Hrdina našeho příběhu, Wheeler Bryson Lipes, se narodil 12. července 1920 ve městě New Castle ve Virginii. Do ozbrojených sil vstoupil v roce 1936. Nejprve sloužil jako medik na bitevní lodi Texas (BB-35) a potom v námořní nemocnici ve Philadelphii. Odtud byl přeložen na filipínský ostrov Luzon, na základnu Sangley Point, nedaleko od Manily. V říjnu 1941 požádal o přeložení na ponorky, což nebylo tak snadné, protože na dostupných ponorkách nebylo žádné volné místo.
Nakonec se poněkud dobrodružně dostal na palubu USS Seadragon (SS-194), která se spolu se sesterskou USS Sealion (SS-195) připravovala v docích Cavite City na pravidelnou servisní prohlídku. „Pomohl“ mu japonský nálet provedený 10. prosince 1941 kolem poledne. Dvě bomby zasáhly můstek a strojovnu ponorky USS Sealion, prorazily tlakový trup a zabily čtyři muže. Sealion se potopila a při pozdějším americkém ústupu byla zničena, aby nepadla do rukou nepříteli.
Střepiny výbuchu poškodily můstek a balastní nádrže USS Seadragon. Zabily jednoho muže a zranily dalších pět. Jedním z nich byl zdravotník, který utrpěl zranění na paži. Exploze ožehla nátěr trupu USS Seadragon, takže vypadala jako natřená na černo. Tlaková vlna smetla Wheelera Lipese do vody, odkud ho vytáhli námořníci. Ponorka potřebovala zdravotníka a Lipes byl logickou volbou. Díky tomu se dostal z Filipín včas a neskončil v japonském zajetí.
Po provizorních opravách provedených záchrannou lodí USS Pigeon (ASR-6) a tendrem USS Canopus (AS-9) opustila USS Seadragon 16. prosince těsně po půlnoci Luzon. V doprovodu torpédoborce USS Bulmer (DD-222) doplula na Jávu, kde proběhly rozsáhlejší opravy.
Wheeler Lipes prošel kurzem zdravotníků, což znamenalo, že uměl podat léky na lehká onemocnění, dokázal ošetřit běžná zranění a pokud to bylo možné, obnovit životní funkce. Při většině zákroků musel vystačit se skromnou lékárničkou, která byla na palubě ponorky. Ani netušil, co ho následující rok čeká.
Ponorka USS Seadragon (SS-194)
Na svou první plavbu vyrazila USS Seadragon 30. prosince 1941. Další dvě následovaly v březnu a červnu 1942. Kromě běžné činnosti a nějakých potopených lodí, byla pozoruhodná jen záchrana 17 kryptoanalatiků z Corregidoru, včetně jejich velitele Lt. Rudolpha Fabiana. Tito těžko nahraditelní muži výrazně přispěli k vítězství v Pacifiku prolomením japonských šifer.
Zkažené narozeniny
Na svou čtvrtou plavbu, kterou se zapsala do dějin, vyrazila USS Seadragon z australského Fremantlu 26. srpna 1942. Měla hlídkovat u pobřeží Indočíny, což znamenalo mimo jiné dlouhou a nudnou plavbu do operačního prostoru.
Dne 8. září se ponorka pohybovala v Sululském moři. Pharmacist’s Mate Wheeler Lipes měl hlídku. Když skončila a sestoupil do ubytovacího úseku, přišel k němu Seaman 1st Class Darrell Dean Rector. Stěžoval si na nevolnost a bolesti v podbřišku. Lipes mu doporučil klid na lůžku. Zpočátku se domníval, že jde o zánět močového měchýře. Brzy se však dostavily klasické symptomy appendicitidy: horečka, bolesti kolem pupku, zvracení a citlivost břicha na dotek.
Darrell Dean Rector v době nástupu k USN
Zdravotníkovi bylo jasné, že to nebude jen tak. V souladu s pokyny ze zdravotnické příručky nechal pacienta na lůžku, břicho mu ledoval a nařídil dietu. Víc zatím dělat nemohl. 10. září měl Darrell Rector oslavit své devatenácté narozeniny. Místo toho jen sténal a kroutil se bolestí na lůžku.
Pacientův stav se stále zhoršoval. Jedenáctého září Lipes informoval velitele ponorky Lieutenant Commandera Williama E. Ferralla. Na rovinu mu oznámil, že pokud se Rector nepodrobí v krátké době operaci, pravděpodobně zemře. Na otázku, co pro něho mohou udělat, odpověděl popravdě: „Nothing.“ (Nic). Ponorka plula v Jihočínském moři. Nejbližší chirurg byl vzdálen víc než týden plavby.
Lt.Cdr. Ferrall se zdravotníka zeptal, zda by zvládl operaci. Odpověděl, že ano, ale že šance na úspěch je velmi malá. Operace se nemusí podařit ani v dobře vybavené nemocnici a on nemá ani tlakoměr nebo infúzi, natož nástroje a další vybavení. Navíc jsou na ponorce, v nepřátelských vodách a venku je počasí pod psa.
Kapitán se pokusil zdravotníkovi připomenout, že každý musí udělat, co je v jeho silách a zbavit ho obav. “I fire torpedoes every day and some of them miss.“ (Každý den odpaluji torpéda a některá minou). Lipes odpověděl lakonicky: „But I couldn’t fire this and miss.“ (Ale já tentokrát nemohu odpálit a minout). Nakonec připustil: “If that’s what I’m ordered to do, that’s what I’ll do it.” (Pokud to budu mít nařízeno, udělám to).
Oba muži se vydali za pacientem. Kapitán mu sdělil, že jedinou možností je operace, ale nejbližší doktor je tisíce mil daleko. Lipes mu na rovinu vysvětlil možnosti. „Look, Dean, I never did anything like this before. Your don’t have much chance to pull through, anyhow. What do you say?“ (Hele Deane, nikdy předtím jsem nic takového nedělal. Nemáš moc šancí se z toho dostat. Co ty na to?)
„I know just how it is, Doc.“ (Vím, jak jsem na tom, doktore) a směrem ke kapitánovi dodal: „Whatever Lipes wants to do is OK with me.“ (Souhlasím se vším, co se mnou bude chtít Lipes dělat). Další debata byla zbytečná. Kapitán Ferrall nařídil operaci.
Bída s nouzí
V nemocnici Lipes pracoval jako zdravotní technik, vyškolený na obsluhu elektrokardiografu (EKG). Během tříleté práce v této funkci se účastnil několika operací apendixu a viděl doktory, jak postupují. Teď si musel nastudovat, jak operace probíhá krok za krokem, vymyslet jak a čím nahradí chybějící nástroje a dát dohromady „operační tým“.
Pharmacist's Mate Wheeler Lipes s manželkou a se svými "nástroji"
Třiadvacetiletý „chirurg“ byl v týmu nejmladší. Všichni jeho „asistenti“ byli starší a měli vyšší hodnost. Někteří byli důstojníci. Ale jejich jedinou kvalifikací bylo většinou jen to, že jim nevadil pohled na krev.
„Anesteziologem“ se stal spojovací důstojník Lt. Franz Hoskins. „Asistentem chirurga“ Lt. Norvell Ward, jeho pomoc při držení retraktorů Lipes ocenil jako velmi přínosnou, doslova: „byl jako moje třetí a čtvrtá ruka.“ Lt. Manning plnil roli „sestry“. Zajišťoval přísun gázy, alkoholu a horké vody na sterilizaci nástrojů. „Instrumentáře“ dělal H. Weigh. Velitel ponorky Lt.Cdr. Ferrall sledoval stav pacienta, počítal použité nástroje a tampóny. Vše pro jistotu přepočítával ještě kuchař, který Lipesovi navíc držel lékařskou příručku.
Na ponorce nebyla žádná ošetřovna, tím méně operační sál. Musela stačit důstojnická jídelna, což byla místnost velká zhruba jako kupé v železničním vagónu. Uprostřed byl stůl dlouhý tak, že Rectorovi jen tak tak nevisela hlava a nohy dolů, přes okraje.
V lékárničce byl éter, několik břitů ke skalpelu, 12 peánů, sulfonamidové tablety, obvazový materiál, souprava na šití tržných ran. Pár lahví éteru navíc, které Lipes na břehu „vyšmelil“ pro případ nouze. Sulfonamidové tablety kuchař rozdrtil na prášek, aby se daly zasypat rány proti sepsi. Z jednoho peánu strojníci vyrobili rukojeť skalpelu.
Kuchař vyrobil ze sítka na čaj a gázy napuštěné éterem anesteziologickou masku. Retraktory vyrobili strojníci z pěti nerezových lžic. Jako desinfekce se používal alkohol vypuštěný z nádrží torpéd. Všechny nástroje se sterilizovaly převařením. Osvětlení zajistil velký světlomet, používaný při nočních operacích, „přidrátovaný“ ke stropu jídelny. Pro nasvícení „detailů“ byla připravená ruční svítilna.
Chirurgické pláště nahradila pyžama. Roušky a operační čepice suplovaly pruhy obvazů omotané kolem hlavy. Místo chirurgických rukavic musely stačit gumové. Vše bylo sterilizované důkladným vymácháním v alkoholu z torpéd.
Rukavice byly Lipesovi velké. „You look like Mickey Mouse, Doc.“ (Doktore, vypadáš jak Mickey Mouse) neodpustil si poznámku jeden z asistentů. Lipes se zpoza masky pousmál, ale hned zvážněl… operace začínala.
Lt.Cdr. Ferrall nařídil posádce ponor do hloubky 36 m, kde byly nejslabší proudy. Pro obsluhu balastních nádrží vybral nejzkušenější námořníky a velení svěřil Lt. Millerovi. Jeho muži nakonec dokázali udržet ponorku po 160 minut v rovnovážné poloze s maximální odchylkou 1,5 stupně. Přestože na hladině zuřila bouře.
Jde do tuhého
Bylo 10:46 palubního času, když Lt. Hoskins přiložil pacientovi masku a sledoval, jak se mu rozšiřují zorničky. Lipes si prsty vyměřil pozici řezu. V 11:07 se do Rectorova břicha zabořil nejprve Lipesův skalpel a vzápětí i jeho prsty.
Zpočátku nemohl apendix nahmatat a zděsil se, že Rector má nějakou anatomickou anomálii. Nakonec se mu ho však podařilo najít, podvázat a odstranit. Jako důkaz ho odložili do připravené sklenice s alkoholem. Pacientova tvář se začínala křivit do grimasy. Lt. Hoskins pokapal masku zvýšenou dávkou éteru, aby udržel pacienta v narkóze.
Velitel ponorky USS Seadragon (SS-194) Lieutenant Commander William E. Ferrall
Odpařující se éter měl narkotické účinky i na „operační tým“. Museli se přemáhat, aby nezavřeli oči. Odsávání bylo při operaci vypnuté, aby se hořlavý éter nedostal k elektrickým zařízením. Jiskra by znamenala katastrofu. Museli to risknout a na chvíli ho zapnout, aby neusnuli.
Lipes ránu vydesinfikoval alkoholem, zasypal sulfonamidovým práškem a nakonec ji zašil. Operace skončila ve 13:22. Rector se probral o půl hodiny později. Asi 7 cm dlouhý řez se rychle hojil a mladík se po čtyřech dnech hlásil znovu do služby. Kapitán mu uváženě svěřil jen fyzicky nenáročnou obsluhu vysílačky. Další část plavby proběhla bez mimořádných událostí.
Cirkus začal teprve při návratu, když Lt.Cdr. Ferrall odeslal do Fremantlu hlášení o plavbě: 1 merchant ship, 1 oil tanker, 1 successful apendoctomy (1 obchodní loď, 1 tanker, 1 úspěšná apendoktomie). Zpráva o zákroku se bleskově rozšířila po celé základně a dostala se až do Washingtonu. Vrchní chirurg Rear admiral Ross McIntire chtěl Lipese postavit před vojenský soud. Nicméně hlavní lékař ponorkové eskadry uznal, že zákrok byl proveden v rámci možností profesionálně a Rectorovi bezpochyby zachránil život.
Zavřít nebo vyznamenat?
Většina doktorů ve velení zdravotní služby se obávala, že pokud by byl Lipes vyznamenán, začal by v odlehlejších oblastech operovat kdekdo kdekoho. Nakonec případ „zametli pod koberec“. Nicméně zpráva se dostala do médií. Článek o zákroku zpracoval redaktor Chicago Daily News George Weller tak, že mu to vyneslo Pulitzerovu cenu. Z Lipese se stal přes noc národní hrdina. Nedalo se nic dělat. Námořnictvo muselo s pravdou ven.
Wheeler Bryson Lipes se v lednu 1943 vrátil do Spojených států. Byl povýšen do hodnosti Warrant Officer. Jeho popularitu využili nadřízení k podpoře prodeje válečných akcií. Zdravotnický sbor opustil v roce 1962 v důstojnické hodnosti Lieutenant Commander.
Po ostudných 63 (!) letech, 20. února 2005 , byl za „podmořskou“ operaci vyznamenán Navy Commendation Medal.
Lt.Cdr. Wheeler Bryson „Doc“ Lipes zemřel 17. dubna 2005 ve věku 84 let. Se všemi vojenskými poctami byl pohřben na Arlingtonském národním hřbitově.
Darrell Dean Rector tolik štěstí neměl. Zahynul 24. října 1944 na palubě ponorky USS Tang (SS-306), která byla zasažena vlastním torpédem a potopila se. Neštěstí přežilo jen devět mužů, včetně legendárního velitele Richarda „Dicka“ O’Kane CMOH, pozdějšího Rear Admirala USN.
