Posledními vyráběnými modely jsou „komba“ VHS s DVD, přesněji jeden VHS/DVD přehrávač a jeden VHS/DVD rekordér (umožňuje záznam na obě média). Funai je prodává zejména na americkém trhu, pod značkou Sanyo. Loni jich prodal tři čtvrtě milionu, tento měsíc však výrobu ukončí - jednak pro klesající zájem zákazníků a jednak kvůli slábnoucí dostupnosti některých dílů.
Systém VHS představila společnost JVC v roce 1976, a ačkoli v některých aspektech nedosahoval technických kvalit systémů Betamax (od Sony) a Video2000 (od Philipsu), postupně se stal standardem pro domácí video. Limitem byla zejména kvalita obrazu, rozlišení bylo 240 řádků a 576 vertikálních linií (jasové složky, u barevné bylo ještě mnohem nižší), takže záznam z TV vysílání byl horší než kvalita původního vysílání. Zvuk na tom byl podstatně lépe, u šestihlavých rekordérů se mohl blížit kvalitě hudebního CD.
Mechanika VHS videorekordéru s rotační hlavou.
Na jednu kazetu bylo možné nahrát 30, 60, 120, 180, 240, 300 minut záznamu při standardní rychlosti posunu pásku (SP), případně dvou (LP) či trojnásobku (EP) těchto hodnot v dlouhohrajících režimech (s klesající kvalitou).
Někteří možná doma ještě najdou technicky mizerné „kopie z kopie z kopie ...“, protože domácí kopírování filmů byl jeden z mála způsobů, jak se v komunistickém Československu dostat k „trezorovým“ nebo mnoha zahraničním filmům.
Na internetu lze již dnes narazit na sběratele VHS kazet. Za tituly, které nikdy nevyšly na DVD nebo Blu-ray, nabízejí i nečekaně vysoké peníze.
