V osmdesátých letech získali vědci Gerd Binnig a Heinrich Rohrer z curyšského výzkumného centra společnosti IBM Nobelovu cenu za řádkovací tunelový mikroskop - poprvé dokázali pod mikroskopem pozorovat jednotlivé atomy.
O více než dvacet let později na ně nyní navázali jejich kolegové ze stejné instituce, která už mimochodem nese jméno Binniga i Rohrera. Jejich nástupci nyní posunuli rozlišovací schopnosti mikroskopu pracujícího na principu atomárních sil ještě dále. Dokázali pod mikroskopem odlišit nejen jednotlivé atomy, ale přímo jednotlivé chemické vazby v molekulách, které se z těchto atomů skládají. Jejich objev je dostal až na zářijovou obálku prestižního vědeckého časopisu Science s článkem Bond-Order Discrimination by Atomic Force Microscopy (abstrakt v angličtině).
Kam světlo nemůže
Když je řeč o mikroskopu, je to maličko zavádějící, protože většina lidí si představí optické zařízení. Na atomární a subatomární úrovni už ale výzkumníkům světlo nepomůže (podobně jako v případě nanotisku, o kterém jsme psali nedávno). Namísto toho se vědci soustředí na různé způsoby využití superostrého hrotu, který jemnými pohyby přibližují ke zkoumanému materiálu (případně pohybují vzorkem) a měří nepatrné změny způsobené atomárními silami.
"V tomto případě jsme využili takový trik, při kterém jsme na ostrý měděný hrot umístili jedinou molekulu oxidu uhelnatého, tedy jeden atom uhlíku a jeden atom kyslíku. Naklánění této molekuly nám poté poskytlo dostatek měřitelných údajů k tomu, abychom mohli postupně vyobrazit všechny vazby mezi atomy ve zkoumané molekule," vysvětlil nám Fabian Mohn přímo v laboratoři, kde experiment s kolegy připravil a uskutečnil.
"Na konci hrotu našeho mikroskopu je jediná molekula oxidu uhelnatého. Přibližováním a oddalováním hrotu pak získáme obraz ještě s lepším rozlišením. A pak můžeme přistoupit ke snímání této pentacenové molekuly, kde můžeme přesně pozorovat jednotlivé šestiúhelníkové formace jednotlivých atomů v molekule," neskrýval nadšení doktor Mohn. Zvláště hrdý byl na přesné zobrazení jednotlivých vazeb, které skutečně odpovídají chemickým modelům, jak je znají studenti středních škol - šestiúhelníky atomů uhlíku jako podle nanopravítka.
Výzkum také ukázal, že jednotlivé vazby mezi atomy se mírně liší co do jejich délky i síly. Poprvé jsou tyto rozdíly zaznamenatelné zcela konkrétně a čitelně u molekul i jednotlivých vazeb. To by mohlo mít dopady na efektivitu výroby OLED displejů, které využívají organických sloučenin.
Letošní výzkum úspěšně navázal na předchozí studii (publikovanou v Science roku 2009), ve které se sice podařilo pomocí "triku" s oxidem uhelnatým detekovat vazby v molekule, ale nikoli je odlišit na základě těchto mírných rozdílů.
Od nanotechnologie k velkému třesku nebo rychlým pamětem
Objev může pomoci lépe pochopit samotnou chemickou i fyzikální podstatu jednotlivých molekul. Poznatky chce IBM využít například při vývoji superrychlých procesorů a pamětí nové generace.
"Přesně tohle je výzkum, který se dostane do učebnic," míní Tomáš Tůma, český absolvent MatFyzu, který v IBM pracuje na doktorské disertaci také v oblasti nanotechnologií. Ví také, že nejde jen o teorii - i on pracuje v týmu, který řeší nasazení výsledků nanotechnologického výzkumu v praxi. Konkrétně v superrychlých paměťových modulech, které by místo se záznamem typu flash pracovaly se změnou krystalické struktury materiálu (phase change memory).
Tomáš Tůma pracuje v Zurichu na svém doktorském výzkumu v oblasti nanotechnologií
Společnost IBM také novinářům představila svoji další velkou výzvu: Square Kilometre Array, ohromný projekt Austrálie a Nového Zélandu, který chce ohromnou sítí (1 km²) teleskopů nahlédnout co nejblíže k počátku vesmíru. Z antén poteče do počítačů každou vteřinu mnohonásobně více dat, než kolik se jich pohybuje na celé internetové síti. I tady se upotřebí rychlé a úsporné paměti. Pokud si tedy nechtějí vědci vedle observatoře postavit vlastní jadernou elektrárnu.
Zdroje a další odkazy:
|