Zapomeňte na píchačky. Přítomnost patří ultrazvukovým snímačům otisků prstů

  • 5
Klasické dotykové snímače nejsou úplně spolehlivé. Bezkontaktní řešení je mnohem zajímavější. Jak vlastně novodobý vrátný pracuje? Kdy se poprvé čtečky objevily a jaká je jim prorokována budoucnost? Lze je překonat?

Už i v mnoha českých firmách místo píchaček a nerudných vrátných můžete potkat dotykové snímače otisků prstů, které slouží jako kontrola neautorizovaných vstupů. Toto řešení je praktičtější než tzv. „token solution“ tedy řešení, která vyžadují použití nějakého předmětu – čipové karty nebo třeba USB paměťového prvku. Na trhu jsou již i notebooky a klávesnice s integrovanými čtečkami otisků.

S masívním nasazením nové technologie se ale stále častěji projevují její nedostatky. Nejde ani tak o možnost obejít ochranu pomocí „padělaného“ otisku, ale spíše o nepřesnosti a neschopnost vypořádat se s některými vnějšími vlivy.

V mém zaměstnání se s klasickou čtečkou otisků prstů setkávám denně, a tak mohu potvrdit, že tento vynález je velmi často k zlosti. Stačí trocha tiskařské černi z ranních novin a kapiláry na mém palci zůstávají pro tajemný blackbox naprosto nečitelné. Stejným problémem je například zranění nebo loupající se kůže. Čtečky otisků nedokáží vyrovnat s otisky malých dětí nebo naopak starých lidí.

Řešení většiny těchto problémů nabízí obyčejný ultrazvuk. Zvukové vlnění s frekvencí nad 20 KHz má velice specifické vlastnosti, které umožňují částečně procházet vrstvami určitých materiálů a zároveň se odrážet zpět. Tento princip je využíván zejména při čištění nejrůznějších předmětů. Třeba čištění brýlí ultrazvukem nabízí každá druhá optika.

Technologii snímání otisků pomocí ultrazvuku vyvinula společnost Ultra Sonic, jejíž zakladatelé, John Schneider a Frank Keeney, pracovali na vývoji prvního snímače otisků prstů pro FBI. První hotový produkt byl představen v roce 1998. Další čtyři roky byly věnovány vývoji přesnějších modelů a lepšího software, takže dnes už jsou běžné i skenery, které jsou schopné najednou skenovat dva otisky najednou, čímž se identifikace stává naprosto nezpochybnitelnou. Stejný otisk jednoho prstu mohou mít dva lidé z milionu, ale dva shodné otisky u dvou lidí zároveň? Na to nás na planetě Zemi zatím není dostatek.

Kromě vysoké přesnosti identifikace má ultrazvuk i další výhody. Například rychlost; optické čtečky mají v průměru přibližně 20% chybovost, což znamená nutnost opakovaného procesu snímání. Při vstupu do bankovního sejfu to není problém, ale například na letišti nebo ve velké firmě takováto zdržení stačí k vytvoření fronty. Ultrazvukový skener navíc nepotřebuje ani pravidelnou údržbu v podobě čištění citlivé plošky zanášené nečistotou z lidských prstů. Novinkou pak je možnost kombinace bezdotykového čtení otisků a zároveň kontrola dat na Smart kartách.

Po událostech z loňského září se bezpečnostní technologie dostaly do popředí zájmů všech možných organizací počínaje vládami a konče soukromými společnostmi. Z toho samozřejmě těží i technologie ultra-scan, která je plánována pro využití na amerických letištích a ve vládních budovách v mnohem masovějším měřítku než dnes. Nejde ale jen o nasazení na letištích, velice zajímavé by bylo použití této technologie zejména u přenosných počítačů. Ostatně dotykový skener otisků už některé společnosti nabízejí.