Světlomety, zadní svítilny, blinkry, světlo v kabině, osvětlení přístrojové desky, tak většina z nás vnímá osvětlení v autě. Zní to neuvěřitelně, ale současné automobily mají 400 světelných bodů (donedávna žárovek). Právě nyní vytlačují žárovky z aut nové technologie, zejména LED.
Existuje ovšem jedna výjimka. Podle expertů na automobilové osvětlení halogenka H4 nespíš jako jediná přežije nejen projekční zdroje s xenonovou výbojkou. Je velmi pravděpodobně, že se bude žít vedle právě nastupujících "nesmrtelných" LED zdrojů.
Biluxová auto žárovka H4 obsahuje dvě vlákna, modrnější H7 pouze jedno.
Důvodem je její jednoduchost a cena při vyhovující spolehlivosti. "Há čtyřka" patří do kategorie biluxových, tj. dvouvláknových žárovek. Díky tomuto řešení funguje jedna žárovka ve dvou režimech. Svítí buď v režimu potkávacích (tlumených) světel, nebo v režimu dálkových světel, kdy se rozsvítí necloněné vlákno.
Jak se vyrábí legenda |
Legendární halogenová žárovka H4 byla vynalezena v roce 1967 ve společnosti Osram, která ji dodnes vyrábí. Dnes sjíždí také z linek renomovaných i neznačkových asijských výrobců. Logicky jsme proto zamířili do továrny v německém Herbrechtingenu, kde ji vynalezli a dodnes vyrábějí v pověstné německé kvalitě.
Z vnějšku vypadá v současnosti vyráběná H4 úplně stejně jako před 43 lety, kdy se poprvé objevila ve světlometech.
Podle dostupných údajů byly prvními modely značky Škoda, které byly vybaveny halogenovými žárovkami H4, vozy modelového roku 1981, a to jak čtyřdveřové modely (105/120), tak i dvoudveřová kupé (Garde).
Čtenář Ivo Bartočík koupil v roce 1977 Škodu 110 R coupe. Podle něj byly přídavné světlomety osazeny žárovkami H4 a H3.
Dvacet dílů, vlákno z Bruntálu a stroje, které nikdo nevyrábí
Žárovka H4 vypadá na první pohled jednoduše. Skládá se z dvaceti dílů, které pocházejí od různých dodavatelů se dvěma výjimkami. Technologicky nejnáročnější je skleněná trubice z vysoce křemenného skla, které je odolné vysoké teplotě a tlaku. Vzniká ve společné továrně s Philipsem. Samotný zdroj světla, tedy vlákno, vyrábí Osram v továrně v Bruntálu.
Továrna má dlouholetou tradici ve výrobě světelných zdrojů také pro filmový průmysl a může se pochlubit i dvěma Oscary za přínos pro kinematografii. Její produkce vznikala a vzniká na strojích, které nikdo nevyrábí. Moderní počítači řízené automaty byly vyvinuty a vyrobeny techniky firmy společně s obsluhou.
Výrobní linku tvoří dva proudy, které se spojí v jeden. První proud produkuje skleněnou baňku, druhý lidově řečeno železnou část.
Nejprve manipulátor vyloží zhruba metrové skleněné trubice do řezačky, ve které vzniknou kousky dlouhé necelých deset centimetrů. Ostré řezné hrany se opálí.
Další stroj tvaruje baňku. Plynové hořáky trubičku zahřejí a stroj ji vytáhne. Mezi trubičkami vznikne kapilára.
Horní část další stroj uřízne. Následuje uzavírání dolní části baňky. Při zatavování vznikne typický tvar halogenky.
Z wolframového vlákna z Bruntálu zhotoví na souběžné lince stroje dvojitou spirálu, jejíž tvar vidíte na speciálním obrázku pro účely výzkumu a vývoje.
Dálková a potkávací světla v jedné žárovce H4 zajišťují dvě důmyslně umístěná vlákna v jedné baňce.
Poté stroj vloží do baňky vlákna s přívodními kontakty. Následuje nejsložitější výrobní operace. Při ní automat při teplotě mínus 190 stupňů Celsia (pomocí kapalného dusíku) naplní baňku kapalnou směsí "plynů" a následně ji zataví při dvou tisících stupňů Celsia.
Tímto postupem se uvnitř baňky dosahuje maximálního možného tlaku, díky kterému má žárovka buď extrémní svítivost, nebo životnost.
Jednou z posledních operací je montáž patice na baňku, při níž vznikne elektrické a mechanické spojení.
Nakonec stroje žárovky zabalí. Existuje mnoho způsobů balení, od konzervativního balení jediné žárovky v papírové krabičce po velkoobchodní balení.
V Herbrechtingenu se také věnují vývoji nových světelných zdrojů. Nejprve testují v laboratoři, poté na reálných autech. Při testech srovnávají technici s dříve vyráběnými typy (od H1 až po poslední existující).
Biluxové žárovky nejsou žádnou žhavou novinkou, což dokazuje ceník z roku 1954.
