Výzkum ukazuje, jak zhruba v mozku probíhá proces uspokojení z "mluvení o sobě". Asi 30 až 40 procent doby hovoru totiž lidé věnují vyprávění o sobě, o svých zážitcích a pocitech. Proto je 80 procent příspěvků na Twitteru jen zprávou o vlastních pocitech.
Na naši zálibu v mluvení o sobě samých už se zaměřilo hodně odborníků. Jedním z nejnovějších plodů jejich práce je studie (dostupná odsud), jejíž první autorkou je Diana Tamirová z Harvardovy univerzity v americkém státě Massachusetts. Tamirová a spol. se rozhodli nahlédnout téhle lidské slabosti pod pokličku dnes módní metodou funkční magnetické rezonance (fMRI).
Nechali účastníky pokusu mluvit jak o jiných lidech, tak o sobě. Pak v téměř reálném čase sledovali, jak se liší při těchto činnostech funkce jejich mozku. (Tedy natolik, nakolik jim to tato ne úplně přesná metoda dovolí, ale o tom později.) I pod rezonancí se stejně jako ve starších výzkumech potvrdilo, že pokud si lidé mohou vybrat, raději mluví o sobě než o jiných. Poprvé se ovšem ukázalo, že v takové chvíli se jim v mozku rozsvítí stejné oblasti, které jsou spojeny s ukájením základních potřeb jako je sex nebo hlad. Když mluvíme o sobě, je nám prostě dobře.
Bohužel, o mnoho více detailů nám použitá metoda prozradit nemůže. Magnetická rezonance neměří přímo mozkovou činnost nebo dokonce myšlení, ale jen změny v průtoku krve mozkem. Naneštěstí v mozku vždy neplatí, že vyšší průtok krve nějakou oblastí je automaticky odrazem jeho větší aktivity, takže při výkladů výsledků je zapotřebí opatrnosti a zkušeností. Rozhodně nemůžeme říci, že bychom přesně věděli, co se v mozku děje a co jeho majitel prožívá, i když třeba televizní seriály mohou naznačovat něco jiného.
V tomto případě se ovšem zdá poměrně jasně dokázáno, že mozek nás za naše společenské kontakty odměňuje pomocí velmi starého mechanismu odměny, který reguluje i celou řadu činností. Z pohledu rezonancí ovšem neurčíme, jak silná je odměna za mluvení o sobě například v porovnání se zmiňovaným jídlem nebo sexem.
Naštěstí v tomhle ohledu si můžeme udělat alespoň malou představu pomocí jiné metody, kterou Tamirová a spol. použili. V druhé části pokusu totiž nechali své pokusné subjekty vybrat, zda budou mluvit o sobě. A dokonce jim slíbili, že jim zaplatí, když budou mluvit o něčem jiném. Mohli si třeba vybrat, zda se výzkumníci zeptají místo na jejich vztah k lyžování než aby odpověděli: "Lyžuje podle vás rád Barack Obama?" Za otázku vztahující se k americkému prezidentovi dostali o několik centů více než za otázku na sebe.
Lidé se raději připravili zhruba o čtvrtinu možného maximálního výnosu, aby mohli odpovídat na otázky o sobě. V přesné částce to odpovídalo 0,97 centu. Nemůžeme si pomoct, ale podle nás by za mluvení o jídle byla většina účastníků ochotna dát i více. O sexu ani nemluvě.
V každém případě je nyní jasné, že mluvit o sobě samých je radost, na kterou jsme naprogramováni. Vzhledem k tomu, jak společenská zvířata lidé jsou, to není až tak překvapivá zpráva. Ale zájemci o investice do technologických akcií to můžou brát jako inspiraci při chystaném vstupu Facebooku na burzu. Jak je jasné, zájemci o vystavení své identity na veřejnosti tu budou vždycky. Teď jen kdybychom dokázali z něčího mozku vyčíst, za kolik se vyplatí ještě koupit.
