Vrátí se Intel na špici a porazí AMD? Vše o novém procesoru Core 2

  • 91
Architektura Intel Core, jádro Conroe, rodina procesorů Core 2 – takto v kostce by se dal shrnout stručný slovník pojmů provázející novou řadu desktopových procesorů od Intelu, která jej po dlouhé úmorné době ve stínu svého největšího rivala vynesla znovu na pomyslný vrchol.

Koncem minulého týdne definitivně padlo informační embargo na nové procesory postavené na jádře Conroe. Již z prvních testů je zcela zřejmé, že procesor Core 2, nováček ze stáje Intel, se k velké „radosti“ AMD stává novým a bezkonkurenčním králem výkonu na trhu. Stereotypní situace, která trh s procesory provázela během uplynulých 3 let až teprve v těchto dnech dosáhla skutečného obratu.

Trocha historie

První desktopový procesor Pentium 4 uvedla společnost Intel v listopadu roku 2000 na frekvenci 1,4 GHz. Od té doby se jí podařilo zvýšit pracovní takt na 3,8 GHz a rovněž uvést dvoujádrové alternativy těchto čipů.

V roce 2002 to byly právě Pentia 4, u kterých byla prvně použita technologie HyperThreading pro simultánní zpracování více požadavků. Za tu dobu se také podařilo zmenšit výrobní technologii z původních 130 nm na dnešních 65 nm, tedy přesně polovinu, což umožnilo další zvyšování frekvencí a snižování tepelných ztrát.

Pentium 4, Pentium D ...

Ačkoliv použitá architektura Netburst byla provázena celou řadou nejrůznějších problémů, z historického hlediska to byl jeden z nejúspěšnějších počinů Intelu co do množství prodaných kusů a celkového obratu.

Dnes již zastaralá architektura Netburst (Pentium 4, Pentium D, Celeron D), která mimochodem podávala (a stále podává) nižší výkon než Pentium III při stejné frekvenci, měla také mnohem vyšší tepelné ztráty a spotřebu než konkurenční hráči.

Korunu tomu nasadila 31-stupňová pipeline v případě jádra Prescott a všech, co následovaly. Relativně slabý výkon, potřeba silného chlazení a napájecího zdroje byly důvodem, proč Netburst začal rychle ztrácet přízeň nejen mezi hráči, ale i uživateli výkonných pracovních stanic.

Pravděpodobně největší újmu utrpěl Intel v roce 2003, kdy AMD uvedlo na trh Athlon 64. Od té doby se Pentium 4 stalo technologickou dvojkou na trhu a tento trend již nikdy nedokázalo zvrátit ve svůj prospěch.

Poslední dobou se až začalo zdát, že Intel přestal své procesory vyvíjet a podniká pouze konzervativní kroky jako je přidání druhého jádra, zvětšení paměti cache, frekvence či přidání instrukční sady, což pochopitelně nemohlo stačit na žádné radikální sesazení technologicky vyspělejších Athlonů 64/X2/FX.

AMD tak mohla ke svému uspokojení sledovat, jak Intel ztrácí čím dál větší kousek svého koláče v její prospěch – jen za poslední rok o dalších 6 procent (v prvním čtvrtletí 2006 mělo AMD celkem 22,1 %). Není divu, že Conroe byl očekáván jako spasitel dobrého jména Intelu.

Logo Core 2

Technologie Intel Core

Alfou i omegou nového jádra je samozřejmě architektura Intel Core, která v souhrnu nabízí daleko vyšší výkon na všech aplikačních úrovních při stejných pracovních frekvencích než Netburst.

Díky tomu, že každá operace je nyní zpracovávána v 14 fázích namísto původních 31, tak se také o více než polovinu snížila doba latence interní mezipaměti (=velké posílení výkonu) a co hlavně – v každé fázi dokáže zpracovat až čtyři instrukce namísto původních třech. Dalším novým prvkem je přímá podpora 64-bitových instrukcí.

Změnou prošla i architektura vyrovnávací paměti – u Netburst každé jádro mělo vlastní L1 a L2 cache, které spolu mohly komunikovat pouze odesláním dat k systémové sběrnici a odtud zase zpět k druhému jádru. Nový Conroe využívá jednotnou L2 paměť pro obě jádra, zatímco L1 moduly mohou mezi sebou komunikovat přímou cestou. L2 paměť může být samozřejmě celá využívána i jedním jádrem, pokud se druhé vypne – například proto, aby procesor rychleji zpracoval jednovláknovou operaci, ale i z úsporných důvodů. V jádru byly dále posíleny predikční jednotky – ty odhadují, které instrukce bude procesor vyžadovat v následujících cyklech a podle toho si je také vyžádat z paměťového subsystému.

Architektura Intel Core není v žádném případě vylepšením Netburst, ale vychází z osvědčené technologie procesorů sady Centrino (Pentium M), používané v přenosných počítačích. Při jejich vývoji se zas analytici nechali inspirovat svého času vydařenými Pentii III s jádrem Tualatin.

Mezi zástupce rodinky Core 2 patří jednak levnější Core 2 Duo a výkonnější Core 2 Extreme určené náročným uživatelům. Ty se od sebe odlišují v prvé řadě frekvenčním rozsahem a v řadě druhé odlišnou strukturou a velikostí mezipaměti první úrovně. Jádra jsou vyrobena moderní 65 nm technologií znamenající příznivý poměr výkonu na každý spotřebovaný watt energie. Spotřeba se drží na 65 W (Duo) a 75 W (Extreme), což oproti Pentiu D Extreme představuje fantastický pokles o celých 45 procent.

Systémová sběrnice běží na 1066 MHz QDR a její propustnost se tak zvýšila na 8,5 GB/s. Další, ne však poslední, novinkou je instrukční sada SSE4, umožňující rychlejší zpracování některých multimediálních operací.

čip Core 2

Ceny a dostupnost

První čtyři zástupci varianty Core 2 Duo a jeden Core 2 Extreme by měly být na trh uvedeny ve čtvrtek 27. července 2006 a to na frekvencích od 1,86 do 2,93 GHz (modelové označení E6300 až E6700 a X6800) s cenami $183 až $999 USD (cca 4.200 až 22.500 Kč). S jejich uvedením by mělo také dojít k drastickému snížení cen všech starších procesorů značky Intel. Nutno dodat, že levnější varianty E6300 a E6400 obsahují jádro Allendale, které se od Conroe liší pouze poloviční L2 cache pamětí (2 MB namísto 4 MB).

Přestože je Core 2 kompatibilní se všemi základními deskami vybavenými Socket T (LGA 775), připravované čipové sady Intel P965 a G965 (G s integrovaným grafickým jádrem) využíjí možnosti nového procesoru podstatně lépe nehledě na celou řadu nových řadičů a rozhraní - takže pokud plánujete upgrade nejen procesoru ale celého počítače, určitě se vyplatí ještě pár týdnů počkat.

Kvůli očekávanému zájmu o nové Core 2 procesory se nepočítá s nikterak příznivou dostupností, a to mimo jiné proto, že Intel bude zřejmě chtít zpočátku prodat co nejvíce svých starších kousků (hlavně Pentií 4 a D), o které bude naopak poptávka velmi rychle klesat.

Výkon

Výkon nového jádra Conroe je opravdu fascinující. Srovnání s nejsilnějším procesorem od AMD – Athlonu FX62 2,8 GHz – tak trochu evokuje test Celeronu D a Pentia D. Téměř není benchmarku, kde by Athlon FX62 neztrácel na Conroe cca 15-25 procent, v určitých aplikacích až polovinu celkového výkonu, výjimky by se však našly. Core 2 má také obrovské rezervy, umožňující jej běžným způsobem přetaktovat až o 50 procent, což je skutečná rarita. Dále nechť mluví grafy.

Graf výkonu Core 2

Graf výkonu Core 2

Graf výkonu Core 2

Výkon Core 2

 

Zdroj grafů: Tech Report, Overclockers Australia

Závěr

Po třech letech těžkého bombardování se Intel dokázal postavit na nohy a výsledek stojí za to. To, že AMD po tak dlouhé době utrpělo tvrdý konkurenční zásah, který jej srazil na kolena, nebude jistě na škodu. Doufejme, že o to nelítostnější ofenzívu povede s připravovanou architekturou K8L v roce 2008. Polemizovat o tom, kdo bude do té doby jedničkou na trhu s procesory, je ovšem již nyní zcela zbytečné.