České létající kolo je těžkopádné, ale do vzduchu se dostalo

  • 41
Do vzduchu se dnes poprvé vzneslo létající kolo Flying Bike. Zatím pouze s figurínou. Do budoucna se počítá s tím, že přístroj bude řídit člověk.

Láska k dobrodružným románům Julese Verna a knížkám Jaroslava Foglara přivedla skupinu inženýrů a designérů k sestrojení létajícího kola Flying Bike, které se dnes poprvé na několik minut vzneslo do vzduchu na pražském výstavišti Letňany.

Jak jsme už psali v době, kdy autoři projekt představili podrobněji, není létající kolo žádný drobeček. Vztlak obstarává tah šesti horizontálních vrtulí, které samozřejmě jediný člověk nemůže rozhýbat. Pohání je sada elektrických baterií.

Na kole zatím seděla jen figurína, ale do budoucna se počítá s tím, že přístroj bude řídit člověk. "Teď je projekt ve fázi, že kolo je řízeno pomocí vysílačky. Dále chceme pokračovat tak, abychom byli schopni na létajícím kole mít živého člověka," řekl ČTK Milan Duchek z firmy Duratec, která se na projektu podílela se společnostmi Technodat a Evektor. Vzlet s živým člověkem by se mohl uskutečnit letos na podzim.

Jak to létá a jezdí

Základní parametry létajícího kola:

celkový výkon: 47 kW

pohon: 4× hlavní motor po 10 kW, 2× stabilizační motor 3,5 kW, na otočných konzolách po stranách

vrtule: hlavní vrtule pro statický tah 1 300 mm, max. otáčky 2 500/min, stabilizační vrtule 650 mm

Zdroj energie: sada Li-Pol akumulátorů o celkové kapacitě 50 Ah

rozměry: cca 3 500 mm (délka) × 2 500 mm (šířka) × 1 200 mm (výška)

hmotnost: 85 kg bez pilota, max. vzletová hmotnost: 170 kg

doba letu cca 3-5 minut, doba jízdy na elektromotor 30-50 minut

max. rychlost jízdy: omezena na 50 km/h

V projektu jde podle autorů především o jejich osobní hravost: "Naší hlavní motivací při práci na projektu nebyl zisk nebo komerční zájem, ale splnění našich klukovských snů," uvedl člen řídícího výboru projektu Aleš Kobylík. Asi o tom není třeba pochybovat, ale jak to tak bývá, zároveň se projekt využívá jako reklama pro zúčastněné firmy.

Použití elektromotorů sice nevypadá na pohled dobře, ale pokud se máme držet podoby létajícího kola, a právě podle předlohy Jaroslava Foglara půjde o vzhled především, je to nejlepší možné řešení.

Létající stroje poháněné lidskou silou nemohou vypadat jako kolo, jde o křehká letadla s velkým rozpětím křídel. Jejich výkony však nejsou vůbec špatné, dokážou běžně létat na vzdálenosti desítek kilometrů a byly provedeny i lety o délce přes sto kilometrů.

Týká se to jen strojů s pevným křídlem. Flying Bike se podobá způsobem letu spíše helikoptéře, a ty se lidskou silou zatím pořádně rozlétat nepodařilo. Rekord v této kategorii zatím drží helikoptéry Gamera (přesněji Gamera II) z univerzity v Marylandu.

Ovládací panel létajícího kola. Jak je patrné, bez dobíjení ze sítě s ním nenalétá mnoho ani Jan Tleskač

Počítačový model létajícího kola F-Bike. Z rozměru rotorů je jasné, že lidskou silou by je šlo roztočit jen stěží

Počítačový model létajícího kola F-Bike

Stroj se dostal na vzduchu nejdéle na 65,1 sekundy a do výšky 2,5 metru. Není to moc, ale je to velké zlepšení proti předchozímu rekordu, kdy se stroj Gamera I vznesl jen do výše několika desítek centimetrů.

My jsme tehdy na Technetu pochybovali, že by se stroj mohl dostat výše, ale po řadě konstrukčních úprav (Gamera II je lehčí, má větší rotory atp.) se naše pesimistická proroctví ukázala jako lichá. Do Marylandu gratulujeme!

,