Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Před 45 lety zemřel Vladimír Komarov. Muž, kterého zabil závod o Měsíc

aktualizováno 
Pavel Toufar pro Technet.cz - Přesně před 45 lety, 24. dubna 1967, se zřítila do stepi loď Sojuz-1 s Vladimírem Komarovem na palubě. Ten na místě zahynul. Start stroje měl být náplastí na úspěchy amerického vesmírného programu. Okolnosti neúspěchu, který výrazně přispěl k zastavení ruské snahy o dobytí Měsíce, přináší v obsáhlém článku pro Technet.cz spisovatel a propagátor kosmonautiky Pavel Toufar.

Vladimir Komarov v kosmické lodi Sojuz

Sojuz-1 měl s návratem na Zem velké problémy. Vladimír Komarov se musel naučit několik nových postupů, které však ihned pochopil a bezchybně zvládl.

"Podařilo se mi zorientovat loď a nasměrovat brzdicí motor, který se zapálil nad Afrikou ve tři hodiny a pět minut," popisoval Komarov situaci.

Dlouhé čekání na smrt. Průběh tragického letu Vladimira Komarova

Průběh letu Vladimíra Komarova najdete v druhém díle našeho seriálu (přejdete na něj kliknutím na nadpis boxu)

Mluvil klidně. I přes šum a praskání ve spojení se zdálo, že bez jakéhokoli většího vzrušení. Hlas měl ale unavený. Nebylo se čemu divit. Dochoval se dokonce záznam posledních slov, která si vyměnil (volací znak Rubin) s Jurijem Gagarinem (volací znak Zarja):

Rubin: Jsem v prostředním křesle, zapnul jsem pásy.
Zarja: Jak se cítíš? Jak je? Příjem.
Rubin: Cítím se dobře. Všechno je v pořádku.
Zarja: Všichni tady vzkazují, abys hlouběji dýchal. Čekáme na přistání.
Rubin: Všem posílám poděkování.
Podle některých pramenů měla úplně poslední Komarovova slova znít:
"Řekněte všem… [šum a praskání]… došlo k rozdělení…"

Nezbývalo tedy nic jiného než čekat.

Lodi Sojuz-1 se nevyklopil levý solární panel

Lodi Sojuz-1 se nevyklopil levý solární panel

Do oblasti vypočtené balistiky ze skupiny odborníků z řídicího střediska letěly vrtulníky a letadla pátrací služby. "Vidíme Sojuz. Jsou u něho lidé. Ke kabině se blíží automobily."

V řídicím středisku ve spolupráci s posádkami pátracích letadel upřesňovali čas a místo přistání - 6 hodin a 24 minut moskevského času, přibližně 65 kilometrů východně od Orska.

Nikdo bohužel ani v nejmenším netušil, co hrůzného se mezitím odehrávalo v místě přistání Sojuzu-1 a k čemu došlo pouhých několik minut předtím.
Modulu se totiž neotevřely padáky.

Po dopadu kabina Sojuzu-1 explodovala a zachvátil ji silný požár

Po dopadu kabina Sojuzu-1 explodovala a zachvátil ji silný požár.

Náraz byl nesmírně silný. Kabina dopadla rychlostí nejméně 35 až 40 m/s. To jest téměř 150 km/h. Okamžitě po nárazu došlo k několika výbuchům. Explodovaly totiž motory, které měly ve výšce 1,5 m nad zemí zajistit její přiměřeně měkké dosednutí. Protože se tepelný štít v důsledku vysoké rychlosti neodhodil během sestupu, ale až těsně u země, motory explodovaly směrem do kabiny. Požár zachvátil nádrže s 30 kg koncentrovaného peroxidu vodíku motorků řízeného přistání a začaly od něj silně hořet i běžně nehořlavé materiály.

Dopadový náraz byl tak silný, že vyhloubil půlmetrovou prohlubeň. Nad roztříštěnou kabinou vyšlehly plameny a objevil se hustý černý dým. Kosmonauta v troskách nikdo neviděl.

Tragickému letu však předcházelo několik zásadních omylů a unáhlených rozhodnutí. Závod o Měsíc chtěl Sovětský svaz vyhrát za každou cenu.

Nastupuje nový šéf. Prý je alkoholik

Když Vasilij Mišin slavil 18. ledna 1967 padesátiny, neuspořádal žádnou oslavu. Nový hlavní konstruktér patrně neměl chuť a čas slavit. Usedl na místo do šéfa sovětského kosmického programu po nečekané smrti Sergeje Koroljova v lednu 1966 a jeho místo mělo zůstat před světem utajeno.

Možná se nedokázal vyrovnat s tím, jak ho na soukromém setkání u manželky zesnulého Koroljova pouhých pár dnů předtím mnozí z přítomných napadli, že je nafoukaný a ješitný. V zákulisí se povídalo, že Mišin přespříliš pije a svou nejistotu skrývá za hrubost a panovačnost, že se obklopuje lichotníky, ochotnými kdykoli s ním usednout k láhvi, a že příliš dobře nerozumí kosmické technice a proto nemůže rozhodovat o kosmickém programu.

Těžko soudit, co z toho byla všechno pravda, a co naopak pouhá pomluva. Jedno je jisté. Mišin měl se svým týmem připravit k letu zcela novou kosmickou loď Sojuz a dotáhnout do úspěšného konce velkolepé projekty vrcholící přistáním člověka na Měsíci, ale vůbec se mu to nedařilo. Nezvládal složitá soukolí organizace práce v konstrukční kanceláři a utajované továrně v Podlipkách, a už vůbec neuměl obratně taktizovat při jednání v Kremlu, a především v zákulisí, což se naopak dařilo Koroljovovi, který byl výraznou osobností.

Vasilij Mišin vedl po smrti Koroljova neúspěšný sovětský program vysazení...

Vasilij Mišin vedl po smrti Koroljova neúspěšný sovětský program vysazení člověka na Měsíci.

Proto přípravy startu zkušebního Sojuzu provázely značné pochybnosti o úspěchu letu. Nikdo je však nevyslovoval nahlas. V příliš vypjaté atmosféře to bylo nebezpečné. Čas totiž neúprosně běžel a mocní vládci z Kremlu žádali hmatatelné a především co nejrychlejší výsledky.

Atmosféra byla velice napjatá. Američané stále častěji informovali o svých pokrocích v lunárním programu. Se zkouškami nové lodi Apollo na oběžné dráze kolem Země začali dokonce už 5. července 1966. Šlo sice o pouhou maketu ve skutečné velikosti, protože prvořadá byla technická prověrka nosné rakety, ale tímto startem Američané doslova píchli do vosího hnízda. Kremelští vládci nechtěli za žádnou cenu připustit, že by měla pohasnout sláva všech předtím tak hlasitě oslavovaných prvenství sovětské kosmonautiky.

Budou padat hlavy

Mocný člen politbyra ÚV KSSS Dmitrij Ustinov proto tlačil na Mišina, aby první pilotovaný Sojuz odstartoval co nejdříve. A nemělo jít pouze o jednu loď, ale o souběžný let hned dvou lodí najednou s jedním a se třemi kosmonauty, a s náročným programem. Měly jím být zastíněny bez nadsázky vynikající úspěchy amerického programu Gemini, který v letech 1965 až 1966 svět sledoval s nebývalou pozorností, ale potlačeny měly být také zprávy o přípravách programu Apollo.

Po tragickém požáru na rampě, kdy 27. ledna 1967 v první lodi Apollo zahynuli američtí kosmonauti Grissom, White a Chaffee, začal nejen Ustinov, ale také Leonid Brežněv, naléhat na Mišina ještě důrazněji. Tlak byl neúprosný a dokonce neurvalý. Když se prý s pochybnostmi o připravenosti nové techniky nechal slyšet kosmonaut Vladimír Komarov, vybraný pro první start, vzkázal mu Ustinov, že mu nechá "strhnout hvězdy z ramen i na hrudi", a pohrozil mu degradací a odebráním všech vyznamenání.

Situace se vyostřovala a politicko propagandistický tlak pyšných kremelských vládců sílil. Ani v nejmenším nehodlal žádný z nich připustit, že by vše mohlo skončit tragicky. Obavám zasvěcených odborníků, kteří novou sovětskou kosmickou loď připravovali, se nelze divit. Vážné varování daly konkrétní problémy při prvních zkouškách lodi bez posádky.

První bezpilotní zkušební loď Sojuz 11F615 7K-OK(A) továrního čísla No.2 nesla aktivní spojovací zařízení a na oběžné dráze se měla spojit se zkušební lodí No. 1, která měla odstartovat o den později. První vážné problémy se však objevily, aniž by loď vůbec odstartovala do kosmu, už v neděli 27. 11. 1966 krátce před tím, než raketu s první lodí měli vyvézt z montážní haly na startovací rampu.

Tradiční oficiální setkání s obsluhou startovací rampy den před startem Sojuzu-1

Tradiční oficiální setkání s obsluhou startovací rampy den před startem Sojuzu-1

S aerodynamickou hlavicí, zakrývající novou loď, byla totiž raketa dlouhá 46 metrů. Jenže konstrukce kolejového transportéru, až dosud vyvážejícího na rampu nosné rakety R-7 s loděmi Vostok a Voschod, s tak rozměrným objektem nepočítala. Při transportu se proto poškodila aerodynamická hlavice a část trupu rakety! Poškození se naštěstí podařilo brzy opravit.

V té době už ale také varovala obsluha rampy vedoucí příprav startu, že při vztyčování rakety do svislé polohy by mohlo dojít k odlomení celé lodi, případně by se mohla raketa v horizontální poloze na transportéru převážit směrem dopředu a spadnout. Hlavní konstruktér Vasilij Mišin totiž nenechal prověřit systém předstartovních příprav pomocí technologických maket a rozhodl se přímo zahájit letové zkoušky.

Šlo o neomluvitelnou lehkomyslnost, Mišinovu organizátorskou neschopnost, anebo vinu nesl tlak Kremlu? Patrně vše dohromady. Už tyto popsané problémy svědčí o uspěchané práci, kdy se všelijak improvizovalo a také flikovalo, a kdy především nikdo nic příliš neprověřoval a nekontroloval, protože nezbýval čas. Přitom šlo o chyby často až fatální.

Tlak kremelských vládců dál sílil a panovačný a neurvalý Dmitrij Ustinov nepokrytě naznačoval, že by brzy mohly začít padat hlavy. Ke stresu neblaze přispívalo i to, že vedle základní kosmické lodi 7K-OK, určené pro lety po oběžné dráze kolem Země, se souběžně připravovala její odlehčená modifikace pro dvoučlennou posádku a pro jednoduchý oblet Měsíce v programu L1. Ve filiálce Koroljovovy konstrukční kanceláře v Kujbyševě chystal konstruktér Kozlov se svým týmem vojenskou verzi Sojuzu ve variantě s malou válcovitou orbitální stanicí. Loď Sojuz měla vytvořit také základ komplexu pro výsadek sovětských kosmonautů na povrch Měsíce.

Vladimir Komarov jako náhradník pro let Vostoku při oblékání skafandru na...

Vladimír Komarov jako náhradník pro let Vostoku při oblékání skafandru na kosmodromu Bajkonur v roce 1962

Atmosféra byla proto nesmírně napjatá. V Kremlu přitom nechtěli ani na okamžik připustit, že by měla ještě víc pohasnout sláva všech předtím oslavovaných prvenství sovětské kosmonautiky. A po nečekané smrti Sergeje Koroljova nesl veškerou zodpovědnost na bedrech jeho nástupce Mišin.

Prosebník

V montážní hale na Bajkonuru byla sice ještě na sklonku roku 1966 připravena raketa R-7 s lodí Voschod 3, která měla s kosmonauty Volynovem a Šoninem absolvovat dvoutýdenní let, ale nejvyšší politické vedení rozhodlo, že přednost dostane nová kosmická loď Sojuz. Prodlevy s její výrobou však narůstaly. Vasilij Mišin musel proto 27. října 1966 pokorně požádat Dmitrije Ustinova o souhlas s odložením startu první bezpilotní lodi na nejdříve 20. listopad 1966 s tím, že let s první posádkou nebude možný dříve než 10. ledna 1967. Odpověď Dmitrije Ustinova byla však šokující. Mišinovy argumenty rázně odmítl a přikázal připravovat pilotovaný let s posádkou na 20. prosinec 1966.

Úspěchy amerického programu letů dvoumístných lodí Gemini vedly k tomu, že program prvního pilotovaného letu nové lodi Sojuz byl upraven tak, aby vyhověl nejen potřebám kosmického programu, ale také kremelským propagandistům. Na oběžné dráze se měly setkat a spojit dvě lodi a dojít k přestupu dvou kosmonautů.

Ve výcvikovém středisku přitom stále nebyl k dispozici trenažér, měl být dodán až 15. listopadu, takže kosmonauti nemohli nacvičovat setkání a spojení na oběžné dráze. V továrně v Podlipkách na okraji Moskvy neměli zkompletovanou jedinou loď Sojuz, nebylo jasné složení prvních dvou posádek, chyběl program vědeckých experimentů. Příslušné instituce ho nedodaly.

Možnosti se proto daly snadno spočítat na prstech. Do termínu, který určil Dmitrij Ustinov, zbývalo kolem padesáti dnů. A protože kosmonauti odjížděli na kosmodrom zpravidla 10 až 12 dnů před startem, bylo nutné jejich přípravu ukončit nejpozději za 40 dnů. A to byl více než šibeniční termín.

Takový stav se už nedal nazvat improvizací, v minulosti poměrně často typickou pro charismatického Sergeje Koroljova. Šlo o učiněný chaos, který se záhy stal pochmurnou předehrou tragédie.

První zkouška

Komarov (vlevo) vedl první posádku lodi Sojuz-1. Vedle něj Jegor a vpravo

Komarov (vlevo) vedl první posádku lodi Sojuz-1. Vedle něj Jegor a vpravo Feoktistov při setkání s obsluhou startovací rampy dne 11.10.1964, den před startem do kosmu.

Sojuz 11F615 7K-OK(A) No. 2: Start 28.11.1966. Oficiální označení Kosmos-133. Let provázely svízele se stabilizací a orientací lodě, která navíc rotovala rychlostí dvou obrátek za minutu. Spotřebovaly se takřka všechny zásoby pohonné látky pro orientační motorky. Sluneční orientace nefungovala, musela být použita zcela nová iontová orientace, která však loď nakonec pro návrat dokázala zorientovat. Sestup zkušební lodi do atmosféry se uskutečnil až na pátý pokus!

Oficiální zpráva agentury TASS sice konstatovala "návrat na Zemi", ale byla to poloviční pravda. Kabina se totiž během sestupu atmosférou rozpadla a její trosky nebyly nikdy nalezeny. Byl sice zaznamenán její přelet ve výšce 70 až 100 km nad oblastí Orska, ale pak na chybné sestupové dráze došlo k zážehu autodestrukční nálože, anebo k rozpadu kabiny v důsledku chyby při montáži tepelného štítu. Což byla úvaha, která se objevila až po zjištění příčiny problémů třetího zkušebního letu.

Úlomky kabiny dopadly s největší pravděpodobností do Tichého oceánu východně od Mariánských ostrovů. Všechny varianty vysvětlení, proč došlo k havárii, jsou dodnes pouhými spekulacemi. Nejpodstatnější však je, že loď vykazovala značné problémy se stabilizací a orientací, a že varování z neúspěchu tehdy nevzal nikdo vážně.

Druhá zkouška 14. prosince 1966 dopadla ještě hůře. Pokus o start nebyl úspěšný, nezažehly se motory bočních urychlovačů, pracovaly pouze motory středového stupně. Byly tedy vypnuty. Rampa i raketa byly ochlazeny proudy vody, napájení elektrickou energií bylo odpojeno. K raketě byly vztyčeny montážní chodníky. Urychleně se vraceli technici.

Po přibližně 27 minutách se však nečekaně zažehly motory záchranného systému SAS, které oddělily kabinu od rakety a vynesly ji do výšky kolem 1 km, odkud přistála nouzově na padáku. Poškozená raketa však shořela i se zbylými díly kosmické lodi. Rampa č. 31 byla značně poškozená.

Vladimir Komarov v roce 1962 při nácviku pro letu v jednomístné lodi Vostok

Vladimír Komarov v roce 1962 při nácviku pro letu v jednomístné lodi Vostok

Zahynul jeden z členů obsluhy startovací rampy. Druhý den zemřeli v nemocnici dva vojáci z technického týmu. Ostatním se před plameny podařilo utéct do bezpečí. Rozčarování bylo značné. Není proto divu, že zasvěcení odborníci v soukromí a mimo dosah uší donašečů s neskrývanou škodolibostí prohlašovali, že "jediným úspěchem sovětské kosmonautiky v roce 1966 byla úspěšná prověrka havarijního systému SAS".

A znovu...

Start třetího prototypu (Sojuz 7K-0K 11F615 No.3) proběhl sedmého února 1967. Experiment byl oficiálně označen jako "start nové umělé družice Kosmos-140". Agentura TASS tradičně zamlčela, že ho opět provázely značné problémy s orientací lodě na Slunce, že selhával stabilizační systém, nepracoval detektor 45K orientace na hvězdy. Nebyly tudíž účinné panely s fotovoltaickými články, takže se brzy poškodily palubní chemické baterie. Loď se nakonec podařilo zorientovat pro návrat pomocí nového iontového systému.

Pokus o sestup z oběžné dráhy se 9.2.1967 sice podařil byť po nouzové balistické dráze. Ale při brzdění v hustých vrstvách atmosféry se propálil ochranný tepelný štít a došlo k propálení dna kabiny, v jehož středové části vznikla díra velikosti 25 × 35 mm. Po dosednutí 510 km před plánovanou oblastí na led asi 3 km od tehdejšího břehu Aralského jezera u Ševčenkova mysu se horkem narušený led probořil a kabina se potopila do hloubky 10 m.

Po jejím vyzvednutí se ukázalo, že k propálení dna kabiny došlo v místě, v němž se na tepelném štítu nacházel speciální šroubový uzávěr. Protože se však odhozený štít po dopadu na tvrdý led rozpadl, nedalo se už zjistit, zda byl uzávěr ve štítu před startem na svém místě, anebo na něj technici zapomněli. Zkušební let tedy dopadl více než žalostně.

Posádky lodí Sojuz-1 a Sojuz-2. Zleva: Gagarin, Chrunov, Komarov, Jelisejev a...

Posádky lodí Sojuz-1 a Sojuz-2. Zleva: Gagarin, Chrunov, Komarov, Jelisejev a Bykovskij.

Spěch a nervozita nesly jen další nedobré ovoce. Hlavní posádky lodí Sojuz-1 a Sojuz-2 začaly trénovat práci v beztížném stavu v letounu Tu-104 LL až po 17. listopadu 1966. A jejich náhradníci se dostali na řadu dokonce až po 27. listopadu! Vasilij Mišin žil ve stále větším stresu a jeho spory s vojenským velením narůstaly. Například Dmitrij Ustinov se ho v jednom telefonickém rozhovoru vyptával na jeho pracovní a osobní vztahy s vedením vojenského letectva, o nichž v kuloárech kolovaly různé zvěsti, a neopomenul podotknout, že o všem bude informovat Leonida Brežněva. Jeho slova byla mrazivá:

"Znepokojuje nás aktivita Američanů. Musíte udělat všechno, abychom už v tomto roce měli nové úspěchy." Mišin však nedokázal odhadnout realitu. Stále složitěji se zaplétal do nesplnitelných slibů a bylo mu jasné, že pokud je nesplní, dopadne velice špatně.

Obavy na špatném místě

Když v listopadu 1966 přiletěl na kosmodrom Bajkonur zbytek oddílu kosmonautů, aby v montážní hale pomohl s předletovými technickými kontrolami obou lodí Sojuz určených pro posádku, bylo jasné, že nezbytné práce se protáhnou nejméně do 15. ledna následujícího roku 1967, pokud ne ještě déle.

Vasilij Mišin proto ztrácel nervy. Dostával záchvaty vzteku, křičel na spolupracovníky, jindy se naopak uzavíral před okolím a utíkal k alkoholu. Po zkáze rakety s druhou zkušební nepilotovanou lodí už bylo jasné, že pokud nenastanou ještě nějaké další velké komplikace, let kosmonautů se stejně neuskuteční dříve, než někdy v březnu 1967, protože bylo nutné vyslat ještě třetí zkušební loď. Znamenalo to však hnát stovky lidí do úmorné dřiny bez ohledu na čas a na kruté mrazy za nelidských podmínek, panujících v zimě na kosmodromu.

Vladimir Komarov před půlnocí dne 22.4.1967 nedlouho před odjezdem na...

Vladimír Komarov před půlnocí dne 22.4.1967 nedlouho před odjezdem na startovací rampu, oblečený již do letového oděvu

Ačkoli si to nikdo z vedoucích představitelů kosmického dění v tehdejším Sovětském svazu ani později nechtěl připustit, právě v tomto rozporuplném a velice kritickém období se v podstatě rozhodlo o tom, že přes vysilující a obětavou práci stovek a tisíců dodnes bezejmenných lidí, nebylo už za žádnou cenu možné v kosmickém souboji s Američany dohnat časovou ztrátu. Vše se schylovalo k prohře především v prestižním souboji o Měsíc.

Je proto naprosto nepochopitelné, že v tak stísněné atmosféře přitom mnozí z vedoucích kremelských činitelů stále doufali, že dva sovětští kosmonauti se 26. června 1967 vydají v nové lodi Sojuz L1 k obletu Měsíce, čímž s dostatečným předstihem oslaví 50. výročí Říjnové revoluce, a že s trochou nezbytného štěstí se podaří v programu N1-L3 vysadit jednoho sovětského kosmonauta na měsíčním povrchu dřív, než tam přistanou Američané.

Přes nezdary tří prvních bezpilotních zkoušek nové lodi Sojuz bylo proto rozhodnuto urychleně do kosmu vyslat kosmonauty. Vasilij Mišin se proti tak neuváženému a riskantnímu rozhodnutí nepostavil jediným slovem. Naopak prohlásil, že start čtvrté zkušební lodi by už byl zbytečný, a zahájil bezprostřední přípravy pilotovaného letu.

Ostatně po jednání Rady konstruktérů dne 17. 2. 1967 se v závěrečné zprávě konstatovalo, že "let třetí zkušební lodi proběhl v podstatě normálně, až na chybnou činnost astroorientace a aparatury Zarja". A to, že kabina přistála o 510 km blíž, než bylo plánováno, "bylo shledáno v mezích normy". Varovné nebylo ani propálení tepelného štítu a dna návratové kabiny. Žádné velké problémy se přece nevyskytly. Skutečně?

Propaganda až na prvním místě

Zmatky narůstaly. Ještě pouhý týden před plánovaným startem kosmonautů zvažoval Vasilij Mišin zda upřednostnit plně automatické setkání a spojení obou lodí, anebo zda zvolit způsob, jaký kosmonauti nacvičovali, že totiž že automatika systému "Igla" bude pracovat do vzdálenosti 50 až 70 m a poslední fázi spojení dokončí Vladimír Komarov ručním řízením.

Ještě týden před startem Sojuzu-1 v dubnu 1967 však neměli vedoucí projektu jasno. Vše se mělo rozhodnout při jednání Státní komise 20. dubna 1967 – pouhé tři dny před startem! A jednání bylo nesmírně bouřlivé. Vasilij Mišin vzal vše až příliš osobně a všechny opačné názory dokonce označil za "útoky na jeho postavení hlavního konstruktéra".

Kosmonauti Jurij Gagarin a Vladimír Komarov žádali, aby od vzdálenosti 200 m bylo provedeno přiblížení a spojení ručním řízením. Přidal se k nim i šéfprojektant a kosmonaut Konstantin Feoktistov. Jenže Mišin spolu s předsedou komise Kerimovem už předtím za zavřenými dveřmi žalovali Ustinovovi na Gagarina, že právě on dělá největší problémy, a žádali, aby Státní komise rozhodla bez ohledu na poměr hlasů, a tudíž i na názory kosmonautů.

V Kremlu se však zabývali zcela jinými otázkami. Let byl připraven ke Dni mezinárodní solidarity pracujících, blížily se také oslavy 1. máje a rok 1967 byl jubilejním 50. výročím Velké říjnové socialistické revoluce. Propagandisté proto hodlali tyto události před zraky celého světa oslavit velkolepým kosmickým úspěchem.

Vladimir Komarov nacvičoval práci v beztížném stavu ve speciálním skafandru pro...

Vladimír Komarov nacvičoval práci v beztížném stavu ve speciálním skafandru pro výstup do volného kosmu v letounu Tu-104 LL. Fotografie zveřejněná agenturou TASS po startu Sojuzu 1 bez bližšího vysvětlení však zmátla zahraniční komentátory, kteří ji považovali za záběr z kabiny "prostorné kosmické lodi" a byli přesvědčeni, že Komarov letí do kosmu ve skafandru.

Až v roce 1990 se k tehdejší situaci rozporuplně a především nepřesvědčivě vyjádřil Vasilij Mišin: "Nebyla chvíle, kdy bychom mohli pracovat v klidu, bez popohánění a tlaku shora. Nepříliš gramotní funkcionáři, kteří se v ničem pořádně nevyznali, si mysleli, že plní svou povinnost. Křičeli na lidi, kteří si nestačili ani setřít pot z tváře: Rychleji! Rychleji! Program prvního letu lodi Sojuz byl přitom velice náročný. Nemá to však žádný vztah k tragédii, protože k jeho realizaci nakonec nedošlo.

"Pokud jde o úvahy, zda se někteří z mých podřízených dopustili technické chyby, mohu říci pouze to, že termíny a tlak shora s tím nemají nic společného. Žádný vedoucí pracovník odpovídající za kterýkoli systém Sojuzu by nedal souhlas k letu, pokud by nebyl přesvědčen o jeho řádné funkci. Sojuz 1 byl vypuštěn týden před prvomájovým svátkem. Znamená to, že jsme mohli start dokonce o několik dní odložit. Nic nám v tom nebránilo."

Pavel Toufar

novinář, spisovatel, propagátor kosmonautiky

Konstruktér a blízký Koroljovovův spolupracovník Boris Čertok o mnoho let později ve svých pamětech ale připomněl, že na poradě o připravenosti obou nových lodí ke startu, která se konala 14. dubna večer v montážní hale na kosmodromu, se neudržel plukovník Anatolij Kirillov a bez okolků prohlásil, že "lodě jsou stále ještě nedovařené". Vasilij Mišin se tehdy nesmírně rozčílil a okřikl ho, aby "ho neučil, jak má pracovat".

Spěch byl zjevný. V harmonogramu prací se dokonce objevilo, že posádky budou mít na prověrku důležitých letových operací přímo v kabině kosmické lodi pouhé čtyři hodiny! Do startu přitom zbýval týden.

Jak probíhal Komarovův osudný let se můžete dozvědět z druhého dílu našeho seriálu, který najdete zde. Třetí díl, který rozebírá samotnou havárii i pátrání po jejích příčinách, vyjde na Technet.cz ve čtvrtek 26. dubna.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Částečné zatmění Měsíce 7. srpna 2017 viděné z pražského Žižkova.
Česko sledovalo malou nebeskou podívanou. Země ukousla kus Měsíce

V pondělí večer byl Měsíc v úplňku, především na začátku své noční pouti nebyl vidět úplně celý.  celý článek

První fotografie Velké rudé skvrny (Great Red Spot) na Jupiteru pořízená...
NASA získala první podrobný snímek největší bouře ve Sluneční soustavě

Přestože se zmenšuje, je stále 1,3krát větší než Země. Velká rudá skvrna na Jupiteru, největší planetě Sluneční soustavy, byla poprvé vyfotografována zblízka....  celý článek

Přímý přenos zvuků přírody z jižních Čech do vašich sluchátek. V reálném čase,...
V noci horor, přes den ptačí ráj. Co se děje v lese, když tam nejste

Téměř dvě stě druhů ptáků, hmyz, ježci, žáby, lesní zvěř. Na přímém přenosu SlowRadio pro vás nezištně pracují tisíce zvířátek. Ornitolog Zdeněk Vermouzek...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.