Měsíc

Měsíc | foto: www.astrofoto.no

Za 50 let bude stát na Měsíci hotel a lidé přistanou na Marsu

  • 141
„Můžeme počítat s tím, že budeme slavit sté výročí Sputniku s dvacátým výročím prvního přistání lidí na Marsu,“ napsal před časem ředitel NASA Michael Griffin. To je tedy výhled kosmonautiky do roku 2057, jak ho vidí šéf nejvýkonnější kosmonautické instituce na světě.

Americká základna na Měsíci

Okolo roku 2020 – přesný termín zatím nebyl stanoven – chtějí Američané znovu stanout na Měsíci. Zatímco v letech 1969–1972 tam přistávaly dvojice na několik hodin až dnů, tentokrát zůstanou na lunárním povrchu čtveřice kosmonautů několik týdnů, nakonec se prodlouží jejich pracovní směny na půl roku.

Lidé na Měsíci

V roce 2024 se mají pustit do stavby stálé základny – obytné prostory a vědecké laboratoře. Předběžně se považuje za nejvýhodnější místo pro tuto stanici Shackletonův kráter poblíž jižního pólu.

Část jeho valu totiž trvale ozařuje Slunce. Polární končiny jsou výhodné proto, že by tam měl být led jako zdroj vody. Zahájení tohoto projektu nazvaného Constellation inspiroval prezident George Bush před třemi roky.

V jeho rámci se staví nové kosmické lodi Orion a Altair a dva nosiče – Ares 1 pro vynášení nákladu až 25 tun na nízkou dráhu a Ares 5, který má mít kapacitu 100 tun. Nynější harmonogram těchto prací se zřejmě po volbě nového prezidenta změní – zatímco Barack Obama se vyjadřuje ke kosmickým výbojům zdrženlivě, John McCain v nich vidí nové posílení velmocenské prestiže USA.

Vyspělý západ společně

NASA předpokládá, že pro účast na tomto projektu získá Evropskou kosmickou agenturu (ESA), dále Kanadu a Japonsko. Američané by rádi přiměli Evropany, aby se konečně i oni rozhoupali ke stavbě pilotované kosmické lodi.

O rekonstrukci jednoúčelového Automatického nákladního stroje (Automatic Transfer Vehicle – ATV) na plavidlo pro lidi by měli rozhodnout ministři členských zemí ESA v listopadu.

Po špatných zkušenostech s Moskvou při výstavbě Mezinárodní kosmické stanice (ISS) Washington s její účastí nepočítá. Navíc Kreml svou novou imperiální politikou, zahájenou Vladimírem Putinem, odrazuje od hlubší spolupráce ve všech oblastech a stává se nedůvěryhodnou.

Čína za pomoci Asie a Pacifiku?

Po nedávném přistání lodi Šen-čou 7 prohlásil mluvčí čínské pilotované kosmonautiky Wang Ča-jao, že je „nezbytné“, aby i jeho země vyslala lidi na Měsíc. Vzápětí se vynořil neoficiální termín tohoto přistání – rok 2025.

Na rozdíl od USA však Čína nemá s nezbytnou technikou žádné zkušenosti, navíc postrádá širokou vědecko-výzkumnou a průmyslovou základnu. Je proto pravděpodobné, že tento termín nedodrží.

Pravda, Peking by se mohl opřít o Organizaci pro kosmickou spolupráci Asie a Pacifiku (Asia Pacific Space Cooperation Organization – APSCO), kterou založil v roce 2005. APSCO se stále rozšiřuje, dnes má devět států, ale vesměs s poměrně malým výzkumem a průmyslem, které rostou jenom pomalu.

Některé státy, jako třeba Írán a Pákistán, láká Čína k užší spolupráci tím, že jim nabízí vypuštění kosmonauta. I když s jejich podporou může své síly zmnohonásobit, americký náskok aspoň v nejbližší době nedotáhne.
I pro nás by se měl stát Měsíc novým strategickým úkolem – upozorňují někteří ruští poslanci a novináři.

 Prodlouží se výpravy raketoplánů?


Dnes se na stanici ISS střídají tříčlenné posádky. Příští rok by tam mělo přežívat šest mužů a žen.
Raketoplán Endeavour má dokončit její stavbu v létě 2010. Potom Američané plánují, že všechny tyto stroje odstaví a vrhnou síly a prostředky na dokončení strojů pro projekt Conestallation.

Oriony by mohly začít obsluhovat stanici až v polovině příštího desetiletí. Do té doby by měly výměnu jejích posádek zajišťovat ruské sojuzy a zásoby nákladní progressy, případně ATV z ESA. Letos na podzim povolil Kongres úřadu NASA, aby nakupoval v Rusku místa pro své kosmonauty i po roce 2010.

Přesto se někteří washingtonští politici obávají takového zhoršení politické situace, že by Rusové mohli odmítnout Američany nahoru vozit. Poukazují na Ruský útok na Gruzii – to velmi výrazně poškodilo vztahy Kremlu s Washingtonem i se západní Evropou.

Kdyby se měly ruské imperiální výboje opakovat, mohlo by to vést k vážné roztržce. Proto se uvažuje o tom, že ze čtyřčlenné flotily raketoplánů by se dva nechaly pro výpravy k ISS. V letech 2010–2015 by tam každý jednou za rok vystartoval.


Avšak tamní vláda, která zbohatla exportem ropy a zemního plynu, dává teprve od letoška na kosmonautiku víc peněz, ale hlavně na projekt navigačního systému GLONASS. Přesto není vyloučeno, že se Rusko v blízké budoucnosti buď samo vzchopí k novému rozletu, anebo naváže hlubší spolupráci s Čínou, případně s APSCO.
Také Japonsko a Indie projevují zájem o Měsíc, ale zřejmě zůstanou u vypouštění automatických sond.

Zkušební základna Měsíc

Během třech desetiletí nového osvojování Měsíce se tamní výzkum rozroste do velkých rozměrů. Američané předpokládají, že tam přenesou část bádání řízené termonukleární reakce – tamní vakuum totiž umožní některé nové druhy experimentů.

Rovněž by mohla být slibná těžba hélia-3, který se dostal do podpovrchových vrstev regolitu ze slunečního větru, zatímco na Zemi není v dobyvatelném stavu. Hélium-3 by bylo vhodné palivo pro termonukleární reaktory.

Nečekanáá dobrodružství


Příprava těchto kolumbovských cest vesmírem se opět stane novým oříškem pro vědce, inženýry, lékaře a další specialisty – nejtěžším úkolem doby. Výběr a výcvik vybraných kosmonautů překoná svou náročností všechno, co dosud zažili.

Přesto se budou opakovat situace z velkých objevitelských cest na Zemi i z projektu Apollo. Lidi se střetnou s nečekanými riziky, určitě někteří zahynou.

Ovšem přitom získají nečekané objevy, které obohatí naše znalosti o vesmíru a o vzniku života, stejně jako náš každodenní život. A všichni budou prožívat nečekaná dobrodružství. Svět se bude opět rychle proměňovat.


Astronomové už dávno touží po tom, aby na odvrácené straně tohoto nebeského tělesa, kam nedoléhá rádiové vysílání ze Země, mohli mít radioteleskop, který by zachycoval nejrůznější rádiové signály vesmíru.
Na lunární základně se budou ověřovat jak systémy a zařízení, tak i lidé pro budoucí expedici na Mars.

Američané počítají s touto expedicí ve třicátých letech. Griffin prohodil rok 2037, ale to je spíš nezávazná vize. Opět bude záležet na politickém rozhodnutí ve Washingtonu. A stejně jako při návratu na Měsíc půjde na Mars celý vyspělý Západ.

Nenarušit cizí život!

Planetolet se 6–7 lidmi zůstane ve vesmíru přes tři roky: 7–9 měsíců cesta tam, dva roky práce na povrchu planety a v jejím okolí, dalších 7–9 měsíců let zpátky.
Buzz Aldrin, druhý člověk na Měsíci, před časem upozornil, že se k vysazení na Marsu se mohou společně chystat Rusové s Číňany.

Zatím si naplánovali společné vyslání automatu k měsíci Phobos. Peking chystá i vlastní průzkum – vyslání automatických průzkumných vozidel a odběr vzorků.
Ovšem co když automatické sondy objeví před startem lidí k Marsu živoucí mikroorganismy? O tom se debatuje zvláště ve Spojených státech.

Jedna skupina vědců se domnívá, že v tom nemohou lidé na Marsu přistávat, aby nenarušili tamní ekologické systémy, a jenom zdálky, případně pomocí automatů, sledovali jejich vývoj. Druhá skupina zastává názor, že právě proto se tam musí odborníci vylodit, aby tento mimozemský život důkladně prozkoumali.

Anebo výzkum Phobosu?

Nebylo by lepší, kdybychom před pilotovanou výpravou na Mars vyslali lidi na jeho měsíc Phobos, případně Deimos? Anebo i jinam? O těchto možnostech diskutovali vědci nedávno v Amesově středisku NASA v kalifornském Moffett Fieldu a potom na Stanfordově univerzitě v Berkeley.

Přistání na těchto měsíčcích by bylo jednodušší a dokonce snazší než na našem Měsíci – mají totiž zanedbatelnou gravitaci, takže k návratu by nebylo zapotřebí tolik paliva. Někteří odborníci dokonce tvrdili, že na přípravu takové výpravy by stačilo pouhých deset let a stála by asi 30 miliard dolarů, tedy desetkrát méně než expedice na Mars.

Kdyby se kosmonauti vypravili na Phobos či Deimos, cesta tam a zpátky by trvala stejně dlouho jako na samotný Mars, tedy tři roky. Posádka by musela podstoupit i všechna rizika dlouhodobého letu mimo ochranný plášť Země – kosmické záření, poruchovost systémů a psychologický nesoulad.

Vzhledem k předpokládaným prachovým dunám by bylo přistání na těchto měsících riskantní. Výsadkový modul by museli pevně ukotvit k povrchu, aby neodplul, a kosmonauti by se museli uvázat na lano, protože běžný pohyb po povrchu by byl prakticky nemožný.

Třebaže se vědecký přínos na první pohled nezdá příliš velký, někteří specialisté poukazují na to, že oba měsíce jsou zbrázděny řadou meteoritů, často původem z Marsu. Vzhledem k tomu, že tam panuje – na rozdíl od planety – vakuum, zachovaly se v původním stavu, nebyly by oxidovány atmosférou. Zajímavější by byl Phobos, protože je větší a létá blíže Marsu.

Další možnost: Asteroid

Avšak podle Antonína Vítka z Akademie věd se uvažuje i o jiné zkoušce. „Oba měsíce jsou nepochybně asteroidy zachycené Marsem. Takových těles létá i v blízkosti Země spousta. Někteří odborníci navrhují vyslat lidi na některé z nich po tom, co se začne stavět základna na Měsíci. I při této expedici by se daly zkoušet principy budoucího letu na Mars.“

Na Stanfordově univerzitě diskutovali i o letu k asteroidu a o výpravě k Lagrangeovu bodu L2 soustavy Země-Slunce, kde jsou gravitační a odstředivé síly vyrovnány. Do bodu L2 má totiž NASA umístit v roce 2013 Webbův kosmický teleskop. I když se zatím nepočítá s údržbou podobně jako u Hubblova teleskopu, mohou se na to kosmonauti připravit.

Ke hvězdám později

Žádné další kolumbovské výboje nejsou v příštím půlstoletí na obzoru. Maximálně by mohli Američané vypustit takzvanou předzvědnou mezihvězdnou sondu, která by se měla soustředit na průzkum prostoru za hypotetickými hranicemi sluneční soustavy.

O tomto projektu někteří odborníci v Ames už delší dobu přemýšlejí. Výprava automatu ke hvězdám se zatím vymyká technickým možnostem. A rychlost, která by se blížila světlu, je zatím fantazií. Ovšem výzkum planet, měsíců, asteroidů a komet naší soustavy se bude pomocí stále chytřejších automatických sond rozšiřovat a prohlubovat.

V šedesátých a sedmdesátých letech se snažili sovětští a američtí konstruktéři postavit raketový motor na jaderný pohon. Když narazili na nepřekonatelné překážky, práce ukončili. Navíc se ukázalo, že pro lety na Měsíc by neměl valný význam.

„Dnes se dává přednost – a to včetně letu k Marsu – magnetohydrodynamickým motorům, které využívají nukleární elektrárnu jako zdroj elektrické energie k jejich pohonu,“ pokračuje Vítek. „I tento pohon by umožnil zkrátit doby letu, navíc by byly spolehlivější, a nukleární reaktory by mohly současně sloužit jako zdroj energie i pro jiné použití na palubách planetoletů.“

Tento kvalitativně nový druh pohonu by podstatně usnadnil kosmické cestování. Planetolet s jaderným pohonem by zvládl cestu na Mars za jediný rok: na cestu tam by mu stačily pouhé tři měsíce, dva měsíce by připadly na průzkum a tři až čtyři měsíce by trval návrat.

Česká role

Budou do budoucích programů v kosmonautice moci zasáhnout i čeští vědci a inženýři? A jestliže ano, tak jakým způsobem? Odpověď na tyto otázky závisí na politickém rozhodnutí o rozsahu účasti České republiky v programech ESA.

„Jakožto členská země budeme mít vbrzku nejen bezprostřední vliv na rozhodování o obsahu evropských kosmických programů, ale i otevřený přístup pro konkrétní přispění a zapojení v podobě jak vědeckých experimentů, tak letových částí raket, družic i stanic,“ říká ředitel České kosmické kanceláře Jan Kolář.

„České průmyslové, softwarové a servisní firmy se budou stále více podílet na aplikacích v oblasti dálkového pozorování Země, kosmických telekomunikací a navigace. To je jisté. A nakolik se uplatní naše vědecko-výzkumná pracoviště při stavbě kosmických dopravních prostředků a měřících přístrojů závisí na tom, jak se prosadí v mezinárodní konkurenci.“

Podrobnosti příštích výprav na Měsíc se budou koncipovat v příštích pěti letech, „Pro případnou účast českých pracovišť je podstatné, aby se Česká republika aktivně zapojila do přípravných rozhovorů prostřednictvím svého členství v ESA,“ pokračuje Kolář.

„Evropa povede tyto rozhovory s dalšími partnery, především se Spojenými státy. Budou-li tato jednání úspěšná, přinesou dohodu o roli každého ze zúčastněných partnerů v těchto společných expedicích.“

Obohacení pozemské civilizace

Velkým konkurentem státních institucí se stanou soukromé firmy zabývající se kosmickou dopravou. Podle některých prognóz se jejich provoz rozroste natolik, že převýší činnost NASA a Pentagonu dohromady. Už dnes například Space Exploration Technologies plánuje, že postaví nákladní stroj schopný vozit na povrch Měsíce náklad o 14 tunách za 80 milionů dolarů.

Třebaže americkému NASA zůstane i nadále úloha probojovávat kolumbovské trasy, v oblasti Země-Měsíc soukromý sektor převládne. Konkurenční prostředí bude nutit státní instituce všech zemí k vyšší racionalizaci činnosti.

Na družicích se rozvine výroba využívající stav beztíže, a to jak unikátních materiálů pro elektroniku, případně i pro další odvětví, tak surovin pro farmaceutický průmysl. Bylo by lákavé, kdyby mohly okolo Země kroužit orbitální sluneční elektrárny a dodávat planetě energii. Bohužel spousta technických a ekologických problémů zatím nedává naději, že by se je podařilo v blízké době vyřešit.

Obrovský nárůst čeká kosmickou turistiku. Specializované kosmobusy budou vozit turisty okolo Země, případně na orbitální stanici zařízenou jako hotel. Některé západní firmy si už před lety připravily plány hotelů na Měsíci – i to bude v polovině století realistické. Prototypy turistických strojů se už zkoušejí.

V příštích padesáti letech se určitě podaří vyvinout aerokosmoplán dopravující lidí a nákladů na orbitální stanici, který bude startovat a přistávat na letišti. Souběžně s jeho vývojem postaví konstruktéři letadlo překonávající vzdálenosti mezi kontinenty během jedné hodiny.

Samozřejmě se budou zdokonalovat systémy existujících družic spojových, meteorologických, navigačních, dálkového průzkumu atd. Obohatí nejen ekonomiku, ale i náš každodenní život.

Při vývoji nových kosmických strojů a raket vzniká mnoho objevů a vynálezů, které se začínají okamžitě využívat v běžné pozemské praxi, obohacují náš život. Tento vedlejší zisk z projektu Apollo se odhaduje na stamiliardy dolarů. Totéž můžeme čekat i od nadcházejícího úsilí.

2. polovina 21. století

Je těžké předpovídat plány na druhou polovinu 21. století. Ovšem pokračování v dosavadních trendech je zřejmé. Bude se rozšiřovat osidlování a využívání Měsíce a Marsu. Zrovna tak úsilí o nalezení mimozemského života i stop po cizích inteligencích, případně jejich rádiových signálech.

Pokud se podaří vyvinout silnější a vysoce spolehlivé motory, můžeme si představit kolumbovské lety lidí ke vzdálenějším planetám a měsícům naší soustavy, rovněž k asteroidům. Podle odborníků by principiálně nové pohonné systémy mohly zkrátit cestu například k Saturnu na tři roky, tedy trojnásobně.

Zdokonalí se sledování malých nebeských těles, které by mohly ohrozit Zemi, a metody směřující k zabránění takových katastrof. Lidé budou na kosmických prostředcích stále závislejší, ale současně se budou stále víc cítit součástí vesmíru.