Naposledy jsme se výrobou reprosoustav zabývali v reportáži z továrny britské společnosti Bowers&Wilkins: Tyhle „bedny“ se v Číně nevyrábí. Tady začíná cesta do hifistického ráje. Zatímco zde velkou část práce zajišťují roboti a sofistikované automatizované systémy, v italské továrně Sonus Faber jde o výrobu mnohem komornější a převážně ruční.
V továrně v horském městečku Arcugnano, asi hodinu jízdy západně od Benátek, je umístěno vývojové a designové oddělení, čalounění čel ozvučnic, výroba elektroniky a výsledné kompletování reprosoustav. Samotnou výrobu ozvučnic smluvně zajišťuje nedaleká truhlárna, o něco vzdálenější je potom lakovna (zhruba hodinu jízdy).
Celou výrobu si můžete prohlédnout v podrobně komentované fotogalerii, zde se zaměříme na dvě oddělení, která spolu úzce spolupracují, často mají až protikladné požadavky, ale bez sebe se neobejdou: vývojové oddělení a designérské centrum.
Společné mají i to, že jsme v nich nesměli fotografovat. Což byla opravdu škoda zejména v designérském centru, kde vznikají i modely elektroniky a reprosoustav McIntosh a kde má šéfdesignér v kanceláři funkční sbírku high-endových komponent ze sedmdesátých let.
Vývojový ping-pong
Úplně na začátku je rozhodnutí vedení o novém modelu, který by měl zaplnit mezeru v nabídce, či nahradit některý starší model. Toto rozhodnutí obsahuje představu o nové soustavě: koncepci, velikost, nějaké specifikum, výslednou cenu reprosoustavy a rozpočet na její vývoj.
Tato data putují do vývojového oddělení. Zde vytvoří hrubý návrh budoucí soustavy a zohlední, co si mohou dovolit jak z hlediska výsledné ceny, tak i nákladů na vývoj. Ty se mohou snížit například tím, že bude najednou vznikat celá modelová řada, nebo tím, že použijí již existující (dříve použité) reproduktory.
Další krok je otázkou matematických výpočtů a fyzikálních simulací v počítačovém softwaru. Na konci tohoto procesu je přibližný model soustavy se stanovenými rozměry a vnitřní konstrukcí. Následuje výroba prototypů, osazení reproduktorů, připojení externí stavebnicové signálové výhybky (i ta je vždy počítaná na míru každé soustavě a každému osazení) a proměření celku v bezdozvukové komoře. Všechny naměřené chyby se zohlední při optimalizaci soustavy.
Jakmile jsou s výsledky spokojení, vyrobí přesnou kopii aktuálního prototypu a zapojí je pro stereofonní poslech. Během kontrolních poslechů si hrají zejména s osazením a nastavením výhybky, v krajním případě s volbou jiných reproduktorů či úprav na vnitřní konstrukci ozvučnice.
V této fázi již na reprosoustavě pracuje i designérské oddělení, kde se při zachování specifikací vývojového oddělení snaží dát reprosoustavě atraktivní finální vzhled. Designérské oddělení má zpravidla již vymyšlený a rozpracovaný nějaký koncepční styl, který se snaží skloubit s požadavky vývojového centra.
Tato fáze trvá týdny i měsíce, vznikají nové prototypy a přibližují se představy designérů s podmínkami vývojářů.
Hlavní slovo má poslech
Měření má v procesu vývoje důležité místo, hlavní slovo má však poslech.
To ostatně odpovídá tomu, co během naší návštěvy zazní několikrát. Cílem reprosoustav Sonus Faber není podle jejich tvůrců technicky dokonale přesná reprodukce vstupního signálu, ale skvělý přirozený zvuk, který posluchače baví a zároveň neunavuje ani při dlouhodobém poslechu.
Celá výroba v komentované fotogalerii      |
