Teplé mohou být voda, vzduch, přikrývka, šaty, dny a noci, ruce i nos, jakož i jaro, případně podzim. Voda nadto dokáže být vřelá. Voda, vzduch, dny i noci, ruce, nohy i nos, jaro a léto mohou být naopak studené. Teplý i značně studený může být úsměv. Přijetí je vřelé, atmosféra v průběhu setkání nebo na schůzi ledová, stejně jako tvář, která předsedala.
Fyzikální pojmy užíváme v sociálních souvislostech a naopak. Je to jen metafora? Náhoda? Jestliže nejsou, jaká je souvislost a kde se vzala?
Nevíme-li, zeptáme se. Ve vědě jsou nejlepšími otázkami a zdaří-li se věc, pak i odpověďmi, experimenty.
Středeční sloupekVždy ve středu vychází na Technet.cz sloupek od jednoho z našich předních odborníků. Pravidelně se zde budete setkávat s názory biochemika, bývalého předsedy Akademie věd a dnes předsedy Učené společnosti, Prof. RNDr. Václava Pačese, DrSc., neuropatologa MUDr. Františka Koukolíka, DrSc. a šéfa České kosmické kanceláře a specialisty na dálkový průzkum Země Doc. Ing. Jana Koláře, CSc. |
Pozvete si padesát vysokoškolských studentů, polovina jsou ženy, polovina druhá muži. Protože jste sociální psychologové, neřeknete jim, o co jde. Kdyby to věděli, ovlivnili by výsledek. O co jde, se při těchto experimentech říká a vysvětluje lidem až poté, co pokus skončí.
Vyptáváte se na všechno možné, například: jak často jste se v minulých třech měsících namáhali, kolikrát denně jíte? A do hromady otázek zamícháte tři, které vás zajímají nejvíc. Týkají se sprchování a koupání. Pokusné osoby budou odpovídat v osmistupňové škále, od třikrát denně do jedenkrát týdně.
Druhá klíčová otázka se zeptá: jak teplou vodu užíváte? Odpověď budete chtít v šesti stupních, od chladné po velmi horkou. A do třetice budete zvědaví, jak dlouho ve sprše nebo vaně pokusná osoba dlí, a to v sedmi stupních, od méně než dvě minuty po déle než půl hodiny.
V houští maskujících otázek je deset výroků, o nichž víte, že jsou škálou osamělosti. Pokusné osoby zaškrtnou, v jaké míře s výrokem souhlasí, a to ve čtyřech stupních: nikdy až často. Výsledky svěříte statistikovi. A ten spočítá, že existuje významný kladný vztah mezi mírou pocitu osamělosti na straně jedné a četností koupání/sprchování, délce pobytu ve vaně/sprše jakož i výší teploty užité vody na straně druhé.
"No - vysokoškolští studenti", řeknete si, coby sociální psychologové. "Třeba jsou nějak odlišní." Takže zkusíte to samé s ne-vysokoškoláky, s lidmi, jimž se říká veřejnost. Jestliže vysokoškolákům bylo v průměru 20 let, lidem z veřejnosti bylo v průměru 44. Statistik nezjistí vztah mírou pocitu osamělosti a počtem koupelí / sprchování. Zato jsou pobyty ve vodě o trochu delší a voda teplejší.
Jestliže jde fyzikální teplo zaměňovat s teplem v sociálních vztazích, a naopak, jestliže si lidé fyzikálním teplem doplňují teplo, které jim chybí ve vztazích s druhými lidmi, mohlo by to fungovat i naopak. Dejme tomu, že lidi nějak fyzikálně ochladíme nebo naopak ohřejeme. Projeví se to na jejich sociálním rozhodování?
Takže si pozvete jinou skupinu vysokoškoláků a na minutu jim vložíte do levé dlaně balíček, nazvaný "produkt", velikosti 37 × 26 × 1 cm, krásně vychlazený v mrazáku, kde pobýval hodinu. V další části pokusu jim opět vložíte do levé dlaně stejně velký balíček, opět "produkt" ohřátý v mikrovlnce na tělesnou teplotu,
tj. 36,7 °C.
Pokusné osoby drží balíček minutu, pak začnou vyplňovat dotazník spotřebitele, balíček stále na dlani. Tážete se, zda první byl pocit z "produktu" příjemný nebo nebyl (ano/ne), 2. byl balíček účinný nebo nebyl (ano/ne), 3. doporučili byste ho svým přátelům? (ano/ne).
MUDr. František Koukolík, DrSc. František Koukolík František Koukolík vystudoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy se specializací na patologickou anatomii. Zaměřil se na neurodegenerativní choroby mozku. Od roku 1983 je primářem patologie Thomayerovy nemocnice v Praze, zároveň přednáší na 3. lékařské fakultě UK. Koukolík napsal desítky knih a v roce 1992 získal cenu Akademie věd za popularizaci vědy. |
A pak je necháte řešit něco nápadně odlišného a v tomto nápadně odlišném opět zamaskujete dotazník osamělosti. Ověříte si, zda vás pokusné osoby neprokoukly. (Neprokoukla žádná).
Vychlazený nebo ohřátý "produkt" je psychologický nevědomý podnět, říká se mu prime. Doslovně to znamená spuštění. Priming je druh nevědomé paměti. Usnadňuje vědomé učení, šetří energii. Jestliže ho ovlivníte, ovlivníte další rozhodování. S primingem rozsáhle pracuje reklama, propaganda i vymývání mozků.
Funguje to
Chladný balíček prohloubil míru pocitu osamělosti. Tu lze chápat jako sociální chlad. Teplý balíček skóre neovlivnil. Což doložilo starší pokusy: jestliže si lidé vybavovali pocity z chvil, v nichž byli nějak sociálně odmítnuti, měli dojem, že je v místnosti chladněji.
Předpověď evoluční psychologie sedí: sociální odmítnutí nebo vyloučení je podstatně nebezpečnější než mírně vřelé přijetí. Proto mu lidé věnují, jako všem špatným zprávám, větší pozornost. Vývojovým programem, automatismem zdravých lidí bez špatných zkušeností, je spíše ke skupině nebo druhému člověku přistupovat než se vzdalovat. Záporná zkušenost je však několikanásobně účinnější než kladná. Neplatí to však pro muže, který má někde oslovit neznámou mužskou skupinu.
Možné totiž je, že i tato nechuť má evoluční pozadí. Současní šimpanzi patrolující na hranicích svého teritoria obvykle napadnou a krutě zabijí jednotlivého šimpanze, samečka z cizí skupiny, který se jim dostane do rány. Samiček se tato agrese netýká. Patrola se je pokouší získat.
Evoluční pozadí lze předpokládat proto, že se šimpanzi sdílíme asi 98 % genů a tedy jsme s nimi museli mít společné vývojové předky. Stejně jako jsme měli společné vývojové předky, byť v čase a prostoru podstatně vzdálenější, s dnešním ječmenem a pšenicí. Části genetické informace ječmene a pšenice jsou totiž v jádrech nervových buněk našich mozků.
Malá odbočka. Nezaměňovat, prosím: lidé se ze šimpanzů, případně opic, ječmene ani pšenice nevyvinuli. Mají s nimi jen společné předky. Jsme totiž všichni větvemi "stromu", přesněji viděno vzájemně provázaného "křoví" života. Opice, šimpanzi, pšenice a ječmen, ryby, ptáci, prvoci i kapradiny jsou jiné současné větve v současné koruně stromoví/džungle/keřů života než jsou dnešní lidé. Nadřazení jim nejsme ani trochu, přestože si to spousta lidí myslí a svatá písma a jejich mýty pocházející z minulých tisíciletí tvrdí. Jsme jen velmi odlišní. Třeba tím, že máme jazyk a rozvinutou kulturu.
Sociální vyloučení bývá velmi bolestná zkušenost, zejména pro děti a dospívající. Tak bolestná a stresující, že může být příčinou deprese a sebevraždy. Sociální vyloučení se dá snadno modelovat. Příkladem modelu je virtuální míčová hra. Pokusná osoba je účastníkem, dostává nahrávky. Po nějaké době ji začnou ostatní hráči ignorovat. Jestliže pokusná osoba přitom má hlavu ve skeneru nějaké funkční zobrazovací metody, dá se sledovat, co a kde se jí při tom děje v mozku.
Sníží pocit fyzikálního tepla bolest ze sociálního vyloučení, tedy krajního sociálního chladu? Nahradí fyzikální teplo sociální zimu?
Takže se pozeptáte opravdu velkého souboru vysokoškoláků. Poprosíte je, aby vám napsali o chvílích, v nichž se cítili sociálně vyloučení nebo naopak přijatí. A pak jim stejně jako v předchozím experimentu vložíte do dlaně "produkt" mrazivý nebo teploučký. Opět bude jejich úkolem "produkt" vyhodnotit. A pak se jich vyptáte na potřebu družit se, například: "Přál/a byste si pobýt s někým blízkým?" nebo "Přál/a byste si popovídat s kamarádem telefonicky?". A pak se budete vyptávat na jejich zájmy, například na to, zda jedí rádi cukroví, nakupují, cvičí, zda si odpoledne schrupnou, nebo se osprchují.
Povahu experimentu jim vysvětlíte, až bude po všem. Opět: tohoto pokusu se účastnilo 88 žen a stejný počet mužů, neprokoukl ho nikdo. Výsledek odpovídá předpovědi: studený balíček zvyšoval potřebu družit se. Efekt studeného balíčku byl opět větší než efekt balíčku teplého.
Víme o tom?
Následoval pokus čtvrtý. Jiná lidská skupina, 32 žen a 28 mužů v průměrném věku 20 let, získaná za 2 dolary (zhruba 41 korun) v blízkosti univerzitní jídelny, dostala do rukou příběh údajně napsaný předchozím účastníkem pokusu. Nápadný nápis nahoře pravil, že úkolem je napsat o události, kterou účastník zapomněl a právě si ji vybavil.
Příběh vyprávěl o ženě, která pomohla své sestřenici se stěhováním do nového bytu. Když práci dodělaly, vyrazily se najíst. Příběh měl dvě podoby. V jedné se sestřenice sprchovala, ve druhé nikoli, například se jen převlékla. Jakmile pokusné osoby dočetly, bylo jejich úlohou určit míru, ve které je sestřenice osamělá, jaká je její potřeba družit se, v jaké míře se zajímá o emoční regulaci. Úlohu vyjadřovaly výroky, na které pokusné osoby odpovídaly v šesti stupních, od "zásadně nesouhlasím", po "zcela souhlasím". O co jde, zase neprohlédl nikdo.
Účastnici pokusu neměli za to, že je sestřenice, která se sprchovala, osamělejší, než sestřenice, která se nesprchovala. Jinak řečeno: vztahu mezi fyzikálním teplem a chladem a sociálním teplem a chladem si lidé nejsou vědomi.
Což je zajímavé.
Jenže proč tomu tak je?
Vědci rozlišují bezprostřední a základní příčiny jevů. Základní příčiny vztahu mezi fyzikálním a sociálním teplem nebo chladem lze hledat v raném dětství a v evoluci. Rozdíl mezi sociálním teplem a chladem je rozdílem mezi "přítelem" a "možným nepřítelem".
Člověk, který se chová vřele, bývá, pokud mu lidé důvěřují, chápán jako jedinec prosociální, spolupracující, velkorysý, důvěřující a jako člověk, kterému důvěřovat lze.
Lidé chladní bývají chápání jako lidé egocentričtí, soutěživí, nespolupracující, nedůvěryhodní. Je totiž pravděpodobné, že sociálně psychologické pojmy jsou metafory vycházející z konkrétních fyzikálních prožitků. Abstraktní pojmy jejich příkladem je vzdálenost, velikost a teplota se formují v raném dětství. Nepotřebují jazyk ani schopnost vyvolávat je z paměti. Mluvíme přece o "blízkém vztahu", "vřelém úsměvu", "vyšším poslání / principu". Lze předpokládat, že se tyto sociálně psychologické abstraktní pojmy rodí v mateřské náruči: drží mne pevně (ale nedusí), je teplá a chrání, miluje, pomáhá, podporuje.
Proslulá Bowlbyho teorie vazby mezi matkou (nebo člověkem, který ji nahrazuje) a nejmenšími dětmi, resp. mláďaty, mluví o evolučně zakotveném oboustranném vztahu. Díváte-li se na činnost mozku matek prožívajících vztah k vlastnímu nejmenšímu dítěti, spatříte, kde a jak je tento vztah zakotvený. Angličtina pro to má legrační a nepřeložitelný výraz převzatý z počítačové hantýrky "hardwired", znamená "zadrátovaný natvrdo".
Funguje to v obou směrech
Jestliže lidem při prvním setkání vložíte do rukou papírový pohárek s teplou kávou a pak je požádáte, zdali by něco dali na charitu, reagují velkoryseji a méně sobecky, než dostanou-li pohárek s kávou ledovou. Jestliže posadíte lidi do příjemně vyhřáté místnosti, cítí se experimentátorovi interpersonálně blíž, než je tomu v místnosti studené. Jestliže v pokusné ekonomické hře užijete prime vřelý, jsou ovlivnění lidé velkorysejší a důvěřivější.
Jestliže lidi požádáte, aby si vybavili epizodu sociálního odmítnutí nebo vyloučení, případně je v experimentu něčemu takovému podrobíte, mají pocit, že byla místnost chladnější, než je tomu v případě, že si mají vybavit epizodu přijetí do skupiny.
Jestliže se lidem díváte do hlavy v době, kdy prožívají bolestivý podnět, začne být aktivní systém bolesti. V mozku má svou neuronální mapu. Jestliže jde o bolest ze sociálního vyloučení, ostrakizace, aktivuje se stejný systém. Až na to, že nedostává signály z periferie, například z horké zkumavky nebo špendlíku, které provokovaly bolest v prvním případě.
Takže: až k vám někdo prvně přijde a budete něco potřebovat, dejte mu do dlaně hrneček s teplým nápojem.
