Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Za pět vteřin vám zmrzne ruka. Jak se fotí, točí a píše na severním pólu

aktualizováno  9:30
Je 45°C pod nulou. Bez rukavic ztrácí ruka cit po pěti sekundách. Blížíme se k severnímu pólu. Dá se v takových podmínkách vůbec fotit, nebo dokonce natáčet? Své zkušenosti vám předá polárník Petr Horký.

Dobytí severního pólu

Praskající led, nekonečné pochody po sněhovém pláni, kde se můžete zřítit do mezery mezi krami. To je jen část starostí, které má polárník na cestě k pólu. Pak jsou tací, kteří musejí dávat pozor nejen na sebe, ale i na techniku, kterou s sebou mají. Mezi ně patří i český polárník Petr Horký, který se nedávno ze severní točny vrátil.

severni pol


Přečtěte si o výpravě v článku:
Horký s Jakešem dobyli severní pól - za 12 dní ušli 150 km


Příprava je základ

"Očekávali jsme pro techniku velmi nepříznivé podmínky. Věděli jsme, že celou cestu půjdeme po zamrzlé hladině oceánu, z toho vyplývá velmi vysoká vlhkost vzduchu, která technice příliš nesvědčí. Teplota okolí kolísá po celý den od -15° do -45° Celsia, k tomu těžké povětrnostní podmínky jako vítr, sněžení,“ hovoří o prvotních přípravách Petr Horký.

severni pol

Pro přípravu techniky Petr konzultoval kameramany, techniky, cestovatele i polárníky. Nakonec se rozhodl vyrazit s tzv. ledničkou. To je malý kufřík, ve kterém byla kapsa z polystyrenu a uvnitř baterie. Do "ledničky“ přidal polštářky, které na základě chemické reakce umí generovat teplo.

severni pol

Při cestě pak nesměl zapomenout na pravidlo pěti vteřin. "Platí, že na fungování s rukou bez rukavice má člověk pět vteřin. Pak už fatálně mizí cit v prstech a dlouho trvá, než se ruka znovu zahřeje.

severni pol severni pol severni pol

Pokud potřebujete delší dobu na jemnou práci, nejlepší postup je pět vteřin něco dělat, opět ohřát ruku, zase pět vteřin," vysvětluje Horký.

Realita změnila plány

"Vlastní zkušenost s řešením "ledničky“ byla špatná – vůbec to nefungovalo. I po velmi krátkém otevření "ledničky“ všechno hned promrzalo, druhý den cesty na pól mi všechny baterie vykazovaly kritický stav," popisuje polárník.

severni pol

Nezbylo mu tak nic jiného než všechny baterie nastrkat do kapes co nejblíže k tělu a 24 hodin denně je mít na sobě.

severni pol

"Od té doby se ještě zvýšila moje úcta k těhotným ženám, protože 7 kg baterií jsem měl po kapsách tak, že každé pootočení ve spánku jsem cítil, na každý pohyb jsem se musel lehce probrat, posunout baterky a pak se pootočit. Za dva týdny cesty si troufám tvrdit, že na bateriích téměř intimně znám každou hranu, každé zakřivení," říká s nadsázkou cestovatel.

severni pol

Tělesné teplo pomohlo, elektrochemická reakce v bateriích se obnovila, Horký však musel na focení nebo natáčení vždy porozepínat všechny vrstvy oblečení, vyndat tu kterou baterii, nasadit, natočit nebo vyfotit záběr a baterii zase vyndat a schovat zpět do kapsy.

severni pol

Myšlenku dobíjení baterií za pomoci solárního panelu polárník zavrhl. Slunce je totiž u pólu nízko nad obzorem a neustále putuje kolem. Také nemá takovou sílu, aby dobíjelo. Navíc by cestovatelé museli solární panel neustále během spánku za sluncem natáčet.

severni pol

Vedle baterií však musel Petr Horký vláčet i samotné přístroje. "Protože jsem jel točit dokumentární film, byli jsme notně vybaveni technikou. Přitom platilo, že každý gram bagáže jsme museli přepravovat vlastními silami.

severni pol

Data z videokamer jsme ukládali na pásky a vestavěný pevný disk a data z fotoaparátů jsme ukládali na rychlé paměťové karty SD a jednou za dva dny je zálohovali do notebooku," popisuje dobyvatel severního pólu. 

Čeští polárníci

Jak funguje technika na pólu podle Petra Horkého

Notebook - Toshiba Portégé R500 s SSD diskem 

"Tenhle notebook s hmotností 1 kg jsem nosil v batohu na zádech. Pokud jsem se zmínil o bateriích, jediná baterie, kterou jsem neměl na těle, ale byla stále v přístroji, byla právě baterie notebooku. Při jednom přechodu hromady ledu, tzv. "torosu“, jsem přepadl dozadu přímo na záda batohu. Předpokládal jsem, že notebook bude zlomený na dva kusy. U počítače puklo nakonec jen na dvou místech lehce pouzdro. Jinak funkčnost zůstala nadále neomezená a dodnes na něm dělám. Pád na záda odnesl nakonec jen držák na mikrofon na videokameře. Jak už jsem řekl, dobíjení nebylo možné. K notebooku jsem měl dvě plně nabité baterie. Vydržely až na pól (!), tedy 14 dnů pochodu. Notebook jsem zapínal vždy jednou za dva dny večer - zapnout a natáhnout fotografie z karet, asi 20 minut práce, celkem 14 dnů. Osobně jsem z Portégé nadšen a zcela překvapen. Ve velikých mrazech se zhoršovalo zobrazení na displeji, jinak žádný problém. Zacházel jsem s ním (ač nechtě) jako s dřevěnou deskou, on stále fungoval. Snad jediné, co nevím, je, zda by se s tím daly zatloukat kolíky do ledu.



Videokamery a příslušenství - 3 kamery vše HDV, 2 stativy.

Sony Z1 – tady jsem zaznamenal velikou choulostivost na teplotu. Sony HC1 zvládala vše dobře po všech stránkách, držel jsem ji celou dobu v brašně, vždy jen na chvíli vytáhl, z kapsy na těle vyndal baterku, natočil záběr a všechno zase zabalil. Toshiba – tuhle malou harddiskovou kameru jsem měl celou dobu na těle. Tady zafungovala výhoda, že v ní nebylo nic moc mechanického, co by se hýbalo a zamrzalo. Celou dobu byla pod bundou na těle a vytahoval jsem ji jen na natáčení, fungovala bez potíží. Stativy – zaznamenal jsem potíže s mazáním. Ve stativech bylo trochu oleje, a jakmile bylo chladněji, cca pod -20°C, pohyblivé části ztuhly a nebyl možný pohyb. Ze stejného důvodu třeba nefungoval transfokátor u kamery sony Z1. Je proto vždy nutné vše mít ZCELA suché!


Fotoaparát - Panasonic LX 2

Protože není možné hrát si v rukavicích pomocí malých titěrných tlačítek s nastavením u jednotlivých záběrů, trvale jsem měl kvůli velkému okolnímu světlu "podseknutou expozici“. Všude je silný odraz světla od bílých ploch. Aby nebyly "vypálené“ a dalo se s obrázky potom pracovat ve studiu, raději jsem podexponoval záběry. Vyplatilo se to.


Paměťové karty – Kingston SD Ultimate 2 GB

Karty fungovaly i za velkých mrazů a ve vysoké vlhkosti bez nejmenších problémů. Pro uchování všech fotek jsem měl 20 karet o celkové kapacitě přibližně 40 GB. Byly bez problémů a bez jediné komplikace, co se týká funkčnosti, ani jedna karta, kterou jsem použil, neselhala. Jediná potíž vyplývala z malých krabiček na karty – v tuhém mrazu, kdy cit v prstech mizí nejpozději po pěti vteřinách, pro mě vždy byla největší výzva otevřít krabičku s kartou a pak ji případně zase zavřít. Fotky jsem pro jistotu zálohoval jednou za 2 dny do počítače.


Odolné flash disk – Kingston Data Traveler Secure 

Další záloha na zvuky z diktafonu i na fotografie. Zcela bez komplikací, užitečné, bezproblémové.


Zajímavosti z cesty

  • Petr Horký a Miroslav Jakeš dobyli po 150 km chůze 12.dubna letošního roku v 11:57 našeho času severní pól
    Expedice na Severní pól
  • Pokud jste na severním pólu, zasahujete vlastně všechna časová pásma. V tu chvíli neexistuje odpověď na otázku, kterou jsem při telefonátu pomocí satelitního telefonu dostal - "Kolik tam máte hodin?"
  • Protože na severním pólu není pevnina, ale jste neustále na velké plovoucí kře, země pod vámi se stále pohybuje. Zpočátku nám tenhle "drift“ hodně nepřál, protože se země pohybovala proti nám rychlostí přibližně 24 km za den. To znamená, že pokud bychom denně ušli 24 kilometrů, zůstali bychom vlastně na místě a nepřiblížili se severnímu pólu ani o jediný centimetr. Polárník Miroslav Jakeš, se kterým jsme šli, takovéhle podmínky při cestě na severní pól ještě nikdy nezažil.
  • Aby toho nebylo málo, neplánovaně s námi cestoval ekvádorský horolezec Pepe Jijón (první Jihoameričan na Mt. Everestu), který původně plánoval jít sólo na severní pól a kterého vysadili stejnou helikoptérou jako nás. Ten se ale nebyl schopen od české dvojice odpojit a jít samostatně, protože neočekával tak složitou situaci. Petr Horký k tomu tehdy napsal: "Ten borec není ani schopen držet žádné tempo, on si vůbec neví rady. Ve finále je to tak, že my ho zachraňujeme! Pomáháme mu vézt cca 15 kilo jeho osobních věcí. Společně mu pomáháme stavět a balit stan, navigujeme. On se snaží jít s námi. Zůstává s námi, ale není bohužel schopen ani udržet naše tempo. Problém je v tom, že my máme oblečení na období "klidu“ (když stavíme stan a nejsme ve výrazném pohybu) a pak máme oblečení na rychlou chůzi, když jsme na cestě. Nemáme oblečení na to, abychom šli pomalu a přizpůsobovali se pomalému tempu, takže jsme nuceni dělat zastávky. Pokud bychom tady Pepeho nechali, tak zahyne. On je na druhou stranu nucený jít svoje maximum. Zatím není k dispozici helikoptéra, která by ho vyzvedla. Takže zůstává s námi.



Profil polárníků


Petr Horký
Režisér, dobrodruh, cestovatel. Natočil 30 dokumentů v přibližně 50 zemích.
Natáčel tygří žraloky v JAR, vybuchující sopku Merapi na Jávě nebo v zakázaném teritoriu Malediv objevil na dně oceánu dvě potopené lodě.

Miroslav Jakeš
Polárník, který v roce 1993 jako první Čech došel pěšky na severní pól, od té doby byl na pólu pětkrát. Nejúctyhodnější je jeho jedinečný sólový přechod přes Grónsko z východu na západ, který v roce 1996 uskutečnil bez jakéhokoliv spojení a cizí pomoci.

www.piranhafilm.cz

Expedice Vodka Amundsen

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Před 100 lety propukly v Houstonu rozsáhlé rasové nepokoje
Před 100 lety propukly v Houstonu rozsáhlé rasové nepokoje

VIDEO 23. srpna uplynulo přesně 100 let ode dne, kdy se v texaském Houstonu odehrál incident mezi policisty bílé barvy pleti a místní černoškou. Ten vyvolal...  celý článek

Kanadsko-americký jevištní kouzelník a vědecký skeptik James Randi
Jak odhalit šarlatána. Rozhovor se skeptickou legendou, úžasným Randi

Kanadsko-americký iluzionista, legenda svého oboru, mistr známý po celém světě. A také profesionální skeptik. Už půl století bojuje proti nejrůznějším...  celý článek

Generál Vojcechovský bojoval v legiích, Stalin ho poslal do gulagu
Generál Vojcechovský bojoval v legiích, Stalin ho poslal do gulagu

VIDEO 26. srpna 1917 vstoupil Sergej Vojcechovský v hodnosti podplukovníka do formujících se Československých legií. Po 1. světové válce bojoval v bělogvardějském...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.