Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Nikdo neví, kolik na křižníku Zenta zemřelo Čechů. Pomozte odhalit historii

aktualizováno 
Češi měli křižník s českou posádkou, který konstruoval český inženýr. Bylo to ještě za Rakouska-Uherska, a než ho před 100 lety potopily nepřátelské lodě, stihl křižník Zenta odsloužit desítky let ve službě. Prozkoumejte ho v aplikaci zdarma.

"Když jsme byly děti, koupávaly jsme se v rybníce, ale táta do vody nikdy nešel," vzpomínala před několika lety Zdeňka Šedivá. Její otec Jan Voráček byl jedním z těch několika námořníků, kteří přežili potopení rakousko–uherského chráněného křižníku Zenta dne 16. srpna 1914.

"Když sloužil na křižníku jako řadový mariňák, bylo mu dvaadvacet let," vyprávěla Šedivá autorům televizního dokumentu o Zentě. "Byl vyučený švec a do boky Kotorské narukoval na sedmiletou vojnu. Otec mi vyprávěl, že loď šla po několika dělostřeleckých zásazích velmi rychle ke dnu. On sám měl štěstí, nebyl raněn. Skočil do vody a za sedm hodin doplaval ke břehu. Od potopení křižníku se už nikdy nechtěl koupat. Zemřel v pětaosmdesáti letech."

Pomozte nám popsat život českého lodního konstruktéra a jeho lodi

Vážení čtenáři, v textu několikrát padla zmínka o českém inženýrovi J. Kuchynkovi, mimo jiné konstruktérovi chráněných křižníků třídy Zenta. Rádi bychom se pokusili vnést světlo do jeho jistě zajímavého životního příběhu.

Jestliže máte informace vztahující se k životu J. Kuchynky, kontaktujte prosím redakci Technetu - například na jan.kuznik@idnes.cz.

V souvislosti se stoletým výročím potopení křižníku bychom rádi připravili o konstruktérovi lodi článek, který nevychází pouze z obecně známých informací.

Děkujeme za pomoc.

Na poslední plavbu křižníku Zenta se můžete podívat na přiloženém videu z dílny animátora a programátora Michala Bárty.

Jan Voráček nebyl ani zdaleka jediným krajanem na palubě rakousko–uherského křižníku. V mnohonárodnostní maríně se uplatňovali především jako strojníci. Hluboko v podpalubí Zenty sloužil i pětadvacetiletý Josef Alinč.

"Milovaní rodičové, srdečný pozdrav Vám zasílá Váš syn. Jsem doposavád zdráv, ale zítra nevím, jak bude. S Bohem na shledanou," napsal dne 8. srpna.

Domů se Alinč nikdy nevrátil. Jeden z prvních zásahů, který Zenta v bitvě s mnohonásobnou přesilou utrpěla, rozmetal strojovnu. Z roztrženého potrubí se na obsluhu vyřinula horká pára. Vzápětí se do těsných prostor začala nazastavitelně valit voda. Poslední boj Zenty stál životy 173 mužů z 312členné posádky.

Ukazovat vlajku!

Dne 18. srpna 1896 byl jindy poněkud pochmurný vojenský arzenál v přístavu Pula plný vlajek, které se vesele třepotaly ve větru. Spuštění chráněného křižníku pojmenovaného Zenta po místě, kde roku 1697 Evžen Savojský porazil turecké vojsko, bylo skutečně slavnostní událostí. Na tribuně určené nejvýznamnějším hostům stál v parádní uniformě císař František Josef. Slavil právě šestašedesáté narozeniny. Čestné místo vedle mocnáře patřilo nenápadnému muži v prostém tmavém obleku. Zasvěcení věděli, že se jedná o inženýra Kuchynku, hlavního konstruktéra lodi.

Fotogalerie

Když slavnostní hosté odjeli a vlajkosláva skončila, pohupoval se na vlnách trup lodi, jejímž úkolem mělo být ukazovat vlajku Rakousko–Uherska i v těch nejvzdálenějších končinách světa. Dávný sen arcivévody Maxmiliána a následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este se splnil. Císařství se stávalo námořní velmocí. Nikoliv největší, ale přeci jen dost mocnou, aby její loďstvo představovalo důstojného soka francouzského a italského válečného námořnictva.

Inženýr Kuchynka odvedl dobrou práci. Zenta, první ze tří křižníků své třídy, byla 97 metrů dlouhá a 11,73 metru široká. Standardní výtlak činil 2 350 tun, parní stroje o výkonu 8 160 koní dávaly lodi prostřednictvím dvojice lodních šroubů nejvyšší rychlost téměř 21 uzlů (39 km/h). Hlavní výzbroj dodaly Škodovy závody. Tvořilo ji osm 120mm děl chráněných pancéřovými štíty a stejný počet rychlopalných Škodových děl ráže 47 milimetrů. Kromě nich bylo na palubě několik 13mm kulometů systému Hotchkiss a také dva podvodní torpédomety ráže 450 milimetrů.

Slabý pancíř měl na palubě sílu 21 až 50 milimetrů nad kotelnami a strojovnou. Boční zkosené stěny pancéřové kasematy chránící pohonné ústrojí (odtud název chráněný křižník) měly sílu 35 milimetrů, velitelská věž nesla 35mm pancéř. Akční rádius lodi byl při rychlosti 10 uzlů 3 500 mil. V uzavřených podmínkách Středozemního moře to představovalo uspokojivý dosah, daleké cesty, které Zenta podnikla, si ale vyžádaly časté doplňování paliva, jímž bylo uhlí. V případě nutnosti bylo možné poprašovat olejem a tím zintenzivnit jeho hoření. Tento způsob získání co nejvyššího tlaku páry roztáčející lodní šrouby se ale používal jen minimálně. Vedl totiž ke značnému opotřebení strojního vybavení křižníku, které bylo mimochodem také českého původu.

Dne 10. listopadu 1899 byla Zenta konečně připravená k vyplutí. Když opouštěla Pulu, důstojníci i posádka lodi byli připraveni na cestu okolo světa. Netušili, že je zavede do války a že se v nadcházejících bojích paluba křižníku, který byl předmětem hrdosti celého mnohonárodnostního mocnářství, pokryje krví.

Rakousko - uherský křižník Zenta před 1. světovou válkou

Rakousko - uherský křižník Zenta před 1. světovou válkou

Opačný konec světa

Velká asijská cesta zavedla novotou zářící a pečlivě udržovaný křižník pod velením oblíbeného a světáckého kapitána Eduarda Thomanna, rytíře z Montalmaru, nejprve do Port Saidu. Odtud Zenta pokračovala dál k asijským břehům se zastávkami v Adenu, Suezu a v cejlonském Colombu. V lednu roku 1900 Zenta zakotvila v Singapuru a zůstala zde dva týdny. Rakousko–uherští námořníci zde udělali svou spořádaností velký dojem. Kapitán Thomann von Montalmar se stal středem zájmu koloniální společnosti zejména svým středoevropským šarmem, který se hostitelům jevil jako neodolatelný. Plavba Zenty pak pokračovala přes Hongkong a Macau do Šanghaje a dál do Japonska. V přístavu Sasebo dostal velitel křižníku rozkaz zapojit se do mezinárodní akce směřující k potlačení takzvaného boxerského povstání, které vypuklo v Číně jako protest proti okupantské politice velmocí.

Stáhněte si aplikaci Zenta ZDARMA

Pouze dnes, exkluzivně pro čtenáře Technet.cz

Aplikaci Epic Zenta vytvořil animátor a tvůrce řady vzdělávacích aplikací s tématem technické historie, Michal Bárta. Čtenáři Technetu už znají například jeho Hindenburg, kde si můžete prolézt doslova každý kout slavné vzducholodě.

Aplikace Epic Zenta vám zase umožní dopodrobna prozkoumat každý detail slavného křižníku. Můžete se dokonce kolem něj potápět.

Pouze dnes 27.5.2014 je aplikace po dohodě s autorem ke stažení zdarma. Běžná cena je 1,99 USD. K dispozici je pro operační systém iOS.

Michal Bárta je také autorem úvodní animace k projektu Stratocaching.

Snímky z 3D aplikace zobrazující křižník Zenta

Snímky z 3D aplikace zobrazující křižník Zenta

Zenta se připojila k dalšímu dítěti inženýra Kuchynky, pancéřovému křižníku Kaiserin und Königin Maria Theresia, a vydala se k čínským břehům, které nedávno opustila. Na palubu křižníku se nalodilo osazenstvo rakousko–uherského diplomatického zastoupení, tím ale úkoly Zenty a její posádky nekončily. Pětasedmdesát námořníků se vylodilo na břeh a pomohlo vyprostit jednotky britského admirála Edwarda Hobarta Seymoura z obklíčení povstaleckými silami. Krátce na to se Zenta podílela na německých operacích směřujících k dobytí strategické pevnosti Taku. Na opevnění útočilo 160 rakousko–uherských námořníků, jejichž boj podporovala dvě 47milimetrová děla odmontovaná ze Zenty. Taku bylo dobyto, ale cena byla značná. Mezi mrtvými byl i kapitán rytíř z Montalmaru. Hruď mu roztrhal tříštivý granát.

Domů se Zenta vrátila v prosinci 1901. Protože "ukazovala vlajku" habsburského mocnářství více než úspěšně, rozhodl se námořní štáb vyslat ji na další dálnou cestu, tentokrát k americkým břehům. Počínaje říjnem 1902 chráněný křižník navštívil mimo jiné Montevideo, Buenos Aires a Rio de Janeiro. Druhá prestižní plavba proběhla na rozdíl od první bez velkého vzrušení. Od roku 1904 se Zenta zdržovala v uzavřených vodách Jadranu. Klid pohodlné služby přerušovaly jen každoroční námořní manévry. To se ale mělo změnit. Dne 28. července 1914 vypukla 1. světová válka a loď byla uvedena do stavu bojové pohotovosti. Posádka jako by tušila, že ji v nejbližších dnech čeká bojový střet. Tušení ji nemýlilo.

Poprava u Antivari

Dne 16. srpna 1914 vyplul z hlavní rakousko–uherské námořní základy v boce Kotorské malý svaz válečných plavidel. Tvořila ho Zenta, po šestnácti letech služby zastaralé, pomalé a slabě vyzbrojené plavidlo a moderní rychlý torpédoborec Ulan. Jejich úkolem bylo pátrat po obchodních lodích nepřítele. Pokud by se objevily válečné lodě, měla se Zenta a Ulan stáhnout.

Poslední velitel Zenty kapitán Paul Pachner

Poslední velitel Zenty kapitán Paul Pachner

Ani ne hodinu poté, co Kotor zmizel posádkám rakousko–uherských lodí z dohledu, se na obzoru objevily mohutné sloupy kouře. Velitel Zenty a současně celého malého bojového svazu kapitán Paul Pachner nařídil okamžitý návrat na základnu, bylo ale pozdě. Součástí mohutného spojeneckého uskupení válečných plavidel, kterému velel francouzský admirál Auguste Boué de Lapeyrére, byly totiž kromě dvou bitevních lodí a deseti starších predreadnoughtů také pancéřové křižníky Victor Hugo, Jules Ferry, Warrior a Defence. Každý z nich byl nejen rychlejší než Zenta, ale nesly také výrazně silnější dělostřeleckou výzbroj i pancéřování. Čtveřice lodí vyrazila vpřed, aby rakousko–uherské lodě odřízla od základny. V této situaci kapitán Pachner nařídil rychlému Ulanu, aby nejvyšší rychlostí unikl do Kotoru. Zenta měla jeho únik krýt.

Odvážné rozhodnutí kapitána Pachnera znamenalo pro Zentu rozsudek smrti. Britské a francouzské lodě starý křižník zasypaly lavinou granátů všech ráží. Jeden z prvních zásahů rozmetal strojovnu. Jak potvrdila česká expedice pod vedením Zdeňka Partyngla, už tento zásah byl pro loď smrtelný. Špatný stav vraku, nacházejícího se v hloubce zhruba osmdesáti metrů dvě námořní míle od městečka Petrovač, neumožnil přesné zjištění rozsahu škod, které dělostřelba napáchala. Musely ale být hrozné.

Místo, kde odpočívá vrak českého křižníku Zenta

Místo, kde odpočívá vrak českého křižníku Zenta

Spojenecké lodě pokračovaly v palbě ještě ve chvílích kdy se rozstřílený trup chráněného křižníku nořil do vln. O střetnutí, o kterém se mluví jako o bitvě u Antivari, by se stejně dobře dalo mluvit jako o popravě. Admirál de Lapeyrére vydal rozkaz k záchraně trosečníků, v bitevní vřavě ho ale jeho podřízení přehlédli nebo ignorovali.

Do zajetí padl jen zlomek trosečníků, mezi nimi kapitán Pachner. Mnozí utrpěli rozsáhlá zranění a zůstali odkázáni sami na sebe. Spásonosný břeh se jasně rýsoval na nedalekém obzoru, kvůli silným proudům se k němu po mnoha hodinách dostali jen ti nejsilnější.

Zenta se potápí tváří v tvář nepřátelské přesile

Zenta se potápí tváří v tvář nepřátelské přesile

Zánik Zenty na dobové armádní pohlednici

Zánik Zenty na dobové armádní pohlednici

Jedno z mála střetnutí hladinových lodí Rakousko–Uherska skončilo tragédií, která stála život 173 mužů. Kolik mezi nimi bylo krajanů, lze dnes už jen obtížně zjistit. Na Zentě sloužilo čtyřicet až padesát Čechů a Moravanů, a jak už bylo řečeno, jejich místo bylo nejčastěji u strojů, tedy v podhladinové části lodě. Právě ta byla hned na počátku krátkého a jednoznačného střetnutí tvrdě a s osudnými následky zasažena. 

Muži, kteří z křižníku unikli, si s sebou vzpomínky na peklo, které se rozpoutalo nedaleko rybářského městečka Petrovač, nesli až do smrti. Mezi nimi i otec Zdeny Šedivé. Po jiných zůstaly jen nápisy na náhrobcích, jako je ten v Licomělicích u Chrudimi. Stojí na něm: "Josef Alinč, narozený 1889, utonul 16. srpna 1914 na lodi Zenta."

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.