Posledními vyráběnými modely jsou „komba“ VHS s DVD, přesněji jeden VHS/DVD přehrávač a jeden VHS/DVD rekordér (umožňuje záznam na obě média). Funai je prodává zejména na americkém trhu, pod značkou Sanyo. Loni jich prodal tři čtvrtě milionu, tento měsíc však výrobu ukončí - jednak pro klesající zájem zákazníků a jednak kvůli slábnoucí dostupnosti některých dílů.
Systém VHS představila společnost JVC v roce 1976, a ačkoli v některých aspektech nedosahoval technických kvalit systémů Betamax (od Sony) a Video2000 (od Philipsu), postupně se stal standardem pro domácí video. Limitem byla zejména kvalita obrazu, rozlišení bylo 240 řádků a 576 vertikálních linií (jasové složky, u barevné bylo ještě mnohem nižší), takže záznam z TV vysílání byl horší než kvalita původního vysílání. Zvuk na tom byl podstatně lépe, u šestihlavých rekordérů se mohl blížit kvalitě hudebního CD.
Na jednu kazetu bylo možné nahrát 30, 60, 120, 180, 240, 300 minut záznamu při standardní rychlosti posunu pásku (SP), případně dvou (LP) či trojnásobku (EP) těchto hodnot v dlouhohrajících režimech (s klesající kvalitou).
Někteří možná doma ještě najdou technicky mizerné „kopie z kopie z kopie ...“, protože domácí kopírování filmů byl jeden z mála způsobů, jak se v komunistickém Československu dostat k „trezorovým“ nebo mnoha zahraničním filmům.
Na internetu lze již dnes narazit na sběratele VHS kazet. Za tituly, které nikdy nevyšly na DVD nebo Blu-ray, nabízejí i nečekaně vysoké peníze.