Deset dnů po zmizení Boeingu 777-200ER se stále neví, kde letadlo je. Z posledních získaných údajů, při servisní komunikaci satelitního systému, se podařilo zjistit, že letadlo fungovalo (ve vzduchu či na zemi) ještě osm hodin od startu. Tedy mnohem déle, než se původně spekulovalo a mnohem déle, než byl původní čas příletu linky do Pekingu.
KomentářTento článek vyjadřuje názor redakce a pracuje s informacemi, které byly dostupné 17. března. |
Problém je, že oficiálně nikdo neví, co se dělo většinu času mezi tím. Zhruba a bez absolutní záruky je zmapován jen časový úsek mezi vzletem letadla z letiště Sepang (v Kuala Lumpur) a posledním zachycením na radaru v 2:30 ráno v Malackém průlivu. Tedy asi první dvě hodiny letu. Že tam samozřejmě letadlo nemělo co dělat, jen dokresluje absurdnost celého příběhu. A dál se zatím neví vůbec nic. Letadlo pravděpodobně letělo dalších šest až šest a půl hodiny, kdy si vyměnilo onu servisní informaci se satelitem Inmarsat.
Jelikož satelit nezískal z letadla nic víc, než jakési "potřesení rukou", podařilo se zjistit jen vzdálenost letadla od satelitu, nikoliv jeho přesnou polohu. Výsledkem jsou pak dva koridory, kde mohlo letadlo ráno po osmi hodinách od startu být. Jeden koridor je na severu a táhne se od severní hranice Thajska až někam po Kazachstán, druhý je na jižní polokouli a táhne se od Indonésie do hloubi jižního Indického oceánu, daleko západně od Austrálie.
Tak jako tak, letadlo duchů si to neštrádovalo po nebi jen dvě hodiny okolo Malajsie, ale potulovalo se někde dalších šest hodin. A nikdo si ničeho nevšiml, nikdo ho neviděl, žádný radar ho nezachytil. Zdá se to naprosto neuvěřitelné. Ale pokud úřady (především ty malajsijské) nelžou, tak se to opravdu nějak takhle stalo.
Vše o letu MH370Odpovědi na podstatné otázky, nejčastější spekulace.
|
Boeing 777-200ER Malaysia Airlines po startu na lince do Pekingu zamířil správným směrem na město Kota Bahru na východním pobřeží malajské pevniny. Někdo, pravděpodobně piloti (bez ohledu na to, kdo zrovna držel berany), vypnul jeden z komunikačních systémů (ACARS) již 40 minut po vzletu, ale s letovou službou piloti přestali komunikovat až hodinu dvacet po startu, kdy opouštěli malajsijský vzdušný prostor a měli se hlásit do vietnamského vzdušného prostoru.
Od tohoto momentu se z letu MH370 Kuala Lumpur - Peking stalo letadlo duchů. Podle údajů z vojenského malajsijského radaru, které úřady naznačily po třech dnech, ale potvrdily až po týdnu od zmizení, stroj prudce zahnul na západ a po severní hranici Malajsie přeletěl jihozápadně až někam k ostrovu Penang na západním pobřeží Malajsie. Tam se letadlo stočilo na severozápad a nad Malackým průlivem směřovalo k Andamanským ostrovům. Poslední zachycení primárním (pasivním) radarem ale proběhlo ještě před jejich dosažením.
Pro dokreslení situace, uvedená oblast není žádný konec světa. Leží na rozmezí tří (čtyř, když budeme počítat Andamanské ostrovy) států, kde žijí desítky milionů obyvatel a kde je v okolí hned několik mezinárodních letišť a kudy vede hlavní letecký koridor mezi jihovýchodní Asií a Evropou, Středním východem a Indií.
Letadlo se potulovalo okolo mezinárodních letišť na Langkawi, Penangu, Phuketu a vlastně opět nedaleko letiště v Kuala Lumpuru (Sepang) i nedaleko Singapuru. Samotné letiště v Kuala Lumpur obslouží ročně asi 50 milionů pasažérů, nedaleké singapurské ještě o trochu víc a na trase ležící letiště v Jakartě má obdobný počet odbavených pasažérů. Všechna tato letiště patří mezi 20 největších na světě. Uvedený Phuket pak obslouží asi 11 milionů pasažérů a je velký zhruba jako pražské letiště.
Mapka letišť v okolí letu MH370 společnosti Malaysia Airlines.
A ze všech těchto obřích letišť se významný provoz směrem do Evropy, Indie a na Střední východ odehrává v koridoru, ve kterém se pohybovalo i ztracené letadlo. Nepočítaje pak provoz lokální. Navíc dominantní část linek směřujících do Evropy odlétá svým směrem v noci, tedy v čase, kdy oblastí prolétávalo i letadlo duchů.
Podle všeho vedle malajsijského radaru nikdo jiný letadlo nezaregistroval. Ani Thajci, ani Indonésané ze Sumatry a ani Indové na Andamanských ostrovech (oficiálně se nevyjádřili Číňané, kteří mají jeden z Andamanských ostrovů pronajatý). Indové připustili, že jejich primární vojenské radary byly vypnuté a můžeme se domnívat, že stejně tak tomu mohlo být i v okolních zemích. Žádný konflikt zde nehrozí a pro běžný letecký provoz bez excesů stačí radary sekundární, které aktivně komunikují s odpovídači letadel. Letadlo pak nezaregistrovaly ani civilní primární radary letového provozu a jednotlivých letišť.
Podle posledních informací pilot letadla duchů (bez ohledu na to, kdo to byl), dobře věděl, co dělá. Objevily se i informace, že část letu podnikl velmi nízko nad terénem, aby se před radary maskoval. Teoreticky tak mohl proletět koridorem na sever a nebo, jak naznačují některé teorie, mohl proklouznout podél Sumatry do Indického oceánu a mohl se vydat směrem na jih.
Ale to zatím není jasné a není jasný ani motiv, proč k tomu všemu došlo. Důležité je, že se tak stalo, což zní téměř neuvěřitelně. V době, kdy se celosvětově řeší, jak nejrůznější úřady (NSA) mohou sledovat téměř kohokoliv na světě, jak každý mobil téměř dokonale mapuje pohyb lidí, jak různé bezpečnostní složky monitorují pomocí satelitů, pilotních a bezpilotních letounů skoro celý svět, je letadlo duchů bezprecedentní událost.
Ukázalo se, že rutina dlouhodobého bezproblémového provozu může způsobit neuvěřitelné možnosti pro někoho, kdo se rozhodne provést únos letadla. Ve světle posledních událostí se už nemůžeme divit, že došlo k 11. září a podobným událostem. Stačí delší období klidu a ostražitost všech orgánů je ta tam.
