Firmy Sikorsky (součást Lockheed Martin) a Boeing poprvé veřejnosti ukázaly fotografie nejnovějšího vojenského vrtulníku SB>1 Defiant určeného pro demonstrační program JMR (Joint Multi-Role). Původně měl vrtulník vzlétnout před koncem roku 2018, nyní se zahájení letových zkoušek přesunulo na začátek roku 2019.
Konkurentem vrtulníku SB>1 Defiant je konvertoplán V-280 Valor od firem Bell (součást Textron) / Lockheed Martin. Oba konkurenční typy, tedy Defiant i Valor, patří mezi návrhy budoucích strojů s kolmým startem a přistáním VTOL (Vertical Take-Off and Landing) výše uvedeného programu JMR americké armády (US Army).
Armáda program JMR využije k získání know-how o nejnovější generaci VTOL strojů, které mohou v budoucnu nahradit víceúčelové vrtulníky UH-60 Black Hawk, bitevní vrtulníky AH-64 Apache a dopravní vrtulníky CH-47 Chinook.
Vývoj a zavádění strojů kategorie VTOL patří mezi šest hlavních modernizačních programů americké armády. Zavádění těchto strojů řeší program FVL (Future Vertical Lift). Každý klíčový program řídí speciálně ustavený víceoborový tým CFT (Cross-Functional Team), který spadá pod nové velitelství „budoucnosti“ AFC (United States Army Futures Command).
Úkolem AFC je zajistit americké armádě technickou dominanci nad možnými protivníky a technicky připravit armádu na případný střet s podobně vyspělým a početným protivníkem. Jedním z úkolů AFC je také zrychlit celý byrokratický akviziční proces americké armády s cílem zavádět nové technologie mnohem rychleji.
Tým CFT určený pro FVL dostal na starost řízení přechodu od klasických vrtulníků ke strojům VTOL, které se budou vyznačovat mnohem větší rychlostí a doletem.
V loňském roce FVL vykrystalizoval do několika podprogramů, především FLRAA (Future Long-Range Assault Aircraft) a FARA (Future Attack and Reconnaissance Aircraft). Kromě toho CFT FVL řeší i budoucí bezpilotní stroje FUAS (Future Unmanned Aircraft System; náhrada za RQ-7 Shadow) a letecké (avionické) systémy s otevřenou architekturou MOSA (Modular Open System Architecture). MOSA je v podstatě „letecký iPhone“, do kterého lze velmi rychle přidat nový hardware a software od různých výrobců.
Nejdále je program FARA řešící náhradu za lehké průzkumně-bojové vrtulníky OH-58D Kiowa Warrior. Armáda v rámci programu FARA vybere v roce 2020 dvě firmy, které postaví prototypy lehkých průzkumných a útočných strojů VTOL. V roce 2022 vzlétnou prototypy a v roce 2024 se armáda rozhodne o nástupci OH-58D. Jedním z kandidátů je S-97 Raider.
Naopak FLRAA řeší náhradu víceúčelových vrtulníků střední váhy UH-60 Black Hawk a kandidáty jsou právě SB>1 Defiant a V-280 Valor, i když do případného tendru se bude moci přihlásit kdokoliv (např. firmy AVX, Karen). Je ale prakticky jisté, že armáda zvolí Defiant nebo Valor. Časový plán v případě FLRAA je nejistý, ale zřejmě se naplno rozběhne až po konci programu FARA. První nástupci vrtulníků UH-60 proto vstoupí do služby nejdříve na konci 20. let 21. století.
Konvertoplán V-280 Valor létá již více než rok, ale konkurenční SB>1 Defiant s koaxiálními rotory zatím nevzlétl. Firma Boeing koncem prosince 2018 pouze zveřejnila první oficiální fotky. SB>1 je údajně podle Boeingu pokročilejší než V-280, což činí vývoj těžší a zdlouhavější. Nicméně už nyní Boeing armádě předává všechny informace o schopnostech SB>1 Defiant, včetně výsledků simulací.
Základním požadavkem FLRAA je mnohem větší rychlost a dolet. V-280 a SB>1 Defiant jdou na to každý jinou cestou. V-280 je konvertoplán a dominuje v rychlosti a doletu, jde však o rozměrný stroj s omezenou schopností precizního manévrování (stability) ve visu.
SB>1 je naopak pomalejší a má menší dolet než V-280. Výhodou SB>1 Defiant jsou kompaktnější rozměry a lepší stabilita ve visu (především v horkém prostředí), což se osvědčí například při vysazování vojáků a nákladu v obtížném terénu. SB>1 má mít dokonce lepší manévrovací schopnosti než klasické vrtulníky. Je to dáno zejména tím, že díky zadní tlačné vrtuli lze manévrovat bez naklápění celého stroje, jako tomu je u klasických vrtulníků nebo konvertoplánů.
Avšak zdá se (jak spekulují americká média), že koaxiální rotory jsou zdrojem největších technických potíží SB>1, protože celá konstrukce vyžaduje velmi tuhé materiály k zamezení vibrací. Navíc armáda vyžaduje automatizovanou výrobu kompozitních listů rotorů, což vývoj prototypu prodloužilo (oproti klasické prototypové ruční výrobě).
Obecně hlavním úkolem vrtulníků FLRAA je z velké vzdálenosti, velkou rychlostí a v nízké výšce rychle překonávat oblasti, které jsou zahlceny prostředky protivzdušné obrany protivníka. SB>1 Defiant má startovací hmotnost 13 600 kg (30 tisíc liber) a létá dvakrát rychleji (460 km/h) a dvakrát dále než klasické vrtulníky.
Zdroj: Breaking Defense, AUSA, DefenseNews
Článek vznikl pro web Armádní noviny a byl redakčně upraven. Původní text najdete zde.
