Pomalé přehrávání může u poroty změnit vnímání činu.

Pomalé přehrávání může u poroty změnit vnímání činu. | foto: montáž: Pavel Kasík - Technet.cz, Profimedia.cz

Uvěříte, že obviněný vraždil. Stačí zpomalit záznam, ukázali vědci

  • 108
Rozdíl mezi zpomaleným záznamem a záznamem přehraným v reálné rychlosti může být doslova fatální. Američtí vědci ukázali, že zpomalené video na publikum působí zcela odlišně a je překvapivě těžké se tohoto zkreslení zbavit.

Když vidíte násilný nebo nespravedlivý čin, obvykle jej okamžitě v duchu odsoudíte. Celkem rychle si také uděláte představu o tom, zda šlo o nešťastnou náhodu, omyl, impulsivní jednání, nebo promyšlenou zákeřnost.

Kognitivní omyly

Podívejte se na klasické kognitivní iluze, které mohou snadno ovlivnit naše rozhodování.

„Tím, jak po celém světě narůstá počet bezpečnostních kamer, policejních kamer ‚na těle‘, i počet lidí, kteří mohou kdykoli začít natáčet na mobilní telefony, se zvyšuje i šance, že je ten či onen čin zachycen na videozáznam,“ píše Eugene Caruso. Jeho tým se ve studii publikované v prestižním vědeckém časopise PNAS (PDF) zaměřil na konkrétní důsledek záznamu události na video - možnost tuto událost prezentovat zpomaleně, tedy snížit při přehrávání rychlost.

Výsledky jejich rozsáhlého měření ukazují, že lidé po zhlédnutí zpomaleného záznamu častěji hodnotí jednání aktérů jako „promyšlené“ a „úmyslné“. V praxi nebyly rozdíly mezi skupinami větší než 15 procentních bodů, ale i to může mít reálný dopad. Při simulaci soudních líčení byl výsledný rozdíl mezi porotami 4,35násobný (šlo pouze o porovnání jednomyslných rozhodnutí simulované poroty, nikoli o simulování debaty porotců).

Rozdíl mezi životem a smrtí

Výzkum je inspirován reálným příkladem z americké justice. V roce 2007 zastřelil Lewis Jordan na útěku z loupežného přepadení filadelfského policistu. Tento čin byl zachycen na videu, takže nebylo sporu o tom, kdo jej spáchal. Místo toho se u soudu rozhodovalo, zda obžalovaný Jordan spáchal vraždu prvního stupně (promyšlenou, chladnokrevnou vraždu), nebo se dopustil vraždy druhého stupně (úmyslné neplánované zabití). Za jednu mu hrozil trest smrti, za druhou doživotní žalář. Porota Jordana usvědčila z úmyslné vraždy.

Jordanův obhájce později u odvolacího řízení argumentoval tím, že žalobce při přehrávání zpomalil záznam a tím „vytvořil falešný dojem rozmyšleného plánování“ (v originále false impression of premeditation). Tato stížnost byla zamítnuta. Soud uznal, že zpomalené přehrávání může změnit vnímání času, ale protože porota viděla i nezpomalený záznam, nemohlo prý dojít k jejímu ovlivnění.

Lidé mají problém posoudit běh času

Tým výzkumníků provedl celkem čtyři studie, aby zjistil, jaký vliv má zpomalení videozáznamu na lidské rozhodování a posuzování.

V první studii šlo o laboratorní napodobení rozhodování poroty v případě Jordanova soudního procesu. Účastníci studie si měli představit, že jsou v porotě. Někteří z nich viděli záznam v normální rychlosti, jiní jej viděli 2,25krát zpomalený, což odpovídá rychlosti, kterou se video přehrávalo u soudu. Lidé („porotci“), kteří viděli zpomalený záběr, odpovídali častěji, že šlo o zabití „předem rozmyšlené“ a také že obžalovaný „střílel s úmyslem zabít“.

Zpomalený záběr ve sportu

„Myslím si, že použití zpomalených záběrů pro rozhodování rozhodčích by mělo být omezeno. Rozhodčí vnímají realitu v reálném čase, a je fér, aby právě (tuto realitu) používali pro svá rozhodnutí.“

Profesor Eugene Caruso, spoluautor studie, pro BBC

Ve druhé studii vědci použili video ze sportovního utkání, které ukazovalo zakázaný způsob „složení“ protivníka (tzv. helmet-tohelmet tackle). Dobrovolníci opět rozhodovali, zda šlo o úmyslné porušení pravidel, nebo o nehodu. A i v tomto případě zpomalený záběr znamenal zvýšení „dojmu úmyslnosti“.

Aby výzkumníci rozlišili, co přesně toto zkreslení způsobilo, navrhli třetí studii tak, aby byli účastníci experimentu různým způsobem upozorněni na to, že jde o zpomalený záznam. Nejúčinnější bylo ukázat účastníkům časové razítko, upozornit na něj a zároveň upozornit, jak dlouho trvá událost na zpomaleném záběru ve skutečnosti. Ale ani všechna tato upozornění nesmazala rozdíl v rozhodování, pouze jej snížila.

Ve čtvrté studii pak vědci ověřili, zda se zkreslení vytratí, pokud účastníci uvidí jak nezměněné, tak zpomalené video. Ti, kteří viděli obě rychlosti videa, se při posuzování „úmyslu“ drželi mezi skupinami, které viděly jen jedno video. To ukazuje, že prezentace obou videí může zmírnit zkreslení, ale nikoli jej zcela eliminovat.

Iluze vhledu do hlavy

„Tato studie v žádném případě neposuzuje, jestli zpomalené video vede diváky k přesnějším, nebo méně přesným závěrům,“ poznamenali vědci ve studii. „Ale demonstruje, že zpomalený záznam může systematicky zvýšit vnímání úmyslu a rozmyslu. Zpomalení záznamu považujeme za jeden z řady způsobů, jak ovlivnit časové vnímání událostí a tím i vnímání motivů aktéra.“

Podrobnější studium výsledků ukázalo, že je to právě vnímání času, které mění pohled pozorovatele na „úmysl“. Není to nic zvlášť překvapivého. Zpomalený záběr nabízí dojem toho, že má aktér více času na rozmyšlení situace.

Každý záznam svým způsobem zkresluje realitu a zpomalený záznam ji podle výzkumu může zkreslovat (nebo naopak zpřesňovat) velmi předvídatelným způsobem. Lze očekávat, že tohoto výzkumu využijí obhájci a žalobci a budou usilovat o to, aby video bylo přehráno tím, či oním způsobem. Ještě důležitější je však závěr obecný: neměli bychom podléhat iluzi, že díky přesným a zpomaleným videozáznamům vidíme lidem do hlavy.