Mohutný bitevní a výsadkový vrtulník Mi-24 poprvé vzlétl před půl stoletím. Bojové ostruhy získal během sovětsko-afghánské války. Významně se zapsal i do historie československého letectva a v tom českém stále ještě létá. A jeho výroba v pokročilé verzi Mi-35M dosud neskončila. (foto: ukrajinský Mi-24P)
Autor: Ministerstvo obrany Ukrajiny
Obecně můžeme sovětský a potažmo ruský Mil Mi-24 specifikovat jako bitevní vrtulník s možností přepravy osmičlenného výsadku nebo jiného nákladu podle potřeby (včetně evakuace raněných na nosítkách). Tříčlennou osádku tvoří pilot, operátor zbraňových systémů s přidruženou funkcí druhého pilota a palubní mechanik (jeho přítomnost na palubě není ovšem nutná). Existují i verze nebitevní, nevýsadkové a s jiným složením osádky, ale o tom něco málo později (navíc verzí a především subverzí Mi-24 je dlouhá řada, v této galerii uvidíme jenom základ).
Autor: Ministerstvo obrany Ruské federace
K pohonu Mi-24 slouží dva turbohřídelové motory. Vrtulník je vybaven pomocným křídlem, které nese výzbroj a zároveň poskytuje vpřed letícímu stroji další vztlak vedle nosného rotoru (uvádí se až 30 %, tedy při vysokých rychlostech). O výzbroji, i té integrální střelecké v přídi, v otočné věžičce pod přídí či lafetované pevně na pravém boku, si více povíme u jednotlivých verzí. V kódu NATO dostal Mi-24 označení Hind (laň). Na fotografii vidíme dvojici Mi-24D indického letectva.
Autor: Indian Air Force
Prototypy budoucích Mi-24 nesly označení V-24. První vzlet je datován na 19. září 1969. Konstruktéři při návrhu nového vrtulníku částečně vycházeli z víceúčelových Mi-8 a Mi-14, týkalo se to především pohonného ústrojí. Prototypy, předsérie a první hlavní sériová verze Mi-24A se vyznačovaly kabinou osádky připomínající skleník. Často se uvádí, že pilot a operátor zde seděli vedle sebe a tím byla osádka jako celek zranitelnější. Ale nevěřte tomu, pilot i zde seděl za operátorem, slova o zranitelnosti však platí, protože oba kokpity prakticky nebyly oddělené. Na fotografii jednoho z prototypů si můžete všimnout, že ještě postrádá pylony na koncích pomocného křídla pro nesení protitankových řízených střel, chybí také integrální střelecká výzbroj.
Autor: russianhelicopters.aero
A zde už máme prototyp Mi-24A v plné zbroji. Pod pomocným křídlem jsou na závěsnících raketnice UB-32A-24 s neřízenými protipozemními střelami S-5 ráže 57 mm (32 kusů v jedné raketnici) a na koncových pylonech protitankové řízené střely 9M17M zbraňového kompletu Falanga-M. Repertoár použitelných zbraní byl ovšem širší, patřily tam i „obyčejné“ pumy ráží 100, 250 nebo 500 kg, případně pumy kontejnerové. V přídi vidíme pohyblivý kulomet ráže 12,7 mm. Sériová produkce Mi-24A běžela v letech 1972 až 1975 a dala 170 kusů.
Autor: russianhelicopters.aero
Druhou hlavní sériovou verzi představuje Mi-24D, v letech 1975 až 1985 bylo vyrobeno 625 sériových „Déček“ (v případě exportní modifikace Mi-24D se můžeme setkat i s typovým označením Mi-25). Zde vidíme u těchto vrtulníků známé řešení dvou samostatných kokpitů operátora a za ním o poznání výše pilota. Integrální střeleckou výzbroj tvoří čtyřhlavňový rotační kulomet ráže 12,7 mm. Na závěsníky pod pomocným křídlem lze už věšet i externí hlavňovou výzbroj, tj. kontejnery s kanony ráže 23 mm). I protitanková výzbroj byla vylepšena o systém Falanga-PV se střelami 9M17P. Po uspokojení vlastních potřeb dodával Sovětský svaz Mi-24 ve významných počtech i dalším uživatelům ze stejného tábora. Na fotografii vidíme Mi-24D v polských barvách, pravda, je už po modernizaci a v době, kdy je tzv. Varšavská smlouva už dávno minulostí.
Autor: Cezary Piwowarski, CC BY-SA 4.0
Pokročilou verzi přímo vycházející z Mi-24D představuje Mi-24V, v exportním provedení značeném Mi-35. Véčko se stalo i čtyřiadvacítkou nejrozšířenější, v letech 1976 až 2006 jich vzniklo více než 1 500 kusů. Velký posun zaznamenala i protitanková výzbroj, kterou tvoří právě pro Mi-24 nově vyvinutý komplet 9K113 Šturm se střelami 9M114. Na fotografii je Mi-24V Armády ČR.
Autor: Ministerstvo obrany ČR
Verze Mi-24P byla odpovědí na malou účinnost instalovaného kulometu při použití proti odolnějším cílům. Vrtulník dostal na pravý bok pevně lafetovaný 30mm dvouhlavňový kanon. Externí výzbroj pod pomocným křídlem je opět bohatá. Do sériové výroby šel v roce 1981, vzniklo více než 600 exemplářů.
Autor: Ministerstvo obrany Ruské federace
Speciální verzi představuje Mi-24RChR pro radiačně chemický průzkum (tedy verze radiačno chemičeskij razvědčik). Vysoká ochrana interiéru vůči okolnímu zaneřáděnému prostředí zajišťuje příhodné životní podmínky osádky, která se rozšířila o dva specialisty sedící v nákladovém prostoru a obsluhující měřicí systémy radiace a chemických látek. Místo řízených protitankových střel na koncích pomocného křídla jsou instalovány hydraulicky ovládané sběrače půdních vzorků (pro max. tři vzorky na každé straně), jejich analýza mohla samozřejmě proběhnout až po přistání vrtulníku. Některé z těchto vrtulníků byly nasazeny i po nezdařeném černobylského experimentu v roce 1986.
Autor: Rob Schleiffert, CC BY-NC 2.0
V současné době výrobce stále nabízí verzi Mi-35M, které bylo od roku 2006 vyrobeno více než 150 exemplářů, a to včetně několika desítek pro ruské letectvo. Za zmínku stojí pohyblivý dvojhlavňový kanon ráže 23 mm pod přídí, v množině externí výzbroje se pak mohou objevit i dvě protiletadlové střely krátkého dosahu 9M39 Igla-V s infračerveným naváděním. Rusové nasadili Mi-35M v nedávných bojích v Sýrii. Fotografie z domácí lokality ukazuje kromě Mi-35M i čtyři vrtulníky Kamov Ka-52.
Autor: Ministerstvo obrany Ruské federace
Ale zpět do historie. Svůj bojový křest prodělaly vrtulníky Mi-24 v Afghánistánu. Postrach vyvolával už jejich mohutný vzhled, mudžahedíni je častovali přezdívkou Satanův vůz. Asi nejúčinnější zbraní proti Mi-24 se až v průběhu války staly Američany dodávané přenosné a z ramene odpalované protiletadlové střely Stinger. (Foto: vrtulník Mi-24 v 80. letech kdesi nad Afghánistánem)
Autor: Afghan Media Resource Center (AMRC)
Sovětský bitevní vrtulník Mi-24 nad afghánskými horami nedaleko Kábulu. (8. března1989)
Autor: AP
Sověti ztratili v Afghánistánu z nejrůznějších příčin 102 vrtulníků Mi-24, z toho 79 jich bylo sestřeleno. O další stroje tohoto typu přišly afghánské vládní síly, jeden takový vidíme na fotografii v obležení mudžahedínů.
Autor: Afghan Media Resource Center (AMRC)
Osvědčené vrtulníky Mi-24 používají afghánské vládní síly i v současnosti. Toto je Mi-24V, jeden z vrtulníků darovaných Afghánistánu Českou republikou (celkem bylo darováno tucet strojů, šest Mi-24 a šest dopravních Mi-17).
Autor: USAF, Staff Sgt. Manuel J. Martinez, public domain
Mezi stěžejní uživatele vrtulníku M-24 se řadil také Irák. Intenzivně je nasazoval během íránsko-irácké války, a díky jejich rychlosti i jako stíhací proti jiným vrtulníkům (maximální rychlost Mi-24 významně přesahuje hodnotu 300 km/h, konkrétní číslo závisí na verzi). Během tohoto konfliktu si tak irácké Mi-24 připsali na své konto více než pět desítek sestřelů. Vzájemná bilance v soubojích s mnohem lehčími, obratnějšími, ale zase pomalejšími AH-1 Cobra vychází v tomto konfliktu lépe pro sovětský stroj. Mi-24 sestřelily deset AH-1, naopak AH-1 sestřelily šest Mi-24 (výsledek samozřejmě není dán nadřazeností jednoho typu nad druhým, ale umem zúčastněných letců). Fotografie je však úplně z jiné války, zobrazuje irácký Mi-24 opuštěný během operace Pouštní bouře, kde už byli iráčtí letci v globálu vyloženě pasivní.
Autor: The U.S. National Archives and Records Administration
Vrtulník Mi-24P ruských ozbrojených sil. Na zemi vidíme dvě legendy československého leteckého průmyslu, které se svého času hojně exportovaly do Sovětského svazu.
Autor: Aleksandr Markin, CC BY-SA 2.0
Dvojice vrtulníků Mi-24P ruských ozbrojených sil, vzadu vpravo dole jeden čistě bitevní Mi-28 stejného uživatele.
Autor: Ministerstvo obrany Ruské federace
Vizuální porovnání Mi-24P (resp. Mi-35P) s vrtulníkem americké výroby AH-64E.
Autor: US Army, CC BY 2.0
Ukrajinský Mi-24P v „barvách“ Spojených národů v Kongu
Autor: Ministerstvo obrany Ukrajiny
Vrtulník Mi-24D Československé lidové armády, která je začala zařazovat do své výzbroje v roce 1978. ČSLA obdržela celkem 28 Mi-24D (dodány v letech 1978 až 1982) a 31 Mi-24V (dodány v letech 1985 až 1989), k tomu ještě dva cvičné Mi-24DU. Používaly je 51. vrtulníkový pluk v Prostějově a 11. vrtulníková letka (později 11. vrtulníkový pluk) v Plzni. Čtyřiadvacítky létaly i ostrou hotovost proti americkým vrtulníkům přilétajícím ze západního Německa testovat naši ostražitost, vedle toho „sbíraly“ i zabloudivší sportovní letounky západních volnočasových aviatiků. A také nesmíme zapomenout, že naši vrtulníkáři byli prvními na světě, kteří začali na leteckých dnech předvádět koordinovaně vyšší techniku pilotáže s dvojicí vrtulníků. Tenkrát s tím přišel major Jiří Macura a začalo se tomu poeticky říkat balet vrtulníků.
Autor: Rob Schleiffert, CC BY-SA 2.0
Před rozpadem republiky na dva samostatné státy disponovala československá armáda celkem 55 vrtulníky Mi-24 (z celkové sumy dodaných se odečetly havarované). Při dělení majetku v poměru 2:1 tak Česká armáda dostala 16 Mi-24D, 19 Mi-24V a jeden Mi-24DU, Slovensku potom připadlo osm Mi-24D, deset Mi-24V a jeden Mi-24DU. V rámci splácení ruského dluhu bylo do ČR později dodáno z Ruska 17 nově vyrobených Mi-24V. Na Slovensku byl provoz tohoto typu ukončen v létě 2011. Ve výzbroji AČR už zůstává jenom těch sedmnáct nejnovějších Mi-24V, z nichž ovšem dnes může létat pouze deset kusů. Vyřazení typu z výzbroje se plánuje v souvislosti s avizovaným nákupem amerických vrtulníků. (Foto: Mi-24V ve slovenských barvách)
Autor: Rob Schleiffert, CC BY-NC-ND 2.0
Mi-24V (trupové číslo 7353) Armády ČR byl oceněn jako nejlépe zbarvený stroj na cvičení NATO Tiger Meet 2005. (Air Show AIR14, Payerne, Švýcarsko)
Autor: David Droz, CC BY-SA 4.0
Vetřelec a Kosťa, dva vrtulníky Mi-24V Armády ČR ve speciálním zbarvení na NATO Tiger Meet 2016
Autor: Armáda České republiky
Mi-24V (trupové číslo 3370) dostal v roce 2015 zbarvení, kódové označení (PP-K) a výsostné znaky připomínající jeden z liberatorů 311. československé bombardovací perutě RAF, který před sedmdesáti lety po válce přistál v Praze. Liberator GR.Mk.VI s kódem PP-K měl pod kabinou jméno "Kosťa", a tak i tento Mi-24V je dnes "Kosťou". A vzadu opět Vetřelec, ten se snad dostane všude, takže je nejvyšší čas galerii rychle opustit.
Autor: Armáda České republiky