Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Záhadný výbuch letadla: teroristův kufr skládali jako puzzle

aktualizováno 
Neuvěřitelně složité vyšetřování obrovského teroristického útoku vyžadovalo vystopovat kufr, identifikovat úlomky tištěných spojů a nevynechat žádnou možnost. Napřed ale bylo potřeba poskládat Boeing 747, jehož trosky byly roztroušeny na ploše větší než Londýn. Letecká nehoda v Lockerbie patří dodnes mezi nejzapeklitější případem Britské sekce pro vyšetřování leteckých nehod.

V roce 1988 se udál jeden z největších teroristických útoků 20. století. Výbuch letadla Boeing 747-121 a jeho následný dopad na skotské městečko Lockerbie znamenalo 270 ztracených lidských životů. Tragédie poznamenala civilní leteckou dopravu na celé následující desetiletí. Zvláště proto, že pečlivé vyšetřování odhalilo, že strašlivému neštěstí se dalo zabránit dodržením bezpečnostních postupů.

Mayday - Lockerbie

Lockerbie bylo padajícím Boeingem zasaženo v předvečer Vánoc 1988. Celý blok domů zmizel z povrchu zemského a 11 obyvatel přišlo o život.

A nebýt pozdního odletu letadla, pravděpodobně bychom dodnes nevěděli, co celou havárii způsobilo...

SPOLUPRÁCE S ČESKOU TELEVIZÍ

Kanadské dokumentární rekonstrukce leteckých katastrof "Mayday" přinášíme ve spolupráci s Českou televizí. Druhý díl nové řady leteckých katastrof, "Lockerbie", můžete sledovat dnes, v úterý 19. ledna, ve 20:00 na ČT1.

Let Pan Am 103 na pravidelné trase z Heathrow v Londýně na letiště Johna F. Kennedyho v New Yorku měl na palubě především Američany, kteří se vraceli domů na Vánoce. Posádka se spojila se skotským střediskem řízení letů a byli na cestě do svého koridoru pro zaoceánské lety. Kapitán James MacQuarrie se, podobně jako většina pasažérů, těšili domů na svátky. Jejich let ovšem neočekávaně skončil - letadlo vybuchlo a posádka, jak ukázalo vyšetřování, neměla čas na sebemenší reakci.

Ani obyvatelé skotského města Lockerbie neměli moc šancí projektilu z nebe uniknout. Město zasáhla střední část letounu, která smetla několik domů a na jihu města vytvořila obrovský kráter.

Mayday - Lockerbie

Jeden z obyvatel Lockerbie, Michael Gordon, vzpomíná na úděsný zážitek: "Z oken jsem viděl celé Lokrbie, protože můj dům stojí na kopci. Slyšel jsem nad sebou hluk, který přehlušoval hvízdání větru. Znělo to jako bouře a bylo to stále hlasitější a hlasitější. Hluk dosáhl takové úrovně, že to připomínalo burácení proudové stíhačky. V té době touto oblastí často prolétaly vojenské letouny. Potom jsem ale uviděl tmavé objekty. Tmavé věci padající z oblohy. Viděl jsem je proti osvětlenému městu."

07:07 A potom jsem z pravé strany - seshora z pravé strany viděl hořící dlouhý tmavý předmět, jak se řítí směrem k Lokrbie.

07:35 Když dopadl, přišla ta nestrašnější exploze. Slyšel jsem, jak létají tašky ze střechy.

Mayday - LockerbieMayday - Lockerbie

Bilance byla hrozivá - zahynuli všichni pasažéři (243) i posádka (16) na palubě, zraněním navíc v sutinách zasažených domů podlehlo 11 obyvatel Lockerbie. Celková bilance 270 mrtvých řadila katastrofu k těm nejničivějším v dějinách. Ovšem to nebyl hlavní důvod, proč vzbudila takový rozruch. Nečekaný pád letadla napovídal tomu, že by mohl být teroristický čin.

Mayday - Lockerbie

Vyšetřování

Už několik hodin po katastrofě dorazili na místo vyšetřovatelé. Mick Charles, tehdy vrchní inspektor AAIB, vzpomíná na začátky dlouhého vyšetřování: "Jedno z prvních míst, která jsme obhlédli, byl kráter, ze kterého bylo stále cítit letecké palivo natankované pro dlouhý let. Všude kolem byly roztroušené trosky letadla a také lidské ostatky."

Od začátku bylo jasné, že obrovskou výzvu bude představovat shromáždění důkazů a stop. Trosky byly totiž roztroušeny na území větším, než je plocha Londýna.

Mayday - Lockerbie

Dopředu přitom nešlo odhadnout, kde hledat klíčové stopy. Sebrat se muselo vše, a to co nejdříve. Každou stopu bylo nutné uložit do sáčku na důkazy a co nejpřesněji zařadit.

Mayday - LockerbieMayday - Lockerbie

Boeing 747 je vyroben z více než šesti milionů součástek. V trochách se navíc nacházely i zbytky osobní zavazadel. Právě ty byly extrémně důležité. Vyšetřovatelé přirovnali třídění trosek ke skládání neznámých, navzájem pomíchaných souprav puzzle.

Média spekulovala o bombovém útoku, ale vyšetřovatelé museli najít důkaz, že nešlo o mechanickou závadu 18 let starého Boeingu.

Prohlídka kabiny, která se našla téměř nepoškozená, ukázala, že piloti neměli pravděpodobně ani čas zareagovat na havárii, která letadlo za letu rozervala. Všechny přepínače byly ve standardních polohách, autopilot aktivovaný... Ve hře byly dva scénáře: bombový útok a mechanické opotřebování (byl to ostatně jeden z nejstarších Boeingů 747, 18 let starý a měl nalétáno kolem 75 000 hodin). Přestože média hned po katastrofě mluvila o bombovém útoku a začala "lustrovat" jednotlivé cestující, vyšetřovatelé potřebovali důkaz, že to byl bombový útok.

Byla to bomba - ale čí?

Při pátrání po stopách výbušnin pomohl britským vyšetřovatelům také specialista z FBI, Tom Thurman: "Vyžadovalo to obrovské logistické zabezpečení. Museli jsme sesbírat skutečně všechno a znovu to celé poskládat, abychom dokázali udělat správný závěr. Některé trosky jsme našli na povrchu, jiné jsme museli vykopat. Na kovových částech jsme hledali stopy po poškození výbuchem, protože dokud se nám nepodařilo najít nezvratný důkaz, že na palubě byla bomba, museli jsme počítat se selháním techniky."

Přiznání? Podezření?

Bezprostředně po katastrofě se k teroristickému útoku nezávisle na sobě "přiznaly" čtyři teroristické organizace. "Celá řada organizací se hlásila k odpovědnosti za útok nebo ho schvalovala," vypráví Dick Marquise, odborník na mezinárodní terorismus. "Včetně organizací z Iránu a Palestiny. K odpovědnosti se hlásila dokonce jedna irská organizace."

Americké velvyslanectví v Helsinkách dostalo anonymní dopis, varující před bombou, která bude v krátké době umístěna na palubu letounu Pan Am odlétajícího z Frankfurtu. Úřady nakonec hrozbu vyvrátily, ale informace byla rozeslaná na všechna velvyslanectví. Řada cestujících na palubě letu Pan Am 103 přistoupila z jiných linek právě ve Frankfurtu.

Pilná práce vyšetřovatelů, pátrajících po výbušninách, přinesla své ovoce. Na Štědrý den nalezli součástku, která nesla stopy výbuchu (vypálené drobné důlky, způsobené dopadem kapiček roztaveného kovu). Úlomky byly nalezeny na jižní straně naleziště trosek, což signalizovalo, že se oddělily od zbytku vraku velmi brzy.

Britské soudní laboratoře pak doplnily chybějící článek řetězu. Na dalším úlomku se našly stopy dvou chemických látek, které se používají při výrobě plastických trhavin. Od této chvíle byla havárie klasifikována jako zločin.

Hon na neznámého pachatele

Do hledáčku médií se dostali dva cestující. Tím prvním byl pracovník ministerstva obrany, který v letadle cestoval (teroristé měli motivaci ho zavraždit), druhým byl Khalid Džafar, vracející se do USA ze své cesty po Libanonu a Německu. Za podezřelého ale musel být považován každý. "Zkoumali jsme každého pasažéra, abychom vyloučili možnost, že by mohl donést bombu na palubu," vysvětluje Marquise. "Důkazy ale ukazovaly, že v příručních zavazadlech nebyla"

Mezitím pokračovalo pátrání kolem Lockerbie a sestavování trosek. Vyšetřovatele zajímal především trup letounu. Všechny části dopravili do starého vojenského hangáru za městem. Zde na podlaze načrtli kostru letounu a všechny součástky tu znovu skládali, podle umístění u číslovaných přepážek.

Mayday - Lockerbie

Když se poskládaly části tvořící přední část trupu, bylo vyšetřovatelům jasné, že právě zde došlo k výbuchu a roztržení trupu. Další vyšetřování a simulace ukázaly, kde přesně, ve kterém konkrétním zavazadle, mohla být bomba umístěna.

Mayday - Lockerbie

"Zjistili jsme, že na palubě letounu byly dva typy kontejnerů - hliníkový a druhý vyrobený ze sklolaminátu. Všechny byly uloženy těsně vedle sebe, ale jen dva kontejnery nesly stopy po explozi," říká Peter Claiden. Kovový kontejner AVE 4041 byl obzvlášť zajímavý. Byl umístěný přímo za přepážkou číslo 700, která byla výbuchem poškozena nejvíc."Poškození hliníkového kontejneru bylo velmi rozsáhlé, zatímco poškození laminátového se dalo označit jako sekundární," dodáva Claiden.

Mayday - Lockerbie

Podle záznamů o zavazadlech se podařilo zjistit, že kufr obsahující bombu se na palubu dostal z jiného navazujícího leteckého spoje.

Když Claiden skládal části zavazadel, našel miniaturní součástku, která do puzzle nepasovala: "Vypadalo to jako úlomek tištěného spoje - elektronického obvodu." Soudní znalci v Británii zjistili, že to byla část elektronických obvodů z jednoho typu rádia.

Mayday - LockerbieMayday - Lockerbie

Vyšetřovatelé ve Washingtonu následně srovnáním nepatrného úlomku zjistili, že šlo o součástku z rádia Toshiba SL16. Prodávaného pod označením "Bomb Beat Radio", jak si vzpomíná Tom Thurman. "To znělo hodně ironicky."

Kazetový přehrávač ukrýval bombu. Ta byla velmi podobná té, která byla nalezena německou policí v bytě palestinských teroristů dva měsíce před teroristickým útokem. Po atentátu byla jedním z prvních podezřelých německá buňka organizace Lidová fronta pro osvobození Palestiny.

Ale další stopy vedly jinam. Složením střepin kufru byl identifikován jeho typ - Samsonite 4000. Těch prodala firma Samsonite jen několik tisíc, všechny na Střední východ.

Vyšetřovatelé vystopovali jeden unikátní kus oblečení až k jeho výrobci a prodejci na Maltě, a ten jim dal první popis útočníka.

Našlo se několik útržků oděvů, které také byly v blízkosti výbuchu, možná přímo v kufru s bombou. Většina pocházela od jednoho výrobce a prodávala se na jediném místě – na středomořském ostrově Malta. Vyšetřovatelům se povedlo na místě najít konkrétního prodavače, který konkrétní oděvy pravděpodobně prodával: "Kupec prý měl libyjský přízvuk. Malťané dokážou rozeznat různé přízvuky, protože žijí na křižovatce mezi Evropou, Afrikou a Asií. Do té doby jsme Libyi z bombového útoku nepodezřívali," vypráví Marquise.

Vyšetřovatelé tedy projeli záznamy z příslušných letišť. Ukázalo se, že kufr Samsonite 4000 opustil Maltu, poté se v záznamech opět vynořil na Heathrow. A byl umístěn do inkriminovaného kontejneru AVE 4041.

Časovač na objednávku

Více než rok po havárii do sebe stopy přesvědčivě zapadly. V šatstvu se objevil další úlomek tištěného spoje. Ten nepocházel z rádia Toshiba, přesto bylo jasné, že byl velmi blízko výbuchu. Tom Turner v USA identifikoval s pomocí CIA úlomek jako část časovače, který CIA před časem ukořistila. "Ještě teď, když o tom mluvím, mám husí kůži. Nemůžu zapomenout na ten okamžik, kdy jsem konečně našel fotografii obvodu, který jsem tak dlouho hledal."

Šlo o stejný časovač, který před dvěma lety použili dva libyjští teroristé při pokusu o teroristický čin v letadle. Jejich bomba ale tehdy neprošla bezpečnostní kontrolou.

Případ byl téměř vyřešen. Bombu spustil časovač. Byl nastavený tak, aby letoun vybouchl nad oceánem a voda pohltila všechny stopy. Kvůli zpoždění ale k výbuchu došlo ještě nad pevninou.

Navíc se ukázalo, že havárii nezpůsobil samotný výbuch, ale rázová vlna, tedy znásobení výbuchu trupem letadla. Vnitřek trupu letounu fungoval jako obrovská ozvučnice, zesilující rázové vlny výbuchu. Ty se postupnými odrazy zesilovaly tak dlouho, až narazily na nejslabší místo v potahu a to vytrhly ven. I půlkilogramová nálož tak stačila na zničení celého letadla.

Mayday - Lockerbie

Dva roky po výbuchu se povedlo časovač vystopovat ke švýcarské firmě Mebo. Celkem 20 kusů tohoto zařízení si zakoupili libyjští představitelé. Vše nyní ukazovalo na Libyi, a brzy byli dopadeni někteří pachatelé. V roce 1991 Abdel Al Megrahi, který působil v době zřícení letadla jako zpravodajský důstojník libyjské vlády. Byl obviněn a uvězněn."Šlo o vysoce postaveného libyjského představitele. Jako takový měl samozřejmě přístup ke všemu, co potřeboval," vysvětluje Dick."Naše vyšetřování odhalilo také fakt, že Megrahi měl styky s vedením firmy Mebo."

Lybie byla v roce 2003 nucena vyplatit odškodné pozůstalým po obětech - přes dvě a půl miliardy dolarů.

V roce 2001 ho skotský soud obvinil ze zabití 270 lidí. O dva roky později byla libyjská vláda nucena oficiálně přiznat, že zosnovala bombový atentát, a vyplatit pozůstalým po obětech přes dvě a půl miliardy dolarů odškodného.

Nedbalost na straně Pan Am

Nebýt ovšem nedodržení předpisů, nemusela se celá katastrofa vůbec udát. Vyšetřovatelé ve Skotsku obvinili leteckou společnost z podílu na havárii, protože zavazadlo v útrobách letounu patřilo cestujícímu, který na palubě vůbec nebyl. Pokud by Pan Am dodržela předepsané procedury, mohla neštěstí zabránit.

Mayday - Lockerbie

Od té doby platí párování zavazadel - na palubě nesmějí být zavazadla, pokud jejich majitel není na palubě také.

Ještě dnes, víc než dvacet let po pumovém útoku na let Pan Am 103 stojí roztrhaný trup letadla v hangáru ve Farnborough v Anglii. Slouží k výcviku vyšetřovatelů z celého světa. Pomáhá jim bojovat proti terorismu. Je to příklad usilovného a účinného vyšetřování, kdy se díky spolupráci různých složek povedlo vystopovat na první pohled nevystopovatelné stopy útržků oblečení, úlomků kufru nebo miniaturních střípků tištěných spojů.

Zdroje:

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

V uplynulých dnech byli pražští taxikáři vůči řidičům Uberu i agresivní.
Proč Uber tak děsí taxikáře? Jak porušuje zákon, není jasné

Agresivní odpor taxikářů vůči řidičům služby Uber v mnohém připomíná ničení strojů za průmyslové revoluce. O co vlastně jde? Složitý spor mezi „starým“ a...  celý článek

Paul Otellini
Zemřel Paul Otellini, bývalý šéf, který upevnil pozici Intelu

Ve věku 66 let zemřel Paul Stevens Otellini, bývalý ředitel americké společnosti Intel. Ve firmě pracoval od roku 1974, od roku 1998 byl v jejím vedení.  celý článek

Nerost cinvaldit, tedy slída s malou příměsí lithia
Návrat těžby na Cínovec? Co byste měli vědět o českém lithiu

V posledních dnech tak hojně zmiňované zásoby lithia v České republice nejsou sice ze světového hlediska nijak ohromné, ale také nejsou zanedbatelné. A byť jde...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.