Lenin se vrací. Bolševický převrat stál Německo desítky milionů marek

Teprve v padesátých letech minulého století dostali západní historici možnost, aby se pokusili odkrýt podivuhodné zákulisí bolševické revoluce. Průkopnickou práci v tomto směru vykonal český exulant Zbyněk Zeman z Oxfordské univerzity.

O vlastním začátku bolševického puče si můžete přečíst v prvním dílu našeho seriálu o VŘSR. Dnes se podíváme hlouběji do historie, co revoluci předcházelo.

Zbyněk Zeman z Oxfordské univerzity spolu s dalšími britskými, americkými a francouzskými historiky studoval po druhé světové válce na zámku nedaleko Oxfordu archiv berlínského ministerstva zahraničí – dokumenty o celkové hmotnosti 400 tun. Ve volném čase, po večerech a víkendech, tam začal hledat spisy, které by ukazovaly na kontakty ruské levicové emigrace s Němci během první světové války. Dosud o nich kolovaly jenom pověsti. Postupem doby našel pozoruhodné dokumenty, nechal je přeložit do angličtiny a v roce 1958 je zveřejnil.

Zatímco západní historici a politici tento soubor telegramů, hlášení a memorand vysoce ocenili, komunisté je ostře napadli. Ovšem to je pochopitelné. „Když jsem se nad tím zamýšlel, uvědomil jsem si, že se dotkly nejen ruské revoluce, ale revolucí obecně – jestli se dá revoluce manipulovat zvenku,“ říká dnes Zeman. „Všichni revolucionáři pokaždé tvrdí: my jsme se dostali k moci proto, že to národ chtěl. Jakmile tuto představu jenom trochu zpochybníte, zvláště pak u bolševického zvratu, pak se na vás revolucionáři a jejich spojenci vrhnou.“

Německá vláda a generalita původně nepočítaly s tím, že by Rusko vázalo ve válce po boku západních spojenců tolik císařských sil – car Mikuláš II. a vlivní dvořané byli přece germanofilové. Moderního přezbrojení a zvýšení stavů na 1,5 milionu mužů měla carská armáda dosáhnout až v roce 1917. Obrovské sociální kontrasty dávaly navíc tušit, že by válka mohla přinést hlad, bídu a morální rozklad. Přesto však nátlak Anglie a zvláště Francie přiměl Rusko v létě 1914 k rozsáhlé mobilizaci. A Berlín hned vyhlásil Petrohradu nepřátelství. Němečtí statkáři a průmyslníci se totiž obávali, že díky reformám, které zavedl zavražděný premiér Pjotr Stolypin, by jim mohlo hospodářství carské říše brzy konkurovat na zahraničních trzích. A tím by se zvyšovala i politická a vojenská váha Petrohradu.

Únorovou revoluci podnítili západoevropští svobodní zednáři, domnívá se britský historik ruského původu George Katkov. Francouzský ministr zahraničí Thomas, který byl členem této tajné organizace, údajně zapřisáhl velkým zednářským slibem svého spolubratra Kerenského, aby Rusko pokračovalo ve válce. Kerenskij musel svrhnout cara, stále více nakloněného císařskému Německu. Potom hrozilo nebezpečí, že Rusko zůstane ve válce. Proto Němci udělali všechno, aby se vlády zmocnili bolševici. A právě tato druhá ruská revoluce, vedená Leninem a Trockým, by se bez milionů zlatých marek neuskutečnila.

Od začátku si německé ministerstvo zahraničí uvědomovalo, že by mohlo sílu Ruska podlomit využitím národnostních sporů i požadavků na samostatnost, které zaznívaly od Finů, Poláků, Ukrajinců, Kavkazanů a Baltů. Článek levicového liberála Helmutha von Gerlacha v listě Welt am Montag 17. srpna 1914, dva týdny po otevření východní fronty, to jenom veřejně připomněl.

VŘSR na Technet.cz

  1. „Moci se ujali buržousti!“ V paruce a s falešným vousem zažehl Lenin VŘSR - V úterý šestého listopadu roku 1917 za úsvitu obsazují junkeři – mladí posluchači důstojnických škol – tiskárnu bolševického listu Rabočij puť. Hledají také Lenina. Málokdo si uvědomuje, že v Rusku právě začíná nový puč, tentokrát za německé marky.
  2. Lenin se vrací. Bolševický převrat stál Německo desítky milionů marek - Teprve v padesátých letech minulého století dostali západní historici možnost, aby se pokusili odkrýt podivuhodné zákulisí bolševické revoluce. Průkopnickou práci v tomto směru vykonal český exulant Zbyněk Zeman z Oxfordské univerzity.
  3. Zatykač na špiona Lenina. „Máme ho přivést celého nebo po kouskách?“ - Bolševici v Rusku získali od Němců miliony. Vyzbrojili za ně armádu a rozšířili stranický deník Pravda. Ne vše se však daří. V červenci 1917 je na Lenina vydán zatykač. Lidé přestávají bolševikům věřit.
  4. VŘSR: Revoluční „teror proti hmyzu“. Začíná komunistická hrůzovláda - Ve čtvrtek osmého listopadu 1917 v pět hodin ráno schvaluje II. sjezd sovětů převzetí moci v Rusku. Původně byli bolševici v menšině. Ale když přišla zpráva o zatčení členů Prozatímní vlády, eseři a sociální demokraté na protest proti tomu opustili sál.
  5. Rusko se zmítá v občanské válce. Bolševici ještě nemají vyhránoV Rusku proběhl bolševický převrat. V Evropě stále ještě probíhá první světová válka. Je březen 1918 a Lenin se svými soudruhy ještě nemá úplně vyhráno. Proti Bolševikům stojí skoro stejně početná armáda Bělogvardějců. Poslední díl seriálu o VŘSR.

Komunistické oslavy 100. výročí VŘSR v Petrohradě (7.listopadu 2017)

Začátkem září přinutila velká ruská ofenziva ve Východním Prusku Němce, aby útok na Paříž, od něhož si tolik slibovali, zastavili. Proto státní podtajemník ministerstva zahraničí Arthur Zimmermann 17. listopadu navrhl: Měli bychom uvažovat o uzavření separátního míru na jedné frontě – buď s Petrohradem, nebo s Paříží. Vzhledem k revolučnímu vření v carské říši přichází v úvahu spíš Rusko.

Tyto úvahy nakonec vedly generální štáb ke zřízení zvláštní politické sekce řízené nejdříve legačním radou Rudolfem Nadolnym a později kapitánem von Hülsenem. Nadolny poslal své lidi do zajateckých táborů, aby nově příchozí Rusy zpovídali o poměrech doma. A Zimmermann dal příkaz vyslancům v neutrálních zemích, aby zjišťovali názory ruských emigrantů a podporovali je. Během roku 1915 se začaly tyto styky úspěšně rozvíjet.

Německé vyslanectví v Bernu navštěvovalo i několik bolševiků – především Estonci Alexandr Kesküla a Arthur Siefeldt. Siefeldtovým prostřednictvím poslal vyslanec Konrad von Romberg několik tisíc marek také panu Uljanovovi.

Na podzim 1914 dostal Berlín od vyslance svobodného pána von Wangenheima z tureckého Cařihradu (dnes Istanbul) pozoruhodnou zprávu: Zdejší ruští emigranti chtějí vyprovokovat povstání několika národností na Krymu a na Kavkazu. Mezitím se o tom dověděla vláda Osmanské říše, která požádala Němce, aby s akcí počkali, dokud nepřipraví svá vojska k útoku na carskou říši. Ale když v listopadu vpadli Turci do ĺránu a odtamtud do Ruska a potom zamířili do Sýrie a Egypta, neměly jejich armády příliš velké úspěchy.

Carské Rusko mohou porazit pruské bajonety a ruské dělnické pěsti, tvrdil osmačtyřicetiletý Helphand (Alexandr Helphand-Parvus, sociální demokrat, se kterým se Lenin poprvé sešel v Kodani v roce 1900), když se sešel 9. ledna 1915 s von Wangenheimem v Cařihradu. Byl to právě on, kdo chtěl zorganizovat nepokoje na Krymu a na Kavkaze. I když se Helphand stal bohatým podnikatelem s nemalým vlivem na osmanskou vládu, pořád v nitru zůstal sociálním demokratem. Teď jménem této strany navrhoval císařské vládě spojenectví. Argumentoval: Naše zájmy jsou shodné: svrhnout carskou vládu! Rusko zůstane pro Německo nebezpečné tak dlouho, dokud z něj nevytvoříme několik jednotlivých států. Musím však menševiky s bolševiky sjednotit ke společné akci. A k tomu potřebuju hodně peněz!

Vyslanec informoval telegramem číslo 79 Berlín: Helphand je dnes „naprosto proněmecký“. Právě odjíždí do Vídně a měli bychom ho pozvat k jednáním do Berlína. „Podle názoru Parvuse se musí jednat rychle, aby noví ruští rekruti, kteří se objeví na frontě, už byli infikováni.“

V Berlíně se s Helphandem setkal vysoký úředník kancléřství Kurt Riezler. Dohodli se na všem. Jeden z bodů smlouvy zněl: „Finanční podpora sociálně demokratické ruské většinové skupině – bolševikům - která vede všemi prostředky boj proti carské vládě. S vůdci strany, kteří žijí ve Švýcarsku, bude jednáno...“

Helphand dostal zvláštní pas, který ho opravňoval k volnému cestování po Německu. První záznam o výplatě Helphandovi, a to „dvou milionů marek na podporu ruské revoluční propagandy“ z císařské státní pokladny, pochází ze 7. března 1915.

Začátkem března poslal Helphand do Berlína obsáhlý plán destabilizace. „V Rusku se připravují masové politické stávky, které by měly začít na jaře, pod heslem „Svobodu a mír“. Úkol může být splněn pouze pod vedením ruských sociálních demokratů. Radikální křídlo této strany už začalo pracovat, ale je nezbytné, aby se k němu přidala umírněná menšina. Avšak před dvěma týdny jejich vůdce (radikálů – pozn. autora) Lenin sám otevřel otázku spojení s menšinou.“ Ovšem ke zničení samoděržaví musí přispět rovněž polští, litevští a finští sociální demokraté, Židovská legie, ukrajinská Spilka a národy toužící po osamostatnění – Parvus všem přidělil úkoly.

Tajnými kanály

Helphand příliš nevěřil, že by ruští revolucionáři byli sami schopni rozbít carskou říši. Proto postupně vytvořil z obchodních zástupců své exportní firmy vlastní síť agentů od Sofie a Budapešti až po Kodaň a Stockholm, která se měla o destabilizaci samoděržaví postarat.

Koncem května 1915 navštívil Parvus Švýcarsko. S Leninem se setkal v jedné hospůdce v Bernu, později odešli debatovat do soukromí. Mluvili o Rusku a Helphand ukázal dávnému spolubojovníkovi svůj plán. Peníze prý bolševický vůdce odmítl: Taková nabídka mě rozhořčuje!

Ve skutečnosti byl Lenin opatrný. Věděl, že ho sleduje kapitán carské tajné policie Boris Lištovskij, stejně jako soukromý detektiv Henry Bint, kterého si najali jeho političtí protivníci.

Helphand se usadil v dánské Kodani. Lenin se přestěhoval do Curychu. Brzy začala pendlovat mezi bolševickými vůdci na straně jedné a Parvusem i Berlínem na straně druhé řada spojek. Udržovali tedy jenom nepřímé kontakty. Hlavním prostředníkem se stal polský socialista Karel Radek. V létě pak poslal Lenin svého důvěrníka Jakoba Fürstenberga-Ganěckiho či Haneckiho, polského člena ústředního výboru strany, do Dánska. Ganěcki, který měl dobrodružnou povahu a občas používal i krycí jména Borel, Hendriczek a Nikolaj, se stal ředitelem Helphandovy firmy v Kodani. A do Švýcarska posílal marky od Němců na propagandu.

„Třebaže peníze byly pro Lenina důležité, manipulaci s nimi nechával na stockholmské kanceláři,“ konstatoval Zeman. „Tam se tím zabývali jeho důvěrníci Radek a Ganěcki. Přísun financí z Berlína velmi rafinovaně zprostředkovával Helphand. Dokonce kvůli tomu založil několik krycích firem. Myslím, že byl v tomto směru průkopníkem.“

Proč tak složité styky? Zřejmě z několika důvodů.

Předně ochladly osobní styky mezi Helphandem a Leninem, protože velkopodnikatel začínal mít vůči činnosti tohoto exilového profesionálního revolucionáře výhrady. A všichni byli ostražití, zkušenosti z dřívější tajné činnosti je poučily o velikosti rizika. „Mimoto Parvus stejně jako jeho němečtí protektoři dobře věděli, jak carská ochranka infiltrovala bolševickou stranu, a byli proto velice opatrní, než aby se tímto způsobem nechali zkompromitovat,“ uvedl Katkov. „Ale existovala spousta kanálů, jimiž posílali peníze na organizování stávek a demonstrací.“

Němci měli svou síť agentů, kterou řídil ze Stockholmu Steinwachs. Další síť vytvořil Helphand. Jejich kurýři pašovali do Ruska jak peníze, tak protiválečné letáky a noviny – vlastní, bolševické, menševické i jiné. Tyto tiskoviny v carské říši četli zanícení socialističtí a sociálnědemokratičtí agitátoři, kteří pak jejich myšlenky šířili mezi negramotnými dělníky v továrnách a mužiky ve vojenských uniformách. „Máme jasné důkazy, že jitření v metropoli v roce 1916 vyvolal a podporoval Parvus a jeho organizace,“ zdůraznil George Katkov.

Lenin mezitím několikrát veřejně utvrdil Němce ve svém odhodlání podepsat mír. Bez ohledu na to, že ostatní skupiny ruských socialistů s ním ostře nesouhlasily.

V prosinci oznámil Helphand německému vyslanci v Kodani hraběti Ulrichu von Brockdorff-Rantzau, že k úplné přípravě ruské revoluce potřebuje 20 milionů rublů. Berlín to považoval za fantazii. Nakonec mu poslal pouze jeden milion. Ovšem velkými sumami financoval také další protivníky carské vlády. Například Kesküla dostával k udržení spojení Lenina s jeho agenty v Rusku 20 tisíc marek měsíčně, jak vyplývá ze zprávy z května 1916.

Rok 1915 byl pro Německo a jeho spojence úspěšný. Nepřítel se na žádné frontě výrazně neprosadil, spíše naopak. V září vznikl Čtyřspolek – pakt Německa, Rakousko-Uherska, Bulharska a Turecka proti státům Dohody, tedy proti Francii, Velké Británii a Rusku.

Pouze v roce 1916 investovalo císařské Německo osm milionů marek na „podporu revoluční propagandy v Rusku“. Zjistili to reportéři časopisu Stern, kteří měli možnost po rozpadu SSSR v roce 1993 nahlédnout do dosud přísně utajovaného svazku spisů V. I. Lenina číslo 4-3-12 v archivu bývalého ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu v Moskvě.

Není pravda, že bolševici patřili k nejpočetnějším skupinám emigrantů, jak se nám snažil komunistický režim v minulých letech namluvit. Ostatně Lenin o to ani neusiloval.

„V Rusku neměl skutečné zázemí,“ tvrdí Paul Johnson v Dějinách 20. století. „Také se je nikdy nepokoušel vytvořit. Soustředil se výhradně na vybudování malé organizace desperátských vzdělanců a polovzdělanců, které mohl dokonale ovládat. Mezi selským lidem neměl podporu vůbec. Jen jediný člen bolševické elity pocházel z rolnického prostředí. Lenin měl několik stoupenců mezi nekvalifikovanými dělníky. Kvalifikovaní dělníci a v podstatě všichni členové odborů patřili – pokud vůbec měli nějakou politickou příslušnost – k menševikům. To nepřekvapovalo. Leninova neústupnost zahnala všechny nejschopnější socialisty do menševického tábora. Ovšem jemu to vyhovovalo: snáze mohl vycvičit zbývající, aby ho bez odmluvy poslouchali, až přijde čas.“

„Bolševici hráli v emigraci velmi malou roli,“ potvrzuje rovněž český historik Zdeněk Sládek. „I menševici byli početnější. Nejvíc členů měli eseři – sociální revolucionáři. Dělení sociálních demokratů na bolševiky a menševiky vzniklo v roce 1902, ale jeho původní význam se přežil. Bolševici, kteří se oficiálně nazvali Sociálnědemokratickou dělnickou stranou Ruska (bolševiků), se stali malou disciplinovanou sektou, která hlásala násilnou revoluci. Naproti tomu menševici ve shodě se západními sociálními demokraty počítali s umírněným vývojem. Mnozí emigranti pracovali. Část, zvláště pak bolševici, se spíš věnovala revoluční činnosti.“

Tito revolucionáři žili před válkou z peněz, které přicházely od bohatých domácích mecenášů. Jejich přísun často zprostředkovával spisovatel Maxim Gorkij. Proč jim ruští měšťané a šlechtici posílali peníze? Možná, že měli černé svědomí. Možná, že to má něco společného s mesiášstvím, které prolínalo celým ruským životem. Další prostředky pocházely z bankovních loupeží, které řídili bolševici Josef Džugašvili zvaný Stalin či Koba a Semjon Ter-Petrosjan, který používal krycího jména Kamo. Tento způsob získávání peněz menševici odsuzovali.

Lenin byl geniální demagog a intrikán s diktátorskými sklony. „Vlastní Leninova osobnost má rysy ruského šlechtice,“ napsal český historik Jan Slavík, který se mezi oběma světovými válkami věnoval Rusku. Totéž konstatovali nezávisle na sobě T. G. Masaryk a ruský spisovatel Maxim Gorkij. „Miloval lidi, ale jenom lidi budoucnosti,“ ulevil si Gorkij. „Také jim je Lenin svým jednáním barin – šlechtic, který se netrápí otázkou, co smí a co nesmí dělat s ruskými sedláky,“ konstatoval Slavík. Ostatně, jak v roce 1994 napsal ruský historik Dmitrij Volkogonov, na svých suplikách carským úřadům se mladý muž podepisoval „šlechtic Uljanov“, neboť jeho otec si vysloužil hodnost státního rady, což v armádě odpovídalo generálovi, a s tím i šlechtický titul.

Jeho dědeček z matčiny strany byl židovský obchodník ze Švédska. Jeho matka, vychovaná v tradičním německém duchu, mluvila plynně rusky, německy, francouzsky a anglicky. Jeho babička z otcovy strany byla mongolsko-kalmyckého původu. Otec byl nadaný fyzik a matematik, rovněž organizátor školství.

Rodina Uljanovových žila šťastně a v přepychu, obklopená houfem sloužících. Ve škole proslul Voloďa Uljanov jako nepřístupný samotář. Neměl žádné kamarády, ani je nehledal. Uznával jen své názory a kritiku své osoby bral jako urážku.

Proti vládě se vzbouřil, když v roce 1887 pověsili jeho bratra Alexandra, který se účastnil neúspěšného atentátu na cara. A stejně jako on se nechal inspirovat myšlenkami teroristické organizace Lidová svoboda (Narodnaja volja). Po demonstraci studentů v Kazani ho vyloučili ze všech škol. Později v Petrohradě navázal styky s marxistickými kroužky, musel odejít do vyhnanství na Sibiři a v emigraci se křikem a intrikami vyšvihl mezi předáky sociální demokracie. Po odchodu umírněného křídla, menševiků, se stal vůdcem nesmiřitelných radikálů – bolševiků.

Velice nelichotivě se o něm vyjádřila německá marxistka Rosa Luxemburgová: „Ruské ego rozdrcené na prach carským absolutismem se znovu objevilo jako egoruského revolucionáře. Stojí na hlavě a prohlašuje se opět mocným uskutečňovatelem dějin.“ Anatolij Lunačarskij, později první sovětský lidový komisař (ministr) kultury, nazval Lenina „nebezpečným a cynickým dobrodruhem“.

Rezidentovo hlášení

Lenin nemohl uvěřit tomu, že jim Berlín zaručil volný průjezd. Ale 5. dubna 1917 vyhlásily USA válku Německu, a proto Berlín potřeboval co nejdříve uzavřít mír na východě. A tak dvaatřicet ruských revolucionářů nastoupilo 9. dubna po poledni v Curychu do vagonu, který je měl dopravit domů. Před veřejností si koupili jízdenky, aby nikdo nemohl tvrdit, že je Němci převezli zadarmo, ale ve skutečnosti na ně dostali peníze právě z Berlína. Emigranty doprovázel proti vůli své strany tajemník švýcarské sociální demokracie Fritz Platten. Jela s nimi i Armandová.

Tuto neobvyklou cestu pomáhal organizovat nejen Platten, ale také někteří další činovníci sociální demokracie ze Švýcarska, Německa, Francie a Švédska. Když se akce prozradila, sociálně demokratičtí vůdcové ji odsoudili.

Kdyby se s námi přišel na nádraží rozloučit francouzský spisovatel Romain Rolland, který má velký vliv, jistě by to nepříznivý dojem zahladilo, uvažoval už dříve Lenin. Avšak velký pacifista Rolland odmítl. Socialistovi Henrimu Guibeauxovi, který za ním přišel, aby to vyjednal, řekl: Jestli máte na Lenina vliv, tak ho od cesty přes Německo odvraťte. Způsobí tím mírovému hnutí velkou škodu.

Jenže vůdce bolševiků se nenechal zviklat. I když ještě přesně nevěděl, jak se domů dostanou. Švédové odmítali udělit Rusům průjezdní víza. Intenzivní vyjednávání německých diplomatů a sociálních demokratů se švédskou vládou stále nevedlo k úspěchu. Podle zápisu z německého vrchního velitelství ze 12. dubna císař Vilém II. dokonce uvažoval o tom, že v nejhorším případě otevřou německá vojska pro vracející se emigranty volný průchod linií fronty. Mezitím 10. dubna dal Stockholm souhlas.

Během cesty, 12. dubna, psal Lenin Helphandovi a Ganěckému lítostivý dopis: „Drazí přátelé, dosud jsme od vás nic nedostali, ani dopisy, ani balíky, ani peníze.“ Netušil, že Gustav Mayer, který jim dělal spojku, se opozdil kvůli chřipce.

Vagon s bolševiky nebyl zaplombovaný, jak se traduje, ale měl právo exteritoriality a na německém území ho střežili vojáci pod velením důstojníků zpravodajské služby. Ve švédské metropoli na Lenina čekali Ganěcki a Radek. Od Němců nedávno přišlo pět milionů marek na další agitaci.

Třebaže se chtěl ruský revolucionář původně setkat s Helphandem, nakonec to odvolal. Uvědomil si, že by se tím kompromitoval. Volkogonov to komentoval velmi ostře: „To nepřekvapuje; jakmile Parvus splnil svůj úkol, Lenin ho s opovržením odepsal.“

Lenin nebyl agentem, který by podepsal nějakou úmluvu o spolupráci s německou tajnou službou – aspoň se o tom žádné doklady nenašly. Spíše můžeme říci, že to byl politik bez skrupulí. Peníze bral od kohokoliv a slíbil mu za ně cokoliv.

Když 16. dubna ráno překročil vlak s bolševickými emigranty ruskou hranici, nečekali na ně policisté se zatykači, jak se všichni obávali, nýbrž soudruzi z Petrohradu s kyticí květů pro Lenina. Mezi nimi byla i Leninova sestra Marija Uljanovová. Jakmile vešli do vagonu, vůdce si nikoho pořádně nevšiml a nasupeně přistoupil ke Kameněvovi: Co to píšete v Pravdě? Přečetli jsme si několik posledních čísel a pořádně jsme vám za ně vynadali!

Lev Kameněv, Josef Stalin a poslanec M. K. Muranov se vrátili koncem března ze sibiřského vyhnanství. Hned nastoupili v redakci Pravdy. Kameněv, který se chopil jejího vedení, podporoval vládu a obrannou válku proti Německu: „Bylo by politickou chybou vznášet už nyní otázku změny Prozatímní vlády.“ A 23. března zase vlastenecky upozorňoval: „Nikoliv, ruský lid bude stát pevně na svém místě, odpovídaje na kulku kulkou, na granát granátem.“

Lenin začal arogantně kritizovat Kameněvovy články a celou politickou orientaci bolševické strany. Všechny tím šokoval.

Po příjezdu do Petrohradu promluvil vůdce navrátilců k davu, který se shromáždil před Finským nádražím. Jeho projev mnohé diváky zmrazil. Lenin odmítl klidnou politiku sovětů, odmítl i nastupující demokracii, protože nemá sílu, aby nastolila všeobecný mír. „Loupeživá imperialistická vláda je začátkem občanské války v celé Evropě,“ hřímal. „Není daleko doba, kdy na výzvu našeho soudruha Liebknechta obrátí národové zbraň proti svým kapitalistickým vykořisťovatelům (...) V Německu všechno vře (...) Ruská revoluce, vámi dovršená, učinila začátek a zahájila nové údobí. Ať žije světová socialistická revoluce!“

Druhý den, 17. dubna, telegrafoval rezident německé tajné služby ve Švédsku Steinwachs šifrovaně do Berlína: „Lenin se úspěšně vrátil do Ruska. Pracuje přesně podle našich přání. Od té doby dohodoví sociální demokraté ve Stockholmu zběsile křičí.“

Separátní mír s Rusy potřebovali Němci stále víc. Chtěli rychle skončit válku na východě, aby odtamtud přesunuli vojska na západ a porazili Francii dříve, než se v Evropě vylodí čerstvé americké divize. Proto organizovali návraty dalších stovek ruských revolucionářů ze Švýcarska a Belgie.

Mezitím ze Spojených států připlul s menším zdržením Lev Trockij. Ani on nepřijel s prázdnýma rukama. V kanadském Halifaxu zadržela Trockého a dalších 275 revolucionářů plujících na lodi Christiani policie – měli u sebe příliš mnoho peněz. Nakonec je po měsíci na zákrok amerického bankéře Paula Warburga propustili. Jeho bratr Max Warburg financoval Viléma II.

Trockij se stal Leninovou pravou rukou. Avšak často se s ním nemohl dohodnout na metodách boje.

Zajímavě se vyvíjelo postavení Helphanda. Po únorové revoluci jeho reputace u německého ministerstva zahraničí vzrostla. Avšak když se bolševičtí emigranti vrátili do Ruska, měli na vyvolávání neklidu přirozeně větší vliv než on.

Ještě na jaře 1917 poslal Parvus do Petrohradu svého přítele, dánského socialistu Fredericka Borgbjerga, aby se pokusil promluvit se socialisty v městském sovětu o možnosti uzavření separátního míru, ale marně. Ani přímý německý agent Robert Grimm, redaktor jednoho švýcarského socialistického časopisu, neuspěl, dokonce vyvolal mezinárodní skandál. Myšlenku na mír nejširší vrstvy stále rozhodně odmítaly – ruští lidé uvažovali ještě příliš vlastenecky.

Pokračování ZDE.

Kapitola z knihy Osudové okamžiky Československa (2012)

Autor:
  • Nejčtenější

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

14. března 2024

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí...

Nejsilnější raketa úspěšně prošla prvním testovacím letem do vesmíru

14. března 2024  12:12,  aktualizováno  15:31

Společnost SpaceX poprvé dostala svůj Starship do vesmírného prostoru. Po dvou předchozích...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Svět uznal nároky Beneše. Československo vyhrálo spor s Polskem o Javorinu

12. března 2024

Před 100 lety se Československo dočkalo mezinárodního uznání ve sporu s Polskem o Javorinu....

Tato novinka ve vyhledávání Googlu lidi pěkně vytáčí. Máme řešení

12. března 2024  10:45

Jedna z novinek, kterou přineslo evropské Nařízení o digitálních trzích, je změna v tom, jak Google...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Od Amazonu po Voyo. Velký test streamovacích služeb našel obří rozdíly

19. března 2024

Premium V jedné můžete vybírat z dvou set filmů a seriálů, ve druhé z osmi tisíc. V jedné je speciální...

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Z letadla vypouštějí chemikálii do mraků. Takto v Emirátech vládnou dešti

19. března 2024  10:40

Spojené arabské emiráty ve spolupráci s americkým Národním výzkumem atmosféry již třetí dekádu...

Kuličková myš, VHS a další technologické skvosty nedávné minulosti

19. března 2024

S některými bylo možné se běžně setkat ještě před deseti lety, jiné je možné koupit a používat...

Od Amazonu po Voyo. Velký test streamovacích služeb našel obří rozdíly

19. března 2024

Premium V jedné můžete vybírat z dvou set filmů a seriálů, ve druhé z osmi tisíc. V jedné je speciální...

Zemřel astronaut Stafford, který si ve vesmíru „podal“ ruku s Leonovem

18. března 2024  19:10

Ve věku 93 let po dlouhé nemoci zemřel někdejší astronaut Thomas Stafford, který byl zapojený do...

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...