Jeden z exponátů výstavy Dinosaurium v pražských Holešovicích

Jeden z exponátů výstavy Dinosaurium v pražských Holešovicích | foto: Petr Topič, MAFRA

Tak šílené, že to může být pravda? Dinosaury prý zahubila temná hmota

  • 26
Podle hypotézy dvou fyziků z Harvardu mohl v minulosti způsobovat velké vlny vyhynutí druhů vliv disku temné hmoty, kterým sluneční soustava pravidelně prochází. Nápad to není zcela nesmyslný, jak by se mohlo na první pohled zdát, slabin má přesto řadu.

Fyzici Lisa Randallová a Matthew Reece z Harvardovy univerzity se domnívají, že k zániku dinosaurů přispěl disk zatím nikdy přímo nepozorované hmoty, který procházel před několika desítkami miliony let naší částí galaxie a svou gravitací způsobil zmatek v poli komet na okraji sluneční soustavy. Objekty vychýlené ze svých drah pak začaly bombardovat střed naší soustavy, včetně Země.

Zní to možná šíleně, ale nejde o domněnku tak šílenou, aby ji bylo možné okamžitě odmítnout. Práci, ve které autoři svůj nápad vysvětlují podrobněji, a která podle jejich upozornění "obsahuje 4 obrázky, ale žádné dinosaury", si můžete stáhnout na webu arXiv.org z této stránky.

Nejasno až temno

Existence nezjistitelné "temné hmoty" je dnes obecně uznávanou fyzikální hypotézou. Z pozorování dobře víme, že námi pozorované galaxie se chovají trochu zvláštně. Rotují tak rychle, že by se měly podle všech fyzikálních vědomostí rozlétnout na jednotlivé hvězdy (podrobněji v tomto článku). Něco je evidentně drží pohromadě a většina fyziků se dnes domnívá, že tímhle záhadným lepidlem je gravitace hmoty, kterou nemůžeme pozorovat. Proto "temná hmota".

Není jasné, co by mělo hmotu tvořit, ale rozhodně existuje řada možných kandidátských částic, které by podle našich znalostí mohly mít ty správné vlastnosti. Pátrání po nich však zatím probíhá neúspěšně (přesněji řečeno jsou i nějaké "slabě pozitivní" výsledky, které však nejsou průkazné a časem se s vysokou pravděpodobností prokáže, že za nimi stojí náhoda nebo špatná interpretace). Dnes je tedy pole otevřeno spekulacím, které v podstatě nelze vyloučit, dokud neodporují současnému fyzikálnímu poznání. Mohou tedy obsahovat spoustu nový, exotických částic a jevů.

Podle Randallové a Reece by temná hmota mohla být v galaxii být rozložena v podobě tenkého disku přímo v rovině galaxií. Jako kdyby naši galaxii tvořily dva tenké plátky chleba s tenkou vrstvou čokolády uprostřed (pro náš příměr raději tmavé čokolády).

Domněnku si jen tak nevycucali z prstu, je založena na jejich interpretaci nedávných astronomických pozorování středu naší galaxie. Vědci z Harvardu je interpretovali jako pozorování anihilace temné hmoty a použili je jako základ pro výpočet její možné podoby. Pokud si vše vyložili a vypočítali správně, část temné hmoty by mohla být rozložena právě v tenkém disku uprostřed Mléčné dráhy. Mělo by jít o "podtyp" temné hmoty, který by měl tvořit jen pár procent z celkového množství, přesto jde stále o nepředstavitelné množství hmoty.

Jednou dole, jednou nahoře

I když vůbec není jisté, zda skutečně uprostřed galaxie leží vrstva "čokolády", pokud by tomu tak bylo, naše Země by jí pravidelně procházela. Naše soustava s celým galaktickým ramenem rotuje kolem středu Mléčné dráhy a pohybuje se po sinusoidě: jednou je nahoře a jednou dole. (Proto metafora s chleby není zrovna nejlepší, ale co se dá dělat.) Randallová a Reece spočítali, že jejich hypotetický disk temné hmoty by byl dost hmotný a hustý na to, aby hmota měla hmatatelný gravitační vliv na některé objekty ve sluneční soustavě – tedy ty, které leží dost daleko od Slunce, aby se daly snadno ovlivnit.

Trefují se do nás pravidelně?

Pravidelné opakování dob silnějšího meteoritického bombardování není nová myšlenka, poprvé se objevila před několika desítkami let. Podle statistické analýzy stáří pozorovaných kráterů na planetách a dalších tělesech naší soustavy se některým vědcům zdálo, že řada kráterů vznikla v poměrně krátkých časových úsecích. Objevila se dokonce domněnka, že na kraji naší sluneční soustavy se pohybuje nějaká desátá planeta, která je tak daleko od Slunce, že je prakticky neviditelná. Ale ani dnešní teleskopy – podstatně citlivější než ty před 40 lety – po ní neobjevily zatím ani stopu a v tuhle chvíli by její objev byl snad ještě větší senzace než prokázání vlivu temné hmoty na vymírání pozemských druhů.

Při každém průchodu diskem temné hmoty – cca každých 35 milionů let – tedy hrozí středu sluneční soustavy zvýšené nebezpečí především od komet, které leží v tzv. Oortově oblaku daleko za drahami planet, zhruba 0,8 světelného roku od Země. Komety se mohou díky působení temné hmoty dostat na nové dráhy a to může vést ke zvýšenému riziku srážek s jinými objekty, včetně planet. U většiny těles se to projeví jen zvýšeným počtem kráterů na jejich povrchu, na Zemi to ovšem může vést k náhlým hromadným vyhynutím živočišných i rostlinných druhů, jako se to stalo například dinosaurům před cca 65 miliony let.

Nápad je založen na tolika nejistých předpokladech, že za prokázanou nebo i nejpravděpodobnější variantu ho považovat nelze. Za nejpravděpodobnější musíme v tuto chvíli jednoduše uznat verzi, že dinosauři jednoduše měli smůlu. A že na Harvardu vymysleli další lákavou a poutavou, ale příliš šílenou teorii.

S poměrně velkou pravděpodobností ji ovšem čeká podstatně kratší život než dinosaury. Pátrání po temné hmotě je dnes jednou z velkých priorit vědy, a na nalezení jasnějších stop její (ne)existence bychom snad nemuseli čekat příliš dlouho. Na druhou stranu, vědci brzké řešení hádanky temné hmoty slibují už několik desítek let.