"Z Magic Boxu ti pošlou video s 3D ukázkou z filmu Tron: Legacy 3D, tak to připrav do formátu, aby to bez potíží běhalo v 3D televizích," znělo jednoduché zadání šéfredaktora. A pak začal boj s formáty.
Pokud si chcete rovnou přečíst rozhovor s designérem filmu Danielem Simonem, |
Ode zdi ke zdi
Z agentury nejprve dorazilo flashové video o velikosti asi 20 MB, které se kvalitou hodilo tak na displej iPhonu. Ujasnili jsme si, že tudy cesta nevede a že potřebujeme video v rozlišení 1920 × 1080 a rozumným datovým tokem (tedy nízkou kompresí), aby dobře vypadalo i na velkých úhlopříčkách.
Stáhněte si3D side-by-side ukázku z filmu Tron: Legacy v plném HD rozlišení ve formátu XviD |
Za pár dní pak bez varování dorazila "on-line" zásilka přímo ze studia Disney. Po nutné instalaci aplikace pro vysokorychlostní datové přenosy Aspera Connect jsme stáhli dva soubory s videi v kontejnéru MOV, každý o velikosti 3 GB. Jeden pro pravé a druhý pro levé oko. Při délce necelých tří minut šlo samozřejmě o obrovský datový tok (135 Mbit/s). Byl jsem rád, že ho redakční notebook vůbec přehrál. O plynulosti však nemohla být řeč. Na tohle se používají profesionální stroje.
Nejdříve bylo nutné konvertovat oba soubory do "použitelného" formátu, protože většina programů nechtěla s obřím videem spolupracovat. K tomu nám dobře posloužil Any Video Converter. Vzhledem k dalším úpravám jsme zvolili kompresi do jednoduchého MPEG2, s vysokým datovým tokem a samozřejmě plným HD rozlišením. Dalším krokem bylo ostřižení (z obou stran, proto ostřižení) souborů ve VirtualDubu.
Stáhněte si použité programy |
Videosoubory totiž nezačínaly (a nekončily) filmovou ukázkou, ale screeny s technickými informacemi z exportu studia (tyto údaje jsou nutné pro další profesionální zpracování videa). Oba soubory jsme tedy na "frame" (políčko) přesně a hlavně stejně ostřihli tak, aby zůstala jen část s filmovou ukázkou. Zároveň jsme oba soubory zúžili na poloviční horizontální rozlišení, tedy na 990 pixelů .
To bylo důležité pro další krok, spojení obrazů pro levé a pravé oko v side-by-side (vedle sebe) režimu, se kterým si poradí všechny 3D televizory. Pokud byste spojili obrazy s plným rozlišením, výsledek by měl 3 840 pixelů na šířku, a to nepřehrajete prakticky nikde.
Jak 3D ukázku přehrátStažený soubor nahrajte na USB paměť nebo paměťovou kartu a vložte do 3D televizoru. Vyberte funkci multimediálního přehrávače a spusťte přehrávání. Nezapomeňte přístroj přepnout do správného režimu 3D zobrazení. Ukázku můžete přehrát i na noteboocích s 3D zobrazením, například HP Envy z redakčního testu. |
K vytvoření jednoho 3D videa posloužila aplikace Stereo Movie Maker. Tu jsme již kdysi použili pro výrobu anagliphyckého 3D při redakčním testu 3D kamery Panasonic.
Během exportu hotového side-by-side videa jsme ale přišli o zvukovou stopu, takže následoval ještě zásah VirtualDubem a doplnění zvukové stopy ostřižené a vyexportované z původního videosouboru. Posledním krokem byl export hotového videa do formátu s co nejširší kompatibilitou mezi televizory. Volba nakonec padla na XviD v plném HD rozlišení. Stáhnout si ho můžete zde
Při použití komerčních programů by byl postup nejspíše o poznání jednodušší. Chtěli jsme ale vyzkoušet, zda se nám celá operace s 3D videem podaří s využitím bezplatných nástrojů, na starším notebooku Dell XPS M1330. Šlo to kostrbatě, občas trochu pomalu, ale k výsledku jsme se dopracovali. Užijte si jej.
Tron: Legacy 3D vyšel na Blu-ray  Na nosičích Blu-ray ve 3D vydává společnost Magic Box |
Reinkarnoval Bugatti a navrhl neskutečné motorky pro Tron
Když ve filmu Tron: Dědictví (Tron: Legacy) nasedá Sam Flynn na "vytuněnou" Ducati, zaslintají všichni motorkáři. Co je to však na futuristické stroje, které ve sci-fi Joea Kosinskeho jezdí a lítají od začátku do konce. Všechny je má na svědomí jeden člověk: designér Daniel Simon. Redaktorce iDNES.cz vyprávěl, jak všechna ta vozítka vymýšlel.
Jak jste se dostal od aut k šoubyznysu? Pokud vím, jste vystudovaný inženýr.
V Německu jsem vystudoval automobilový design aut a nějaký čas jsem se mu i věnoval: lidí v tomhle oboru je málo, takže jsem se celkem rychle dostal na úplnou špičku. Film mě ale vždycky lákal a navíc už mě nebavilo navrhovat stroje, které většinou stejně nikdo nevyrobí. Kinematografie je v tomhle vděčnější, slovo neumíme nezná.
Takže jste odjel do Hollywoodu a nahlásil se tamním producentům?
Joe Kosinski (režisér filmu Tron: Dědictví - pozn. red.) si někde všiml mé knihy o motorech budoucnosti Cosmic Motors a oslovil mě. Stačil jeden telefonát a za pár týdnů už jsem letěl do Los Angeles.
Z filmu TRON: Legacy 3D - Jeff Bridges
Od čeho jste při vymýšlení strojů pro Tron začal?
Režisér s kolegou Seanem Haworthem už dva roky předtím udělali něco jak bibli Tronu, kde bylo všechno, i ten černý design se světelnými pruhy. Mistrovské dílo, jako designér si nemůžete přát lepší podklady. Prvním úkolem bylo navrhnout motorku, ale věděl jsem, že přede mnou je ještě asi deset dalších dopravních prostředků.
Probíhaly veškeré práce na počítači, nebo jste si hrál i s reálnými modely?
Bylo to tak nějak všechno dohromady. Vzhledem k tomu, že scénář vznikal takřka současně, museli jsme pružně reagovat na změny. Navíc na začátku ještě neexistovaly skeny herců, takže jsme většinu věcí kreslili ručně. Věděli jsme třeba, že postava musí být součástí stroje, ve který se plynule promění, ale netušili jsme, jak tu proměnu udělat, aby působila věrohodně. Tak jsme holt kreslili. A taky jsme si sami sedali na motorky a do aut a fantazírovali.
Tron: Dědictví vychází z třicet let starého originálu. Bylo těžké vymyslet něco, co nezklame jeho fanoušky a zároveň to bude něčím nové?
Chtěl jsem, aby byly spokojené obě skupiny, což znamenalo většinu věcí zachovat a něco málo přidat. Výhodou bylo, že původní autor, designér Syd Mead, je pro mě ikona, takže jsem měl radost, že jdu v jeho stopách a vlastní ego jsem moc neřešil.
Jak se vymýšlí svět, který nemá žádný reálný předobraz?
Krásně, ale těžce. Když čtete scénář, máte pocit naprosté svobody, pak si ale uvědomíte, že musíte vymyslet každý detail sami, a zachvátí vás panika. Každý knoflík, každý drátek je v tomhle filmu produkt něčí fantazie.
Klíčová otázka: A půjde podle toho vyrobit hračka?
Jsou všechny stroje, které jste navrhl, čirou fantazií, nebo by teoreticky mohly opravdu fungovat?
Vymýšlel jsem realitu, která je extrémně proměnlivá. Každá věc má jen pár vteřin života, pak se změní v něco dalšího. Není to jako v salónu, kde si auta prohlédnete ze všech stran, tady máte jen zlomek sekundy na to, abyste rozpoznala, na co se díváte. Proto jsme se snažili být maximálně ikoničtí a uvěřitelní. V podstatě vznikl mix mechanických fantazií a technické reality. Jinými slovy mé modely vypadají reálně, ale mohou být taky úplnou utopií. Filmoví diváci nejsou inženýři, v kině se mají bavit a ne vzdělávat.
Máte přehled, kolik hraček vzniklo na základě vašich modelů?
Amerika je jich plná. Film je obrovský byznys. Ještě jsem se ani nerozkoukal a už jsem měl v kanceláři "pána přes hračky", který se ptal, co pro něj budu mít. To bylo asi po dvou týdnech práce, myslel jsem, že se zbláznil. Už při kreslení návrhů jsem tak musel zvažovat, jestli z modelu půjde vyrobit hračka.
Kolik času zabral samotný design?
Rok. Normálně bych měl za rok vymyšlené jedno auto, tady jsem jich za stejnou dobu vyprodukoval dvanáct. A nebyly to žádné šizené kostry.
Kde všude jste vlastně pracoval před odjezdem do Hollywoodu?
Začínal jsem ve Volkswagenu v německém Wolfsburgu, navrhoval jsem auta pro Seat a Lamborghini, nějaký čas jsem dělal v týmu, který měl na starosti "reinkarnaci" Bugatti. Vždycky jsem se ale soustředil hlavně na modely určené pro různé přehlídky a veletrhy, taková ta krásná auta, která ovšem nikdy nikdo nevyrobí. Což je trochu frustrující pocit.
Prequel Vetřelce i budoucnost automobilů
Nelitujete, že jste ze světa automobilového designu odešel?
Naopak, dělat pro film je splněný sen. Najednou se setkávám s lidmi, kteří jsou mými modlami: třeba takový Joe Johnston, který dělal na Star Wars, a já pro něj teď připravuju design k filmu Captain America: The First Avenger. Když jsem seděl v kanceláři Ridleyho Scotta, koukal jsem, jak sedí s nohama na stole a vypráví historky o Whitney Houstonové, říkal jsem si, že se mi to musí zdát, že to není možné. Vždycky, když se vrátím domů do Evropy, připadá mi celá ta moje hollywoodská kariéra surrealistická.
S Ridleyem Scottem něco plánujete?
Pomáhám mu s prequelem Vetřelce. Ale víc nesmím říkat, usekli by mi ruce. (smích)
Máte nějaké favority mezi slavnými filmovými auty?
Jsem obecně velký fanda francouzského designu a taky toho, co vyrábí Volkswagen. Jeho modely jsou odlehčenější, hravější a mnohem elegantnější než to, co normálně potkáváme na silnici. A pak samozřejmě Bondův Thunderball, to je fenomén.
Vaší specializací jsou futuristické stroje. Jak tedy vidíte budoucnost aut?
To je hodně složitá otázka. Velkou výzvou jsou pro nás ekologické stroje, ale v podstatě jsme ještě nenašli řešení. Mám rád "smart" verze, co naopak nenávidím, jsou elektrické vozy celebrit. Los Angeles je jich plné, všichni slavní na ně pějí ódy, a nikoho přitom nezajímá, čím se nabíjejí a že třeba už jen výroba baterie obnáší transport materiálu přes celý svět. Lidi se nechají lehce zblbnout a byznys toho využívá.
Jaké auto máte vy sám?
Já ho prodal. (smích) Ne, tak dobře, mám samozřejmě německé auto. Žiju ale v Benátkách, tam se dá chodit pěšky nebo jezdit na lodi. Přítelkyně má "smartíka", ale nedokážu si představit, že bych v něm jel já po Hollywoodu. Úplně vidím, jak tam na mě nabušení chlápci pokřikují, ať si koupím auto, načež sednou do obřího bouráku a dají si krasojízdu městem. Realita je smutná.
Bude líp?
Věřím, že ano. Nějaký čas jsem pracoval v Japonsku a tam mladí mezi dvaceti a třiceti lety o auta zájem nejeví. Naopak, jezdí zásadně hromadnou dopravou a kdo má auto, je lůzr.
V čem se budeme vozit za sto let?
Před dvěma lety jsem pracoval na konceptu futuristického města, takže jsem se tím docela zabýval. Osobní doprava podle mě bude vždycky. Sice budeme využívat stále více internetu, čas, kdy počítač bude umět zprostředkovat vůně, chuti i doteky, není daleko. Stejně se ale budeme chtít přemísťovat také fyzicky. Už jen pro tu radost z pohybu, z pocitu větru ve vlasech. Z auta se stane zábavní doplněk, něco jako je dnes surf nebo snowboard, na všechno ostatní bude veřejná doprava. Ale aut se nevzdáme.
