Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Sabotáž? Smrt v ohnivém pekle Apolla 1 stále vzbuzuje otázky

aktualizováno 
Gus Grissom zahynul uvnitř testovací kabiny kosmické lodi Apollo 1. Jeho syn Scott si dodnes myslí, že za vším mohla být sabotáž. Velmi pravděpodobně to není pravda, ale okolo zbytečné smrti tří astronautů před 46 lety se stále spekuluje.

Týden na rozhraní ledna a února je v kalendáři pilotovaných kosmických letů NASA skutečně smolným týdnem. Odehrály se v něm tři největší tragédie amerického kosmického programu. Na pátek 1.2.2013 připadlo desáté výročí tragédie Columbie a při této příležitosti si kosmická agentura připomněla i další dvě havárie.

  • Kosmická loď Apollo 1 AS-204 - 27.1.1967 - požár při nácviku na rampě, 25 dnů před plánovaným startem - tříčlenná posádka
  • Raketoplán Challenger - 28.1.1986 - exploze během vzletu do kosmu - sedmičlenná posádka
  • Raketoplán Columbia - 1.2.2003 - zničen při návrat z kosmu - sedmičlenná posádka. Do kosmu vzlétl 16.1.2003.

Tragický návrat raketoplánu Columbia jsme si připomněli v pátečním článku, start raketoplánu Challenger pak v tomto textu. Dnes se podrobněji podíváme na start lodi Apollo 1.

27.1.1967
Apollo 1 AS-204: Požár při zkoušce v kabině

Byla to neomluvitelná nezodpovědnost ve výrobní firmě při zahájení lunárního programu. Na jejím konci stál požár první kosmické lodi Apollo, při němž v pekelné výhni bez možnosti úniku zahynuli kosmonauti Virgil "Gus" Grissom, Roger Chaffee a Edward White. V zákulisí se mluvilo o protekci a úplatkářství, oficiální zpráva vyšetřující komise se věnovala především technické příčině.

Tahanice před startem

Firma North American Aviation sice ve výběrovém řízení nezvítězila, ale nakonec dostala po velice podezřelých zákulisních jednáních v zakázce na vývoj a výrobu lodě Apollo přednost před ostatními. Měla mocného ochránce v osobě Jamese Webba, tehdejšího nejvyššího šéfa NASA. Připomíná to situaci, která později vyšla najevo také při vyšetřování tragédie raketoplánu Challenger, kdy hlavní roli v příčinách dramatu sehrála firma Morton-Thiokol, podporovaná tehdejší ředitelem NASA Jamesem Fletcherem. V obou případech zvítězily tlaky protekce a osobních kontaktů. Následky byly tragické.

Tuto fotografii věnovali členové posádky Apolla 1 konstruktérovi Josephu

Tuto fotografii věnovali členové posádky Apolla 1 konstruktérovi Josephu Sheaovi, který měl na starosti dohled nad konstrukcí a návrhem modulu. Byl k ní připojen i text: Ne, že bychom ti nevěřili, Joe, ale tentokrát jsme se obrátili rovnou na vyšší místa. Na fotografii jsou zleva Ed White, Gus Grissom a Roger Chaffee.

Pouhých pět měsíců před zkouškou první lodi Apollo na startovací rampě číslo 34 na mysu Canaveral se uskutečnilo jednání mezi zástupci NASA a firmy North American Aviation. Protokol o jednání nebyl nikdy v plném znění zveřejněn, ale z toho, co se později dostalo na světlo zásluhou britských novinářů Huga Younga, Bryana Slicocka a Petera Dunna ze Sunday Times Weekly Review, vyplývá, že při jednání se strhla ostrá hádka, při níž zástupci NASA žádali, aby z kosmické kabiny byly odstraněny hořlavé a nebezpečné materiály, především nylon.

Havárie Apolla 1

podrobně od Karla Pacnera

Zástupci North American Aviation argumentovali, že úpravy zpozdí přípravy natolik, že nebude možné dodržet závazek dopravit americké kosmonauty na Měsíc nejpozději do konce roku 1969. Na schůzce přítomný kosmonaut Grissom nakvašeně vyjel: "Tak co, vyhodíte ty hadry, dokud to máte tady? Snad nebudete strašit s ranci velcra (tj. suchého zipu z nylonu nebo polyesteru, poznd. red.), až začneme kabinu zkoušet na mysu?"

Jeho obavy se naplnily. V North American Aviation sice některé původní vnitřní potahy odstranili, ale nahradilo je 9,5 kilogramu jiných hořlavých látek, opět včetně stejného suchého zipu.

Těžko se vžít do představy toho, co se odehrávalo v poměrně těsné kabině, když se kosmonauti ocitli uprostřed ohnivé výhně, jako kdyby je nějaký šílenec hodil do rozpálené pece. Všichni tři muži jednali předpisově, snažili se o záchranu, ale překážkou byl těžkopádný mechanismus uzávěru vstupního otvoru, jehož otevření trvalo nejméně 90 sekund. Silný žár byl rychlejší.

Posádka pro první let Apollo se dlouhodobě připravovala. Tento záběr z nácviku

Posádka pro první let Apollo se dlouhodobě připravovala. Tento záběr z nácviku nástupu do kabiny je z října 1966.

"Jestliže zemřeme, chceme, aby se s tím lidé smířili. Dobývání vesmíru stojí za riskování života. Ať už se s námi stane cokoli, věříme, že se tím nezdrží kosmický program," řekl nedlouho před osudným 27. lednem 1967 k jeho povaze až nepatřičně pateticky Virgil Grissom, jako by snad měl zlou předtuchu.

Nedlouho před osudovým testem na rampě pověsil nad vstup do trenažéru kabiny citron, jako symbol svého znechucení nad děním kolem řešení všech zjištěných nedostatků. Ani na okamžik však nezaváhal, v přípravě na první zkušební let pokračoval. Byl v pravém slova smyslu obdiv zasluhujícím profesionálem.

Rychlá a bezbolestná smrt to nebyla

Na oficiálních fotografiích NASA, které byly publikovány, je zachycen hrůzný pohled do ohněm zničené kabiny. Vše pokrývala silná vrstva popela a seškvařené umělé hmoty. Přístroje shořely a popraskaly, mnohé kabelové spoje se doslova vypařily.

Nejstrašlivější byl prý pohled na kosmonauty. Tyto snímky nebyly nikdy publikovány ani přes snahu bulvárních plátků získat alespoň jediný z nich. Poměrně nedávno se sice na internetu objevily fotografie údajných poničených skafandrů (viz úvodní fotografie), ale představitelé NASA nikdy nepotvrdili jejich pravost.

Požárem zničená kabina Apollo AS-204

Požárem zničená kabina Apollo AS-204

Podle oficiální zprávy bylo hlavní příčinou smrti kosmonautů rychlé udušení dýmem. Následky popálení byly až druhotnou příčinou. Málokdo tomu však uvěřil. Mluvilo se o nepředstavitelném utrpení, bolesti a hrůze v posledních vteřinách života. Oficiálně o tom však nepadlo ani slovo. Prý z ohledu k pozůstalým, avšak prý také kvůli případným soudním sporům a finančním náhradám pozůstalým. Chce se věřit, že nepříliš přesvědčivé oficiální prohlášení o "rychlé a bezbolestné smrti" bylo vydáno pouze ve snaze zmírnit bolest blízkých pozůstalých. Nikoli kvůli tahanicím o peníze.

Vyšetřovací komise konstatovala, že příčinou požáru byl zřejmě šroubovák, který v kabině zapomněl nezjištěný technik. Při otevírání a zavírání malých dvířek ke schránce s patronami s hydroxidem lithným ve spodku kabiny se nejspíš sedřela izolace drátů, vedle nichž šroubovák ležel, takže došlo ke zkratu v elektrickém rozvodu. Zda byl na vině šroubovák nebo jen obnažené dráty, které se spojily, to přesně nevíme.

Stačila však jiskra a v kyslíkové atmosféře uzavřené kabiny vypukl požár. Ozvaly se hlasy, že za takových okolností mohlo k tragédii dojít, i kdyby zakázku na Apollo získala firma Morton-Thiokol či kdokoli jiný. Prý se nedá mluvit o nějaké míře zavinění ze strany North American Aviation nebo dokonce o jakýchsi podezřelých souvislostech. Podobné vysvětlení však vychází ze scestné víry v nezměnitelnou osudovost.

Byla to sabotáž?

Veškerá mlžení a nejasnosti přinesly - jak už to bývá - nežádoucí ovoce. Například Grissomův syn Scott upozorňoval, že podle pitevního nálezu prý všichni tři kosmonauti měli v plicích stopy vody, a protože takové stopy zůstávají po delší inhalaci kouře, vyslovil šokující domněnku, kterou lze zkráceně shrnout: "Ve chvíli, kdy se konečně podařilo otevřít vstup do kabiny, byli kosmonauti ještě naživu, ale protože záchranné jednotky nabyly přesvědčení, že jsou mrtví, nebyla jim poskytnuta žádná pomoc a nedošlo k pokusu o resuscitaci."

Upozornil také na dochovaný spínač S-11 a nevelkou kovovou destičku, která k němu nepatřila, a přišel s další šokující úvahou: destička byla záměrně namontována do místa, kde se sbíhaly kabely, aby po stisku spínače při přepojení kabiny na vlastní zdroj elektrické energie došlo ke zkratu. Byla to tedy o sabotáž!

Fotogalerie

Dodatečné zkoumání, které inicioval kongresman James Sensenbrenner, však doložilo, že zmíněná destička byla do plastikového sáčku se spínačem přiložena omylem až dodatečně během vyšetřování.

Bývalý systémový technik Steve Clemmons byl bezprostředně u pokusu o záchranu trojice z Apolla a v roce 2002 byl Scottem Grissomem kontaktován a seznámil se s jeho názory. Odmítl je. "Od okamžiku, kdy jsem mu řekl, co si o všem myslím, reaguje na mne jako býk na červený šátek". A s neskrývaným smutným pochopením dodal, že Scott je tragickým případem syna, který se nikdy nevyrovnal s otcovou smrtí.

Nebyla to žádná sabotáž a neobjevil se ani sebemenší náznak toho, že byla zanedbána možnost první pomoci. Jim Lovell a Jeffrey Kluger v knize Apollo 13 uvádějí bezprostřední svědectví (str. 23 českého překladu) hasiče Jamese Burcha z jednotky na kosmodromu: "Oheň byl nesmírně horký, ale byl také nesmírně rychlý. Tohoto muže zahubily plyny, nikoli plameny. Burch věděl, že veškerý život, který v kosmické lodi pulzoval před pouhými čtrnácti minutami, s určitostí vyhasl."

Neúplné i nepřesné a nejasné oficiální zprávy, vydávané ať již v zájmu úcty k zemřelým, anebo z jiných důvodů, však později vedly k mnoha zbytečným smyšlenkám.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.