce vloženo několik hlasovacích lístků.“

Jak funguje #volimkostkou

  • napište si, mezi kterými stranami váháte
  • přiřaďte strany k číslům od jedné do šesti, například 1 až 3 = A, 4 až 5 = B, 6 = C
  • hoďte si hrací kostkou
  • této straně dejte hlas ve volbách
  • protože šlo o náhodný výběr, který provádí více lidí, do hlasování se promítnou vaše preference v požadovaném poměru

Pokud by ale volič svým hlasem nejraději podpořil více subjektů - tedy svůj jeden hlas „rozdělil“ mezi více stran - může využít námi popsanou metodu. Její výhodou je, že nevyžaduje důvěru v žádnou třetí stranu. Stačí napsat si na papír, mezi které strany byste svůj hlas chtěli rozdělit, a pak... si hodit kostkou.

Člověče nezlob se! A věř statistice

Návod je jednoduchý. Zvažte, pro které strany chcete hlasovat a jak byste mezi ně rozdělili své preference. Protože pro vygenerování náhodného čísla použijeme hrací kostku, hodilo by se, aby tyto preference byly dělitelné jednou šestinou. Příklad:

Příklad preferencí pro „rozhodování kostkou“
 Strana Preference Procenta
A 1/616,7 %
B1/250 %
C 1/3 33,3 %

Kdyby takovýto nerozhodný volič neměl kostku, zřejmě by svůj hlas dal straně B. Tím by se ztratila informace, kterou chce volič předat, totiž že by rád (alespoň částí svého hlasu) podpořil i strany A a C.

Při hlasování „jeden volič - eden hlas“ dochází ke ztrátě informace o preferencích voliče. Hod kostkou tyto informace pomůže zachovat.

Kdyby takovéto poměrné preference mělo tisíc voličů, chtěli by, aby z tisícovky hlasů připadla půlka straně B, třetina straně C a šestina straně A. Jenže pokud kvůli systému „jeden volič - jeden hlas“ budou volit stranu, která je v jejich preferencích nejsilnější, výsledek bude, že všech tisíc hlasů těchto voličů připadne straně B, zatímco strany A a C nedostanou nic. Zjevně tak dochází ke ztrátě informace o těchto poměrných preferencích.

Protože má ale volič sestavené preference, může si hodit hrací kostkou:

Příklad hlasování podle kostky
Co padlo Co volit
1A
2B
3B
4B
5 C
6 C

(Volič by samozřejmě mohl využít i jiný způsob generování náhodných čísel, což by mu umožnilo určit si preference podrobněji, například 35% při hodu dvacetistěnnou kostkou nebo hod mincí, pokud chce komunikovat rozdělení 50/50 apod.)

Volič si tedy hodí kostkou a zjistí, komu dá do obálky hlas. Možná si teď říkáte, že se tím přece jakákoli informace ztratila. Pokud například volič hodí „jedničku“, dá do hlasovací obálky s jedním lístkem pro stranu A, která je přitom jeho nejméně preferovaná. Nejde tedy naopak o ztrátu informace?

Zákon velkých čísel - náhoda se postará o „rozdělení“ hlasů

Trik, respektive triviální využití statistiky a počtu pravděpodobnosti, spočívá v tom, že výběr proběhl náhodně. Při dostatečném počtu opakování tohoto postupu by tento volič hlasoval v polovině případů pro stranu B, které chtěl dát „polovinu hlasu“, ve třetině případů pro stranu C (kterou preferoval na 33,3 %) a v šestině případů pro stranu A. Tedy přesně podle daných preferencí.

Volby se opakují jen jednou za čtyři roky, takže by trvalo dlouho, než by proběhlo dostatek hlasování. Ale to vůbec nevadí, protože stejnou metodu může zároveň - nezávisle na sobě - použít mnoho voličů.

Kolik lidí musí volit kostkou, aby to fungovalo?

Výhoda je, že náhoda funguje nezávisle, jednotlivý volič tak nemusí své rozhodování nijak koordinovat s ostatními. Čím více lidí kostku využije, tím lépe se preference projeví. Funguje to ale už od jednoho hlasu.

Ti voliči, kteří chtějí svůj hlas rozdělit mezi více stran, si mohou hodit kostkou. Všechny jejich poměrné preference budou díky hodu kostkou zachovány lépe, než kdyby se snažili jiným způsobem odhadnout, komu hlas dát.

Pro ilustraci jsme vytvořili fiktivní seznam tisícovky voličů a jejich preferencí. Je vidět, že pokud voliči váhají mezi více stranami, dochází ke ztrátě informací, kdykoli si z těchto stran musí vybrat jednu. Navíc může nerozhodnost vést k menší účasti na volbách. V naší simulaci jsme třeba ukázali, že pokud lidé, kteří váhají mezi více stranami, nejdou volit, může to vést k výraznému rozdílu ve výsledcích hlasování (naše schematická simulace samozřejmě nemůže zohledňovat složité postupy toho, jak se lidé před volbami rozhodují).

Následující grafy ukazují, jak se v naší simulaci v průměru liší preference na základě různých typů rozhodování. Je vidět, že k největší ztrátě informací dochází, pokud jdou volit jen „rozhodnutí voliči“ (ti, u kterých jedna preference přesahuje 50 %). Házení kostkou naopak pomáhá zachovat poměrné preference.

Je zřejmé, že zachování preferencí není absolutní, záleží stále na náhodě. S větším počtem hlasování se výsledky blíží původním preferencím. V naší simulaci jsme pracovali s tisícovkou fiktivních voličů.

Ve chvíli, kdy voliči využijí kostku (hashtag #volimkostkou) nebo jiný způsob, dávají najevo preference, které by jinak zůstaly v současném volebním systému ztraceny.

Ne pro každého váhajícího je hod kostkou ideálním řešením

Zkuste také volební kalkulačku, která ukazuje názorovou shodu s různými stranami, případně inventuru hlasování.

To neznamená, že je současný systém nutně špatný. Poměrné preference přispívají k tomu, že se na politickou mapu dostane více stran. To pro někoho může být naopak nevýhoda - více politických stran v parlamentu může znamenat obtížnější dohadování.

Tato metoda také nebere v potaz pětiprocentní hranici pro vstup do sněmovny - tu musí vzít volič v úvahu už při výběru stran, mezi které chce svůj hlas rozdělit. Stále totiž hází jeden hlas pro jednu stranu.

Princip rozhodování za asistence náhody jsme popsali nikoli proto, abychom vám říkali, pro koho hlasovat. Ani náhodou! Chceme především připomenout, jak funguje náhodný výběr a jak lze paradoxně náhodného výběru využít k přenosu informace.

Časté mýty o náhodě

Je možné obelstít ruletu? Pozor na častý omyl, ve kterém uvízne řada hráčů!

Je možné obelstít ruletu? Pozor na častý omyl, ve kterém uvízne řada hráčů!

V praxi se podobné „triky“ používají třeba ve vědeckém výzkumu, kdy je potřeba otestovat léky. Pacienti jsou náhodně rozděleni do skupin na základě náhodně generovaného čísla a nikdo nemusí koordinovat, kolik lidí je ve které skupině. Náhodná čísla jsou důležitá také v kryptografii nebo kryptoměnách, kde se lze například spolehnout na to, že náhodně vygenerovaná adresa bude unikátní, aniž by bylo třeba to ověřovat (takto funguje například bitcoin).

Možná se rozhodnete náhodu vyzkoušet. Sepíšete si preference, hodíte kostkou... a vyjde vám, že byste měli volit stranu, kterou volit nechcete. Odpověď je pak jednoduchá - volte stranu, kterou chcete volit. Pokud ale váháte mezi více stranami, obyčejná hrací kostka vám dává jednoduchou - a legální - možnost, jak svůj hlas de facto rozdělit mezi více stran.

Aktualizace: Do článku jsme doplnili další ilustraci, která přibližuje, v čem spočívá „ztráta informace“ a jak to kostka řeší.

Autor:


Nejčtenější

Nelíbí se mi, kam se internet vydal, říká vynálezce WWW. Chce to změnit

Tim Berners-Lee představuje vizi nového, decentralizovaného internetu...

V roce 1990 spustil první webový server a odstartoval tak revoluci. Díky němu se internet rozšířil do celého světa, do...

Jeho fotky jsou až neskutečně nádherné. Podívejte se, jak vznikají

Kalendář 43. výsadkového praporu - Nic nepotěší potápěče průzkumného týmu po...

Jeho fotky výsadkářů z Chrudimi viděl téměř každý. Vypadají jako vystřižené z toho nejdražšího hollywoodského akčního...



Sedm častých lží, mýtů a omylů o přechodu na nové televizní vysílání

V roce 2020 budou mít sběrné dvory napilno.

Mnoho lidí se v blížící se změně vysílacího standardu neorientuje, a tak se snadno může klamavou nabídkou či...

Start lodě Sojuz MS-10 se nezdařil, modul s posádkou nouzově přistál

Start Sojuzu MS-10 z Bajkonuru 11. října 2018.

Čtvrteční start lodě Sojuz MS-10 z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu se nezdařil. Kvůli závadě na nosné raketě Sojuz...

Mučení a vraždu novináře prý nahrály hodinky Apple. Nejspíš to bylo jinak

Apple Watch 2

Údajná vražda opozičního saúdskoarabského novináře Džamála Chášakdžího na konzulátu v Turecku vyvolává mezinárodní...

Další z rubriky

Víte, proč chcete volit stranu XY? Politici využívají chyby našeho mozku

Jak se náš mozek rozhoduje? (ilustrační foto)

Emoce jsou důležitější než fakta. Opakování vytváří dojem pravdivosti. A když dva dělají totéž, není to totéž. Náš...

S viry v těle a komunisty za zády. Život profesora Ctirada Johna

Imunolog a mikrobiolog Ctirad John na snímku z března 2009

V pátek 12. října zemřel profesor Ctirad John, legenda české imunologie, ve věku požehnaných 98 let. Sám se nepovažoval...

Nobelovku za fyziku získali odborníci na lasery. Za pinzetu i operace očí

Arthur Ashkin, Gérard Mourou a Donna Stricklandová, laureáti Nobelovy ceny za...

Nositeli Nobelovy ceny za fyziku se stali Američan Arthur Askhin, Gerard Mourou z Francie a Kanaďanka Donna...



Najdete na iDNES.cz