Celá technologie na první pohled vypadá jako obrácený DLP projektor, který se běžně používá i v domácnosti. Hlavní slovo zde tedy má soustava miliónů miniaturách zrcátek složených do matice 1024 x 748. Na ní dopadá obraz z objektivu místo na soustavu světločivných prvků, jako u klasického digitálního fotoaparátu. Obraz je pak právě těmito zrcadélky jakoby rozložen a fotony jsou postupně směřovány prostřednictvím další čočky na zmíněný jediný snímací prvek, který zaznamená jejich jas i barvu.
Tato jedna snímací buňka ta musí zaznamenat a systém následně zpracovat milióny odražených paprsků světla za neuvěřitelně krátkou dobu. Vzhledem k tomu, že se odrazové plošky zrcadélek menších než bakterie naklánějí náhodně, je ke stvoření obrazu nutno použít složitého matematického výpočtu.
Testovací zařízení-fotoaparát se zatím vejde od kufru a zpracování jednoho snímku prostřednictvím počítače trvá i několik minut. Do reálného nasazení je tak ještě poměrně daleko.
Vědci Kevin Kelly a Richard Baraniuk, kteří se na vývoji nové technologie podílejí, vidí výhody novinky například ve snížení šumu výsledných fotografií. Vědci očekávají především průmyslové nasazení. Je totiž mnohem levnější vyměnit jednopixelový snímač pro viditelnou oblast spektra za například ultrafialový či infračervený.
