Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Ze záchoda do kuchyně, z kostela do kanceláře - druhá šance pro papírové omyly

aktualizováno 
Obvykle žluté papírky pokrývají dokumenty, stěny i monitory v kancelářích po celém světě. Za jejich vynález vděčíme neúspěchu a jeho úspěšnému zužitkování. Post-it jsou příkladem toho, kdy i slepá ulička vývoje skrývá tajnou chodbu k pokladu.

Post-It (TM) | foto: 3M.com

O vynálezech, za které vděčíme omylům, už jsme psali. Třeba taková žvýkačka vznikla jako vedlejší produkt při neúspěšných pokusech o náhradu gumy. V dnešním článku se podíváme na další dva takové omyly, které se ukázaly být velice úspěšnými. I takové jsou vynálezy, někdy si stačí všimnout souvislostí a není třeba nic složitě vyvíjet.

Post-It Story

Na trhu je dnes kolem šesti set produktů rodiny Post-it pro domácnosti i kanceláře ve více jak stovce států světa. Průměrný počet lepkavých lístečků na člověka v kanceláři se udává kolem jedenácti denně. Člověk by čekal, že takovýto produkt vznikl po pečlivé analýze toho, co je pro vnitrofiremní komunikaci potřeba. Ale příběh "post-itek" je docela jiný. Přesto ale začíná v laboratoři.

V roce 1968 pracoval Spencer Silver pro americkou laboratoř společnosti 3M. Podle některých lepidla pouze analyzoval, podle jiných také vyvíjel nová. Každopádně to, které vyvinul, se jevilo jako propadák - skoro nelepilo, bylo mnohem slabší, než adheziva, která už ve 3M vyráběli, a tvořilo netradiční shluky. Silver přesto kolegům rozeslal vzorky v naději, že někdo najde pro jeho vynález využití.

Záložka do zpěvníků

Nelepivé lepidlo se po letech dočkalo. Art Fry, Silverův kolega, zpíval v kostelním sboru. Pořád hledal záložku, která by mu nesklouzávala z nakloněného zpěvníku, která by nepoškozovala stránky a mohl ji snadno přesouvat. Vzpomněl si na neúspěšné Silverovo lepidlo a dal se roku 1974 do práce.

Post-It

Ke zrodu Post-It přispěl významě i další zajímavý fakt. Společnost 3M povzbuzuje své zaměstnance k tomu, aby 15 % své pracovní doby trávili projekty dle vlastního uvážení či zájmu (tzv. "bootlegging policy", ne nepodobná 20% času na vlastní projekty u firmy Google). Právě tohoto času Art Fry využil k výrobě papírků z jedné strany pokrytých Silverovým lepidlem. Výsledek byl uspokojivý. Papírek držel na papíru i jiných materiálech, ale jeho odlepení bylo snadné, nezanechávalo stopy a nálepka byla použitelná několikrát. Produkt s nečekaně velkým potenciálem byl na světě.

Marketing na jedničku

Po třech letech vývoje a vnitrofiremního testování se produkt propracoval na trh. Ale rok 1977 ještě není rokem, kdy si Post-It podmanily svět kancelářských potřeb. Ani na jednom ze čtyř trhu, na které 3M produkt postupně uvedla, se listky neujaly. Ve 3M se proto rozhodli přepracovat marketingovou strategii - výsledkem byla akce "Boise Blitz".

Název dostala podle města Boise v Idahu, kde firma rozdala velké množství post-itek do firem i k dodavatelům. Když poté udělali průzkum, devadesát procent zákazníků řeklo, že na základě otestování by si určitě produkt koupili. Tato čísla přesvědčila i vedení a v roce 1979 se spustila mohutná kampaň, vzorky putovaly do dalších jedenácti států USA.

O rok později už jdou na trh po celých Státech, v roce 1981 pak do Evropy a Kanady. Píše se o nich všude možně a rychle si získávají oblibu. Už dávno se prodávají v mnoha barevných verzích, s řádky i bez, různé firmy je využívají i jako praktické dárky (s logem příslušné společnosti, pochopitelně).

Papírový ručník

Ještě prozaičtější chybě pak vděčíme za papírové ručníky. Arthur Scott, ředitel Scottových papírových závodů (Scott Paper Company, dnes Kimberly-Clark), si lámal hlavu, co dělat s nepoužitelnou zásilkou papíru. Dodavatel mu omylem dovezl obrovské množství papíru příliš tlustého a nevhodně nabaleného, čímž bylo nemožné použít jej pro původní účely - toaletní papír. To má snad celý náklad poslat zpátky?

Zatímco tlustý papír ležel ladem, dozvěděl se Scott o jedné učitelce na místní škole. Ta se snažila zabránit nákaze dětí rýmou, a tak těm, kterým kapalo z nosu, dávala měkký papír. Marodi tak nepoužívali společné ručníky na toaletách a nákaza se tolik nešířila.

Papírový ručník

Scott si dal dvě a dvě dohromady, nechal papír naperforovat, zabalit do rolí a na trh brzy uvedl produkt, později známý jako Sani-Towel. Zájem o něj měly hotely, restaurace, nádraží a další veřejné prostory. V roce 1931 rozšířil svoji nabídku o papírové ručníky do kuchyně a vytvořil tak novou kategorii produktů, které dodnes používají hospodyňky i hospodyňové po celém světě.

Závěr

Oba vynálezy jsou na světě díky souhře náhod. Rozhodující byla ale pokaždé všímavost, která Arthurovi Scottovi i Art Fryovi umožnila dát dohromady zdánlivě nesouvisející věci. A také odvaha, díky které se odhodlali pustit se novou, neprošlapanou stezkou.

Chybovat je lidské, a jak je vidět, chybami se člověk učí. Takže až zase něco pokazíte, můžete mít alespoň dobrý pocit, že jste právě někomu dali jedinečnou možnost přijít s novým, originálním řešením...

Odkazy

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

„Počítačovou evolucí“ vytvořený návrh křídla pro Boeing 777. Podobné uspořádání...
Počítač navrhl křídlo pro Boeing 777. A je už na pohled jiné

Konstruktéři si nechali od počítače od základu navrhnout nové křídlo pro Boeing 777. Výsledný návrh je lehčí než dnešní konstrukce a ve vnitřku skrývá prvky,...  celý článek

Test Boeingu 747 přestaveného na hasicí letoun
Největší hasičské letadlo světa nyní zasahuje v Kalifornii

Boeing 747 patří mezi největší letadla světa a má za sebou nejednu nelehkou službu. Jeho speciální verze již několik let zasahuje u velkých požárů.  celý článek

V uplynulých dnech byli pražští taxikáři vůči řidičům Uberu i agresivní.
Proč Uber tak děsí taxikáře? Jak porušuje zákon, není jasné

Agresivní odpor taxikářů vůči řidičům služby Uber v mnohém připomíná ničení strojů za průmyslové revoluce. O co vlastně jde? Složitý spor mezi „starým“ a...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.