Hazardní hráči si myslí, že čím častěji budou hrát, tím spíše nakonec vyhrají. Mýlí se. Čím víc peněz hodí do výherního automatu, tím více jich prohrají. Tvrdí to matematika a to je velmi přesná vědní disciplína.
Automatům se zhusta říká výherní. Ale daleko pravdivější přízvisko jim už na sklonku 19. století dali Američané, kteří se s nimi stále častěji potkávali v pověstných drugstorech (u nás bychom řekli drogérie, ale sortiment v USA je v těchto obchodech mnohem širší.). Říkají jim "jednoruký bandita". Jednoruký kvůli páce, jejímž zatažením se stroj uváděl v činnost, bandita kvůli tomu, že svého zákazníka dokázal obrat o všechno.
Problémoví hráčiAčkoliv pravděpodobnost výhry není valná, hráči ji nepřestávají pokoušet. U určitého procenta návštěvníků heren vášeň pro hru přerůstá v patologické chování, které se označuje jako závislost na hazardu. Závislý hráč není schopen racionálního jednání a představa výhry ho zbavuje jakýchkoliv zábran. Podle vládního protidrogového koordinátora Jindřicha Vobořila je v Česku problémovým hraním ohroženo 350 tisíc lidí, část z nich v sociálně vyloučených oblastech. Problémoví hráči se kvůli své nezvladatelné vášni rychle dostávají do dluhové spirály a stahují s sebou i své blízké. Z neřešitelné situace patologičtí hráči často unikají konzumací alkoholu nebo drog a výjimečným nejsou ani sebevraždy zadlužených hráčů, kterým se rozpadly rodiny. Kriminalita problémových hráčů komplikuje také život obyvatel v okolí heren. Proto v posledních měsících vzrůstá počet místních referend, ve kterých se občané mohou vyslovit pro, nebo proti zákaz hazardu ve své obci. |
První provozovatelé svoje automaty, zvané v anglicky mluvících zemích slots, nastavovali tak, aby byla pravděpodobnost výhry co nejmenší, pokud možno zcela mizivá. Postupem času zákonodárci přispěli k úpravě tohoto stavu. To neznamená, že by jednorucí bandité začali krást méně. Kradou dál, jen pomaleji.
Dříve bandita, dnes počítač. Hráč stále bez šance
Starého dobrého jednorukého banditu stojícího v rohu holičského krámku kdesi na americkém Středozápadě a nabízejícího jako výhru krabičku cigaret dnes téměř nepotkáte. Výjimky se však najdou. Není to tak dlouho, co společnost KAJOT do jednoho obchodního centra v Brně nainstalovala automat, který v případě výhry místo peněz vydával poukazy na sladkosti. Cílovou skupinu tvořily děti, které mohly hrát až do výše tisíce korun. Případ vzbudil značnou pozornost a provozovatel musel dětskou hernu uzavřít.
Dnes se setkáváme především s digitálními automaty, přičemž nejmodernějším přírůstkem do jejich rodiny jsou videoloterijní terminály neboli VLT. Ty jsou zařazeny do širší sítě a napojeny na on-line centrální systém. Točící se válce (reels) s obrázky ovoce a číslicemi jsou pouhá fasáda. Všechno podstatné se odehrává v řídícím počítači, který podléhá přísné kontrole. Mozkem automatu je generátor náhodných čísel.
Například 32bitový generátor vybírá z čísel mezi nulou a 4 294 967 396. Čísla srovnává s paměťovým zařízením v automatu, před kterým sedí napjatý hráč a vypíše výsledek pro válce. Ty se až teprve nyní začínají točit. Pomáhat jim očima nebo se je snažit pohnout silou vůle tedy nemá žádný smysl. Hráč činnost automatu nemůže nijak ovlivnit. Krmí automat penězi a čeká na odpověď. Milionová výhra je možná. Ale z hlediska pravděpodobnosti se s ní nevyplatí příliš počítat.
Zákon velkých čísel
První automaty mívaly nejčastěji tři válce s deseti symboly na každém z nich. Bylo tedy možné vytvořit 10 × 10 × 10 kombinací, celkem tisíc. Dnešní přístroje pracují obvykle s pěti válci. Pokud by na každém z nich bylo padesát symbolů (nejčastější rozestavení válců), je možných kombinací už 312 500 000. Vzhledem k nastavení automatu se pravděpodobnost výhry jako taková nesnižuje, ale zvyšuje se čas potřebný k tomu, aby se válce nastavily do kýžené sestavy a ozval se zvuk padajících mincí, nebo spíš šustění bankovek.
Ten pravý hazardje v Las Vegas Město Las Vegas by mohlo být pro nepoučitelné hráče tou nejlepší antikoncepcí. Vše, co zde stojí, pochází z kapes hráčů. Podívejte se na unikátní reportáž, jak zdejší kasina fungují a jak odhalují podvodníky a profesionální hráče.  Kasíno Aria, Las Vegas |
Výše popsaný princip vychází ze zákona velkých čísel. Ten zjednodušeně řečeno v našem případě říká: čím déle budete hrát, tím se pravděpodobnost výhry bude blížit nastavenému výhernímu poměru (ten je 80 až 90 %). Jinými slovy, pokud si třikrát hodíte mincí, existuje nějaká šance, že vám padne zrovna orel. Čím déle však budete mincí házet, tím více se podíl případů, kdy padl orel, přiblíží padesáti procentům (tj. teoretickému průměru). Podobně to platí u automatů.
Trocha matematiky
Automaty zajišťují herně obecně zisk deset až dvacet procent. To je ve srovnání například s ruletou relativně málo. Ale pro hráče je prakticky nezjistitelné, který automat právě "dává". Říká se, že naděje na výhru je vyšší u automatů umístěných poblíž vchodu do herny, protože jejich úkolem je hráče nalákat a patřičně navnadit. Mýtem je rozšířený názor, že automaty vyplácejí výhry v určitých časových intervalech. Ve skutečnosti je automat nastaven pouze na určitý výherní poměr, obvykle 80 až 90 procent z částky, kterou automat inkasoval. Kdy a jak výhru vydá, je stroji lhostejné.
Představme si automat se třemi válci po deseti symbolech. Počet náhodných výsledků je tedy rovný tisíc. Pokud je automat nastavený na generování desetiprocentního zisku, je mu jedno, kdy a jak vyplatí průměrně devět set mincí z tisíce. Hráč může získat na první pokus milion, anebo na milion pokusů všechno ztratit. Ale čím déle bude hrát, tím pravděpodobnější je, že vyhraje. Pokud mu do té doby ovšem nedojdou peníze, což je daleko pravděpodobnější. Hráči sami tvrdí, že pokud automat "nedá" ani po desátém pokusu, je na čase přesunout se k jinému.
CES 2009 - důvod, proč do Vegas lidé jezdí
Jde o takzvaný koncept očekávané hodnoty. Ta může nabývat kladných i záporných hodnot. Racionálně jednající člověk bude přijímat taková rozhodnutí, kde je očekávaným výsledkem zisk a bude se vyhýbat rozhodnutím, která vedou ke ztrátě. Jak si ovšem můžete přečíst v boxíku vlevo, racionální jednání není u hráčů ani zdaleka samozřejmé.
Přijdete se stovkou, odejdete s 90 korunama
Přijde vám to všechno příliš složité? Představte si následující situaci. Vcházíte do herny a v kapse máte 100 korun. Před vámi je automat, který obsluha právě teď zapíná - nikdo do něj ještě nehodil ani korunu. Začínáte hrát.
O mnoho a mnoho hodin později, po milionech pokusů odcházíte domů v nejlepším případě přesně s 90 korunami v kapse. Víc vám automat prostě nedá, pokud je nastaven na 90% výhernost. Ještě trochu jinými slovy: čím déle a vícekrát v životě hrajete, tím více prohrajete. Z každé stokoruny necháte majiteli automatu 10 korun.
Za osm hodin by vydělal až 70 tisíc korun. A hraje se nonstop
Že automaty provozovatelům přinášejí nižší zisk než třeba ruleta, neznamená, že by na nich nevydělávali. Můžeme si to ukázat na jednoduchém příkladu. Představme si běžný automat, který "pracuje" třicet dnů za měsíc osm hodin denně. Ten při hře za dvě koruny za jedno protočení válců v intervalu pěti sekund uhraje 24 korun za minutu, 11 520 korun za den a 345 600 korun za měsíc. Pokud je automat nastaven na obvyklých 10 až 20 procent zisku, vydělá majiteli 34 560 až 69 120 korun měsíčně. V souhrnu se hraje o obrovské částky. Například v Praze 7 je v současnosti 34 heren. Kdyby se v každé nacházelo pět automatů pracujících osm hodin denně, vydělávaly by svým majitelům při desetiprocentním zisku skoro šest milionů korun měsíčně. A právě o tolik by hráči měsíčně přicházeli. Ve skutečnosti je tato částka vyšší, protože herny "jedou" nonstop. |
Zdá se však, že zlaté časy "véeltéček" v Česku končí. Náměstek ministra financí Ondřej Závodský už oznámil, že vznikne legislativa, která zabrání tomu, aby bylo za jediný večer možné s vidinou výhry přijít o statisícové částky. Od časů, kdy jednorucí bandité zákazníky okrádali o nikláky za krabičku cigaret, urazily herní automaty pozoruhodný kus cesty.
