Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Před 52 lety zmizelo letadlo se 100 lidmi nad oceánem. Beze stopy

aktualizováno 
Nedávné zmizení Boeingu 777 malajsijských aerolinií připomnělo případ z 16. března roku 1962, kdy nad Pacifikem zmizelo letadlo se 107 lidmi na palubě. Dodnes se o jeho osudu spekuluje.

Letoun Lockheed L-1049H Super Constellation v barvách společnosti Flying Tiger Line. | foto: www.check-six.com

Zmizení Boeingu 777 malajsijských aerolinií už týden plete hlavy leteckým odborníkům i veřejnosti - více zde. Jde o bezprecedentní případ. Letadla se sice čas od času ztrácejí, ale skoro výhradně jde o menší stroje. I pohled do historie neobjasněných leteckých zmizení to potvrzuje. Výjimkou je případ z roku 1962, kdy nad Pacifikem beze stopy zmizelo letadlo se 107 lidmi na palubě.

Šlo o charterový let z vojenské základny v Kalifornii v USA do jihovietnamského Saigonu, kterým cestovali američtí vojáci. Podle některých zdrojů to byli vojáci vycvičení speciálně pro boj v džungli; oficiální zpráva však uvedla, že šlo o komunikační experty. Do zapojení USA do vietnamského konfliktu sice ještě několik let zbývalo, ale situace ve Vietnamu se vyhrocovala už od poloviny 50. let. Ze severního Vietnamu na jih pronikaly jednotky Vietkongu, které zde podnikaly partyzánské akce s cílem dosáhnout sjednocení celé země. Jihovietnamská armáda je nedokázala účinně zastavit, takže se do jižního Vietnamu začali postupně stahovat Američané, kteří měli jižní části státu poskytnout potřebnou podporu.

15. / 16. března 1962, letecká základna Travis, Kalifornie

Letoun Lockheed L-1049H Super Constellation v barvách společnosti Flying Tiger

Letoun Lockheed L-1049H Super Constellation v barvách společnosti Flying Tiger Line.

Let číslo 739 odstartoval z letecké základny Travis v Kalifornii 15. března 1962. Cílem byl jihovietnamský Saigon. Transport zajišťovala společnost Flying Tiger Line – akce se odehrála v rámci programu MATS (Military Air Transport Service). Jedenáctičlennou posádku letu 739 s volacím znakem "21 Charlie" tedy tvořili civilisté.

Stroj pilotovali kapitán Gregory Thomas (který u aerolinek Flying Tiger Line patřil k vůbec nejzkušenějším letcům), první pilot  Robert Wish a druhý pilot Bob Gazzaway. Na dlouhém letu se střídali také dva palubní inženýři, dva navigátoři a čtyři letušky. Cestující představovalo 93 amerických vojáků a tři jihovietnamští vojenští experti. Celkem bylo na palubě 107 lidí.

Na charterový let byl nasazen letoun Lockheed L-1049H Super Constellation s registrací N6921C. Byl to asi pět let starý stroj, který mělo nalétáno přes 17 000 hodin. Plně obsazené letadlo mělo na dlouhé cestě přes Tichý oceán naplánované čtyři přestávky na doplnění paliva: v Honolulu, na ostrově Wake, na Guamu a poslední na vojenské základně Clark na Filipínách.

Už tak dost dlouhý let se ještě protahoval. Při mezipřistáních v Honolulu a na ostrově Wake bylo nutné provést drobné opravy u dvou motorů. Letadlo mívalo s motory problémy, před několika dny se kvůli nim dokonce muselo vrátit na letiště. Tentokrát však o nic vážného nešlo. Při druhém mezipřistání si pak letušky stěžovaly na nedostatečný prostor k odpočinku během dlouhého letu. Situaci provizorně vyřešilo umístění další matrace v oddělení, kde mohli členové posádky během letu odpočívat.

Trasa letu Flying Tiger Line č. 739. A - základna Travis. B - Honolulu. C -

Trasa letu Flying Tiger Line č. 739. A - základna Travis. B - Honolulu. C - ostrov Wake- D - Guam- E: základna Clark. F: Saigon. Letoun zmizel mezi body G a H.

Při třetím mezipřistání na Guamu už byl let 739 skoro ve dvou třetinách své cesty. Letadlo nabralo palivo na dalších devět hodin letu a odstartovalo směrem dál na západ k noční části letu. Bylo krátce před devátou hodinou večerní. Na vojenské základně Clark na Filipínách mělo přistát asi ve tři hodiny ráno.

Nic nenasvědčovalo tomu, že by lockheed měly čekat nějaké obtíže. Počasí bylo výborné, byla jasná a klidná noc s dobrou dohledností, neočekávaly se turbulence. Posádka sice původně podala letový plán pro let podle přístrojů ve výšce cca 3000 metrů, ale brzy po startu požádala bez udání důvodu o změnu letové hladiny na cca 5500 metrů. Jinak se však nic zvláštního nedělo. Letoun standardně komunikoval s guamskými dispečery a nehlásil žádné problémy. Naposled se lockheed ozval po cca 80 minutách letu a udal polohu 13°00′N 140°00′E s tím, že by za dalších 60 minut měl dosáhnout souřadnic 14°00'N 135°00'E.

Jedna z největších pátracích akcí v americké historii

Let 739 se však za předpokládanou hodinu neozval. Guamští dispeřeři zaznamenali na frekvenci silné rušení a když se odeznělo, chtěli se s letounem znovu spojit a ověřit si jeho polohu. Spojení se už ale nepodařilo navázat. Stav letu se postupně měnil ze stavu nejistoty přes pohotovost až po stav nouze. Když letadlo nepřistálo v určenou dobu na základně Clark, bylo vyhlášeno pátrání. Po uplynutí doby, během níž by lockheedu došly zásoby paliva, byl let 739 prohlášen za pohřešovaný.

Pátrání po zmizelém letu 739

  • 48 letounů z amerických vojenských základen Guam, Clark a Okinawa
  • 8 lodí
  • 8 dní
  • 1300 osob
  • 3400 nalétaných hodin
  • prohledáno 500 000 km2

Americké vojenské letectvo a námořnictvo rozjelo jednu z největších pátracích akcí ve své historii (viz boxík). Představitelé americké armády v prvních dnech vyjadřovali naději ve šťastný konec. "Nevzdáváme naději, že se letadlo najde a že všichni na palubě jsou v bezpečí," prohlásil armádní tajemník Elvis Stahr. Zprvu se doufalo, že letadlo z nějakého důvodu muselo nouzově přistát a že se osádka zachránila díky záchranným člunům, kterými bylo letadlo vybaveno, ale tato naděje se brzy rozplynula.

Žádné trosky, žádné stopy. Čtyřicetimetrové letadlo zmizelo

Intenzivní pátrání pokračovalo osm dnů po zmizení letadla, ale nenašlo se vůbec nic. Stroj i se 107 lidmi na palubě zmizel. Lockheed Super Constellation přitom nebyl žádné malé letadlo: rozpětí činilo téměř 40 metrů a na délku letoun měl přes 35 metrů. Tichý oceán však je v těch místech velice hluboký, takže pátrání na oceánském dně je prakticky nerealizovatelné. Po leteckých haváriích však obvykle na hladině zůstanou plavat lehčí zbytky trosek, těla obětí, části nákladu a zavazadel, případně se objeví alespoň stopy oleje či paliva. Tady se nic takového nenašlo.

Problém představovala skutečnost, že oblast nad oceánem nebyla nijak pokrytá radarem. Letouny v té době samozřejmě nebyly vybaveny žádným zařízením, které by vysílalo informace o poloze, takže se nedalo přesně určit, kde letadlo skutečně zmizelo. Posádka lockheedu sice ohlásila svou poslední polohu, ale znovu se měla ozvat až za hodinu, za kterou letadlo mohlo urazit přibližně 550 kilometrů – a k problému mohlo dojít kdykoli v této době. Letadlo se navíc mohlo z nějakého důvodu odchýlit od správného kurzu.

Vyšetřovatelé se zaměřili i na technický stav a údržbu letadla, stejně jako na jeho naložení a rozložení váhy při odletu z Guamu. Došli k závěru, že vše bylo v pořádku. Okolnosti spíše nasvědčovaly tomu, že se během letu muselo přihodit něco rychlého a ničivého – posádka nevyslala žádné tísňové volání. Kdyby měl letoun například potíže s motorem, mohl dál pokračovat v letu se zbývajícími třemi pohonnými jednotkami. A v takovém případě by piloti pravděpodobně kontaktovali guamskou kontrolní věž a požádali by o návrat na letiště.

Klíčové svědectví: Posádka tankeru viděla výbuch na obloze

Pro pátrací jednotky i pro vyšetřování se stala základním vodítkem výpověď posádky libérijského ropného tankeru T. L. Lenzen, který se pohyboval v místech, kudy lockheed přelétal. V kritické době, kdy se letoun měl znovu ozvat, prý členové posádky tankeru viděli „ohon hořících výparů“, který jim zmizel z dohledu za mrakem. Pak se ozvala obrovská exploze: "Svědkové ji popsali jako extrémně jasnou, s bílým jádrem a rudo-oranžovými okraji," uvedla vyšetřovací zpráva.

Po několikavteřinovém výbuchu  se do oceánu snesly dva rudě žhnoucí objekty. Loď okamžitě zamířila k místu dopadu jednoho z předmětů, ale na místě už nic neobjevila. Posádka tankeru byla přesvědčena, že šlo o letadlo, které vybuchlo za letu a rozlomilo se.

Americký úřad pro letectví nakonec tuto výpověď přijal jako klíčovou pro závěr celého vyšetřování. Ve vyšetřovací zprávě se jako pravděpodobná příčina objevil právě výbuch za letu. "Vzhledem k tomu, že se nepodařilo nalézt žádnou část trosek, nebylo možné určit, zda během letu došlo k mechanické poruše, ke konstrukčnímu selhání nebo k sabotáži. Lze však předpokládat, že pokud k nějaké takové události došlo, bylo to náhle a posádka to nijak nepřepokládala," konstatovali vyšetřovatelé ve zprávě.

Spekulace: sestřel nebo bomba na palubě?

Neuspokojivý závěr podnítil mnoho dalších spekulací. Členové posádky tankeru T. L. Lenzen si byli jisti, že se stali svědky nezdařené armádní operace – domnívali se, že letadlo bylo sestřeleno. Jejich podezření prohloubilo i to, že když se po explozi snažili spojit s námořními dispečerskými středisky na okolních ostrovech, nikdo jejich volání nepřijímal.

Zdroje:

Další z teorií vycházela z podmínek, které panovaly na letištích na amerických zámořských územích. Letiště byla často nestřežená a letadlo při mezipřistáních nějakou dobu stálo na ploše bez dozoru, takže se k němu mohl kdokoli přiblížit. Při posledním mezipřistání na Guamu byl navíc večer, takže by případný sabotér vůbec nemusel být zpozorován.

Definitivně by osud letu Flying Tiger Line 739 mohlo objasnit jedině objevení trosek. Ty však nejspíš leží rozeseté kilometry hluboko na členitém oceánském dně, kde je šance objevu téměř nulová.







Hlavní zprávy

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.