Planeta a „skorohvězda“ (o tom dále) PSO J318.5-22 má ve vesmíru svůj vlastní, exkluzivní koutek. Jde o „zbloudilou“ planetu, která se buď někdy v minulosti odpoutala od své mateřské hvězdy, a pohybuje se prostorem zcela sama, nebo jde o „neúspěšnou“ hvězdu (tzv. hnědého trpaslíka), která už vznikla osamělá.
Osamělost tohoto objektu objeveného v roce 2013 má ale z hlediska astronomů tu velkou výhodu, že ji „nepřesvítí“ blízká hvězda. Díky tomu možné i na vzdálenost zhruba 80 světelných let pozorovat přímo samotnou planetu. Díky tomu se skupině vědců podařilo změřit změny v jasnosti planety (samozřejmě ne ve viditelném spektru, ale v infračervené), které jsou nejspíše vyvolány změnou vzhledu oblačnosti na planetě během její rotace. Planeta podle pořízených snímků může rotovat zhruba s periodicitou pěti hodin (ale možná také 7-8 hodin, záleží ještě na dalších parametrech, které teď nejsou známé). Výsledky podle vědců nejlépe odpovídají modelu, ve kterém pokrývají PSO J318.5-22 vrstvy mraků, podle infračerveného teleskopu zřejmě o teplotě kolem 800°C.
Kde se teplo bere? Pokud vznikla planeta sama z mračna vodíkového plynu, tak si ho vzhledem ke svému mládí (řádově desítky milionů let) zřejmě dokázala uchovat ještě od svého zrodu. Materiál se při shlukování zahřál a toto teplo planeta ztrácí jen pomalu. (Navíc v jejím jádru ještě vzniká, jak si těleso postupně gravitačně „sedá“.) Pokud vznikla jako planeta kolem jiné hvězdy, a pak se dostala do vesmíru, tak je to trochu větší záhada, protože teplota PSO J318.5-22 by měla být zřejmě o pár set stupňů nižší. Mohla by se zahřívat sama jadernou fúzí probíhající v jejím nitru. Zdá se ovšem, že na to má trochu malou hmotnost - podle odhadů váží cca osminásobek Jupitera, na nastartování a udržení fúze alespoň některých atomových jader, by měla mít hmotnost zhruba 12násobek Jupitera.
