Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Na Kubě se množí Rusové a mají rakety. Jak začala Karibská krize

aktualizováno 
Rusové se v roce 1962 rozhodli instalovat na Kubě odpalovací rampy s jadernými raketami. Američané je však objevili a do atomové apokalypsy zbývalo doslova pár minut. Uprostřed toho všeho stál tehdy mladý začínající diktátor Fidel Castro. Už měl za sebou hromadné vraždění „odpůrců“ i likvidaci bývalých spolubojovníků.

ilustrační snímek | foto: iDNES.cz / Profimedia.cz

Musíme Fidela Castra, případně i jeho bratra Raúla, ministra obrany, odstranit! Poprvé o tom zauvažoval plukovník J. C. King, šéf západního oddělení CIA, 11. prosince 1959 v memorandu řediteli Allenu Dullesovi a jeho náměstkovi Richardu Bissellovi. King připomněl, že na Kubě vzniká levicová diktatura: Castro znárodnil banky, průmysl a obchod a současně podporuje revoluční hnutí v Latinské Americe. V létě 1960 nabídla CIA mafii 150 tisíc dolarů za Fidelovu vraždu. Avšak mafiánům se nepodařilo k němu proniknout.

Teror na Kubě zesiloval. Odhaduje se, že do konce roku 1960 bylo popraveno 15 až 17 tisíc odpůrců nového režimu. Statisíce lidí prchaly do Spojených států. Fidel Castro 1. prosince 1961 dokonce hrdě prohlásil: „Jsem marxista-leninovec a budu jím do posledního dechu.“ Tím ztratil podporu většiny států Latinské Americky a v lednu 1962 Organizace amerických států Kubu ze svého středu vyloučila. USA uvalily v únoru embargo na obchod s Kubou.

Ve věku 90 let zemřel Fidel Castro

Ve věku 90 let zemřel vůdce kubánské revoluce a dlouholetý prezident Fidel Castro. Národu to v sobotu brzy ráno oznámil bratr zesnulého vůdce a úřadující prezident Kuby Raúl Castro. Fidel Castro ostrovní zemi vedl téměř padesát let. Poprvé ji kvůli těžké nemoci předal svému bratrovi v roce 2006, natrvalo o dva roky později.

Jedna z posledních fotek Fidela Castra ze září 2016.

Jedna z posledních fotek Fidela Castra ze září 2016.

Právě v prosinci založil generál Edward Lansdale, veterán speciálních operací ve Vietnamu, s Williamem K. Harveyem a Samuelem Halpernem z CIA diverzní operaci Mongoose. Měla za úkol posílat na Kubu teroristické skupiny a najít způsob likvidace Fidela Castra. Byl to jeden ze třiceti dílů plánu Kubánského projektu (Cuban Project).

CIA se rovněž podílela na invazi 1 500 kubánských exulantů na ostrově 17. dubna 1961 na pláži Giron v Zátoce sviní. Od března 1960 je cvičila v táborech v Guatemale, Nikaragui a v pásmu Panamského průplavu, který byl pod správou USA. Prezident Kennedy zdědil tento úkol po Eisenhowerovi. Byl však k vylodění na Kubě skeptický a nařídil, aby se americké síly do samotné akce nevměšovaly. Fidel Castro poslal proti výsadku armádu, která ho během tří dnů hladce rozdrtila.

„Zátoka sviní znamenala osobní prohru J. F. Kennedyho,“ napsal Nálevka. „Prezident převzal veškerou odpovědnost, ale do konce svého života si vyčítal, že před autoritami zpravodajské agentury kapituloval.“ Ředitel CIA Dulles musel odstoupit. Jeho nástupcem Kennedy jmenoval Johna McConeho, republikána, který se osvědčil jako předseda Atomové agentury.

Na Kubu přijíždí ruští „studenti“ a „hospodářští odborníci“

Na Kubě instalují rakety! Špionážní letadlo U-2 tam v neděli 14. října 1962 pořídilo 928 snímků, na kterých odborníci objevili jednu odpalovací rampu a další rozestavěné. Jedna raketa dokonce stála na startovišti u San Cristóbalu, sto kilometrů na jihozápad od Havany. Dvacet kontejnerů na letišti v San Julianu skrývá bombardéry Il-28, krycí označení Beagle. Major Richard S. Heyser zachytil za 12 minut letu ve výšce devět až deset kilometrů asi 90 procent území.

Když poradce pro národní bezpečnost McGeorge Bundy v úterý 16. října 1962 ve tři čtvrtě na devět ráno oznámil Johnu Kennedymu tuto zvěst, nechtěl jí prezident zpočátku věřit. Že by Chruščov riskoval takové dobrodružství?!

„Spojené státy musí tuto hrozbu zlikvidovat!“ rozhodl Kennedy. A hned svolal členy Výkonného výboru Rady národní bezpečnosti (Executive Committee of the National Security Council – ExComm). Do Bílého domu dorazili před polednem ministři obrany, zahraničí a spravedlnosti, někteří jejich náměstci, ředitel CIA se svými specialisty, předseda Sboru náčelníků štábů a různí poradci.

Obsah snímků podrobně vysvětlil náměstek ředitele CIA generál Marshall Carter: Jedná se o dva typy sovětských raket středního doletu. SS-4, to je kódové označení používané Vojenskou zpravodajskou agenturou (Defense Intelligence Agency – DIA), u NATO jako Sandal, pro ruský R-12, který dostřelí na vzdálenost 630–700 námořních mil, tedy asi 1 500 kilometrů. A SS-5/Skean čili R-14 má dolet 1 100 mil, což je 2 000 kilometrů. Za 10–20 minut by zničily všechna americká a kanadská města na východě. Osmdesát milionů mrtvých!

Kennedy byl stále zachmuřenější. Jsou už rakety připravené k odpálení? A mají nukleární hlavice? Tyto dvě otázky ho znepokojovaly nejvíce.

Carter mu mohl dát jenom neurčitou odpověď: Zdá se, že chtějí instalovat 16 až 24 kusů SS-4, montáž potrvá jeden či dva týdny. Zatím nemáme důkazy, že tam skladují i jaderné hlavice, ale nepochybujeme, že je přivezli, nebo přivezou.

Situace na Kubě se radikálně změnila. Sověti nemají dost mezikontinentálních raket, jimiž by nás mohli ohrozit, maximálně stovku, zatímco my na sedm tisíc. Proto chtějí z tohoto ostrova udělat nepotopitelnou základnu, odkud by nás mohli snadno a rychle napadnout.

Bundy, ředitel výzvědné služby John McCone, šéf Sboru náčelníků štábů Maxwell Taylor a bývalý ministr zahraničí Dean Acheson navrhovali rázné řešení: Buď okamžitě vybombardujeme stanoviště raket, nebo tam vyšleme námořní pěchotu, anebo uděláme obě akce současně!

Fidel Castro: Revolucionář, který si nárokoval zlatou medaili za přežití

Jméno Fidela Castra zůstane zřejmě už navždy spjato s Kubou. Téměř polovinu 20. století stál v čele tohoto karibského státu a zcela zásadně ovlivnil jeho moderní dějiny. Ať už bude jeho role hodnocena jakkoli, je nepopiratelným faktem, že tento muž ve vojenské uniformě byl tou nejvýznamnější a nejvýraznější osobností karibské oblasti minimálně pro dvacáté století.

Fidel Castro na snímku z dubna 2016.

Fidel Castro na snímku z dubna 2016.

Už 10. srpna dostal Kennedy od McConeho upozornění, že Sověti se chystají umístit na Kubě rakety středního doletu. Američané měli na ostrově poměrně hustou špionážní síť a její členové hlásili příjezdy velkého množství Rusů s neznámým materiálem, vytyčování zakázaných oblastí a někteří zaslechli zmínky o raketách. Tehdy prezident nařídil, aby to výzvědná služba všemi možnými prostředky ověřila. Koncem srpna proletěl nad Kubou stroj U-2.

To jsou jenom obranné rakety, domnívali se shodně na zasedání Rady národní bezpečnosti USA 17. srpna ministr zahraničí Dean Rusk a ministr obrany Robert McNamara. McCone trval na svém: Ne! Jsou to rakety středního doletu!

Věděl to přesně, protože jejich popis dodal CIA a britské MI 6 vyzvědač „Hero“ (Hrdina), plukovník sovětské vojenské výzvědné služby GRU Oleg Peňkovskij.

Podařilo se mu ofotografovat manuál raket R-12 a R-14, které obsahovaly způsob obsluhy a doby nutné k jejich instalaci. CIA tedy přesně věděla, jak jednotlivé typy raket vypadají a jaké mají vlastnosti, znala způsoby jejich kamufláže včetně beden pro jejich přepravu. Vyzvědač měl přístup k mnoha tajným vojenským dokumentům a všechno, co bylo v jeho silách, ofotografoval a filmy předával svým spojkám, případně o podrobnostech hovořil s americkými a britskými zpravodajci během svých služebních cest na Západ. Díky tomu, že okopíroval i mnoho čísel tajného vojenského časopisu, znali západní generálové i způsob myšlení a strategii Sovětů.

Je pravda, že Sověti mimo své území ještě neinstalovali rakety takového druhu, ale Kubu mají pod kontrolou. Ale tentokrát to udělali, argumentoval McCone.

Prezident ani ministři nechtěli zprávě o těchto střelách věřit. Pořád měli dojem, že jsou to pouze protiletadlové rakety.

Šedesátiletý vdovec McCone tedy odletěl do Seattlu na severovýchodě USA, aby se tam oženil, a potom se vydal na svatební cestu do Francie.

Od konce července přijelo na Kubu přes pět tisíc lidí ze Sovětského svazu a dalších zemí jeho bloku, uvedla souhrnná zpráva CIA ze 22. srpna. Údajně to jsou hospodářští odborníci a studenti, ale tajnosti okolo nich vzbuzují podezření, že mají jiné úkoly. Mnozí připlouvají na lodích, které jsou přetížené. V poslední době zaregistrovali 20 sovětských lodí s vojenským materiálem.

Nové politické tendence

Spojené státy stále nemohly vydýchat pokoření ze sovětské převahy v kosmu. Prvním člověkem ve vesmíru se stal v dubnu 1961 Rus Jurij Gagarin. První Američan John Glenn se tam vypravil až následující rok v únoru. V létě 1962 potvrzovali Sověti svou převahu tím, že vypustili dokonce dva lidi ve dvou lodích po sobě.

Prezident kladl důraz na moderní bojové rakety a jaderné zbraně i na posílení klasického arzenálu. Tyto projekty spotřebovávaly desítky miliard dolarů. Také změnil názor na atomovou válku – místo hromadné odvety dával přednost útokům na ryze strategické objekty protivníka. Vznikl pojem pružné reakce.

„Spojené státy dospěly k závěru, že vojenskou strategii v pravděpodobné jaderné válce bychom měli chápat do značné míry stejně jako běžné ozbrojené operace v minulosti,“ proklamoval ministr obrany Robert McNamara. „Hlavním cílem během atomového střetnutí má být totiž ničení vojenského potenciálu nepřítele, nikoli jeho civilního obyvatelstva. To tedy znamená, že dáváme potenciálnímu protivníkovi nejmocnější impulz, jaký si lze představit, k tomu, aby upustil od úderů na naše města.“

Sověti by měli vědět, že pokud by přemohli síly NATO v jedné oblasti výzbroje, okamžitě vyvolají reakci na vyšší úrovni, což by nakonec vedlo vést i k atomové válce. „NATO opakovaně prohlašovalo, že ačkoli nikdy nepoužije vojenskou sílu jako první, nebude Sovětům přihrávat tím, že odmítne nasadit jaderné zbraně jako první, pokud by bylo napadeno,“ napsala britská premiérka Margaret Thatcherová ve svých memoárech Roky na Downing Street.

Kennedy potvrdil, že počítá s případným prvním atomovým útokem, v březnu 1962 v časopisu Newsweek: „SSSR si nesmí myslet, že USA nezasadí první úder, jestli budou ohroženy jejich životní zájmy.“

Sověti se nedali. Uprostřed října 1961 vyzkoušeli na severu vodíkovou bombu o síle 50 megatun, tedy prostředek desetkrát silnější než všechny náboje a bomby použité za druhé světové války.

V květnu či červnu 1960 získal agent GRU „Mjurat“ kopii amerického plánu z listopadu 1959 na atomové bombardování Sovětského svazu a zemí pod jeho kontrolou, napsal kapitán 1. třídy na penzi Viktor Ljubimov do časopisu Military Parade. Spis popisoval plánované operace NATO po tomto úderu.

V únoru či březnu 1962 ukradl „Mjurat“ ještě podrobnější plán, podle něhož chtějí Američané zničit 696 cílů na území států Varšavské smlouvy.

Nejvyšší sovětské vedení tím šokoval. Jak bychom tomu mohli předejít? Bylo by výhodné získat jako svou nepotopitelnou základnu Kubu, která se nemůže dohodnout na normálních vztazích se Spojenými státy.

Když Fidel Castro vyhnal Batistu, nebyl komunista, ale politický naivka. Chtěl udržovat s USA rovnocenné vztahy, ale to neuměli ve Washingtonu pochopit. Necitlivá americká politika pomalu odřezávala Kubu od západního světa. Na revolučního vůdce tlačili jeho levicoví přátelé a Moskva nabízela otevřenou náruč. Také nechtěl skončit jako demokraticky zvolený prezident Guatemaly Jacob Arbenze, jehož svrhli v roce 1954 generálové za pomoci CIA. Fidelovi navíc zachutnala moc. Aby tedy zůstal u kormidla, likvidoval své pravicové kamarády. Batistovu diktaturu brzy vystřídala diktatura levicová – Fidelova. Pro Američany se stal nepřítelem číslo jedna, protože jim tvrdohlavě vzdoroval a snažil se revolučními myšlenkami infikovat nespokojence v Latinské Americe.

Nicméně proti americké vojenské základně Guantanámo, která leží na východě ostrova, se neodvažoval zasáhnout. Jenom se pokoušel diplomatickými cestami zrušit smlouvu ze začátku století o pronájmu tohoto území.

Neoficiální kanál do Kremlu

Když se Robert Kennedy, bratr prezidenta, stal ministrem spravedlnosti, uvědomil si, že vláda potřebuje navázat nějaké neoficiální a rychlé spojení do Kremlu. K takovým službám se obvykle nejlépe hodí důstojníci tajných služeb. Od FBI věděl, že vedoucí filiálky sovětské tiskové agentury TASS a později tiskový atašé ambasády Georgij Bolšakov je ve skutečnosti plukovníkem GRU, který se dobře zná s Chruščovovým zetěm Alexejem Adžubejem. Přitom se občas stýkal s předním redaktorem deníku Daily News Johnem Holmanem.

Ministr požádal novináře, aby mu zprostředkoval schůzku s Bolšakovem. Když to plukovník ohlásil nadřízenému, ten mu takové styky kategoricky zakázal. Nepřál mu to? Žárlil na jeho styky? Asi všechno dohromady.

Ráno 9. května 1961, kdy Sověti slavili Den vítězství, zatelefonoval Holman Bolšakovovi, aby si s ním dal schůzku. A pak mu řekl: „Teď vás odvedu za ministrem spravedlnosti.“ Vyzvědač mohl těžko odmítnout. Zákaz nadřízeného hodil za hlavu.

Fidel Castro se sovětským vůdcem Nikitou Chruščovem. (20. září 1960)

Fidel Castro se sovětským vůdcem Nikitou Chruščovem. (20. září 1960)

Zajeli do ministrovy soukromé rezidence. Oba pánové se oťukávali a debatovali o politice – o situaci v Laosu, Kambodži a na Kubě, o nadcházející schůzce Johna Kennedyho s Chruščovem. Rus tam strávil pět hodin. Ministr mu řekl, že o tomto kontaktu ví jedině prezident, který ho také schválil. A když mu ruský diplomat bude chtít zavolat, ať to nedělá ze služebního telefonu a sekretářce nebo poradci řekne jméno, budou o něm vědět.

Po návratu na ambasádu to Bolšakov zatelegrafoval do Moskvy. Nadřízení z toho radost neměli. Vedení GRU se trápilo otázkami: Proč si Robert Kennedy vybral právě Bolšakova? Proč potřebují Američané takový neoficiální kontakt? „Situace, kdy se člen americké vlády setkává s naším člověkem, navíc utajeně, nemá precedens,“ napsali generálové GRU do interního memoranda.

Podruhé pozval ministr sovětského diplomata 21. května 1961 do své letní rezidence. Opět spolu probírali celou sérii politických otázek. Později debatovali i po telefonu. Svým způsobem tím připravovali schůzku mezi Johnem Kennedym a Nikitou Chruščovem ve Vídni. Třebaže neměl sovětský státník ke zpravodajským informacím příliš velkou důvěru, tentokrát je považoval za užitečné. Zprávy od Bolšakova dostávala skupina poradců vedená Anatolijem Dobryninem, která chystala pro vídeňské setkání podklady.

Avšak Kennedy si s Chruščovem neporozuměli. Sovětský vůdce měl dojem, že prezident je příliš mladý a měkký, prostě nezralý na takovou funkci.

Nicméně Chruščov si uvědomil, jak je tento kontakt cenný. Proto dokonce posílal po Bolšakovovi neoficiální vzkazy pro Bílý dům.

Další série asi čtyřiceti schůzek mezi ministrem spravedlnosti a plukovníkem GRU proběhla od září 1961 do září 1962. Robert Kennedy umožnil Bolšakovovi mluvit i s řadou poradců Bílého domu. Chtěl tím Sovětům ukázat, jak se dělá politika a s jakými tlaky a nástrahami musí nejvyšší americké vedení zápasit.

Jejich styky se prohlubovaly, stávaly se osobnějšími. Rus a jeho manželka trávili občas víkendy u Kennedyů na venkově a na oplátku je pozvali na ryze soukromou oslavu výročí své svatby.

Začátkem září 1962, těsně před odletem Bolšakova na dovolenou, ho pozval ministr do Bílého domu. Dovedl ho k prezidentovi, který mu řekl, že ho znervózňuje množství sovětských lodí s vojenským materiálem na Kubu. Americké letectvo tuto zásobovací cestu přeruší. Když Rus řekl, že Chruščovovi vadí množství přeletů špionážních letadel, slíbil mu jejich zastavení. Robert Kennedy dodal, že bratr je pod tlakem vojáků, s tím by měl Kreml počítat.

V Moskvě Bolšakov zjistil, že i Chruščov má dovolenou. Vzkázal mu, že má pro něho důležitou zprávu z Bílého domu a odvezli ho za ním na Picundu na Krym. Kremelský vládce byl v dobrém rozmaru: „Je Kennedy prezidentem, nebo ne? Jestliže je prezidentem silným, nemusí se nikoho bát. Má přece vládu v rukou a k tomu ještě bratra jako ministra spravedlnosti.“ Chruščov pána Bílého domu špatně odhadoval, považoval ho za nerozhodného intelektuála.

Ovšem Bolšakovovi se o instalaci raket na Kubě ani nezmínil. Ani na washingtonské ambasádě o ní nikdo nevěděl.

K Sovětskému svazu se Kuba přiklonila pod vedením Fidela Castra:

Podezřelé špionážní snímky

Začátkem září 1962 se setkal Robert Kennedy se sovětským velvyslancem Anatolyjem Dobryninem. Diplomat mu vysvětloval, že zbraně, které Moskva posílá na Kubu, mají obranný charakter.

Avšak snímky ze špionážního letadla U-2, pořízené 5. září, ukazovaly na montáž protiletadlových raket. A lidí k jejich obsluze bylo více, než je obvykle zapotřebí.

John Kennedy varoval 4. září Moskvu před instalováním raket země-země na Kubě. Kreml odpověděl 11. září: Mimo sovětské území nechceme umístit žádné strategické rakety. Totéž říkal Robertu Kennedymu Bolšakov, když se vrátil z dovolené. Přitom začátkem září stavěli sovětští vojáci už devět odpalovacích stanovišť – šest pro R-12 a tři pro R-14. Druhé varování vydal prezident 13. září. I Speciální národní zpravodajský odhad (Special National Intelligence Estimate) CIA z 19. září tvrdil, že tam sovětské ofenzivní zbraně nejsou pravděpodobné.

Nákres skutečně ohroženého území USA sovětskými raketami R-12 ke dni 29. října 1962. Dvojnásobný dostřel nerozmístěných raket R-14 není zakreslen.

Nákres skutečně ohroženého území USA sovětskými raketami R-12 ke dni 29. října 1962. Dvojnásobný dostřel nerozmístěných raket R-14 není zakreslen.

Přesto nakonec prezident nařídil pohotovost 150 tisícům záložníků. Současně bylo oznámeno, že v polovině října se uskuteční velké cvičení v Karibiku. Havana tvrdila: To je jenom krycí operace k invazi! Moskva opětovně hlásila, že nedodává na Kubu žádné atomové zbraně.

Na zasedání OSN v New York pohrozil sovětský ministr zahraničí Andrej Gromyko Spojeným státům, že kdyby zaútočily na Kubu, mohly by tím vyvolat válku se Sovětským svazem. Přidal se i kubánský prezident Osvaldo Dorticos.

Ministr obrany Robert McNamara udělal další preventivní krok. S náčelníky štábů a s velitelem Atlantické flotily admirálem Robertem Dennisonem diskutoval 1. října o přípravách k blokádě Kuby, pokud by byla zapotřebí.

Podnítila je k tomu zpráva plukovníka Johna R. Wrighta z DIA, kterou jim přednesl dopoledne: Známe patnáct míst, na kterých chtějí umístit protiletadlové rakety SA-2/ Goa, ruské označení S-75. Od 15. září zaznamenají rádiové signály potvrzující přítomnost SA-2 také antény Národní bezpečnostní agentury (National Security Agency). Ve střední části provincie Pinar del Rio vznikla uzavřená zóna, vesničané museli odejít. Máme neověřené zprávy o přítomnosti raket středního doletu SS-4/Sandal. Jeden z našich informátorů zahlédl jakési velké doutníky na speciálních podvozcích 12. září v Campo Libertad u Havany.

Šéf zpravodajského oddělení ministerstva zahraničí Roger Hilsman rozeslal druhý den další informace: Na Kubě jsou stíhačky MiG-21 a 16 raketových člunů pobřežní ochrany Komar.

Záběry pořízené stroji U-2 ve dnech 5. a 7. října však žádné ofenzivní zbraně neukazovaly. Zato na snímcích špionážní družice Samos z 10. října spatřili fotoanalytici v Národním fotografickém interpretačním středisku (National Photographic Interpretation Center – NPIC) v západní části ostrova obrysy rozestavěných odpalovacích ramp. Musíme tam znova, a co nejdříve!

Snímek budované odpalovací pozice raket R-12 pořízený z paluby U2 majora R. S. Heysera brzy ráno po východu slunce dne 14. 10. 1962. Stíny jsou ještě dlouhé.

Snímek budované odpalovací pozice raket R-12 pořízený z paluby U2 majora R. S. Heysera brzy ráno po východu slunce dne 14. 10. 1962. Stíny jsou ještě dlouhé.

Další výpravy odsouvalo špatné počasí. Až v neděli 14. října mohl pilot major Richard S. Heyser odstartovat. Jeho snímky analyzovali v pondělí. O půl deváté večer telefonoval náměstek ředitele pro zpravodajství CIA Ray Cline Bundymu a Rogeru Hilsmanovi šokující zprávu: Na Kubě instalují rakety středního doletu.

Hovořili po nechráněných linkách, Cline používal krycí výrazy, kterým oba vládní úředníci rozuměli. Hilsman informoval ministra zahraničí Deana Ruska. Prezident byl na předvolebním turné, Bundy mu to řekne až ráno. Zato ministr obrany McNamara si nechal snímky San Cristóbalu předložit o půlnoci.

Jaký mají sovětské rakety význam? Členové ExComm se na tom nemohli v úterý v poledne shodnout. Chce tím Chruščov posílit svou pozici před dalším jednáním o statusu Západního Berlína? Anebo ohrožovat americké území?

Velvyslanec Thomas Thompson, který se před čtvrt rokem vrátil z Moskvy a Chruščova znal ze všech nejlépe, doporučoval dát Sovětům čas na rozmyšlenou. Možná si chtějí vytvořit lepší pozici před jednáním o Berlínu.

Prezident nařídil, aby lety U-2 probíhaly mnohem častěji – od jara 1962 fotografovaly ostrov zpravidla dvakrát měsíčně, nyní musí až šestkrát denně. Chtěl mít zmapovaný každý čtvereční metr kubánského území. A opakoval dvě otázky: Kdy budou tyto rakety připraveny k odpálení? Nesou jaderné hlavice?

Politici a generálové se nemohli v úterý 16. října na ničem shodnout. McCane hovořil o situaci s bývalým prezidentem Eisenhowerem. Válečný hrdina, jehož si všichni vážili, doporučoval okamžitou operaci námořnictva a letectva.

Kennedy zachovával opatrnost: „Nechci se stát Tódžem šedesátých let!“ Hikedi Tódžó byl japonský premiér, který nařídil útok na Pearl Harbor bez vypovězení války a jako válečný zločinec byl v roce 1948 popraven. Prezident měl největší obavy z toho, aby Sověti násilně neobsadili Západní Berlín.

Nicméně souhlasil s částečnou mobilizací ozbrojených sil. V úterý večer byly uvedeny do bojové pohotovosti 82. a 101. výsadková divize, letectvo povolalo záložníky a námořnictvo zvýšilo kontrolu Karibiku. Později se na Floridu přesunuly dvě obrněné divize a část pěší divize, z Německa se vrátil pěší pluk a dělostřelecký oddíl. Námořnictvo posílilo na jihu své letectvo. Všechny přípravy probíhaly v nejpřísnějším utajení.

Bolšakov zatelefonoval Robertu Kennedymu. Měl pro něj uklidňující vzkaz od Chruščova: „V žádném případě nepošleme na Kubu rakety země-země.“ Sám posel ani netušil, že je to lež, že i jeho Kreml podvedl.

V pondělí začaly v Karibiku u ostrova Vieques plánované manévry Phibriglex 62. Čtyřicet válečných lodí se čtyřmi tisíci námořních pěšáků nacvičovalo útok proti imaginárnímu diktátorovi Ortsacovi – ve skutečnosti proti Castrovi.

Konec první části.

Autor:




Hlavní zprávy

Rychlý venkovský hrnec pro celou rodinu
Rychlý venkovský hrnec pro celou rodinu

Nakrmte rodinu s minimální námahou.




Xiaomi Redmi 4 Pro 3GB/32GBXiaomi Redmi 4 Pro 3GB/32GB

Porovnejte ceny, pročtěte recenze a objednejte přímo u nás.

www.Heureka.cz

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.