Jsou témata, o kterých by se psát mělo, a pak další, která si to možná nezaslouží, ale autor si to nemůže odpustit. Proto nám odpusťte, že se budeme krátce věnovat biologickému faktu, který byl sice nový jen pro autora, nikoliv pro vědu, ale jehož zemité podivnosti nedokázal odolat.
Vombat obecný
Týká se jednoho z méně známých australských vačnatců, blízkého příbuzného koaly, vombata obecného (či také medvědovitého podle jeho latinského názvu Vombatus ursinus). Žije v jihovýchodní části Austrálie, mnoho času tráví hrabáním a následným pobytem v rozvětvených norách - a jeho výkaly tvoří hranaté kostky.
Původ a příčiny vzniku této „abnormality“ neznáme, ale můžeme odhadovat (či lépe řečeno biologové mohou). Důležité zřejmě je, že vombati jsou hákliví na své území a mezi zvířaty kvůli neoprávněným vstupům na cizí území může docházet ke střetům. Podobné konflikty jsou z evolučního hlediska ve většině případů zbytečné a kontraproduktivní (ne vždy a pro každého), protože při nich oběma účastníkům hrozí nebezpečná zranění. Proto je pro všechny výhodné, když se zvířata dokážou jednoduše informovat, kudy vedou teritoriální hranice.
Samotářští vombati vyrážejí za potravou (semínky a trávou) v noci, tedy v podmínkách, ve kterých zrak není vždy nejspolehlivější smysl. Zvířata se ve tmě z velké části orientují čichem a rázem je asi poměrně zřejmé, že výrazná vůně trusu tedy pro vombaty představuje vhodný prostředek ke vzájemné domluvě. Pokusy skutečně dokázaly, že vombatí samci se trusu jiných samců vyhýbají nebo že podle samičího trusu poznají, kdy je samice nejplodnější.
Doupě a v popředí i exkrementy vombata obecného na ostrově Maria u Tasmánie
Nic z toho samozřejmě nevysvětluje, proč je trus vombatů krychlový. Komunikační funkci může trus stejně dobře plnit i v jakékoliv z řady forem, kterých ve zvířecí říši nabývá. Krychlový trus má ovšem jednu výhodu: velmi dobře drží na vyvýšených místech, třeba na kamenech. Je tedy viditelnější a jeho pach by se měl i lépe šířit po okolí.
A jakou technologii vombati používají, aby tohoto tvaru dosáhli? Nevíme to úplně stoprocentně, ale podle článku bioložky Louise Gentleové pro web TheConversation hledají odborníci vysvětlení ve složení výkalů samotných i tvaru trávícího traktu. Vombati se živí poměrně tuhou stravou, ze které v průběhu dlouhého trávení (cca 14 až 18 dnů) vyzískají kromě živin a kalorií i také velkou část vody. Jejich trus je tak velmi suchý a kompaktní, což v důsledku znamená, že velmi dobře drží tvar. V první části střev mají vombati také výrazné vertikální „límce“, které zřejmě natrávenou hmotu vytvarují do kostek. Konec jejich střev je zase hladký, takže ty si svůj tvar dobře zachovají.
