Zatmění Slunce je jeden z těch neobvyklých momentů, kdy si uvědomujeme pohyb naší planety a naše místo ve sluneční soustavě. To proto, že máme všichni ze školy alespoň nějaké povědomí o základním principu: Měsíc, který Zemi obíhá, je v době zatmění mezi pozorovatelem a Sluncem. A protože Měsíc je mnohem menší, než Slunce, ale zase je mnohem blíže, na nebi se zdají být obě nebeská tělesa podobně velká. Měsíční kotouč překryje ten sluneční a vzniká úplné zatmění Slunce.
Jak funguje zatmění: stín Měsíce je promítán na zemský povrch. Tam, kde je sluneční kotouč zcela zakryt, vzniká úplné zatmění (plný stín, tzv. umbra), na jiných místech je pozorované jen částečné zatmění (penumbra).
Představte si ale na okamžik, že byste nic z toho nevěděli. Slunce je pro vás žhavá věc na nebi a o tom, že je Země kulatá, vůbec nevíte. Jak byste pak reagovali, kdyby se uprostřed dne udělala z ničeho nic naprostá tma?
Zatmění Slunce ukončilo válku
Psal se rok 585 před Kristem. Tedy vlastně nepsal, protože tehdy ještě neexistoval jednotný systém počítání let, ale to nebyla hlavní starost lidí obývajících území dnešního Turecka. Tou byla jednoznačně válka. Dlouhý a vyčerpávající konflikt o území mezi Lýdy a Médy trval bez přestávek více než pět let.
Při úplném zatmění obvykle citelně klesne teplota okolí. Zmatené ptactvo začne zpívat večerní písně a ukládat se ke spánku...
Tato bitva Lýdů a Médů ovšem vešla do dějin. Stalo se totiž během ní něco, co zcela přesahovalo chápání tehdejších vojáků a vojevůdců. Uprostřed dne se začalo náhle zatahovat, ačkoli mraky tomu neodpovídaly. Po pár minutách bylo bitevní pole ponořené do tmy a vojáci na obou stranách položili zbraně, zraky upřené k obloze. Tam, kde ještě před chvílí bylo slunce, je nyní tmavý kotouč, a všude kolem tma jako v noci.
O bitvě víme ze spisu Dějiny slavného řeckého historika Herodota: „Když válka trvala se střídavým štěstím, došlo v šestém roce ke srážce, při které se stalo, že se po začátku boje pojednou den změnil v noc. (...) Když Lýdové a Médové spatřili, že nastala noc místo dne, ustali v boji a obě strany raději pospíchaly uzavřít mír.“
K zajištění míru přispěly i následně domluvené vzájemné sňatky mezi rodinami vůdců znepřátelených národů. Dalo by se tedy říci, že díky tomuto zatmění Slunce - tehdy zřejmě vnímanému jako znamení hněvu bohů - vznikla i přinejmenším dvě manželství. Což je tradice, kterou evidentně dodržují lidé i po dvou a půl tisících let: také letos je v USA na moment zatmění naplánováno velké množství svateb.
Zatmění slunce 28. května roku 585 před Kristem. Úplné zatmění bylo vidět i v dnešním Turecku
Jak víme, že se bitva odehrála právě v roce 585 před Kristem? Právě podle toho zatmění. Astronomové totiž umí s velkou přesností určit, kudy procházel stín zatmění minulých i kudy bude procházet při těch budoucích.
Ale víme zcela jistě, že šlo právě o toto zatmění? Stručná odpověď zní, že to nevíme. Ta podrobnější je však zajímavá a přivede nás z oblasti antické historie do oboru moderní matematiky a astronomie.
Jak Thalés z Milétu předpověděl zatmění?
Herodotes poznamenal, že zatmění Slunce (tedy „že se po začátku boje den pojednou změnil v noc“) nebylo tak úplně překvapení: „Tuto změnu předpověděl Iónům Thalés z Milétu a stanovil pro ni právě tento rok, ve kterém k ní také došlo.“
Řecký filosof a matematik Thalés z Milétu
Jméno Thalés, které dnes zná každý školák díky Thaletově větě o trojúhelnících nad průměrem kružnice, bylo známé už za jeho života (cca 624 - 548 před Kristem). Kolovaly o něm různé zvěsti, které nadále zvyšovaly jeho věhlas. Aristoteles popsal, jak Thalés vydělal jmění díky tomu, že odhadl nadúrodu oliv a skoupil všechny lisy na olivový olej - to mělo ukázat, že dobrý a chytrý filozof se může díky svým vědomostem stát boháčem. Pokud filosof žije v chudobě, je to proto, že je moudrý a o peníze nestojí.
Schopnost předpovědět zatmění Slunce (tehdy se ještě říkalo „proměna dne na noc“) proto zcela zapadala do dobových i pozdějších představ o tom, co Thalés - muž vládnoucí matematickými schopnostmi srovnatelnými s magií a učitel slavného Pythágora - dokázal vydedukovat. Isaac Asimov později popsal bitvu v roce 585 před Kristem, a Thaletovu předpověď zatmění, které ji ukončilo, jako „zrod moderní vědy“.
Něco tady nehraje
Jenže Thaletova předpověď, jak ji popsal s odstupem několika desetiletí Herodotos, byla mnoha astronomům podezřelá. První zvláštností, která upoutá pozornost odborníků, je údajná předpověď zatmění na „právě tento rok“.
„Jakákoli spolehlivá předpověď zatmění Slunce byla zřejmě (v této době) nemožná. (...) Thales prý předpověděl rok, kdy k zatmění došlo, ale to je podezřelé, protože lze předpokládat, že ten, kdo by dokázal předpovědět zatmění Slunce, dokázal by jej předpovědět s přesností na den,“ domnívá se například historik Dmitrij Pančenko.
Dodejme, že Thalétovi by předpověď slunečního zatměni značně znepříjemnilo i dobové přesvědčení o tom, že Země je placatá, které zřejmě sdílel. Teprve o několik set let později se filosofové a astronomové shodli na tom, že Země je kulatá, což jim umožnilo sestavit lepší, i když stále ne dokonalý model pohybu nebeských těles.
Ale pokud to byl génius...
Ale neházejme ještě meč do olivového háje. Samotný fakt, že Thalés neměl naše moderní znalosti o sluneční soustavě, ještě neznamená, že nemohl zatmění Slunce předpovědět jinak.
Úplné zatmění slunce
Jednou z věrohodných možností je, že Thalés využil astronomických pozorování starých Babyloňanů, kteří už v roce 1063 před Kristem zaznamenali úplné zatmění Slunce právě jako moment, kdy se „den změnil v noc a uprostřed nebe byl oheň“. Oheň celkem odpovídá pozorování korony kolem zakrytého Slunce, případně tzv. Bailyho perlám - jevu, kdy paprsky prosvítají přes nerovný měsíční terén.
Nuže, Babyloňané zřejmě objevili pravidelnost, kterou dnes astronomové nazývají saros. Je to perioda o délce přibližně 18 let a 11 dnů, po které se Měsíc ocitne téměř ve stejném postavení, jako byl předtím. To znamená, že pokud došlo na nějakém místě k úplnému zatmění, za 18 let a 11 dnů dojde k úplnému zatmění nedaleko tohoto místa. Ale protože saros není přesně dělitelný počtem dnů (chybí asi 52 minut), oblast úplného zatmění se posouvá.
Cyklus Saros 136 a zatmění, která lze podle něj předpovědět
Předpovídat zatmění podle těchto cyklů ovšem není žádná legrace. Někteří vědci tak spekulují, že Thalés mohl předpovědět zatmění způsobem, který mu připadal smysluplný, ale ve skutečnosti se trefil pouze náhodou.
Dirk Couprie se zase domnívá, že Thalés zkrátka odhalil pravidelnost, která dávala smysl na základě jemu dostupných dat a vedla k jedné úspěšné předpovědi: „Na základě pozorování se Thalés mohl domnívat, že zatmění přicházejí ve trojicích: druhé zatmění přijde 17 nebo 18 měsíců po prvním a třetí zatmění přijde 35 měsíců po prvním.“ To také vysvětluje, proč je známa pouze tato jedna Thalétova předpověď: tato „krátkodobá pravidelnost“ (ve skutečnosti souhra mnohem složitějších zákonitostí) přestala platit právě po roce 585 před Kristem. Ale o tom už historické knihy nemluví.
Zdá se tedy, že tzv. publikační zkreslení, které vede k častějšímu otisknutí pozitivního výsledku experimentu na úkor těch výsledků, které „nevyšly“, provází vědu od jejích samotných začátků. Dodnes si tak nemůžeme být jistí, zda byla Thalétova předpověď jen mýtem, šťastnou náhodou, nebo nějakým geniálním výpočtem, který současným historikům dosud uniká.
Aktualizace: Odstranili jsme z článku odkazy na přímý přenos ze zatmění.
Video: Dalekohled zachycuje úplné zatmění Slunce nad Oregonem (2017)
