Podle dnes zveřejněného rozhodnutí nemají soudní orgány povinnost nařídit provozovateli platformy pro sdílení videí, aby poskytl e-mailovou adresu, IP adresu nebo telefonní číslo uživatele, který mohl na tuto platformu nahrát autorské dílo bez souhlas autora. Upřesňuje tak znění směrnice 2004/48, která stanoví poskytování „jména a adresy“ subjektů porušujících právo duševního vlastnictví. Tento výraz se tak podle soudu vztahuje pouze na poštovní adresy, samozřejmě pokud ji má provozovatel platformy k dispozici.
Při nahrání videí na YouTube se totiž musí uživatelé nejprve zaregistrovat pomocí jména, e-mailové adresy a data narození. Tyto údaje zpravidla nejsou ověřovány. K tomu, aby bylo možné na platformě YouTube zveřejnit videa delší než 15 minut, však uživatel musí zadat číslo mobilního telefonu, na které mu přijde aktivační kód. Platforma zároveň na základě souhlasu shromažďuje IP adresy, přístupová data a časy použití a jednotlivé dotazy. Poštovní adresu však YouTube nevyžaduje.
„Výchozí bod při výkladu pojmu „jména a adresy“ použitého v čl. 8 odst. 2 písm. a) směrnice 2004/48 musí představovat obvyklý význam v běžném jazyce. Není pochyb o tom, že v běžném jazyce se pojem „adresa“ osoby, na který se konkrétně táže předkládající soud, vztahuje pouze k poštovní adrese,“ vysvětluje generální advokát Soudního dvoru Evropské unie Henrik Saugmandsgaard Øe.
„Soudní dvůr nicméně upřesnil, že členské státy mají možnost přiznat nositelům práv duševního vlastnictví právo na získání úplnějších informací, avšak s výhradou, že je zajištěna spravedlivá rovnováha mezi různými dotčenými základními právy a dodržování ostatních obecných zásad unijního práva, jako je zásada proporcionality,“ vysvětluje se v komentáři k rozhodnutí.
V konečném důsledku tak majitel autorské licence k dílu může prostřednictvím soudu po provozovateli internetové sítě požadovat poštovní adresu, nikoli však e-mail či telefonní číslo nebo IP adresu, kterou uživatel použil pro nahrání těchto souborů, případně IP adresu použitou při jeho posledním přístupu k uživatelskému účtu.
Nejvyšší justiční instance EU se problémem zabývala poté, co se na ni obrátil německý soud. Ten rozhodoval o sporu mezi filmovou distribuční společností Constantin Film Verleih a na druhé straně Googlem a YouTube.
Americký majitel videokanálu YouTube odmítl poskytnout německé firmě Constantin podrobné kontaktní údaje lidí, kteří v letech 2013 a 2014 nelegálně umístili několik filmů oficiálně distribuovaných dotčenou společností.
Mluvčí YouTube v reakci na rozsudek uvedla, že společnost hodlá chránit autorská práva a zároveň soukromí svých uživatelů. „Dnešní rozhodnutí soudu EU přináší právní jistotu v tom, jaké informace sdílet s majiteli autorských práv, pokud se na nás obrátí,“ citovala mluvčí agentura Reuters.
