náhledy
Současnost. Pacifik se mírně zmenšuje, protože je „utlačován“ ostatními oceány, které se rozpínají rychleji. Afrika i Austrálie putují na sever.
Autor: Christopher Scotese
Za 25 milionů let. Nový Zéland se rozdělil a pluje na opačné strany, zatímco v Indickém oceánu se vynořuje pás ostrovů (3). Podél východního pobřeží Severní i Jižní Ameriky se začíná zasouvat oceánská kůra pod pevninu, což povede k silným zemětřesením a začátku smršťování Atlantiku (rychlost jeho růstu je ovšem stále rychlejší a bude proto pokračovat v rozpínání). Rudé moře a Adenský záliv (8) se uzavřou, zaniknou a na jejich místě vyrostou nová pohoří. A co Evropa? Na sever postupující Afrika začne zužovat již vysychající Středozemní moře a Alpy porostou. Pyrenejský záliv se bude „otáčet“ po směru hodinových ručiček a bude zmenšovat Biskajský záliv.
Autor: Christopher Scotese
Za 50 milionů let. Pyrenejský záliv narazí do dnešní Francie, která již bude značně „zdeformována“ po nátlaku Afriky do Evropy. Náš kontinent začne být k nepoznání. Středozemní moře již dlouho neexistuje, Alpy a Karpaty vyrostly, zatímco se tvoří nová pohoří a Skandinávie „utíká“ na východ. Kalifornie se odpoutává od zbytku Ameriky a její záliv se rozšiřuje. Austrálie na své severozápadní pouti nabírá ostrovy Indonésie a uzavře Jihočínské moře. Na území dnešního Rudého moře a Adenského zálivu rostou masivní pohoří. Naopak Himálaj růst přestává a začíná erodovat.
Autor: Christopher Scotese
Za 75 milionů let. Nový rift způsobí rozpad Antarktidy. Díky subdukci v Indickém oceánu, který se dramaticky zmenšuje, je její východní část rychle sunuta na sever a taje. Na místě srážky Austrálie s Jihovýchodní Asií vyrostlo vysoké horstvo. Pohoří v Kalifornii se spojí s Aljaškou. Náraz Afriky do Evropy vrcholí. Srážka odsunula o polovinu vyšší Alpy na území dnešního Polska a Německa, do kterého naráží Velká Británie.
Autor: Christopher Scotese
Za 100 milionů let. Již vegetací porostlá východní část Antarktidy pokračuje v cestě na sever. Eurasie se odpoutává od Severní Ameriky a na západní hranici dnešní Čukotky (2) se tvoří rift. Klidně si proklikejte zpátky, abyste krásně viděli, jak se středoatlantský hřbet (5) pomalu posouvá na západ, až za 100 milionů let se jeho poslední zbytky zanoří pod Ameriku. Ta zahájí své dlouhé přibližování k nové „Afroaustralasii“ a Atlantik se začne zmenšovat.
Autor: Christopher Scotese
Za 125 milionů let. Poloostrov Čukotka (2) opouští dnešní Rusko a „odplouvá“ spolu se Severní Amerikou. Nejrychlejší pevninou je pozůstatek Antarktidy, která míří k Indii a je již v tropických vodách. Na území srážky Austrálie s Čínou dále roste nejvyšší pohoří světa, zatímco Himálaj již zerodovala na polovinu své dnešní výšky. S průměrnou teplotou 20 °C roztála většina kryosféry a vzrůstající hladina oceánů zatopila třeba část Amazonie nebo polovinu Velké Británie.
Autor: Christopher Scotese
Za 150 milionů let. Postup východní Antarktidy na sever zpomalil náraz do pásu ostrovů v Indickém oceánu, zatímco ji její západní část začíná dohánět. Mezi Čukotku a Sibiř by se vešla celá dnešní Evropa.
Autor: Christopher Scotese
Za 175 milionů let. Kvůli rychlému podsouvání Atlantiku pod Ameriku se oceán začíná rapidně zmenšovat. Indický oceán (7) se začíná uzavírat před ostatními a Jižní ostrov Zélandu naráží do Bornea (1).
Autor: Christopher Scotese
Za 200 milionů let. Kontinenty kromě Afriky jsou téměř k nepoznání. Newfoundland (4) je již blízko Afriky a Atlantik se neustále zužuje. Jižní Antarktida se rychle (v geologickém měřítku) přibližuje Austrálii. Kdysi vysoká Himálaj má kvůli erozi sotva 2 000 metrů. Kvůli průměrné teplotě 24 °C je velká část Jižní Ameriky a Austrálie pod vodou. A ten hnědý flek nad Severní Amerikou je Grónsko, které už má dávno zatopeného Dánska asi dost a je od něj na půl světa daleko.
Autor: Christopher Scotese
Za 225 milionů let. Začíná srážka obou Amerik s Afrikou a z kdysi velkého Atlantického oceánu je izolované moře, které čeká zánik. Mezitím se východní zbytky Antarktidy spojují s Austrálií, čímž se začíná definitivně formovat nový superkontinent.
Autor: Christopher Scotese
Za 250 milionů let. Kontinenty dokončují srážku a formují novou Pangeu Proximu, jak ji nazývá Scotese. Jejím středem je Středopangejské moře (původně Indický oceán) (5), zatímco z Atlantiku zůstala jen úzká louže (3). Mořské "oko" je anoxické (s nedostatkem kyslíku) a podle Scoteseho jeho následné toxiny mohou vést k zamoření pevniny i atmosféry a povedou k vymírání druhů. Pangeu Proximu obklopuje Propantalajský oceán
Autor: Christopher Scotese