Přebal knihy Adolfa Burgera, nedobrovolného padělatele | foto: Martin Fürbach

Vyrobil miliony falešných peněz. Rozhovor s největším padělatelem všech dob

  • 54
Nacisté jej donutili padělat peníze, dokumenty i známky. Adolf Burger je poslední žijící pamětník největší padělatelské akce všech dob. Podle jeho příběhu vznikl i oscarový film Ďáblova dílna. V exkluzivním rozhovoru se dozvíte, proč propichoval královnu i jak se padělají americké dolary.

Adolf Burger, padělatel proti své vůli. Život mu zachránila jeho profese tiskaře. Padělal více než sto milionů liber v rámci nacistické operace Bernhard v koncentračním táboře Sachsenhausen. O svých vzpomínkách napsal knihu, která byla v loňském roce zfilmována, snímek dokonce získal Oscara.

Jak padělal bankovky, v čem bylo padělání z technického hlediska nejtěžší? Co bylo jednodušší padělat – libru, nebo dolar? A je možné, že někdo padělal i po tom, co koncentrační tábor opustil? Nejen o tom je tento rozhovor, který je doplněn o další technické informace k padělání a technice tisku bankovek.

Adolf Burger drží v ruce falešnou librovou bankovku
Adolf Burger drží v ruce jednu z milionů falešných librových bankovek, které byl za války nucen spolu s dalšími vězni vyrábět v koncentračním táboře Sachsenhausen.

Adolf Burger (narozen 12. srpna 1917, Veľká Lomnica, Slovensko) se za 2. světové války jako vězeň  nuceně zúčastnil operace Bernhard - německého projektu padělání platidel spojenců.

V roce 1942 byl zatčen a transportován, nejdříve do Žiliny a poté do Osvětimi. Jelikož byl povoláním tiskař, byl přesunut do Sachsenhausenu, kde probíhala operace Bernhard, při níž vězňové padělali bankovky, libry a dolary a další tiskoviny, např. dokumenty. Je posledním žijícím pamětníkem této akce, o které napsal knihu Ďáblova dílna. Film podle této knihy získal v roce 2008 cenu Oscar za nejlepší cizojazyčný film. Od roku 1945 žije v Praze. (zdroj: Wikipedia.cz)


Největší padělatelská akce v historii lidstva

.
Jak jste se k padělání proti své vůli dostal?

Život mi zachránila moje profese – typografie. V březnu 1944 jsem byl přeřazen do koncentračního tábora Sachsenhausen. Díky své profesi jsem byl spolu s dalšími vězni zařazen do padělatelské dílny. Stal jsem se součástí tzv. operace Bernhard, o které jsem později napsal knihu a poté i film.

Operace Bernhard, které jste se nuceně zúčastnil a které je věnován i film Ďáblova dílna, však nebyla první operací tohoto druhu za druhé světové války?
Němci začali padělat podstatně dříve, než vznikla operace Bernhard. Jednalo se o padělaní sovětských červoňců a francouzských franků ve dvacátých letech minulého století. Padělanými francouzskými bankovkami se měly kromě jiného platit Francii reparace. Červoňce měly sloužit k oslabení sovětského hospodářství. Ve Frankfurtu nad Mohanem byly při jedné akci zadrženy 2 tuny padělaných bankovek v hodnotě dvou milionů rublů. I přes zatčení tří padělatelů tajná služba v padělání pokračovala. V roce 1927 bylo v Německu odhaleno velké padělání rublů. A pak jí předcházela tzv. operace Andreas.

Detail vodoznaku na falešné librové bankovka vyrobená přímo Adolfem Burgerem
Detail vodoznaku na falešné librové bankovce

Falešná librová bankovka vytažená z Topplitzekého jezera Falešná librová bankovka vyrobená přímo Adolfem Burgerem Ďáblova dílna - falešná librová bankovka
Vlevo: falešná librová bankovka vylovená z Toepplitzkého jezera; uprostřed: bankovka vyrobená přímo Adolfem Burgerem; vpravo:falešná librová bankovka a plakát k filmu Ďáblova dílna.

Kdy se začalo padělání v tak velkém rozsahu připravovat?
Alfred Naujocks, iniciátor největší padělatelské akce, dostal přísně tajný pokyn od Heydricha – že se nesmí jednat o padělání v obvyklém slova smyslu, ale o dostatečnou, neautorizovanou výrobu anglických librových bankovek. Bankovky se musí podle originálu vyrobit tak věrně, aby ani nejzkušenější britští specialisté nenašli rozdíly. To bylo v roce 1939. Přísně tajných jednání se účastnil i Heydrich.
Operace Andreas začala v roce 1941, v první fázi šlo zejména o výrobu papíru.

Adolf Burger - portrét malovaný králem padělatelů Smoljanovem
Adolf Burger drží svůj portrét malovaný králem padělatelů Salomonem Smoljanovem.

Už první část padělání - výroba papíru - musela být velmi složitá? Jak jste se s tím vypořádali?
Papír se nepadělal přímo v Sachsenhausenu, ale v papírně Hahnemühle u Dasselu. Ředitel papírny byl vzat do mlčenlivosti a začal řešit problém co nejdokonalejšího napodobení vzhledu papíru a vodoznaků. Některé problémy z důvodů utajení řešil přímo osobně, jinak o výrobě vědělo pouze několik lidí v papírně. To bylo hned na počátku války.
Po válce jsem dostal velmi podrobnou zprávu, jak se papír vyráběl. Tu zprávu napsal přímo technický ředitel. Dva roky hledali cestu, jak papír vyrobit v dokonalé kvalitě.

Papír ze špinavých hadrů

.
Jak se konkrétně vypořádali s bankovkovým papírem?
Výroba papíru se ukázala těžší, než se předpokládalo. Naujocksovi lidé nechali analyzovat pravé librové bankovky v laboratořích vysokých škol. Na výrobu papíru librových bankovek se používaly hadry a len. Len se dodával z Turecka a pro Němce nebyl problém jej objednat v množství několika tun. Pak už se jednalo o napodobování výsledných vlastností. Papír se vyráběl ručně, přesto se vždy analýzou zjistilo, že je od pravých bankovek odlišný.

Adolf Burger - pracovní stůl
Pracovní stůl Adolfa Burgera s prvním vydáním knihy Číslo 64401 mluví (později použité jako předloha filmu Ďáblova dílna).

Ta část filmu, kde Smoljanov přijde na to, že se používaly použité hadry, není zcela pravdivá?
Pouze se na to přišlo dřív, v papírně, nikoliv Smoljanov. Angličané totiž nepoužívali nové hadry, ale staré. Lněný materiál z Turecka byl proto rozřezán a rozvezen do továren, kde se s ním čistily stroje. Pak se nechal zase sesbírat, vyčistit a teprve potom zpracovat na papír. Takto vyrobený papír již obstál.

Složení papíru byl jediný problém při výrobě papíru?
Složení papíru byla jedna věc, dalším problémem byla výroba vodoznaků.

Čím byl vodoznak na libře tak komplikovaný?
Celé pozadí britské libry bylo pokryto vodoznaky. Jednalo se o vlnovky, které jsou střídány čísly a písmeny. Vodoznak se na papírenském sítu vytvářel pomocí drátků, které se musely vytvarovat do žádoucího tvaru.

Adolf Burger - soukromý archiv
Rozsáhlý soukromý archiv Adolfa Burgera

Co dalšího bylo nutné vyřešit?
Dále se napodobovaly fluorescenční vlastnosti papíru v ultrafialovém světle. Ty byly ovlivněny klížením papíru.

Další část byla jednodušší? Vlastní tisk?
Nedá se říct, že byla jednodušší. Celých sedm měsíců trvalo vytvoření Británie, tak aby nebyla k rozeznání od pravé. Pak musel být okopírován zbytek bankovky. To zabralo opět dalších několik měsíců. Na konci roku 1942 byla libra hotová.

Adolf Burger - padělané britské známky, které byl Burger nucen nacisty v koncentráku tisknout
Padělané britské poštovní známky, na jejichž výrobě se Adolf Burger taktéž podílel.

Adolf Burger ve své pracovně listuje prvním vydáním své knihy o zážitcích z koncentračního tábora  Adolf Burger - padělaná britská známka, kterou byl Burger nucen nacisty v koncentráku tisknout Adolf Burger - padělané britské známky, které byl Burger nucen nacisty v koncentráku tisknout

Kde se vyráběly tiskové desky?
Štočky pro knihtisk se nevyráběly v Sachsenhausenu, ale na zámku Friedenthal. Zde pracovali němečtí civilisté a také příslušníci SS. V dílně bylo vybavení pro galvanoplastiku. Následně vše putovalo do dílny v Sachsenhausenu, kde rytci přenesli obraz na desku použitou k tisku. Arch papíru z Hahnemuhle měl rozměry 50 x 60 cm. Arch se rozdělil roztrhnutím na dva půlarchy. Na jeden půlarch se pak natiskly 4 bankovky.

100 milionů liber ...

.
Kolik liber se podařilo vyrobit?

Oficiální dokumentace samozřejmě zmizela. Dá se předpokládat, že mohla skončit také na dně Toplitzkého jezera. Ale jeden z vězňů si vedl svoji tajnou evidenci. Kdyby se na to přišlo, nepřežil by. Podle jeho záznamů můžeme tvrdit, že celková hodnota vyrobených bankovek překročila 100 milionů liber.

Pak přišel požadavek na výrobu dolarů?
Krüger (esesák, který dílnu vedl a podléhal Himmlerovi)byl dolarem posedlý. V září 1944 přišel s tím, že ode dneška budeme tisknout i dolary.

Co bylo úskalím dolarů z hlediska jejich padělání?
U dolarů byl hlavním problém, že jsou tištěny jinou tiskovou technikou než britské libry, konkrétně hlubotiskem. Příprava takové formy by byla velmi zdlouhavá. Krüger uznal, že rytí takových forem by bylo velmi pracné, a proto se rozhodl padělat dolary světlotiskem.

Ďáblova dílna - falešná librová bankovka
Detail falešné librové bankovky

I přes tyto obtíže se podařilo dolary napodobit kvalitně?
Napodobit? Nejlepší specialisté, které si Krüger přivedl, je nebyli schopni rozpoznat. Smoljanov přinesl 200 našich padělků a  Krüger přimíchal 50 pravých bankovek dovezených z Berlína. Pak zavolal dva specialisty, kteří se snažili najít jeho padesát pravých dolarů. Po hodině třídění se na balíček podíval Smoljanov a podle rubové strany je začal třídit znovu. Pravá, falešná, falešná, pravá...  Krüger se na něj podíval a zeptal se ho, co blbne, a on mu řekl: "Já sám bych je nebyl schopný rozdělit. Proto jsem si ještě předtím udělal na ty padělky tečku tužkou. Vidíte, že tečka je na polovině bankovek, které vaši odborníci označili jako pravé.“ Krüger byl velmi spokojen, rozdával cigarety a chválil. Následně bylo oznámeno, že se dolary budou tisknout ve dvou směnách po deseti hodinách v hodnotě milion dolarů denně. To už však bylo 12. února 1945. Dolarů se pak natisklo jen 200.

Smoljanova a další kolegy jste ještě po válce potkal? Dovedete si představit, že se k padělání vrátili?
Bylo patnáct Čechů. Mimo jednoho Němce, s kterým jsem se sešel v loňském roce, už pravděpodobně nikdo nežije.
Jediný profík, světový profík, kdo by se mohl vrátit k padělání, byl Smoljanov. To byl můj nejlepší přítel. Řeknu vám proč. Když  Krüger říkal: jste všichni blbci, nedokážete ani ten dolar dělat, já vám přivedu skutečného odborníka a ten vám to ukáže, přivedl Smoljanova. Ale ten měl zelený trojúhelník, protože seděl ještě 4 roky před Hitlerem za padělání, za libry. A jak si sednul, tak si všichni odsedli, protože všichni měli červený – politický -  a já jim řekl: co blbnete, ten člověk nevraždil, jen padělal peníze a já a vy je paděláte taky.
Když jsme se rozloučili, říkám Saly, ne abys šel zas padělat. Dal mi čestné slovo a už jsem o něm nikdy neslyšel. Akorát v šedesátých letech u mne zazvonila návštěva z Anglie a pánové z tajné služby se mne ptali na jeho adresu. Ale věřím mu, dal mi čestné slovo.

Podařilo se po válce něco z padělaných bankovek nalézt?
Dá se předpokládat, že hodně toho skončilo na dně Toplitzkého jezera. Několik beden s bankovkami bylo vyloveno. Ani jednu mi nechtěli dát, ale já jsem jim řekl, že když mi ji nedají, tak jim nedám interview (vylovenou bankovku vidíte na jednom z přiložených snímků - pozn. redakce). Leželo to od roku 1945 ve vodě a bahně. Z obyčejných papírů, dokumentů nezbylo nic.

Ďáblova dílna - falešná librová bankovka
Autobiografická kniha Adolfa Burgera se velmi dobře prodává po celém světě.

Kvalita padělků byla taková, že je skutečně nedokázali rozpoznat ani nejlepší bankovní experti? Ve filmu je ukázáno, jak agent nechává bankovky poslat do Anglie ke kontrole a Angličané na nic nepřijdou?
Podobně se to odehrálo, i když ne úplně přesně. Agent skutečně do banky ve Švýcarsku uložil několik takových padělků. To bylo na konci roku 1942. Prokázal se i padělaným dopisem z oddělení pro odhalování padělaných peněz Německé banky. V dopise se říkalo, že se možná jedná o padělky a že místní banka není schopna pravost potvrdit, nebo vyvrátit. Po třech dnech se banka vyjádřila. Pravost padělků potvrdila. Agent si však chtěl být zcela jist. Požádal tedy, aby se banka dotázala v Anglii na kontrolní číslice. Následně Anglie telegraficky potvrdila pravost.

Propichování královny

.
Přicházela v úvahu nějaká sabotáž? Snažili jste se záměrně označovat padělky, tak aby je bylo možné později identifikovat?

Ne, na to by se přišlo. Jediné, co šlo, bylo zdržování výroby dolarů. Jakubson říkal, že když jim uděláme dolary, prodloužíme válku – nesmíme. Tak jsem se ho ptal, co chce dělat, a on říká - zkazím želatinu. A tak to taky dělal. Ten dolar nebyl celkově špatný, ale jemné linky nebyly ostré. A u liber se provádělo propichování královny.

Propichování královny?
Librové bankovky jsou veliké. Angličané je nenosili v peněženkách, ale přehnuté a propíchnuté zapínacím špendlíkem. Součástí výroby bankovek bylo i jejich opotřebení, které mělo simulovat oběh. Proto se bankovky propichovaly. Rozhodli jsme se  je propichovat tam, kde by je angličané nepropichovali – v symbolu královny.

Kontrolu kvality také prováděli vězni?
Po očíslování padělky odcházely do oddělení kontroly. Zde se prověřovala jejich kvalita. Zaměstnáni byli bankovní úředníci. Jednalo se o velmi pomalou část výroby. Denní výkon jednoho vězně se pohyboval okolo 300 bankovek. Práce byla velmi namáhavá na zrak.

Padělalo se ještě něco dalšího než libra a dolar?
Padělalo se téměř vše, co bylo potřeba. Doklady, pasy, písemnosti, známky. Prostě vše.

Jak se banky dozvěděly o padělcích?
Koncem května, když jsem se vrátil, první kroky byly na policii. Ptal jsem se, kde sídlí oddělení proti padělání, a tam seděli tři v civilu. Tak jsem jim řekl: pánové já jsem padělal anglické libry. Oni vyskočili, protože si mysleli že nějaký padělatel se přišel hlásit. Tak jsem jim vysvětlil, že v koncentráku.

Říkám, zavolejte do banky, tak je přinesli, dali na stůl a komisař mi říká, podívejte se, jestli tam náhodou není falešná. Šel jsem k oknu a říkám dobré, dobré, Sachsenhausen... Nakonec jich bylo asi 40. Oni se mne ptali, jak můžu poznat falešné v průhledu. A já jim vysvětlil, jak jsme propichovali bankovky v místě, kde je královna. Já bych je taky nepoznal.

A co Anglie? Ta musela mít zájem na těchto informacích také.
6. května jsme jim to hlásili. Za tři dny přišli dva agenti, týden nás u jídla a čokolády vyslýchali, a když měli všechny protokoly, odjeli, v Anglii to zamkli do trezorů. Ani na Norimberský proces tuto informaci nevzali. Nesměl se to nikdo dozvědět. Miliony falešných liber, co lítaly po světě, to by zničilo Anglii. Za pár let vydali nové barevné peníze.

A veřejnost?
Angličané se to dozvěděli dnes z kin. V Anglii jsou dnes kina plná.

Ale ta informace se už nedala utajit úplně. Vaše první kniha se objevila v roce...?
V srpnu 1945. Ale kolik lidí ji četlo? Tisíc, dva tisíce lidí.

Oscar ...

.
Kdy jste si uvědomil, že je třeba informace zveřejnit pro všechny?

Jeden den po osvobození jsem udělal vlastní snímky. Ale pak jsem si uvědomil, že pokud máte jakkoliv silnou knihu, ale ty věci jsou tak neuvěřitelné, že když nemáte dokumenty, kterými to prokážete, tak to nemá cenu. A pak jsem léta procházel archivy jako žurnalista a hledal. Kniha není román, každý den jsem přežil.

A o padesát let později přišel film. Byla jeho realizace snadná? Filmaři by přece rádi věci přilepšili?
Napsali čtyři scénáře. Já jsem jim to dal bez honoráře. A dodnes jsem ho nedostal. Ale řekl jsem, že si nechám právo schválení konečné verze scénáře. O peníze mi nejde. Mně šlo o jednu věc. Že se svět dozví, že nacisté nebyli jen vrazi, ale i padělatelé a zločinci.

Čekal jste takový úspěch filmu? (Film obdržel na konci února Oscara za nejlepší zahraniční film).
Bylo to pro mne velkým překvapením. V šestici nominovaných filmů byly velmi kvalitní snímky. Polský film, ruský, izraelský... Někdo si už byl předem jist úspěchem konkrétních filmů. Když se pak objevil nápis Falscher, bylo to obrovské překvapení.

Poslední dva měsíce po Oscarech pro vás byly asi  únavné, hodně cestování...?
No, únavné, bylo to v zájmu toho filmu. To se nedá nic dělat. Po Oscarech jsem byl tři týdny v Německu, pak v Římě, dvakrát ve Francii, v Izraeli z filmového festivalu a stále je něco... (pan Burger ukazuje kalendář naplánovaný až do září).

Ale určitě je to oslovení většího publika než pomocí knihy. Bohužel knihy se moc nečtou a každý se po ní začne shánět až po úspěšném filmu...
To rozhodně. Já jsem přednášel na německých školách a oslovil jsem tak desetitisíce dětí. Filmu se daří oslovit řádově větší množství mnohem rychleji.

A jak si vede kniha v porovnání s filmem?
Kniha také slaví úspěch, v současné době se doprodala v Německu, vychází dotisk, překlad vyšel i v japonštině, teď se připravuje anglická verze. Do knihy jsem si nenechal zasáhnout. (Všechny jazykové mutace skutečně vypadají naprosto stejně, stejná obálka, stejné umístění fotografií v textu, stejná kvalita papíru). Ta kniha musí nějak vypadat. Tiskne se tady, ne nějaké brožované vydání.

Fotografie Adolfa Burgera a jeho padělků: autor článku

Jak jsem přežil Osvětim a přišel o zuby

Další rozhovor s Adolfem Burgerem o životě v koncentráku, o tom, jak kvůli svému jménu přišel o přední zuby, i o tom, jaký byl návrat domů, naleznete na iDNES.cz zde.

Jak padělat peníze

Padělatele můžeme rozdělit do několika skupin:

  • Amatérští: vytvářejí ručně kreslené padělky a kopie pomocí běžných reprodukčních zařízení.
  • Profesionální: používají kvalitnější techniky, výsledky jejich "práce“ mohou oklamat i školenou osobu.
  • S podporou státu: zde se nejedná o vidinu zisku, ale o snahu o destabilizaci cizí měny.

Padělání ve velkém, zpravidla za cílem nikoliv zisku, ale destabilizace cizí ekonomiky, nebyl objev nacistů. Padělky propašovala Velká Británie do Francie okolo roku 1790, aby poškodila francouzskou revoluci. Během války Severu proti Jihu docházelo také k padělání měny. V současné době se jedná o problém amerického dolaru, kdy se spekuluje, že je na podobně kvalitní úrovni (tj. velmi vysoké) jako libra během druhé světové války padělán v Severní Koreou.

Když papír, tak ruční

V současné době se ruční výroba papíru používá zejména v oblasti umělecké. Ručních papíren není mnoho a jejich produkce je mnohonásobně menší než produkce papíru klasického. K výrobě bankovek se používal právě ruční papír.

Ruční papír se používá např. na luxusní obálky a dopisní papíry, přání atd. Je možné jej vyrábět v mnohem více variantách, tloušťkách, přimíchávají se do něj barevná vlákna apod. Vyrábí se na tzv. ručním sítu, kdy se nabere papírovina (směs papírových vláken, dalších příměsí a vody) a postupně, tzv. čerpáním, se voda odstraní. Na sítu zůstane vrstva zplstěných vláken – budoucí papír.

Padělky 
Obrázek papírenského síta. Ilustrační foto: Ruční papírna Velké Losiny  www.muzeumpapiru.cz

Padělky
Čerpání papíru na sítu. Ilustrační foto: Ruční papírna Velké Losiny  www.muzeumpapiru.cz

Padělky
Ruční papír nebývá hlazený jako kancelářský papír. V průhledu je možné pozorovat tenčí a tlustší místa, která jsou způsobena papírenským sítem.

Padělky 
Detail papírenského síta. Budoucí vodoznak je tvořen jemným drátkem.  Ilustrační foto: Ruční papírna Velké Losiny  www.muzeumpapiru.cz

Jak se dělá vodoznak

Principiálně je výroba vodoznaku poměrně jednoduchá, dnes, při strojové výrobě, se  jedná o stlačení papíru těsně po tom, co opustí papírenské síto. Praxe je trochu složitější a vodoznaky (v podobě, v jaké je najdeme například na bankovkách nebo v pase) patří stále mezi poměrně bezpečný ochranný prvek, který se obtížně napodobuje.

Papír, který se používá k výrobě bankovek, se liší od běžného kancelářského papíru. Zpravidla se jedná o směs bavlny a lnu nebo pouze o čistou bavlnu. Díky tomu snese mnohem větší mechanické namáhání, ohýbání atd. V této podobě je nenahraditelným materiálem a používá se v tomto složení do dnešní doby (v některých zemích však již byl nahrazen plasty, v současné době se jedná o několik zemí, nejdéle se používají v Austrálii).

Vodoznak patří mezi ochranné prvky. Původně se používal k identifikaci papírny. I když se dnes vyrábí převážně strojově (kromě luxusních ručních papírů), stále je obtížné jej kvalitně napodobit.

Vodoznaky jsou místa v papíru, která mají jinou tloušťku. V důsledku toho pak papír v průhledu propustí v těchto místech více nebo méně světla. Je možné je vytvořit jak světlý (ztenčené místo papíru) či tmavý vodoznak (pozadí je tenčí a vlastní vodoznak je pak tmavší), tak i jejich kombinaci.

Padělky
Ukázka vodoznaku, který je světlejší oproti pozadí.

Padělky
Princip výroby světlého vodoznaku. Válec s reliéfem vytváří tenčí místa v papíře, která se pak na světle budou jevit jako světlejší.

Padělky
Ukázka vodoznaku, který je tmavší než pozadí.

Padělky
Princip výroby tmavého vodoznaku. Válec s reliéfem stlačí většinu papíru více než vlastní vodoznak. V průchozím světle se bude toto místo jevit jako tmavší.

Kombinace světlého a tmavého vodoznaku – střídavě se opakující vzor – tmavý, světlý, např. emblém, šachovnice nebo písmena.

Padělky
Padělky
Ukázka kombinovaných vodoznaků

Knihtisk, hlubotisk, ofset ...

Tiskové techniky, které se používají k výrobě bankovek, jsou tří základních druhů a zpravidla se používají v kombinaci.

Jedná se o tzv. ofset, který je však používán jako nejrozšířenější tisková technika vůbec, pomocí ofsetu se tisknou jakékoliv větší náklady (zpravidla od několika stovek či tisíců až po miliony), jako např. noviny, časopisy, letáky atd.

U dnešních bankovek se tak zpravidla natiskne jejich podtisk, a to na obou stranách. Poté jsou bankovky přetištěny tzv. hlubotiskem. Takto se tisknou jemné rytiny a části bankovky, které musí být cítit hmatem, např. slepecká značka.

Poté je použita třetí tisková technika, tzv. tisk z výšky (knihtisk – nejstarší tisková technika). Takto jsou tištěny zpravidla jen údaje, které se liší na každém exempláři. V případech bankovek a pasů např. sériová čísla. Kombinace tří tiskových technik je významnou bariérou proti padělání.

Hlubotisk (rytina)

Vyrytí celé předlohy muselo být provedeno ručně. Jednalo se o zdlouhavou práci náročnou na soustředění. Proto se Němci rozhodli pro jeho nahrazení jednodušší metodou. Jen rytí desek by zabralo mnoho měsíců.

Padělky
V případě hlubotisku je třeba přenést kresbu do rytiny – měděné nebo ocelové desky. Proces trvá i několik měsíců (a neexistuje CTRL Z – v případě vážnější chyby se začíná znovu) Ilustrační foto: Denmark National Bank.

Padělky
Popis procesu hlubotisku. Prohloubená místa v desce, vyrytá ručně nebo strojem, se překryjí barvou a její přebytek se setře. Následně se pod velkým tlakem (desítky tun) přitlačí na papír. Inkoust vytvoří plastický efekt, je cítit hmatem a v šikmém osvětlení je vidět, že vystupuje nad rovinu papíru. Hlubotisk je dodnes považován za nejbezpečnější tiskovou techniku a jeho napodobení je obtížné.

Padělky
Plastický efekt hlubotisku – je vidět, že písmena jsou nad úrovní povrchu

Knihtisk

Princip knihtisku. Jedná se o analogii s klasickým razítkem. Na vyvýšená místa je nanesena barva, která se poté přetiskne na papír. Jedná se o jednodušší techniku než předchozí hlubotisk.

Padělky

Chybou liber používaných během války bylo, že byly tištěny touto jednodušší technikou, takže se daly i jednodušeji padělat.

Padělky
Knihtisk – v šikmém světle je vidět, že vlastní tisk je pod úrovní povrchu.

Padělky
Vodoznaky zůstávají kvalitním ochranným prvkem do dnešní doby a najdeme je na většině bankovek, včetně našich.


Adolf Burger - plakát na knihu 64.401 z roku 1946
Ručně malovaný poutač z roku 1946 na knihu Adolfa Burgera: Číslo 64.401 mluví.

Adolf Burger ve své pracovně listuje prvním vydáním své knihy o zážitcích z koncentračního tábora
Adolf Burger ve své pracovně