Malé švýcarské satelity mají z okolí Země odklízet vesmírné smetí po vysloužilých raketách a družicích. V Lausanne už vzniká první prototyp "orbitálního údržbáře" nazvaný CleanSpace One.
Podle Federální polytechnické školy v Lausanne (EPFL), kde s nápadem přišli, se satelity pro odklízení trosek musí vypořádat se třemi problémy. Prvním je přizpůsobení dráhy letu cílovému objektu.
Pak musí trosku ve vysoké rychlosti zachytit a stabilizovat ji. A konečně CleanSpace by měl umět trosku nebo nechtěný satelit doprovodit do zemské atmosféry, kde by předmět shořel.
Švýcarské vesmírné středisko při EPFL už vyvíjí speciální motor, který by první problém zvládl.
Po použití vyhoďte
Zpočátku mají být vesmírní popeláři na jedno použití. Vědci však počítají s tím, že se brzy podaří vyvinout takový satelit, který bude schopen odklízet trosky opakovaně.
Prototyp satelitu stojí deset milionů švýcarských franků (téměř 209 milionů Kč). EPFL věří, že první úklidové satelity pošle do vesmíru během tří až pěti let. Jeho prvním úkolem má být odklizení jedné ze dvou švýcarských družic, které byly na oběžnou dráhu vyneseny v letech 2009 (první švýcarský satelit Swisscube) a 2010 (TIsat).
Ředitel Švýcarského vesmírného střediska Volker Gass vyjádřil naději, že v budoucnu bude vyrobena celá rodina satelitů, které budou schopny odstraňovat z oběžné dráhy různé druhy družic. "Chceme být v této oblasti průkopníky," dodal Gass.
Zařízení však zvládne pouze větší trosky, problémy ale způsobují ty menší, které lze jen těžko sledovat.
Problematická likvidace
Švýcaři samozřejmě nejsou jediní, kdo se likvidací vesmírného smetí zabývá. Například v rámci NASA již bylo vytvořeno několik projektů, které si daly za cíl čistit oběžnou dráhu.
Rozvinutá sluneční plachta Nano Sail v představě ilustrátora
Patří sem i v roce 2010 úspěšně vyzkoušená solární plachetnice NanoSail-D, která by mohla sloužit právě k posílání vesmírných trosek do atmosféry. (více o první misi této solární plachetnice)
Zajímavé vesmírné smetíNejstarším sledovaným nefunkčním objektem na oběžné dráze je druhý americký satelit Vanguard I, který byl vypuštěn 17. března 1958. Pracoval šest let. Zdroj: planetsave.com |
Nebo navrhovaný systém Space Debris Elimination (SpaDE), který má za pomoci přesně zaměřeného výronu vzduchu z horních vrstev atmosféry zpomalit smetí, a to by pak mohlo spadnout na Zemi. (podrobnosti v AJ zde).
Jsou však drahé, a tak se zatím volí vyčkávací taktika. Smetí na nižších oběžných drahách (200-2 000 km) totiž může nakonec spadnout do atmosféry. Zbytky obíhající výše však musí být k Zemi poslány, jinak budou kroužit kolem Země staletí i déle.
Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) tvrdí, že kolem Země se pohybuje víc než 500 000 kusů použitých stupňů raket, vyřazených satelitů a dalšího smetí o velikosti mezi 1 a 10 cm. Objektů, které mají průměr přesahující deset centimetrů a jež má NASA zaznamenané, je přitom nejméně 22 000. Z nich je zhruba 1 000 funkčních systémů.
V roce 2030 by se mělo na oběžných drahách Země podle současných odhadů pohybovat přes 30 tisíc sledovaných úlomků větších pěti centimetrů, tedy téměř dvojnásobek dnešního množství.
Kosmické smetí větší než 10 cm v roce 2008
Nejvíc jich je ve výškách mezi 800-850 km nad povrchem Země. Trosky se pohybují rychlostí blížící se 28 000 kilometrů za hodinu, což je dost na to, aby způsobily závažné a trvalé škody na družicích a vesmírných plavidlech.
Při takových kolizích zase vznikají další trosky. Stalo se to například 10. února 2009, kdy americký satelit Iridium-33 explodoval při srážce s vysloužilou ruskou družicí Cosmos-2251 a přidal tak 2 000 úlomků k vesmírnému smetí.
Ohrožují i provoz na vesmírné stanici ISS. Ta musí čas od času mírně korigovat dráhu, aby se zbytkům vyhnula, nebo se musí posádka schovat do některého z modulů. (přečtěte si o půl roku starém incidentu na ISS).
