Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Za komunistů zabíjel na hranicích elektrický proud a miny

aktualizováno 
Důmyslné technické zabezpečení státních hranic během komunistické totality má na svědomí mnoho lidských životů. Poodhalte s námi technické pozadí akce, která proměnila Československo ve vězení obehnané ostnatým drátem. Seznamte se s kuriózními pokusy o útěk v balónu, skafandru i v podomácku sestrojeném tanku.
Věznice, vězení, ostnatý drát

Věznice, vězení, ostnatý drát - Věznice, vězeň, vězení. | foto: Martin StolařMF DNES

Znáte tenhle? Malý synek stojí s tatínkem na hranicích a chlapeček se ptá: „A kdo žije za tím plotem tati?," „My synku, my....,“ povzdechne si otec. Průpovídka, která v ústním podání kolovala naší republikou, už naštěstí šestnáct let nemá opodstatnění.

Takzvaná železná opona, která se stala synonymem komunistického režimu, padla v roce 1989. Ostnatý drát osobně přestřihl tehdejší ministr zahraničních věcí Jiří Dienstbier. Kdyby se o to samé pokoušel ještě za vlády jedné strany, vyletěl by do povětří, byl by zasažen elektrickým proudem nebo pokropen dávkou ze samopalu.

Komunistická moc od roku 1951 soustavně budovala a zdokonalovala „ochranu“ naší republiky před nepřátelskými agenty zvenčí i zevnitř. Bezpečnostní opatření sloužila i pro zastavení těch občanů, kteří se "nerozvážně" rozhodli z komunistického ráje odejít  jinam. Zadržení narušitelé (jak byly pohraničníky prchající lidé nazýváni) byli obviněni z trestného činu pokusu o překročení státní hranice a putovali na dlouhá léta do vězení.


Státní hranice v roce 1951


Stejný úsek státní hranice v roce 1953. Drátěný plot, nášlapné miny, nové signální silnice, které nebyly na mapách značeny. Povšimněte si i jak byla uměle zmenšena rozloha naší vlasti tím, že ostnaté zátarasy byly budovány hluboko ve vnitrozemí.

Technika používaná totalitní mocí k ostraze státních hranic byla zdokonalována až do roku 1989. Stav popsaný v následujícíh odstavcích se věnuje období výstavby plotu v padesátých letech.

Světlice byly nebezpečné i pro pohraničníky

S budováním železné opony se ve větší míře započalo v letech 1951 až 1953, kdy se na hranicích  postupně objevila nástražná osvěcovadla, lesní průseky, kontrolní orné pásy, ostnaté a elektrifikované dráty a později dokonce i nášlapné miny.

První byla v hraničním pásmu použita zařízení, v odborné hantýrce nazývaná nástražná osvěcovadla nebo nástrahovadla. Pohraničníci si je mnohdy vyráběli i svépomocí. Jednalo se o  rouru v níž byla umístěna světlice k níž vedl nástražný drát dlouhý až 100 metrů. Pokud o něj narušitel zakopl nebo jej přestřihl, došlo k odpálení signálního náboje. Podle jeho polohy pak hlídka prchajícího rychle našla. Zařízení samozřejmě nebylo bez chyb. Světlice často odpalovala zvěř, těžký sníh nebo pouhý poryv větru. Pokud výmetnice nebyla umístěna kolmo k zemi, docházelo k zachycení náboje v korunách stromů apod.

Samotná instalace zařízení byla nebezpečná i pro pohraničníka. V dobových dokumentech je evidováno značné množství zranění způsobené předčasným vystřelením světlice. Postižení vojáci byly navíc za svoji údajnou neopatrnost z počátku i trestáni. Nakonec však i nadřízené orgány uznaly nebezpečnost nástrahovadel a v manuálu pro jejich instalaci se jako jediný správný a bezpečný způsob manipulace uvádí montáž vleže.

K evidování pohybu osob ve sledovaném pásmu byly vytvořeny lesní průseky o šířce až 20 metrů. K nim posléze přibyly i kontrolní orné pásy. Což opět byly až 18 metrů široké průseky s jemně uvláčenou půdou, na které by byly vidět případné narušitelovy stopy. Šířka pásů byla volena tak, aby ji nebylo možné překonat skokem o tyči. V zimě ornici nahradil sněžný pás.


Narušitel mohl svůj gumový skafandr ústy přifukovat a tím regulovat hloubku ponoru. Pro pohyb ve vodě byl vybaven pingpongovou pálkou. Pokus o přechod hranice v roce 1951 se údajnému agentovi americké CIC nezdařil.

Účinek těchto opatření byl dvojí. Pohraničníci měli lepší přehled o pohybu nežádoucích osob a les byl napadán množícími se škůdci, kteří se šířili z nahromaděného vykáceného dřeva. Z důvodu nedostatku traktorů (jak příznačné pro komunistické centrální plánování) byly pařezy vytrhávány (doslova vystřelovány) výbušninou, což opět vedlo k zdecimování okolního porostu. Samotná údržba kontrolního pásu byla velmi nákladná (nutné vláčení po každé oblevě, dešti apod.)

Ostnatý drát kolem celé republiky

Nejviditelnější překážkou v cestě za svobodou byl místy až třístěnný plot z ostnatého drátu. Jeho šíře dosahovala až tří metrů a výška přes dva metry. Časem byl samozřejmě plot samozřejmě modernizován, dřevěné kůly nahradily betonové sloupky apod., ale jeho účel zůstal až do pádu komunismu stejný.

Díky důmyslné propletenosti drátů byl narušiteli znemožněn i pohyb mezi jednotlivými stěnami plotu. Dráty byly napnuty tak, aby se příliš neprohýbaly a nedalo se jimi prolézt. Optimální vypnutí mělo také zabránit jejich přetržení. Mezi jednotlivými úseky plotu byly průchody, průjezdy i podchody pro pohraniční stráž.

V době, kdy byl plot nákladně budován (na 1 kilometr zátarasu byly vystavěny nejméně dva podchody nebo průchody pro ostrahu), republiku sužoval nedostatek potravin a zboží všeho druhu. Přesto bylo pouze v úseku okolo Aše za dva měsíce postaveno celých 37 kilometrů této překážky. Drahá údržba oplocení zahrnovala i opravu plotu poničeného sněhem nebo vystřelovanými, létajícími pařezy.


Další typ skafandru, který zároveň sloužil i jako záchraný kruh. Opět agent CIC.

V sevření elektrického proudu

Dalším krokem komunistických mocipánů, nikoliv však posledním, byla elektrifikace drátěného zátarasu kolem nejexponovanějších částí hranic. Pro vodiče proudu v drátěném zátarasu, přívodní ovládací, signalizační a transformační zařízení byl používán eufemismus elektrické zařízení ochrany státní hranice (EZOH).

V elektrifikovaných úsecích bylo vysoké napětí 2000 až 4000 voltů. Aby nemohla být narušitelem ohrožena dodávka proudu, byly přívodní dráty vedeny ve výšce sedm metrů nad zemí. Zařízení nemělo kupodivu velkou spotřebu, přesto už tenkrát si soudruzi uvědomovali jeho značnou energetickou náročnost.


Dodejme, že útěk se naštěstí podařil a narušitel s celou rodinou projel pohraničníkům přímo před nosem za hranice.

Velkým problémem byla opět bezpečnost. Vysoké napětí totiž ani za socialismu nedokázalo rozlišit pohraničníka od narušitele. Jsou evidovány desítky případů usmrcení služebního psa, který, když zavětřil zvěř, naběhl do elektrického plotu. Sami pohraničníci se k elektrickému oplocení báli chodit a to i přesto, že do jeho těsné blízkosti byli vysláni vždy až po odpojení napětí. Pravidelně docházelo ke zraněním i k případům usmrcení.



Elektrický plot byl nebezpečný už při pouhém přiblížení. Při dotyku většinou docházelo k usmrcení průchodem zkratového proudu. Je příkladné, že elektrifikaci oplocení měl na starosti bývalý pracovník věznice, který později „vynalezl“ i způsob mučení elektrickým proudem. Znakem rozvíjejícího se socialismu byly i časté výpadky dodávek elektrické energie. Ty se nevyhnuly ani oplocení republiky. Celé úseky tak bývaly často bez napětí. Proud byl vypínán ve špičkách, což znamenalo po setmění, kdy se hlídky ze špačkáren (pozorovatelen) přesouvaly na zem a jejich akceschopnost byla omezena nedostatečnou viditelností.

Výbuchy min byly slyšet až do vesnice

Absurdním vrcholem zabezpečování státních hranic se stalo jejich zaminování. Velitel pohraniční stráže v ašském výběžku (mimochodem 15 % obyvatelstva Aše bylo v padesátých letech považováno za nepřátelské režimu) navrhl ministru národní bezpečnosti, aby byly „některé nepřítelem nejvíce používané a z hlediska výkonu služby nebezpečné a nepřehledné úseky státní hranice zaminovány“.

Jen v okolí Aše bylo v roce 1952 zaminováno přes osm kilometrů hranice. Granátové miny byly v drátěném zátarasu umístěny 27 metrů od sebe. Ke každé vedl 25 metrů dlouhý nástražný drát vedený na kolících nízko u země. V úseku Kaolínka u Aše bylo na 500 metrů dlouhý úsek použito 1440 min typu DO-Mi-N.


Tento balón použil pro přechod hranice jiný agent CIC.

Zajímavostí je fakt, že zaminování provedla poddůstojnická škola. Účinnost min byla značná. Pokusná figurína byla smrtelně zasažena do vzdálenosti až 30 metrů. Účinek se zvyšoval položením miny na pevný podklad a přidáváním nasekaného železného šrotu, který oběti způsoboval strašlivá zranění. Výbušniny byly také umisťovány na kolíky do výšky 80 centimetrů nad zemí, aby účinek byl ještě větší a nedocházelo ke spouštění mechanizmu drobnou zvěří a ptactvem.

Časté výbuchy min způsobené zvěří, sněhem, nápory větru a někdy i narušiteli, měly  demoralizující účinek na obyvatelstvo v okolních vesnicích. Hluk z výbuchu totiž doléhal až do jednotlivých obcí. Zvrácenost komunistického režimu šla tak daleko, že se uvažovalo i o utajeném uložení min bez vědomí pohraničníků. Čímž by se eliminovalo jejich případné zběhnutí za hranice. Ohledy nebyly brány ani na častá zranění pohraničníků při instalaci min nebo při pochůzkách, kdy docházelo k náhodným výbuchům.

Přes hranice v balónu i v potápěčském obleku

Žádné technické prostředky však nemohly zabránit některým lidem v touze po svobodě.

Přes železnou oponu se snažili experimentující kadeti emigrantského stavu přejít i celkem kuriózními způsoby. Nejčastější cestou byl doprovod převaděče, ale tento způsob byl velmi riskantní, protože pohranční vesničky byly plné informátorů. "Když přijel podezřelý cizinec do Volar, tak už o něm státní policie věděla. Samozřejmě ho sledovala až k pokusu přechodu hranic," říká pan V. P. z jihočeského Nuzína.
 
Přes hranice se ale i létalo a plavalo. V roce 1983 se přes jihomoravskou hranici přenesla rodina v podomácku vyrobeném horkovzdušném balónu. Útěk se vydařil i přesto, že akce byla prozrazena a po místě startu pátral útvar příslušníků VB.


Detail balónu. V popředí záklopka na vypouštění plynu. Vlevo kotva.
 

Pod krycím názvem Akce Selb se skrývá známý případ z počátku padesátých let, kdy se na západoněmeckou stranu hranice snažili dostat lidé ve službách západního imperialismu. Pomáhali jim k tomu jak výpravčí, tak strojvůdce, když vyřadili z provozu bezpečnostní brzdící zařízení a vypustili z něho vzduch. Ze sto jedenácti pasažérů ve vlaku se zpět do rodné socialistické vlasti vrátilo jen 77 cestujících. Celá akce byla samozřejmě využita k propagandě a stránky Rudého práva se zaplnily výpověďmi o teroru ze strany amerických okupačních úřadů.
 
Další kuriózní případ se stal na Břeclavsku. Jedenatřicetiletý disident v potápěčském obleku a chráněn dutým stromem přeplaval z břeclavského nábřeží až do rakouského Bernhardtstahlu, kde požádal o azyl. K překročení hranice mu stačilo vydržet tři hodiny plavání a potápění s vykotlaným kmenem mezi hlídkami pohraniční stráže.  "Své tělo jsem vtlačil na kmen stromu a hlavu jsem zastrčil do vyhloubeniny, abych mohl dýchat," řekl tenkrát čerstvý azylant.


Tančík ze škodovky vyrobil narušitel během dvou let usilovné práce. Při pokusu o přechod státní hranice v roce 1970 ho však zradil motor a do Rakouska proto musel odjet na kole.

Ve výčtu samozřejmě také nesmí chybět letadla a různá podomácku vyrobená vznášedla. Kromě už zmíněného balónu se přes hranice dostal zemědělec práškovacím čmelákem, motorovým rogalem a nebo ruským předchůdcem vrtulníku, takzvaným vírníkem. Ten poháněl motorem z domácí sekačky a jako sedadlo pilota použil běžnou tramvajovou sedačku.
 
Za zmínku také určitě stojí pokus občana jihomoravské vesničky Hrušky, který si doma dva roky konstruoval malý tank (viz foto). Do něho naložil v květnu roku 1970 manželku a dvě děti, s nimiž chtěl překročit střeženou hranici. Bohužel jej ale zradil motor, a tak musel zastavit a zanechat své konstruktérské dílo vlastnímu osudu.

Další dramatické osudy lidí prchajících z komunistické totality a jiné kriminální případy, pro vás připravujeme v seriálu:
 Od Vacátka po Husáka - Historie kriminalistiky

 

Tank i další zajímavosti si můžete prohlédnout v bohatých sbírkách v policejním muzeu v Praze.

Autor děkuje pracovníkům Muzea Policii za poskytnutí cenných podkladů k článku.

 





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Nývlt Václav: SmartFrog
Podívejte se na to „nej“, za co budou chtít výrobci letos vaše peníze

Berlín (Od zpravodajů Technet.cz) Když něco "cool" není, musíme to "cool" udělat, to platí nejenom na největším evropském veletrhu spotřební elektroniky IFA 2017, který dnes končí. Ví to...  celý článek

Před 100 lety vyhnali cara Mikuláše II na Sibiř
Před 100 lety vyhnali bývalého cara Mikuláše II. na Sibiř

VIDEO Abdikací cara Mikuláše II. skončilo na konci zimy 1917 panování dynastie Romanovců v Rusku. V srpnu téhož roku byla celá jeho rodina vyhnána do...  celý článek

Legendární Tilden tajil homosexualitu, šel kvůli ní i do vězení
Legendární Tilden tajil homosexualitu, šel kvůli ní i do vězení

VIDEO Legendární Bill Tilden se na srpnovém US Open před 100 lety prosadil jen ve smíšené čtyřhře, kde prohrál až ve finále. Ve dvouhře vypadl už ve třetím kole. Už...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.